Argo strana 183 z 314

Kronika augustiniána-kanovníka Ondřeje z Řezna (1380-1438) představuje jeden z nejbarvitějších protihusitsky zaměřených textů. Autor v něm, především formou historek a karikatur, líčí počátky husitství a husitských válek. Účel jeho díla sahajícího do roku 1422 byl vrcholně propagandistický a stal se zdrojem informací a argumentů pro mnohé pozdější protihusitské i protireformační polemiky. Překlad kroniky je doplněn poznámkovým aparátem a úvodní studií. Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Carlo Rovelli, přední teoretický fyzik, spolutvůrce smyčkové kvantové gravitace, ale také výtečný spisovatel, se ve své nejnovější knize zabývá tajemstvím času, možná vůbec největší záhadou světa. V první části srozumitelným způsobem shrnuje, co o čase zjistila moderní fyzika. Vysvětluje, že fyzikální čas vůbec není unikátní, všude stejný a stejně plynoucí, dokonce není ani spojitý, a na kvantové úrovni se úplně vytrácí. Do tohoto podivuhodného světa zbaveného vší časovosti nás Rovelli zavádí ve druhé části knihy, aby nás ve třetí části své dobrodružné výpravy dovedl zpátky k nám, k lidským bytostem. Je totiž nutné vysvětlit, odkud se vlastně bere náš intenzivní pocit plynoucího času. Protože tajemství času možná ve své podstatě netkví v základech v kosmu, ale v nás samotných.

V malé obci Franken se stalo něco, co bylo do té doby nemyslitelné. V neděli v místním kostele se ve výroční den komunistického puče v únoru 1948 odehrála zcela neuvěřitelná věc: kostel byl plný českých exulantů ze všech koutů západní Evropy i z Ameriky. U oltáře promlouval česky kněz, benediktinský opat Anastáz Opasek a před ním klečel bývalý tajemník ÚV KSČ z roku 1968 Zdeněk Mlynář, který se v 50. letech, když byl Opasek v komunistickém vězení, cítil být coby komunistický svazák naopak na vrcholu dějin. Oba vyhnala do exilu sovětská okupace v roce 1968. Pro Opaska to bylo jen potvrzení dosavadního vývoje, zatímco pro Mlynáře pád ze slonovinové věže do tvrdé reality napsal spisovatel Ota Filip o celoexilovém setkání pořádaném v roce 1978 (a pak každoročně) katolickou laickou organizací Opus bonum v čele s opatem Anastázem Opaskem, která dokázala do té doby skutečně nemyslitelné: v odporu proti normalizaci ducha (kultury, náboženství, politiky, veřejného života ) v tehdejším komunistickém Československu spojila v exilu vítěze s poraženými z roku 1948, katolíky a evangelíky s ateisty, konzervativce s liberály, pravičáky s exkomunisty, socialisty a zelenými, aristokraty s členy čs. undergroundu Petr Placák ve své práci, založené na rozsáhlém archivním výzkumu, nastínil peripetie, obtíže či kontroverze, které vznik a působení této organizace provázely v rozjitřeném prostředí exilu, aby celý příběh velkého zápalu pro českou (československou) věc zakončil happyendem: obnovením prastarého benediktinského opatství v Břevnově a Opaskovým návratem do vlasti po pádu komunismu v roce 1989.

Ve svém druhém detektivním románu o komisaři Edwardu Popielském nás autor opět zavádí do předválečného, polského Lvova. Píše se květen roku 1929 a Popielski byl propuštěn od policie pro porušení subordinace. Konečně má čas na řešení matematických hádanek, ale také na lásku. Hezká Renata ho přemluví, aby se pustil do nebezpečného podniku, a on se rázem ocitá v nesnázích. Lvovem otřásají případy brutálních vražd a jenom policie ví, co v sobě tají vrahův záhadný dopis. V Charónových číslech má Popielski šanci změnit vlastní život a vrátit se do řad policie a založit rodinu s milovanou ženou. Jenže láska podobně jako spravedlnost je slepá

