Druhé město strana 13 z 22

Vražda v hotelu Intercontinental (1989, Mladá fronta) - Název knihy napovídá detektivní motivy, když ale knihu otevřeme, nečekaně objevíme dlouhé a zajímavé básně. Je to krátká knížka a začíná se zde rýsovat Ajvazovo literární zaměření. Nacházíme zde fantaskní bytosti zasazené do pražských a středočeských reálií. Po Václavském náměstí běhá tygr a když obejdeme Malou Stranu dostaneme se do Nepálu. Ajvaz se ale v knize neomezuje na pouhé dráždění čtenářovy fantazie, ale do básní opatrně komponuje i vlastní filosofické názory. Další z Ajvazových hlavních znaků, který najdeme i ve Vraždě v hotelu Intercontinental, je dokonalý Ajvazovský vypravěčský um, kdy dokáže fantaskní bytosti do reálií zakomponovat tak, že čtenáři připadají jako cosi běžného až docela všedního. Jako by tam byli vlastně vždycky. Kniha je sestavena z několika desítek různě dlouhých básní, nepřesahujících ale dvě strany knihy, které samy o sobě jsou o něčem jiném a přece na sebe nějakým zvláštním způsobem navazují a jsou spojeny. Snad nějakou magickou nití, otevírající dveře druhého světa, do kterého se čtenář dívá z chladné reality. Nikdy se ale tyto dveře nesmí otevřít příliš mnoho. Vražda je přece jenom prvotina a proto v tomto díle stále něco schází a je z něj cítit jakási nerozhodnost, kdy si hledá Ajvaz svoje místo v literatuře. - Návrat starého varana (1991, Mladá fronta) - Ajvaz zde znovu rozehrává svůj kolotoč obraznosti a krátké povídky, z kterých je kniha složena, spojuje znovu dohromady. Ajvaz ukazuje v knize obyčejné městské lidi v obyčejných situacích, které ale dělá neobyčejnými právě implantací jakéhosi mýtična. Vidí v těch nejobyčejnějších věcech nějaký hlubší a tajemný smysl a tento rozpracovává až do dokonalosti. Ajvaz do svých knih ale mimo mýtičnost a reálnost vkláda také jistou dávku hry, vtipu, roztomilosti a celé to tak působí jaksi nadneseně. Ajvazovi hrdinové situacemi proplouvají, mnohdy je sami ani neprožívají, jenom přemýšlejí, co by se mohlo stát a nebo poslouchají zážitky druhých.

Biomanžel je volným pokračováním Vieweghova bestselleru Biomanželka (2010), kterého se prodalo více než sto tisíc výtisků a dočkal se úspěšného divadelního zpracování. Známému spisovateli Mojmírovi praskne v cíli pražského maratonu aorta, a někdejší sebevědomý světák se tak na několik příštích let změní v komicky neurotického pacienta. Takovou proměnu unese jen málokterá žena, zvláště když se její choť ve slabé chvíli přizná k nevěře. Ani manželka Hedvika není výjimkou. V životě ji navíc čeká ještě jeden doslova koperníkovský obrat a překvapivým veletočem prochází i sám Mojmír. Vypravěčkou tohoto autobiograficky laděného příběhu je podobně jako v Biomanželce dula, jejíž sžíravost je sice nemilosrdná, ale zdá se, že také ozdravná…

Od začátku jsem přesvědčena, že Mojmírovo manželství s Hedvikou je moderní soft verzí pradávného příběhu o Modrovousovi, který vraždí své ženy. Jistě jej znáte: nezkušená kráska se provdá za chlípné bohaté monstrum, které jí naoko poskytuje svobodu, ale ve skutečnosti zabíjí její přirozenou krásu, talent a nespoutanost,“ říká dula, vypravěčka nové knihy Michala Viewegha Biomanželka. Dula je zprvu jen průvodkyní manželčiným těhotenstvím a porodem. Svou rodičku však neopouští ani poté, takže následujících sedm let s Hedvikou a jejím manželem bydlí — to je výchozí situace humoristického románu nejpopulárnějšího českého spisovatele.

