Akropolis strana 3 z 45

Nové vydání asi nejvýznamnější autorovy knihy, ve které se přední postava české poválečné filosofie Milan Machovec (1925-2003) zamýšlí nad základními otázkami a vývojovými proudy filosofického myšlení napříč celým jeho dějinným vývojem od antiky po 20. století. Tyto otázky - jak v předmluvě sám autor upozorňuje - ukazuje nikoli jako skvělé úspěchy našeho rozumu, jak to dosud tradičně bývá pojímáno, ale jako postupný debakl, hrozící přerůst v brzké sebezničení lidstva. Publikace přináší poslední znění textu z poloviny 90. let, kdy autor provedl konečnou redakci. Text knihy, který je záměrně uzpůsoben co nejširší čtenářské obci byl dokončen v roce 1983 a vzápětí se objevil v několika strojopisných opisech.

Vzájemná korespondence Václava Havla a Františka Janoucha představuje dosud ojedinělý pramen k poznání tuzemské protikomunistické opozice let 1977–1989. V tomto období se formovala okolo Václava Havla a dalších představitelů československého disentu činnost Charty 77, kterou ze zahraničí významně podporoval a zajišťoval m.j. i český emigrant – jaderný fyzik František Janouch, jenž v roce 1978 založil Nadaci Charty 77 a od té doby je jejím předsedou. Dopisy, putující nejrůznějšími cestami zpravidla mezi Prahou či Hrádečkem a švédským Stockholmem či Björknäsem, zachycují nejen vznik osobního vztahu mezi oběma pisateli a jejich vzájemnou přátelskou a tvůrčí podporu, ale také praktický rozměr této podpory: administrativní záležitosti, pracovní pokyny, zprostředkovávání kontaktů, nákupy technického vybavení – počítačů, videokamer, magnetofonů, digitálních radií či finančních podpor, jež byly pronásledovaným v socialistické vlasti ze zahraničí poukazovány. Přes 210 shromážděných dokumentů shrnuje všechnu dosud známou korespondenci z let do roku 1989. V příloze pak čtenář nalezne několik dopisů z období po roce 1989, které dokumentují výrazné společenské ale i osobní změny, k nimž u nás v posledních šestnácti letech došlo, dále pak korepondenci jiných osob (např. ojedinělé dopisy S. Becketta). Dokumenty, které jsou malými dějinami Charty 77 a v případě Václava Havla dalším souvislým vydáním jeho dopisů (po Dopisech Olze, 1985), ukazují také technickou proměnu každodenní práce a přístupu k informacím ve druhé polovině 20. století: setkáváme se s celou řadou dokumentů – od ručně psaných, přes strojopisné po dopisy psané na počítačích či posléze zprávy faxové a e-mailové.

Svazek obsahuje jednak původní, širší verzi novely Mníšek z r. 1979, jednak dosud tiskem nevydanou trilogii Vylitý nočník z roku 1979. Mníšek – příběh vsazený do 9. století je parabolou české normalizační beznaděje 70. let 20. století a patří k jedné z nejznámějších Bondyho evokací, jejichž smyslem je ztráta a znovunalezení víry. Jádrem svazku je však dosud tiskem nepublikovaná trilogie Vylitý nočník. Tři prozaické miniatury neboli „tři povídky na totéž téma“ paralelně přinášejí tři obdobná myšlenková poselství. Příběh z ruské revoluce 1917, příběh z chartistického, undergroundového prostředí v Československu 70. let a utopie vsazená do „minulostní budoucnosti“ vybavená reáliemi maurské Córdoby sjednocuje motiv hledání naděje, snahy žít v nelidských podmínkách, nepropadnout zoufalství, jakkoli vnější okolnosti k němu bezpochyby vedou.