Představte si, že žijete ve světě, kde si lidé pomáhají, jsou ke všem soucitní a laskaví. A pak se to zvolna a nenápadně začne měnit. Zdá se, že zlobu, bezcitnost a lakotu sousedů mají na svědomí divné obchody, takzvané handly. Nehandluje se ale o věci, nýbrž o něco, co není vidět Uplynulo šest let od doby, kdy malý rošťák Matty dorazil do Vesnice uzdravení. Pod laskavým dohledem Jasnovidce dospěl v spolehlivého mladíka, který pro vesnickou komunitu obstarává kontakt s okolním světem. Jen on totiž dokáže ve zdraví projít záludným lesem, který obklopuje vesnici. Doufá, že díky této jedinečné schopnosti si vyslouží označení všemi ctěného Posla. Jenže do vesnice, ve které dosud nacházeli útočiště lidé vyhnaní pro tělesné postižení či pokročilý věk ze sousedních osad, začíná prosakovat zlověstná síla mezi obyvateli se šíří nesváry, laskavost a soucit se vytrácejí. Vesničané se rozhodnou nepřijímat další příchozí. Pro Mattyho tak začíná závod s časem. Musí projít lesem a přivést Jasnovidcovu dceru Kiru dřív, než se vesnice zcela uzavře. Les se však mezitím změnil a klade mu jednu nástrahu za druhou Ve třetím dílu tetralogie se čtenáři znovu setkají nejen s Mattym, Jasnovidcem a Kirou z Hledání modré, ale také s Jonasem z Dárce. Pokračování Dárce, vyznamenaného prestižní Newbery Medal za literaturu pro děti Prodáno přes 12 milionů výtisků. Překladová práva prodána do 41 zemí a přeloženo do 23 jazyků. Celá tetralogie se po tři roky držela na seznamu bestsellerů sestavovaném v New York Times. Jednoduchý, silný, působivý příběh lze číst samostatně, bez znalosti předchozích dílů. (KIRKUS REVIEWS) Ve svém třetím románu, volně navazujícím na knihy Dárce a Hledání modré, přináší bytostná vypravěčka Lois Lowryová dalši napínavý příběh, který čtenáře vybízí k zamyšlení. (Publishers Weekly) šokující závěr čtenáři vyrazí dech a ten bude ještě dlouho po dočtení o knize přemýšlet. (BookPage)

První opravdu velký případ Petera Granta, policisty a čaroděje, je uzavřený a v krabici. Pokud vás zajímá, jak se dnes můžete stát čarodějem v Londýně, je tohle knižní řada přesně pro vás. Řeky Londýna jsou možná nejúspěšnější městskou fantasy posledního desetiletí. Ben Aaronovitch v prvních osmi knihách krom obvyklých případů, v nichž se vyskytují zlovolní duchové, masožraví jednorožci či černošská vodní božstva, stíhá prostřednictvím svých hrdinů zejména Muže bez tváře zlovolného mága, který využívá magii pouze pro svoje nekalé cíle. Dárkový box kořeněný magií stejně jako pokrmy Peterovy mámy, je konečně zde. Všech osm prvních knih skvělé městské fantasy Řeky Londýna v jediném dárkovém boxu.

Mezi Lovecraftovy nejzajímavější práce patří povídky z období, kdy byl trýznivou finanční situací nucen psát pro jiné, ať už jako utajený, anonymní autor, přepisovatel nebo přiznaný spolutvůrce, vesměs rozvíjející náměty a leckdy i sny platících zákazníků. I do všech těchto děl se však otiskovaly jeho svébytné vize a styl a občas se do nich vkradly děsivé bytosti z jeho slavného panteonu. S. T. Joshi, známý znalec a badatel autorova díla, ty nejlepší spolupráce a revize sebral do dvousvazkového vydání, v němž jsou všechny povídky opatřeny zasvěcenými poznámkami a komentáři a uvedeny do souvislosti se zbytkem Lovecraftovy tvorby. Výsledkem je dvousvazkový soubor, jenž jistě potěší všechny příznivce tohoto klíčového představitele moderního hororu. Patrně nejslavnějším textem tohoto prvního svazku je novela „Pod pyramidami“, kterou Lovecraft napsal pro iluzionistu Harryho Houdiniho. Neméně proslulá, byť poněkud neblaze, je morbidní povídka „Milovaní mrtví“. A v povídce „Yigova kletba“ se poprvé objevuje hadí božstvo Yig, které figuruje v dalších Lovecraftových revizích a proniklo i do jeho autorské tvorby a děl jeho četných následovníků.

Eli Maor se ve své knize věnuje vztahům mezi matematikou a hudbou. Nejednou čtenáři osvětlí řadu překvapivých detailů, když zkoumá, jak lze uplatnit matematický aparát v hudbě i naopak. Věnuje se například matematickému popisu vztahů mezi jednotlivými tóny, systémům ladění a jejich historickému vývoji. Píše o snaze matematiků a fyziků přesně popsat pohyb struny, prostor věnuje i zkoumání vzniku a povahy zvuku a jeho přenosu. Jinou oblastí, kde se projevují matematické zákonitosti, jsou rytmické poměry v hudbě, ale ani u nich paralely mezi matematikou a hudbou nekonči. Autor jakožto znalec matematiky a milovník klasické hudby zná obě oblasti detailně a čtenáře dokáže svým zájmem nakazit; a dělá to s podmanivou lehkostí. Anotace 2: Pythagoras v experimentech s monochordem stanovil zákonitosti mezi délkou struny a hudebními intervaly. Tzv. přirozené ladění bylo postupem času nahrazeno laděním temperovaným. Rozdíl mezi nimi vysvětluje přítomná kniha, a současně ozřejmuje, že tónové poměry jsou dány jednoduchými matematickými zákonitostmi, které se neomezují jen na huddební oblast.