Léto v metropoli tentokrát na okurkovou sezonu rozhodně nevypadá: na Praze 11 kdosi tajně sleduje, a dokonce fyzicky napadá opoziční politiky a občanské aktivisty, kteří protestují proti chystané zástavbě Trojmezí, krásnou makléřku Dianu z finanční s kupiny Patria vydírá ruská mafie a ministr vnitra Stanislav Langross předčasně propustí z programu na ochranu svědků někdejšího lobbistu Darka Balíka, jenž na neznámém místě ukrývá kompromitující materiály na mnoho českých politiků (zvláště pleš námě stka ministra obrany Šestáka se leskne potem víc než dřív). Novináři z MF DNES tudíž náhle nevědí, o čem psát dřív, věhlasný pražský kmotr Mord se musí narychlo vrátit ze své jachty v Chorvatsku a nájemný vrah Ras dostane od příbramského šéfa další " zakázku" - tak začíná nová kniha nejoblíbenějšího českého spisovatele, který po deseti románech, dvou povídkových souborech, třech novelách, dvou denících, dvou svazcích fejetonů, dvou sbírkách literárních parodií, několika filmových scénářích, divad elní hře a knížce pohádkové poprvé přichází s detektivkou. Jak tomu však v autorově případě bývá často, i tentokrát jde o čtení jen zdánlivě oddechové. "Chtěl jsem napsat svižnou a vtipnou detektivku, která ale navíc bude - na rozdíl od méně ambicióz ních detektivních příběhů - nebezpečně pravdivým obrazem české reality a její nemilosrdně jízlivou satirou," říká o Mafii v Praze Michal Viewegh.

Již v pátém dílu ze série mimořádně úspěšných humoristických románů o "poslední aristokratce" mimo jiné dojde k následujícím událostem: Marie Kostková se rozzuří na Maxe Launa, zorganizuje výpravu do Nizozemského království, dostane briliantové šperky nesmírné hodnoty, objeví v sobě vášeň pro nakupování, v doprovodu své matky a paní Tiché odletí do Haagu, kde se setká s královnou Beatrix, omylem navštíví obchod s marihuanou, zažije oslnivý úspěch na recepci v královském paláci a potká sympatického mladého muže. Paní Tichá poprvé poletí letadlem a Jejímu Veličenstvu Beatrix se při audienci představí jako "nějaká Tichá." ViVien hraběnka Kostková zastaví přísun Prozacu a dočká se ocenění jako dvojnice princezny Diany. Zámecký zahradník překoná úzkost ze smrti a začne toužit po lásce. Kastelán Josef zůstane stejný.

Nová próza Michala Viewegha se jmenuje podle jedné ze třinácti povídek, která knihu také uzavírá. Autor svou oblíbenou postavu Oskara vystavuje kritickým životním momentům: manželskému stereotypu, nevěrám či jisté smrti, kterou sice Oskar přežije, ale s těžkými následky. Jedním z nich je rozvod. V povídkách si vychutnáme jejich literární rozmanitost i další autorovy přednosti, včetně ironie, nadsázky i melancholické grotesknosti. Stručně řečeno: náš nejpopulárnější spisovatel je zpátky ve hře!

Rafinovaná kompozice, rychlý dějový spád, slovní a situační humor a v neposlední řadě i autorova schopnost empatie jsou už tradiční zárukou čtivosti jeho knih. Tentokrát je k přednostem Vieweghova psaní nutno přičíst i nekompromisní ráznost, s níž v románu otvírá dveře „třinácté komnaty“ mužského světa. Dobovou kulisu románu tvoří autentické výroky bývalých i současných českých politiků a nejvyšších státních činitelů, které z této fiktivní „pánské jízdy“ chtě nechtě dělají trpký příběh nás všech… Román pro muže je dvacátou knihou Michala Viewegha. Možná proto je nejen knihou o ženském zklamání ze světa řízeného přestárlými kluky, ale také bilancující, mnohdy až sebeironickou reflexí úspěšného spisovatelství.

Satirický a humorně laděný román, který je rodinnou kronikou zachycujicí období od roku 1952 do gorbačovské perestrojky. Děj se odehrává v Praze a v městečku Sázava.

Svou definitivně poslední knihu básní začal psát autor před šesti lety a vyjma obvyklých hiátů, způsobených tu alkoholovým abusem, ondy zas záchvaty nenávisti k fenoménu písma jako takového, jež považoval za hlavní příčinu úpadku lidské civilizace, na ní pracoval ještě v den své smrti 26. prosince 2006 v hotelovém pokoji v Sezimově Ústí. Po Stradického smrti čekaly rukopis pohnuté osudy. Nejprve ho zabavila policie, poté se stal předmětem tahanic při dědickém řízení. A nakonec málem shořel při požáru Průmyslového paláce v Praze. Autor byl zaživa tak náruživým mystifikátorem, že řada odborníků nevěřila v jeho existenci, a najdou se i tací, kteří ji zpochybňují dodnes.