Centrum pro studium demokracie a kultury strana 3 z 9

Kompletní vydání základního díla křesťanského germanisty, teatrologa, filozofa a básníka žijícího od roku 1968 v exilu ve Spojených státech, jednoho z nejvýznamnějších českých konzervativních myslitelů a kritiků moderny, který se může zařadit po bok E. Voegelinovi, H. Arendtové a R. Aronovi. Text knihy je prezentací rukopisu, který ve dvou svazcích (Kritika totalitarismu a Česká existence) obsahuje Preisnerova pozůstalost. Vydání doplňuje a zpřesňuje všechna předchozí vydání (KA Řím a Rozmluvy), přináší řadu důležitých fragmentů a aktualizuje dílo této výjimečné osobnosti. Knihu připravil k vydání Jiří Hanuš, který je také autorem obsáhlého doslovu, jež rozkrývá Preisnerovu metodu práce i jeho základní filozofická východiska (kritika gnóze, moderní gnozeologie a myšlení G. F. Hegela a K. Marxe). Dílo je opatřeno jmenným rejstříkem.

Existuje souvislost mezi sportem a duchovním životem člověka? Autor této knihy ukazuje, že taková souvislost existuje, a podrobně zkoumá, jakými způsoby se mohou tyto dvě zdánlivě naprosto odlišné oblasti prolínat. Vychází z rituálního původu pohybových disciplín u předkřesťanských kultur, zejména řecké a římské, a seznamuje čtenáře s tím, jak byly tyto aktivity hodnoceny starocírkevními autoritami. Konkrétní poznatky pak zasazuje do současné teologie sportu, v níž se vede diskuse o možném transcendentálním rozměru sportu a jeho místě v duchovním životě moderního člověka. Kniha odráží autorův celoživotní zájem o pohybové aktivity a reflektuje i jeho vlastní zkušenosti se stavy změněného vědomí, které prožil při sportovních výkonech. Kniha je určena jak zájemcům o současnou teologii a humanitní vědy, tak všem, kdo přemýšlejí o sportu v širších souvislostech.

Druhá přímá volba prezidenta v dějinách České republiky přinesla stejného vítěze jako volba první, byť se od ní v mnohém lišila. První kolo bylo několik měsíců před samotnými volbami jasnou záležitostí s jistým vítězem i kandidátem, který se s ním utká ve druhém kole. Tato očekávání se bez překvapení naplnila. Druhé kolo bylo zase vyrovnanější než v minulé volbě. Kniha přehledně shrnuje nejdůležitější momenty na cestě, která vedla k Zemanovu znovuzvolení. Stručně připomíná silné i slabé momenty jeho prvního prezidentství a komplexně pokrývá vlastní volby. Čtenář se seznámí s jejich průběhem od prezidentských nominací přes volební kampaně, předvolební průzkumy, názorové spektrum kandidátů až k samotným výsledkům voleb a k jejich přehlednému zachycení pomocí volební geografie.

Kniha nabízí pohled na zapomenutého člověka, jehož život a dílo bylo mimořádné a vpravdě osudové. Tvrzení, že v bohatě zdokumentovaném období, jakým minulé století bezesporu je, můžeme ještě stále nalézt oslnivý zjev, jehož originální myšlenková východiska a pozoruhodné životní peripetie naplňují údivem, může znít jako troufalost. Nicméně obraz autora alternativní legendy o vzniku Československa, svérázné biosofické filosofie a machiavelistických koncepcí o vedení státu, jímž byl prozíravý radikální myslitel, politik, odbojář, novinář, nesmiřitelný odpůrce T. G. Masaryka a mimo jiné také první čs. diplomatický zástupce v Itálii, takovým skutečně je. Nad jiné vyniká i svou tragikou, neboť židovská krev, jež mu znemožňovala politické ambice a případné uplatnění nesmlouvavě zastávaných myšlenkových zásad, a jíž chápal jako svou životní pohromu, se mu osudnou vskutku stala, avšak mnohem děsivěji, než mohl předpokládat.

