Dokořán strana 15 z 91

Kniha Význam v architektuře Západu proslulého teoretika architektury Christiana Norberga-Schulze představuje souborný pokus vylíčit základní proměny západního stavitelského umění. Nejde však o běžné akademické dějiny autor na základě svého pojetí architektury jakožto prostředku vyjádření v této knize rozvinul zcela nový způsob, jak pohlížet na architekturu Západu. Vykládá všechny hlavní epochy západního umění od starověkého Egypta do dnešních dnů a sleduje nejvýznamnější stavební díla v kontextu sídel a měst, do nichž se integrovala. Největší část textu se vztahuje k popisu a interpretaci budov, a čtenář tak krok za krokem prochází jednotlivá dějinná období a na vybraných stavbách vidí, jaké významy se v nich zhmotňují. Význam v architektuře Západu tak přináší vzácný vhled do lidských hodnot a světonázorů, jež se projevují v různorodých architektonických stylech. Kniha představuje jedinečný příspěvek jak k dějinám umění, tak k existenciálnímu myšlení.

Pozvání Ke stolu! svedlo dohromady devatenáct autorů z různých profesních oblastí. Jejich úkolem bylo identifikovat, každý sám za sebe, jedno téma, které mu osobně leží na srdci a jehož řešení může zlepšit kvalitu rozvoje Prahy a života v ní. U pomyslného stolu debatovali architekti, pedagogové, filozof, historik, sociolog, developer, lékař, ekonomové, novinářka a cestovatelka, výtvarní umělci, kněz, akademici, teoretička, filozof architektury, děkanka a přírodovědec. V průsečících nezávislých myšlenek postupně vyvstávaly překvapivé shody v jejich základu, které by mohly být možnými místy ohnisek potřebných změn a inspirací pro veřejnou správu, plánovače, architekty, soukromé developery a investory, obyvatele Prahy a všechny ostatní, kdo chtějí řešit skutečné a aktuální problémy města, tak jak je vidí život.

Kniha Od Stalina ke Gorbačovovi navazuje na publikaci Cesta na výsluní. Zahraniční politika Sovětského svazu 1917-1945 a analyzuje hlavní směřování sovětské zahraniční politiky v letech 1945-1991. V případě Sovětského svazu s jeho vysoce personalizovaným systémem vlády se do ní výrazně promítala i osobnost generálního, respektive prvního tajemníka komunistické strany. Autor vychází ze Stalinových snah prosadit pro Sovětský svaz výhodné poválečné uspořádání Evropy, které nakonec vyústilo ve studenou válku a sovětizaci zemí střední a východní Evropy. Chruščovovu koncepci mírového soužití komplikovaly jeho snahy vyrovnat se Západu, které byly doprovázeny vysoce chaotickou a riskantní zahraniční politikou. Brežněvovo úsilí o zmírnění napětí (détente) zase problematizovala sovětská aktivistická politika ve "třetím světě". Sovětská intervence do Afghánistánu pak znamenala konec détente a nástup tzv. druhé studené války. Krizový stav sovětské ekonomiky posléze přiměl M. S. Gorbačova, aby radikálně změnil východiska zahraniční politiky Moskvy: od marxistického, třídního a blokového přístupu ve prospěch řešení konfliktů a globálních problémů lidstva. Změna ovšem přišla pozdě - to už se Sovětský svaz pod tíhou vnitřních problémů a tenzí rozpadal.

Nepropadejte panice. Mocní se odjakživa snaží udržovat v lidech pocity viny a strachu. Apokalyptické zprávy v médiích je proto třeba brát s nadhledem. Kniha Obchodníci se strachem odhaluje, jak se vyrábějí zprávy o katastrofách pomocí statistických triků. Ukazuje, proč selhávají snahy předpovídat budoucnost pomocí počítačů. Popisuje skandály kolem manipulací OSN s daty o globálním oteplování. Dočtete se, jak novodobá cenzura potlačuje nepohodlné názory. A proč na finanční zájmy klimaticko-průmyslového komplexu nejvíce doplatí ti nejchudší. Autor nepopírá změnu klimatu, ale vysvětluje, že klimatické změny provázely člověka odjakživa, stejně jako rozmary počasí. „Pro lidstvo vždy byl problém přežít chladná období. Teplým obdobím se naopak říkalo klimatické optimum. Tvrdit, že se máme bát oteplení, je popřením celé zkušenosti lidských dějin.“

