Centrum pro studium demokracie a kultury strana 3 z 8

Jak název napovídá, v tomto svazku nenajdeme jen Novou Astreu s příslovečným Seladonem. Původní d’Urfého cyklus i jeho adaptace jsou zkoumány a porovnávány z několika hledisek – hermeneutický pohled na překládaný text chápe překlad jako výklad, odhalují se literárněvědné souvislosti, hledá se pravý autor či autorka, zvažuje se možnost nebo nemožnost modernizovat pastýřskou idylu… Jednotící myšlenkou je takové čtení, které odkrývá všechny vrstvy textu a celou jeho texturu; čtení, které nepovažuje případný barokní převlek za masku, ale za nápovědu.

Pod názvem Válka světů se skrývají eseje, úvahy a glosy, většinou publikované v časopise Kontexty, v Lidových novinách a na portálu Pravý břeh v letech 20132017. Autor se v nich věnuje literatuře, náboženství a politice, tedy svým koníčkům. V oblasti literární aktualizuje významné romány 19. a 20. století, v oblasti náboženské ironizuje nepochopení základních křesťanských hodnot, v oblasti politické obhajuje konzervativní a klasicky liberální pohled na člověka a svět. Život je podle něj slzavé údolí, do kterého však kanou i krůpěje Božího milosrdenství.

Tato kniha představuje islamismus jako třetí velkou ideologii po ruském bolševismu a německém nacionálním socialismu , která se staví do odporu vůči modernitě, liberální demokracii, svobodné tržní ekonomice a západnímu individualismu. Autor sleduje dějiny novodobého politického islámu od 19. století do teroristického útoku na New York v roce 2001 a ukazuje, jakými cestami se ubírala jeho radikalizace ve vztahu k Západu. Srovnání s nacismem a komunismem, kterému se autor podrobně věnuje, umožňuje nahlédnout revolučně konzervativní povahu islamismu a lépe porozumět jak oněm dvěma hnutím odporu, s nimiž se Západ musel potýkat ve 20. století, tak i tomu třetímu, islamistickému, s nímž je konfrontován v současnosti.

Publikace se věnuje aktuálnímu tématu imigrace a její regulace. Text nabídne a prozkoumá některé argumenty dvou typů přístupů k regulaci. Zatímco první prosazuje svobodu pohybu s minimálními omezeními, druhý zdůrazňuje, že státy potřebují imigrační toky co nejvíce minimalizovat. Abychom argumenty obou přístupů zhodnotili, je nutné se podívat na různé empirické studie zabývající se touto problematikou. Zvláštní pozornost bude věnována myšlence, že lidé migrují především proto, že jsou chudí a pronásledovaní. Pokud by tomu tak opravdu bylo, měli bychom se zaměřit především na způsoby, jak jejich problémy řešit, a tak redukovat množství imigrantů, kteří jsou k migraci takto nuceni. Argumentace uvedená v této knize vede autora k přesvědčení, že i když existuje množství důvodů, proč by stát neměl imigraci jednostranně regulovat, svobodná migrace bez omezení není možná. Pokud se tedy imigrant rozhodne migrovat dobrovolně, stát není povinen jej přijmout. Státy by ovšem měly uplatňovat restrikce jen v případech, kdy pro ně imigrace představuje skutečné problémy nebo hrozby. Naopak, státy by měly skutečně pronásledovaným lidem pomáhat v co největší míře, protože pokud tito lidé přijati nebudou, mohou být ohroženi na životě. Kniha také přiblíží dějiny myšlení o migraci i současné debaty vedené na toto téma. Může tak být úvodním textem, který čtenáři pomůže seznámit se s problematikou migrace.

RIO PREISNER, 1925 (Mukačevo)- 2007 (Indianola), byl básník, esejista, filozof, teatrolog, germanista a překladatel. Pocházel z české úřednické rodiny. V Mukačevě začal studovat na reálném gymnáziu, po krátkém pobytu v Přerově pokračoval v gymnazijních studiích v Praze-Smíchově. Po maturitě pracoval až do konce války jako dělník v ČKD Praha. V letech 1945-1950 studoval na FF UK germanistiku. V letech 1952-1954 vykonával vojenskou službu u Pomocných technických praporů, poté byl učitelem němčiny v Jazykové škole v Praze a pracoval jako překladatel. V roce 1968 se s rodinou nevrátil z dovolené v Jugoslávii a přes Rakousko a SRN odešel do USA, kde od března 1969 působil jako germanista na Pennsylvania State University, od roku 1973 jako řádný profesor. V roce 1992 odešel do důchodu a až do konce života zůstal trvale v USA. Do dějin české kultury se zapsal především jako autor sedmi básnických sbírek, trojdílnou knihou o totalitarismu (Kritika totalitarismu), rozborem americké politiky a kultury (Americana), úvahami o smyslu českých dějin (Kultura bez konce polemika s Václavem Černým), analýzou domácí a exilové filozofie (Speculum) a svými mistrnými překlady (zejména románů Hermanna Brocha) i teatrologickými studiemi (dílo J. N. Nestroye). Po celý život zůstal tvrdým kritikem komunistické moci, konzervativním myslitelem, zdůrazňujícím zásadní význam křesťanství v osobním životě i ve společnosti. Publikace přináší příspěvky jak renomovaných českých historiků, politologů a literárních historiků, tak vzpomínky pamětníků. Jsou výsledkem konference, pořádané na jaře v roce 2017 na půdě Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. K příspěvkům Stanislava Balíka, Jiřího Hanuše, Romana Jocha, Charlese Kraszewského, Jiřího Munzara, Miroslava Nováka, Jiřího Suka, Pavla Švandy a Alexandra Tomského je přičleněn dodatek v podobě několika dosud nepublikovaných nebo méně známých Preisnerových děl.