Kniha se věnuje základní struktuře českého parlamentu od roku 1920 do současnosti z hlediska profesí zvolených poslanců. První část se zaměřuje na meziválečné období, kdy české země představovaly velice různorodý celek. Vedle českých politických stran měla zastoupení i německá část populace, případně polská menšina. Další část pojednává o posledních skoro třech desetiletích po roce 1990, kdy se znovu zavedla volná soutěž politických stran a do zákonodárných sborů demokratizujícího se Československa zasedlo několik set poslanců. Po krátkém období nahradil federální stát nový útvar, současná Česká republika, kde nejdůležitější volený sbor představuje Poslanecká sněmovna, dolní komora Parlamentu České republiky. Ve třetí části knihy jsou více rozebrány vlivy biografických charakteristik profesní a vzdělanostní struktury voleného sboru, věku a pohlaví poslanců na jejich aktivitu a samotnou reprezentaci. Čtenářům se tak přiblíží proměnlivost původní profese politika a může si udělat jasnější představu o tom, kdo jsou poslanci a poslankyně českého parlamentu. Kniha poskytuje zajímavé a podnětné informace o charakteristikách a aktivitách českých zákonodárců, které mohou pomoci najít odpovědi na celou řadu otázek a usnadnit rozhodování o tom, komu má dát v příštích volbách svůj hlas.

Kniha podrobně sleduje volby do horní komory českého parlamentu Senátu. Základním cílem je popsat volební podpory jednotlivých kandidátů a politických stran prostřednictvím indexu volební shody s ohledem na historické členění České republiky: a) velká města jako Praha, Plzeň, Brno a Ostrava, b) Čechy a c) Morava. Analyzovány jsou výsledky prvního a druhého kola v rámci popsaných oblastí. Mimoto je provedeno několik srovnání prostřednictvím typologie volebních obvodů (z pohledu vítěze). Volební obvody jsou rozděleny na volební bašty, tedy ty, kde politická strana dlouhodobě drží svého senátora, obvody, kde došlo k opakovanému zvolení, minimálně jednomu zvolení kandidáta, a bez výsledku opravňujícího k postupu do druhého kola. Kromě samotné volební podpory je popsána také volební účast jako klíčový indikátor volební soutěže. Volební výsledky jsou dále analyzovány prostřednictvím pokročilejších statistických nástrojů s cílem prokázat existenci sousedského efektu na úrovni jednotlivých obvodů v letech 2014 a 2016. Podpora klíčových kandidátů je zhodnocena i pomocí několika dalších indikátorů odvozených z teorie konfliktních linií. Nechybí ani zmínka o nově nastoupeném trendu podpory populistických stran.

Nejprodávanější a nejkomplexnější publikace o Evropské unii v České republice, jejíž první dvě vydání nechybí v žádné z odborných knihoven. Autoři renomovaní badatelé v oblasti evropské politiky seznamují čtenáře s historií evropského integračního procesu, s vývojem, současnou podobou a funkcemi jednotlivých evropských institucí a s tím, ve kterých oblastech (politikách) a jakým způsobem Evropská unie působí. Kniha je zdařilou kombinací politologické analýzy a velkého množství informací. Formou srozumitelně napsaného a přehledně členěného textu nabízí kvalitního průvodce problematikou Evropské unie. Publikace vychází ve třetím, aktualizovaném, výrazně rozšířeném a doplněném vydání. Zahrnuje události až do konce roku 2017 a čtenáři v něm rovněž naleznou řadu nových dat, grafů, tabulek, schémat a infoboxů a navíc praktický jmenný a věcný rejstřík. Kniha je určena nejen odborníkům, vysokoškolským studentům a profesionálům zabývajícím se z různých hledisek evropskou integrací, ale také širší veřejnosti, která má zájem získat co nejvíce kvalifikovaných informací o Evropské unii v širším historickém a politickém kontextu.