Proč se chováme tak, jak se chováme? Tuto otázku se pokoušeli zodpovědět mnozí badatelé a už rozmanitost způsobů, pomocí nichž ji lze uchopit, naznačuje, že se jedná o úkol velmi zapeklitý. Jedni se zaměřují na neurobiologii, jiní se soustředili hormony, další preferují geny, někteří zase kladou na první místo výchovu či další vlivy prostředí, které na nás přímo či zprostředkovaně působí už od okamžiku početí. Všechno jsou to ale jen škatulky, které společně tvoří jediný celek. Ten ve své monumentální knize rozplétá americký biolog Robert Sapolsky, jenž čtenáři představuje původ našeho chování od prvních sekund, v nichž hraje hlavní roli aktivita různých oblastí mozku, přes hodiny až dny, kdy jsou stěžejní hormony, až k tisícům a milionům let, během nichž naše chování formovala evoluce. Autor se však neomezuje jen na holý biologický popis a dokládá, že na naše chování působí nespočet faktorů, o nichž často nemáme ani tušení a jejichž prostřednictvím lze naší zdánlivou racionalitou snadno manipulovat, což má často tragické důsledky. Pokud si ale naše slabosti i přednosti uvědomíme, můžeme se alespoň pokusit jednat správně, byť to leckdy nebývá vůbec snadné.

Britský historik Niall Ferguson, autor řady vysoce oceňovaných publikací (naposledy např. Civilizace), ve své nové práci analyzuje podoby mocenského vlivu. Jednu vertilkální, hierarchickou charakterizuje metafora věže; druhou horizontální, založenou na síti vztahů zase obraz náměstí. Autor zkoumá jejich historický vývoj i koexistenci. V historických knihách je patrnější ona vertikální struktura, na jejímž vrcholu stáli králové a papežové, ale to neznamená, že by horizontální sítě společenských vztahů byly záležitostí moderní doby, ve které jako by komunikace po Facebooku hrála větší roli než politické uspořádání. Ferguson ukazuje podobu společenských sítí v minulých dobách a v jejich rozvoji a úpadku nachází varovné signály pro sítě novodobé, protože sítě byly vždy náchylné k uzavírání, přenášení negativních signálů či výpadkům.

Nahlédněte do kufříku naditého případy detektiva Soamese, jehož schopnosti si vůbec nezadají s umem Sherlocka Holmese. A stejně jako měl Holmes svého Watsona, i Soames má k ruce vysloužilého vojenského lékaře dr. Johna Watsupa, který mu svojí naivitou nahrává na brilantní smeče a zároveň pečlivě zapisuje vyřešené případy. Mnohé z nich jsou úzce provázány se zajímavým matematickým problémem a nalézt pachatele často není možné bez vyřešení zapeklité matematické záhady, což autor pohříchu mnohdy nechává na čtenáři. Ten, kdo už dlouho marně trápil své mozkové závity a chce se dát poddat, může nahlédnout do řešení na konci knihy, kde často najde i informace o obecnějších souvislostech a odkazy na literaturu. Tam, kde si tradiční detektiv vystačí se stopami od bláta, musí Soames zapojit zajímavé kombinatorické úvahy či své znalosti Peanovy aritmetiky nebo zapeklitých vlastností prvočísel. Matematické postupy více osvětlí dr. Watsup, který se však občas do řešení zamotá. Pomůžete mu?