Eli Maor se ve své knize věnuje vztahům mezi matematikou a hudbou. Nejednou čtenáři osvětlí řadu překvapivých detailů, když zkoumá, jak lze uplatnit matematický aparát v hudbě i naopak. Věnuje se například matematickému popisu vztahů mezi jednotlivými tóny, systémům ladění a jejich historickému vývoji. Píše o snaze matematiků a fyziků přesně popsat pohyb struny, prostor věnuje i zkoumání vzniku a povahy zvuku a jeho přenosu. Jinou oblastí, kde se projevují matematické zákonitosti, jsou rytmické poměry v hudbě, ale ani u nich paralely mezi matematikou a hudbou nekončí. Autor jakožto znalec matematiky a milovník klasické hudby zná obě oblasti detailně a čtenáře dokáže svým zájmem nakazit; a dělá to s podmanivou lehkostí.

Itinerario (Voyage ofte schipvaert van Jan Huyghen van Linschoten naer Oost ofte Portugaels Indien, 1579-1592), je cestopisem z pera Nizozemce Jana Huyghena van Linschoten (1563-1611), který v 80. letech 16. století strávil několik let v portugalských službách v tzv. Východních Indiích. Itinerario sepsal po návratu do vlasti (1596) s využitím či spíše zneužitím zdrojů získaných v Indii od portugalských informátorů (okopíroval si mj. přísně tajné listiny i námořní a geografické údaje o poloze ostrovů, mořských proudech či mělčinách). Cestopis obsahuje první detailní mapy cest z Evropy do Východních Indií, především Indie jako takové a jeho publikace umožnila anglickým a holandským obchodním lodím poprvé zásadněji proniknout do této oblasti. Následně Britská východoindická a Holandská východoindická společnost zlomily portugalský monopol na obchod s Východními Indiemi a Portugalsko z této oblasti zcela vytlačily. Itinerario je dodnes cenný pramen nejen proto, jakým způsobem pojednává o plavbě po námořní trase mezi Portugalskem a Indií či o obchodu v Indickém oceánu, ale i kvůli hojným zmínkám o geografii Asie a místních podmínkách: fauně a flóře, zvycích i vyznání tamějších etnik. O jeho významu a popularitě svědčí i to, že už do roku 1610 se dočkala vydání v angličtině, němčině, latině a francouzštině. Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Ve druhém svazku své střihové trilogie nás William S. Burroughs ještě více vtahuje do hrozivě temného světa nepředstavitelných bojů s přízračnými postavami z galaktického podsvětí, jež mají jedinou touhu: zničit náš svět a přetvořit jej v místo, proti němuž je peklo rajskou zahradou. Zároveň demaskuje všechny ty parasitující instituce, korporace a správní rady, zrádce humanity i cynické lháře a vyzývá-li k aktivnímu odboji, není to patetický apel, ale strohá výzva postavit se hrozivé konspiraci. Burroughsova Nova Express je dnes ještě aktuálnější než v době, kdy tyto temné vize budoucnosti psal jeho prorocké texty jsou totiž především varováním, zároveň nesené výraznou a zcela osobitou poetikou. Pohled do zrcadla, jež William Burroughs nastavuje je možná děsivý, možná hrůzný, rozhodně však pravdivý.

Ve vyvrcholení Burroughsovy trilogie se v kratších prózách opět pohybujeme v krajích děsivých nočních můr, vzdáleně připomínající pralesy Jižní Ameriky, v mimozemském prostoru, ale i v ulicích Londýna a jeho podsvětí. Burroughs své povídky opět zaplnil fantastickými postavami z ještě fantastičtějších – a hrozivějších – světů a jeho mistrná koláž, pracující s prvky populární kultury, reklamy, sci-fi a detektivní prózy a popisující neznámé drogy i sex ve všech podobách, nemá za cíl šokovat, ale poukazovat. Varovat. William Burroughs je zcela nenapodobitelný, a to nejen ve svém psaní, hlavně ale v síle a pravdivosti svých idejí, které se nám snaží předat – dříve, než bude pozdě.