Tato originální publikace představuje autory, kteří nepatří k jedné generaci a nemají stejnou exilovou zkušenost, ale spojuje je inspirativní vzpomínka na texty, na něž v minulosti narazili a které je výrazně ovlivnily. Ba co víc, které se staly průvodci jejich dalšího života, tedy knihami jejich srdce. Texty, jež jsou předmětem tohoto esejistického vzpomínání, nejsou výhradně exilové v tom smyslu, že by je napsali lidé, kteří většinou nedobrovolně opustili vlast. Jsou to publikace vydané exilovými nakladatelstvími, působícími mimo Československo v období 1948 až 1989, ať již byly napsány autory působícími doma nebo v zahraničí. Vzpomínky na význačné tituly jsou do jisté míry výrazem vděčnosti, neboť exilová nakladatelství a vydavatelství byla sice různá v době svého trvání, ve svém obsahovém záběru i v kvalitě své produkce - každé z nich však odvedlo práci, jež zůstává obdivuhodná. Tento drobný výbor může být tedy chápán jako výraz poděkování těm, kteří se přičinili o to, aby exilové knihy v češtině vznikaly a aby se dostávaly ke čtenářům. Editoři Jiří Hanuš a Jiří Suk dali autorům (známým spisovatelům, historikům, sociálním a literárním vědcům, filozofům i žurnalistům) toto zadání: měli napsat kratší a čtivý esej, vystihnout přitom obsahový a estetický přínos zvoleného titulu s cílem připomenou současným, zvláště mladým čtenářům autory a jejich díla bez ohledu na omezení ideového charakteru. Naopak, smyslem bylo ukázat mimo jiné pestrost, rozmanitost tvorby publikované v exilu. Eseje neměly být zatěžkány mohutným poznámkovým aparátem ani odkazy na mnoho dalších titulů. Naopak zdůrazněn byl osobní aspekt, jak je to ostatně u tohoto žánru obvyklé, čímž vznikl soubor, který jistě vyvolá čtenářský zájem.

Kniha Zvolili svobodu je třetí částí autorčina cyklu mapujícího osudy tvůrců ruské kultury 20. století, kteří vyjadřovali nesouhlas se sovětsko orwellovskou skutečností, v níž žili. Obsahuje esejistické portréty spisovatelů a básníků Anny Achmatovové, Alexandra Tvardovského, Julije Daniela, Anatolije Marčenka, Sergeje Dovlatova, režiséra Jurije Ljubimova a dramatika a scenáristy Alexandra Galiče, který posléze proslul jako textař a interpret vlastních písní. S výjimkou básnířky Anny Achmatovové, jejíž biografie se uzavřela roku 1965, se do složitých životních cest tvůrců, s nimiž autorka čtenáře seznamuje, různou měrou promítly jejich odmítavé postoje k okupaci Československa. Tragickým se stal osud Anatolije Marčenka, jenž pro své nekompromisní názory mj. mediální vystoupení na obranu svobody naší země strávil většinu života v gulagu, kde za nevyjasněných okolností v polovině osmdesátých let zemřel. Eseje jsou zpracovány s využitím ruských pramenů a odtajněných historických skutečností. Publikace se snaží přístupnou formou oslovit co nejširší okruh čtenářů a podat aktuální pohled na ruskou kulturu 20. století, jež ve vědomí české veřejnosti přežívá mnohdy v nerevidovaných šablonách a klišé.

Publikace se vydává po stopách výtvarného umění v kostelech a modlitebnách Českobratrské církve evangelické, kde obvykle pro silný vliv reformované tradice výtvarná díla příliš neočekáváme, a kde přitom přesto můžeme objevit zajímavé umělecké počiny. Ve snaze nabídnout východiska k interpretaci těchto nálezů pátrá text knihy po důvodech, pro které výtvarná díla do reformovaného prostředí postupně pronikají, zkoumá kontexty, do nichž vstupují, zjišťuje, jakou funkci v rámci bohoslužebného provozu plní a jakých významů nabývají, a všímá si podob, jež na sebe při tom berou. Obecnější tendence, vysledovatelné napříč církví, se práce snaží demonstrovat na šesti vybraných interiérových rea­lizacích, které zároveň poodhalují odlišné přístupy šesti evangelických výtvarníků: Daniela Balabána (Sněžné), Marie Jiřičkové (Praha-Uhříněves), Jiřího Zejfarta (Miroslav), Barbory Veselé (Prostějov), Zbyňka Honzala (Jindřichův Hradec) a Miroslava Rady (Praha-Vinohrady).