Proč se chováme tak, jak se chováme? Tuto otázku se pokoušeli zodpovědět mnozí badatelé a už rozmanitost způsobů, pomocí nichž ji lze uchopit, naznačuje, že se jedná o úkol velmi zapeklitý. Jedni se zaměřují na neurobiologii, jiní se soustředili hormony, další preferují geny, někteří zase kladou na první místo výchovu či další vlivy prostředí, které na nás přímo či zprostředkovaně působí už od okamžiku početí. Všechno jsou to ale jen škatulky, které společně tvoří jediný celek. Ten ve své monumentální knize rozplétá americký biolog Robert Sapolsky, jenž čtenáři představuje původ našeho chování od prvních sekund, v nichž hraje hlavní roli aktivita různých oblastí mozku, přes hodiny až dny, kdy jsou stěžejní hormony, až k tisícům a milionům let, během nichž naše chování formovala evoluce. Autor se však neomezuje jen na holý biologický popis a dokládá, že na naše chování působí nespočet faktorů, o nichž často nemáme ani tušení a jejichž prostřednictvím lze naší zdánlivou racionalitou snadno manipulovat, což má často tragické důsledky. Pokud si ale naše slabosti i přednosti uvědomíme, můžeme se alespoň pokusit jednat správně, byť to leckdy nebývá vůbec snadné.

Humoristická kniha Petra Luňáka Učenci se hlásí k žánru univerzitního románu oblíbeného v anglosaských zemích, ale spíše ojedinělého v domácím kontextu. Autor v ní vědomě boří český literární komplex a satiricky se vyrovnává s jeho mindráky. Učenci jsou pokračováním románu Hrdinové (2014), napsaného společně s Markem Pečenkou, a obě knihy spojuje postava nyní už vysokoškolského pedagoga Richarda Míči s výraznými autobiografickými rysy. S velkou bravurou a ironií je v knize zobrazena zvláštní atmosféra raných 90. let, její rozpaky a naděje, oportunismus i ochota učenců zaujmout i zcela nevědecký přístup k životu, když jde o kariéru nebo lásku.

Helena Wernischová začala na přelomu 60. a 70. let vytvářet zcela originální časopis v jediném exempláři vždy pečlivě vyhotovený na ručním papíře, s nepravidelnou periodicitou a tento její mimořádný autorský počin trvá po více než čtyřicet let. Melancholie spojují autorčiny kresby a akvarely s textem, většinou ručně psaným. Vedle záznamů snů zde najdeme nesčetné citáty a výpisky z četby, od autorů světových i českých, básníků i prozaiků, myslitelů a esejistů. Vzniklo tak mimořádně působivé a velmi rozsáhlé dílo literární i výtvarné, pro něž bychom v českém kontextu jen stěží hledali obdobu. Pro knižní vydání zvolila Wernischová formu autorského výběru jde tedy o knihu nově promyšlenou a komponovanou. Podrobnější vhled do její tvorby a do okolností vzniku Melancholií přinášejí i dva rozhovory, v nichž Helena Wernischová odpovídá na otázky Radka Malého a Terezy Kodlové, a text syna Martina Wernische.

Tato kniha je historií nuly. Zrodila se ve starověku a posléze se jí podařilo vybojovat si místo na slunci na Východě, s prosazením na Západě to však měla mnohem těžší. Možná proto se naší civilizaci dodnes mstí a neustále působí nové a nové potíže od havárií řídicích systémů až po fundamentální problémy v moderní fyzice. Ve stejné míře jako historií nuly je však naše kniha i historií lidí, kteří po staletí s nulou bojovali a většinou jí nakonec v nerovném boji podlehli učenců, mystiků, vědců i kněží, všech, kdo se nule snažili porozumět a ovládnout ji. Je to příběh marných a často násilných pokusů západního světa ochránit se před vlivem východních myšlenek. A je to také historie paradoxů, které s sebou přináší nevinně vypadající číslo, paradoxů, které mátly i nejchytřejší mozky minulých století a hrozily narušit vlastní základy vědeckého myšlení. Nula nakonec vždy zvítězila nad těmi, kdo se jí stavěli na odpor. Lidé ji nikdy nedokázali přinutit, aby se přizpůsobila jejich filozofiím byla to naopak ona, kdo utvářel naše názory na vesmír i na samotného Boha.

