Dauphin strana 36 z 38

Humoristický román, detektivka odehrávající se v dávných dobách v drsném Žižkově.

Drobná poetická próza jednoho z velikánů současné francouzské literatury. Autor získal Nobelovu cenu za literaturu pro rok 2008.

Soubor povídek Nous sommes tous des playmobiles (Jak správně zabíjet, 2007) je groteskním a melancholickým holdem Bruselu a především jeho svérázně obyčejným obyvatelům. Jednotlivé příběhy se vydělují z hektického a zmechanizovaného hemžení evropské metropole a opět se v něm beze stopy rozpouštějí. Pokaždé stačí jen málo - skvrna od omáčky, fotoaparát, sešívačka, zahradní trpaslík s trakářkem či balíček cigaret, aby se fádní život proměnil v zábavné či trýznivé dobrodružství.

Po úspěšném titulu Agnes, vydaným naším nakladatelstvím v roce 2008, vychází nyní další autorova novela Krajina náhodného žití. Znovu se jedná o pomalu plynoucí melancholický příběh, jehož větší část tvoří vzpomínky na minulost, snaha o vyrovnání se s ní

Deníky Josefa Kocourka (1909–1933) z let 1927–1932, z nichž byla dosud veřejnosti představena pouze část ve výboru Extáze (1971), jsou podle znalců Kocourkova díla jedním z vrcholů jeho tvorby. Jak ostatně napsal literární vědec Jiří Skalička: „Extáze (...) otřásla i znalci a ctiteli Kocourkova díla. Autor tu byl odhalen (...) v celé nahotě svého tragického životního, uměleckého i milostného osudu, s otevřeností, jaká nemá v naší literatuře obdoby. Snad jenom Máchovy deníky a listy jsou mu v tomto směru adekvátní.“ Josef Kocourek je, přestože zemřel velmi mladý, výraznou postavou české meziválečné literatury, v mnohém předbíhající svou dobu fascinací erotikou či předjímáním existenciálních tónů v literatuře. Excentrik, v počátcích ovlivněný poetismem i expresionismem, doplňoval své erotické vize motivy zmaru a bezvýchodnosti, později v jeho díle převažovaly náměty sociální a politické. V tomto vydání přinášíme poprvé úplný přetisk všech dochovaných Kocourkových deníků, které jsou uloženy ve Vlastivědném muzeu v Šumperku, bez úprav, doplňků či vynechávek.

Povídky českého herce a spisovatele Josefa Hrubého.

Legenda o Juruparym je jedinečným záznamem prastarého mýtu, který po staletí koluje v rozlehlých pralesích severozápadní Amazonie. Způsob, jakým byla sepsána, i neobyčejná rozsáhlost a ucelenost ji řadí k předním památkám předkolumbovské literatury. br / Legenda zachycuje příběh kulturního hrdiny Juruparyho, který přináší nové zákony a rituály do života indiánských komunit v oblasti Vaupés. Jurupary od základů mění dosavadní řád matriachální společnosti a jeho působení vyvolává napětí mezi oběma pohlavími. Osamělý zákonodárce tak musí čelit úkladům nespokojených žen i slabostem svých zrádných druhů. br / Vedle odvěkého příběhu o sváru mezi muži a ženami je Legenda o Juruparym také cenným etnografickým materiálem, který umožňuje nahlédnout do magického světa vaupéských etnik a ezoterických rituálů Jurupary, jež dlouho představovaly jedno z velkých tajemství Amazonie.

Autorská kniha generačně spřízněných básníků, z nichž jeden doprovází druhému kolážemi verše a naopak. Umně tiskařsky vyvedená ve skvělé grafické úpravě Davida Faigla. Vzhledem k přítomnosti andělů vhodný dar k Mikuláši i jiným slavnostem.

Básník a publicista. Žije v Pardu­bicích a pra­cuje jako památkář chrudim­ského regionu. Jeho básnickým debutem byla epická skladba Půlnoční země ve sborníku Klíčení (1985). Ve sborníku Prvovýstupy (1989) pak publikoval rozsáhlejší básnickou skladbu Dům z kostí. Následovaly knižní sbírky Hodina amulet (Mladá fronta, Praha, 1994), Balada o Lovětínské rokli (vlastním nákladem), Jiná jména (Ivo Železný, Praha, 1999), Zapomenutá noc (Host, Brno, 2001) a Polesí v nebesích (MAXX Creative communications, Pardubice, 2004). Příležitostně spolupracuje s rozhlasem a publikuje v literárních časopisech.

Láskyplný příběh. Celý se rozprostírá v otázkách a odpovědích dvou blízkých, navzájem provázaných osob. Otce a dcery. Samo povídání je příběhem. Příběh se v něm skrývá, a zároveň se z něj právě rodí. Je neslyšně strukturován autorčiným jemnocitem pro postupné poodhalování životních peripetií, vtipných okamžiků, krutých nebo dramatických okolností, nám neznámých osudů ve zdánlivě neuspořádané, ale vyhrocené formě, v rozhovoru. Příběhem se vine po celou dobu linie návratu, ohlédnutí, účtování, osvobozování, znovuobjevování, linie citu.

Jako by se v tomto kaleidoskopu odrážela odvrácená tvář dějin, mytické bezčasí nedějin. Řada bezvýznamných, často až bizarních postaviček a příběhů, jež na první pohled nic nespojuje ani s dějinami, ani mezi sebou navzájem, ožívá dotekem se slzami kejklířů brázdících silnice časů. Objevují se hned tu, hned zase tam. Marně a snad i zbytečně se ptáme a hledáme, kdo jsou a odkud přicházejí. Důležité je, že jejich slzy probouzejí k životu příběh. Jeho vyprávění je pokusem o záchranu světa, v němž se až k nerozpoznání prolíná posvátnost a všednost, dobro a zlo, pohádka a skutečnost.

Narodil se v červenci roku 1963 v Praze, na pravém břehu Vltavy a s malými přestávkami zde žije dodnes. Považuje se za pravobřežníka. Je geologem, příležitostným bubeníkem, shodou příznivých okolností vícenásobným otcem a přírodě vděčným turistou. Obdivuje žongléry a věří v evoluci. Zajímá ho sociální chování zvířat včetně člověka. Říká, že by rád pronikl do problematiky sexuálního harašení u hermafroditů. Povídky v této sbírce napsal po večerech, zřídka i po ránu během posledních patnácti let. Většina z nich postupně vyšla v občasníku Reví Mítink, s jehož existencí je jeho psaní spjato.

Výběr mýtických a tajemných příběhů ze starého Irska.

V pořadí čtvrtá sbírka českého básníka, která nevyžaduje komentář.

Neobvykle zpracovaný životopis českého sochaře Otta Gutfreunda. Text vychází ze známých faktů sochařova života na pozadí jeho mimořádně plastické tvorby. Autor si vypomáhá kromě četných dokumentárních podkladů i nezanedbatelným podílem fikce, zvláště pak o válečném období, o kterém se v souvislosti se sochařovou internací málo ví.

Povídky maďarského autora.