Publikace se věnuje aktuálnímu tématu imigrace a její regulace. Text nabídne a prozkoumá některé argumenty dvou typů přístupů k regulaci. Zatímco první prosazuje svobodu pohybu s minimálními omezeními, druhý zdůrazňuje, že státy potřebují imigrační toky co nejvíce minimalizovat. Abychom argumenty obou přístupů zhodnotili, je nutné se podívat na různé empirické studie zabývající se touto problematikou. Zvláštní pozornost bude věnována myšlence, že lidé migrují především proto, že jsou chudí a pronásledovaní. Pokud by tomu tak opravdu bylo, měli bychom se zaměřit především na způsoby, jak jejich problémy řešit, a tak redukovat množství imigrantů, kteří jsou k migraci takto nuceni. Argumentace uvedená v této knize vede autora k přesvědčení, že i když existuje množství důvodů, proč by stát neměl imigraci jednostranně regulovat, svobodná migrace bez omezení není možná. Pokud se tedy imigrant rozhodne migrovat dobrovolně, stát není povinen jej přijmout. Státy by ovšem měly uplatňovat restrikce jen v případech, kdy pro ně imigrace představuje skutečné problémy nebo hrozby. Naopak, státy by měly skutečně pronásledovaným lidem pomáhat v co největší míře, protože pokud tito lidé přijati nebudou, mohou být ohroženi na životě. Kniha také přiblíží dějiny myšlení o migraci i současné debaty vedené na toto téma. Může tak být úvodním textem, který čtenáři pomůže seznámit se s problematikou migrace.

RIO PREISNER, 1925 (Mukačevo)- 2007 (Indianola), byl básník, esejista, filozof, teatrolog, germanista a překladatel. Pocházel z české úřednické rodiny. V Mukačevě začal studovat na reálném gymnáziu, po krátkém pobytu v Přerově pokračoval v gymnazijních studiích v Praze-Smíchově. Po maturitě pracoval až do konce války jako dělník v ČKD Praha. V letech 1945-1950 studoval na FF UK germanistiku. V letech 1952-1954 vykonával vojenskou službu u Pomocných technických praporů, poté byl učitelem němčiny v Jazykové škole v Praze a pracoval jako překladatel. V roce 1968 se s rodinou nevrátil z dovolené v Jugoslávii a přes Rakousko a SRN odešel do USA, kde od března 1969 působil jako germanista na Pennsylvania State University, od roku 1973 jako řádný profesor. V roce 1992 odešel do důchodu a až do konce života zůstal trvale v USA. Do dějin české kultury se zapsal především jako autor sedmi básnických sbírek, trojdílnou knihou o totalitarismu (Kritika totalitarismu), rozborem americké politiky a kultury (Americana), úvahami o smyslu českých dějin (Kultura bez konce polemika s Václavem Černým), analýzou domácí a exilové filozofie (Speculum) a svými mistrnými překlady (zejména románů Hermanna Brocha) i teatrologickými studiemi (dílo J. N. Nestroye). Po celý život zůstal tvrdým kritikem komunistické moci, konzervativním myslitelem, zdůrazňujícím zásadní význam křesťanství v osobním životě i ve společnosti. Publikace přináší příspěvky jak renomovaných českých historiků, politologů a literárních historiků, tak vzpomínky pamětníků. Jsou výsledkem konference, pořádané na jaře v roce 2017 na půdě Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. K příspěvkům Stanislava Balíka, Jiřího Hanuše, Romana Jocha, Charlese Kraszewského, Jiřího Munzara, Miroslava Nováka, Jiřího Suka, Pavla Švandy a Alexandra Tomského je přičleněn dodatek v podobě několika dosud nepublikovaných nebo méně známých Preisnerových děl.