Ona a on, oba velmi mladí. Varšava. Léto. Rok tisíc devět set devadesát něco. Vzduch je hustý jako pudink a slova láska a touha splývají v jedno. Nejde o sex a prchavé potěšení, ale o nejistotu a očekávání. On po ní horečně touží, ona ho ráda škádlí Slast je milostná píseň o vášni a přitažlivosti tak silné, že překračuje hranice času i prostoru a vytváří své vlastní verze reality. Marta Dzido nepatetickým jazykem evokuje tělesnost i fyzický prožitek lásky způsobem, který nemá v českém kontextu obdoby.

Megalitické řady u Carnacu jsou nejzachovalejšími kamennými alejemi na světě, obsahují dnes něco přes 3 000 kamenných bloků. Jsou také velmi staré nedávný výzkum datoval vyhloubení základů pro jeden obří menhir do 7. tisíciletí př. n. l. O lidech, kteří tyto kamenné monumenty vztyčili, se nedochovala žádná písemná ani ústně předávaná zmínka. Přesto nebo právě proto jejich stavby dodnes vzbuzují úžas. A jen pomalu odhalují svá prastará tajemství. Tato malá knížka, doprovázená řadou ilustrací a názorných plánků, se snaží zodpovědět klíčovou otázku: kdo tyto kamenné řady budoval a za jakým účelem.

Souhrn lidského poznání se rozšiřuje stále rostoucí rychlostí, každý rok přibývá více poznatků, než se dříve nashromáždilo za tisíc let. Proto je na místě otázka, kam až může naše vědění dosáhnout, případně otázka opačná: kam už dosáhnout nemůže. A to je také cílem této knihy zjistit, zda existují otázky, na které z principu nikdy nemůžeme získat odpověď. Najdeme někdy nejzákladnější stavební materiál hmoty? Budeme někdy schopni odpovědět na otázku, zda je vesmír nekonečný? Budeme někdy znát všechno, nebo má naše poznání meze, které nelze překročit? A pokud takové meze existují, jaké jsou obrysy světa, který dokážeme obsáhnout naším rozumem? Spolu autorem se tedy vydáváme na expedici k nejzazším mezím moderní vědy, abychom zjistili, zda je za nimi něco, co nikdy nepoznáme.

Komplex Stonehenge, který je katedrálou doby kamenné, se začal budovat před rokem 3000 př. n. l. a dalších 1 500 let se dostavoval. Je památkou na kdysi bohaté a evidentně vzdělané kmenové společenství a ústředním bodem velmi rozsáhlé kultury kamenných kruhů. Záhady a tajemství tohoto místa jsme začali odhalovat až v nedávné době. Stonehenge je mnohem víc než jen působivý soubor obřích kamenných kvádrů: je symbolem prastaré moudrosti a odlišných kulturních hodnot dávno zašlých časů. Tento elegantní svazek, doprovázený ilustracemi, které autor převzal ze starých knih nebo vypracoval sám, odpovídá na otázky, kdo Stonehenge budoval a za jakým účelem. Dozvíme se také, jak se zde předpovídala zatmění Slunce a Měsíce, proč sem některé z kvádrů byly přepraveny až z Walesu a řadu dalších zajímavých podrobností.

Poslední dílo prof. Zdeňka Kárníka se zabývá nejstarší historií dělnického hnutí v českých zemích. Badatelsky objevné dílo začíná líčením prvních pokusů dělníků organizovat se na obranu svých zájmů v Čechách koncem první poloviny 19. století, to vše na pozadí rozvoje průmyslu a české společnosti, a do detailů pokrývá historii dělnického hnutí až do stabilizace sociální demokracie na českobudějovickém vánočním sjezdu v roce 1893. Nově a do hloubky osvětluje význam břevnovského sjezdu 1878 i události tragických 80. let, kdy rakouské sociálnědemokratické hnutí málem zaniklo. Dílo přináší i novátorské pohledy na dějiny českého politického myšlení a je cenným příspěvkem k novodobým českým hospodářským a sociálním dějinám vůbec. V literatuře nezatížené totalitním pohledem nemá toto zpracování tématu obdoby.