Publikace se vydává po stopách výtvarného umění v kostelech a modlitebnách Českobratrské církve evangelické, kde obvykle pro silný vliv reformované tradice výtvarná díla příliš neočekáváme, a kde přitom přesto můžeme objevit zajímavé umělecké počiny. Ve snaze nabídnout východiska k interpretaci těchto nálezů pátrá text knihy po důvodech, pro které výtvarná díla do reformovaného prostředí postupně pronikají, zkoumá kontexty, do nichž vstupují, zjišťuje, jakou funkci v rámci bohoslužebného provozu plní a jakých významů nabývají, a všímá si podob, jež na sebe při tom berou. Obecnější tendence, vysledovatelné napříč církví, se práce snaží demonstrovat na šesti vybraných interiérových rea­lizacích, které zároveň poodhalují odlišné přístupy šesti evangelických výtvarníků: Daniela Balabána (Sněžné), Marie Jiřičkové (Praha-Uhříněves), Jiřího Zejfarta (Miroslav), Barbory Veselé (Prostějov), Zbyňka Honzala (Jindřichův Hradec) a Miroslava Rady (Praha-Vinohrady).

Kniha se věnuje tématu, které je v oblasti politologického výzkumu do značné míry marginální. Nicméně domníváme se, že studium politiky nejmenších evropských států s demokratickými formami vládnutí má potenciál přinést výsledky, jež dají vyniknout některým skutečnostem či vztahům, které zůstávají při komparativní analýze politických systémů standardních států nevýrazné či bez povšimnutí. Při studiu politiky malých států je pozornost nutně věnována prvkům a rysům charakteristickým pro suverénní státy (vnitřní i zahraniční politika) a zároveň atributům typickým spíše pro politiku na komunální či regionální úrovni. Právě popsané propojení několika rovin v prostředí nejmenších evropských demokratických států činí jejich komparativní analýzu nosnou a zajímavou. Publikace je primárně určena akademické veřejnosti se zájmem o komparativní politologii, politickou geografii či postavení určitým způsobem netypických aktérů v mezinárodním systému. Vzhledem k bohaté faktografické stránce jednotlivých případových studií je knihu možné doporučit i čtenářům, kteří se zajímají o historii, kulturu a politiku nejmenších evropských států, tj. zemí, které jsou zajímavé i proto, že se do jejich historického a politického formování promítal vývoj celého evropského kontinentu existence velmi malých států je ostatně umožněna pouze shodou příhodných historických okolností a politické instituce a procesy v některých z nich představují unikátní relikty. To činí nejmenší evropské státy pozoruhodnými nejen z perspektivy politické vědy.

Kniha Zvolili svobodu je třetí částí autorčina cyklu mapujícího osudy tvůrců ruské kultury 20. století, kteří vyjadřovali nesouhlas se sovětsko orwellovskou skutečností, v níž žili. Obsahuje esejistické portréty spisovatelů a básníků Anny Achmatovové, Alexandra Tvardovského, Julije Daniela, Anatolije Marčenka, Sergeje Dovlatova, režiséra Jurije Ljubimova a dramatika a scenáristy Alexandra Galiče, který posléze proslul jako textař a interpret vlastních písní. S výjimkou básnířky Anny Achmatovové, jejíž biografie se uzavřela roku 1965, se do složitých životních cest tvůrců, s nimiž autorka čtenáře seznamuje, různou měrou promítly jejich odmítavé postoje k okupaci Československa. Tragickým se stal osud Anatolije Marčenka, jenž pro své nekompromisní názory mj. mediální vystoupení na obranu svobody naší země strávil většinu života v gulagu, kde za nevyjasněných okolností v polovině osmdesátých let zemřel. Eseje jsou zpracovány s využitím ruských pramenů a odtajněných historických skutečností. Publikace se snaží přístupnou formou oslovit co nejširší okruh čtenářů a podat aktuální pohled na ruskou kulturu 20. století, jež ve vědomí české veřejnosti přežívá mnohdy v nerevidovaných šablonách a klišé.