Tato kniha představuje islamismus jako třetí velkou ideologii po ruském bolševismu a německém nacionálním socialismu , která se staví do odporu vůči modernitě, liberální demokracii, svobodné tržní ekonomice a západnímu individualismu. Autor sleduje dějiny novodobého politického islámu od 19. století do teroristického útoku na New York v roce 2001 a ukazuje, jakými cestami se ubírala jeho radikalizace ve vztahu k Západu. Srovnání s nacismem a komunismem, kterému se autor podrobně věnuje, umožňuje nahlédnout revolučně konzervativní povahu islamismu a lépe porozumět jak oněm dvěma hnutím odporu, s nimiž se Západ musel potýkat ve 20. století, tak i tomu třetímu, islamistickému, s nímž je konfrontován v současnosti.

Sociálněantropologická studie nás přivádí do několika velice různorodých terénů v rámci české katolické církve: do jedné východočeské vesnické farnosti, do jiné ve větším městě, do farností spravovaných komunitou Chemin neuf či salesiány Dona Bosca, do farnosti, kde působili dva spolukněží, dále do společenství, které vzniklo v rámci tajné církve a do okruhu věřících kolem Kněžského bratrstva sv. Pia X. Výzkumníci zde zkoumali, jak se v těchto společenstvích vzájemně definují laici a klerici a jak se konceptualizují, ale i prakticky uskutečňují jejich vztahy. Jaké služby může kdo zastávat, jaké zodpovědnosti nést, jak se slaví liturgie, jak se rozhoduje a plánuje? Jak se žije církev a o jakou církev věřící usilují, o jaké sní? Kde a proč jsou vztahy laiků a kleriků bolavé, v čem se míjejí, jaké komunikační platformy tu chybí? Terénní výzkum je doplněn o rozhovory s laiky i kleriky, kteří reflektují vývoj laicko-klerických vztahů z pozice spirituálů, kněží, pastoralistů či rektorů kněžských seminářů na jedné straně, a lidí angažovaných v podporování zodpovědnosti a vzdělávání laiků na straně druhé.

Autorem této knihy je polský dominikán působící v Praze, jenž vidí situaci v České republice s jistým odstupem i nadhledem a je schopen představit vztahy mezi církví a státem v České republice z poněkud odlišné perspektivy, než jsme u nás zvyklí. Text pojednává nejprve obecně o modelech těchto vztahů, následně sleduje jejich historii od 17. století do současnosti, se zvláštním důrazem na politické události po roce 1989, a rovněž se zabývá interpretací husitství, jež do značné míry ovlivňuje české postoje. Kniha také seznamuje se sekularizačními procesy probíhajícími v české společnosti, představuje současný právní status upravující vztahy mezi církví a českým státem a popisuje vztahy nejdůležitějších aktérů české politické scény k církvi. Přestože kniha není srovnávací, obsahuje také stručnou analýzu vztahů mezi církví a státem v ostatních zemích Evropské unie. Zásadní rozdíly mezi českými a evropskými poměry pak autor dokládá chybějící ratifikací konkordátu a dlouhým legislativním procesem v souvislosti s přijetím zákona o navrácení církevního majetku. Kniha vyšla původně v roce 2016 v Polsku.

Pod názvem Válka světů se skrývají eseje, úvahy a glosy, většinou publikované v časopise Kontexty, v Lidových novinách a na portálu Pravý břeh v letech 20132017. Autor se v nich věnuje literatuře, náboženství a politice, tedy svým koníčkům. V oblasti literární aktualizuje významné romány 19. a 20. století, v oblasti náboženské ironizuje nepochopení základních křesťanských hodnot, v oblasti politické obhajuje konzervativní a klasicky liberální pohled na člověka a svět. Život je podle něj slzavé údolí, do kterého však kanou i krůpěje Božího milosrdenství.