Muž, kterému straka ukradla jméno, tváře mizející v mlze, tajemné tělo za koupelnovou zdí a porouchaný automat na kávu jako příčina námořní katastrofy ale též neschopnost sdělit svým nejbližším vlastní pocity, dětské křivdy zažrané pod kůží, rozchody visící jako těžký mrak nad letními dny, strach z otevřených dveří a šmátrání po autenticitě protékající mezi prsty. Bukové listí, zvířecí hřbitůvky a hvězdy na konci světa. Prozaický debut Vratislava Kadlece nabízí sedmnáct povídek, v nichž jako by se potkával Karel Michal a jeho Bubáci pro všední den s texty Jorgeho Luise Borgese. Jednotlivé povídky ohmatávají různé podoby hranic, nejasné prahy v nás i kolem nás a životní mezníky, po jejichž překročení není návratu. Postavy povídek se často ocitají v neveselých situacích, vyprávění však nechybí humor a za slovy tu a tam cítíme poťouchlý úsměšek vypravěče. Humor vyvstává ve chvílích, kdy si uvědomujeme chybu, která nebolí. I práh bolestivosti je ovšem velmi nejasné a proměnlivé povahy. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Dochovaná korespondence významného římského řečníka, politika, spisovatele, a v neposlední řadě vrcholného stylisty, Marka Tullia Cicerona (106–43 př. n. l.) byla objevena italskými humanisty ve 14.–15. století. Obsahuje téměř 900 dopisů a jako „živá“ korespondence, neurčená primárně pro veřejnost, má nesmírný historický význam. Cicero si dopisoval s množstvím předních římských osobností, které spolutvořily dějiny, příp. i kulturu posledních desetiletí římské republiky (Gneus Pompeius, Gaius Iulius Caesar či Marcus Antonius). Dopisy často velmi detailně prezentují jeho pohled na události a jednající osobnosti, živě (i humorně) vykreslují atmosféru doby, vyjadřují Ciceronovy úvahy a nálady a nabízejí zprávy o jeho rodinných poměrech i širokých kulturních zájmech. Ciceronovy listy jsou jedinečnou zprávou o tehdejší „velké politice“ i mezilidských vztazích římských elit. Díky nim je pro nás Ciceronova doba nejlépe známým obdobím celých starověkých dějin. První díl výboru obsahuje kolem 230 dopisů z let 65–50 př. n. l. (druhý obdobně rozsáhlý svazek zahrne dopisy z let 49–43 př. n. l. a vyjde pravděpodobně v roce 2020). Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Další a patrně poslední návrat k hrdinům Trainspottingu ke čtenáři opět přivádí starou známou čtveřici – Marka, Begbieho, Simona, Spuda. Všichni jsou zas o něco starší, v nových životních rolích. Mark vydělává slušné peníze pořádáním tanečních parties; nikde nezakotvil, cestuje po celém světě, ale ve světě letišť a hotelů spokojenost a spočinutí nenachází. Z Franka Begbieho se překvapivě stal uznávaný umělec, který dokáže zapomenout na staré křivdy a při náhodném setkání už nemá potřebu se Markovi pomstít. Simon i Spud mají vlastní projekty na hraně zákona i za ní; černý obchod s lidskými orgány je ale velké sousto i na ně. Opětovné shledání někdejších přátel nevede k idylickému vzpomínání, ale ke sledu nehod a krizí, který nemůže dopadnout dobře. Jeden z nich z tohoto románu nevyvázne živý. Někdo z nich nosí kalhoty mrtvého muže. Zběsile rychlý, přisprostle zábavný a znepokojivě dojemný návrat ke staré partě z Trainspottingu.

Renomovaný britský historik moderních dějin Ian Kershaw, mj. autor dvojdílného životopisu Adolfa Hitlera, v této práci navazuje na předchozí knihu Do pekel a zpět. Evropa v letech 19818–1949, již věnoval nejtragičtějšímu období evropských dějin 20. století (vyšla v Argu v roce 2017). Ve druhém díle se Kershaw zabývá poválečným vývojem v rozdělené Evropě a sleduje vzestupy a pády, které Evropa žijící dlouho pod hrozbou jaderného nebezpečí a v trvalé úzkosti, zažila. Evropané prošli zkušeností, již Kershaw popisuje jako „jízdu na horské dráze", ať už kvůli řadě událostí, které pro ně mohly skončit katastrofou, či proto, že přestali být do velké míry pány vlastního osudu a stali se jen figurkami ve hře tzv. studené války mezi SSSR a USA. V 90. letech sice Evropa dosáhla jistých úspěchů: rozpadl se komunistický blok i sovětské impérium a Německo se znovu sjednotilo, avšak zrychlující se proces globalizace způsobil komplikace a krize po roce 2008 Evropany jasně varovala, že mír ani stabilita nemusejí trvat dlouho. Kershaw podává velmi čtivý obraz současného světa kolem nás a se smyslem pro detail nám nabízí odpovědi na otázky, které jsou víc než aktuální. Svůj výklad dovádí do žhavé současnosti a na příkladem z celé Evropy vybízí čtenáře k tomu, aby se znovu zamyslel na tím, co vlastně pojem Evropa znamená a také to obnáší být její součástí. Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.