Tato originální publikace představuje autory, kteří nepatří k jedné generaci a nemají stejnou exilovou zkušenost, ale spojuje je inspirativní vzpomínka na texty, na něž v minulosti narazili a které je výrazně ovlivnily. Ba co víc, které se staly průvodci jejich dalšího života, tedy knihami jejich srdce. Texty, jež jsou předmětem tohoto esejistického vzpomínání, nejsou výhradně exilové v tom smyslu, že by je napsali lidé, kteří většinou nedobrovolně opustili vlast. Jsou to publikace vydané exilovými nakladatelstvími, působícími mimo Československo v období 1948 až 1989, ať již byly napsány autory působícími doma nebo v zahraničí. Vzpomínky na význačné tituly jsou do jisté míry výrazem vděčnosti, neboť exilová nakladatelství a vydavatelství byla sice různá v době svého trvání, ve svém obsahovém záběru i v kvalitě své produkce - každé z nich však odvedlo práci, jež zůstává obdivuhodná. Tento drobný výbor může být tedy chápán jako výraz poděkování těm, kteří se přičinili o to, aby exilové knihy v češtině vznikaly a aby se dostávaly ke čtenářům. Editoři Jiří Hanuš a Jiří Suk dali autorům (známým spisovatelům, historikům, sociálním a literárním vědcům, filozofům i žurnalistům) toto zadání: měli napsat kratší a čtivý esej, vystihnout přitom obsahový a estetický přínos zvoleného titulu s cílem připomenou současným, zvláště mladým čtenářům autory a jejich díla bez ohledu na omezení ideového charakteru. Naopak, smyslem bylo ukázat mimo jiné pestrost, rozmanitost tvorby publikované v exilu. Eseje neměly být zatěžkány mohutným poznámkovým aparátem ani odkazy na mnoho dalších titulů. Naopak zdůrazněn byl osobní aspekt, jak je to ostatně u tohoto žánru obvyklé, čímž vznikl soubor, který jistě vyvolá čtenářský zájem.

Nejprodávanější a nejkomplexnější publikace o Evropské unii v České republice, jejíž první dvě vydání nechybí v žádné z odborných knihoven. Autoři renomovaní badatelé v oblasti evropské politiky seznamují čtenáře s historií evropského integračního procesu, s vývojem, současnou podobou a funkcemi jednotlivých evropských institucí a s tím, ve kterých oblastech (politikách) a jakým způsobem Evropská unie působí. Kniha je zdařilou kombinací politologické analýzy a velkého množství informací. Formou srozumitelně napsaného a přehledně členěného textu nabízí kvalitního průvodce problematikou Evropské unie. Publikace vychází ve třetím, aktualizovaném, výrazně rozšířeném a doplněném vydání. Zahrnuje události až do konce roku 2017 a čtenáři v něm rovněž naleznou řadu nových dat, grafů, tabulek, schémat a infoboxů a navíc praktický jmenný a věcný rejstřík. Kniha je určena nejen odborníkům, vysokoškolským studentům a profesionálům zabývajícím se z různých hledisek evropskou integrací, ale také širší veřejnosti, která má zájem získat co nejvíce kvalifikovaných informací o Evropské unii v širším historickém a politickém kontextu.

Kniha podrobně sleduje volby do horní komory českého parlamentu Senátu. Základním cílem je popsat volební podpory jednotlivých kandidátů a politických stran prostřednictvím indexu volební shody s ohledem na historické členění České republiky: a) velká města jako Praha, Plzeň, Brno a Ostrava, b) Čechy a c) Morava. Analyzovány jsou výsledky prvního a druhého kola v rámci popsaných oblastí. Mimoto je provedeno několik srovnání prostřednictvím typologie volebních obvodů (z pohledu vítěze). Volební obvody jsou rozděleny na volební bašty, tedy ty, kde politická strana dlouhodobě drží svého senátora, obvody, kde došlo k opakovanému zvolení, minimálně jednomu zvolení kandidáta, a bez výsledku opravňujícího k postupu do druhého kola. Kromě samotné volební podpory je popsána také volební účast jako klíčový indikátor volební soutěže. Volební výsledky jsou dále analyzovány prostřednictvím pokročilejších statistických nástrojů s cílem prokázat existenci sousedského efektu na úrovni jednotlivých obvodů v letech 2014 a 2016. Podpora klíčových kandidátů je zhodnocena i pomocí několika dalších indikátorů odvozených z teorie konfliktních linií. Nechybí ani zmínka o nově nastoupeném trendu podpory populistických stran.