Druhé město strana 20 z 22

Po pětiletém odstupu se nejpopulárnější český spisovatel Michal Viewegh opět vrátil k žánru deníku. Další báječný rok je zajímavou osobní kronikou roku 2010, přinášející nebývale detailní portrét nejznámějšího tuzemského autora. Na otázku Proč znovu deník? výmluvně uvádí: „Za prvé doufám, že kromě nevyhnutelných banalit obsahují moje deníky i nějakou tu nebanální myšlenku, pravdivý postřeh, vtip, slovní hříčku, zajímavou situaci, autentický cit, otevřené doznání, nevšední setkání, veselou historku a tak dále. Za druhé: i já coby náruživý čtenář rád čtu deníky spisovatelů; kdyby vyšel v českém překladu například deník nejprodávanějšího současného španělského nebo norského spisovatele, rozhodně bych si ho přečetl. A do třetice: i kdyby nakrásně můj život banální byl, nemá snad čtenář právo mé deníky ignorovat?“

Petr Stančík se ve své próze originálním způsobem ujal protektorátní městské legendy o superhrdinovi vzdorujícím nacistům a nabízí skvělou kombinaci napínavého příběhu, historického poučení a přesně odměřené dávky humoru. Nadnášejí létající talíř tibetšt

Seriál Brno před listopadem 1989 vycházel na stránkách brněnské a jihomoravské přílohy MF DNES od 11. ledna 2011 až do 1. 6. 2012 prakticky každý týden, vyšlo tedy přes padesát dílů. V originále byly opatřeny řadou dobových fotografií, ohlasy čtenářů, kterých přicházelo každý týden poměrně velké množství - včetně dalších fotografií. Seriál mapuje období 70. a 80. let v Brně z nejrůznějších úhlů. Popisuje oblíbené hospody, hotely, kulturní aktivity, známé postavičky, příhody a události a také fenomény tehdejší doby: volby, kolejní život, večírky, nezávislou kulturu, veletrhy, tehdejší dění vůbec a také zvlášť význačné události, to vše v Brně a ve vztahu k Brnu. Podařilo popsat mnoho podstatného, z polozapomenutých brněnských fenoménů třeba v původní podobě zaniklé hospody Venuši, Forman, Střelák, ale i varieté Rozmarýn, fenomény jako Ronson klub, tehdejší drogovou scénu, dění kolem modré knížky a vojny, brněnské poezie, slavné sebevrahy, dobové sochy, plakáty, skautské a trampské hnutí, dálkové pochody, aktivity extrémních zážitků Kalvárie, "divoké" burzy desek, Kudrnovy aktivity, dění kolem Divadla na provázku, postavičky jako Franta Kocourek, Rudy Kovanda, Markýz, Homér atd. Dále se dostalo i na oběti tehdejšího režimu, jako byla například docentka Šabatcká, rodina Lamplotů, na hochy obviněné neprávem z únosu letadla atd. A seriál zmapoval i histiorii klíčových míst v Brně v 70. a 80. letech 20. století - Zelný trh, náměstí Svobody, Kamenka, hlavní nádraží atd. Ohlasy přicházely doslova ze všech koutů republiky a světa, zvláště populární byl seriál v řadách tehdejších takzvaných štatlařů, kteří z velké části v 70. a 80. letech emigrovali a na seriál reagovali z USA, Nového Zélandu, Austrálie, různých zemí Evropy... Ohlas celého seriálu byl na dnešní dobu naprosto mimořádný a také díky němu se podařilo shromáždit velkou sbírku unikátních archivních fotografií z té doby, jen z malé části otištěnou. Jistě by bylo přinejmenším smutné, aby takto cenný nasbíraný materiál skončil pouze v denním tisku, kde ani nebyl publikován kompletní. Kniha Jany Soukupové by jistě splnila požadavky na brunensii, a to je důležité.

Již v pátém dílu ze série mimořádně úspěšných humoristických románů o "poslední aristokratce" mimo jiné dojde k následujícím událostem: Marie Kostková se rozzuří na Maxe Launa, zorganizuje výpravu do Nizozemského království, dostane briliantové šperky nesmírné hodnoty, objeví v sobě vášeň pro nakupování, v doprovodu své matky a paní Tiché odletí do Haagu, kde se setká s královnou Beatrix, omylem navštíví obchod s marihuanou, zažije oslnivý úspěch na recepci v královském paláci a potká sympatického mladého muže. Paní Tichá poprvé poletí letadlem a Jejímu Veličenstvu Beatrix se při audienci představí jako "nějaká Tichá." ViVien hraběnka Kostková zastaví přísun Prozacu a dočká se ocenění jako dvojnice princezny Diany. Zámecký zahradník překoná úzkost ze smrti a začne toužit po lásce. Kastelán Josef zůstane stejný.

Zlatý věk je fantastický cestopis, ve kterém moderní Gulliver píše knihu o civilizaci na malém ostrově v Atlantiku. Ostrované na první pohled nedělají nic jiného, než sedí a pozorují svět, jeho světla a šumy. Ostrov postupně absorboval předchozí vlny dobyvatelů a z původních kultur zůstaly pouze torza velmi vzdálená svému původu. V místech, kde obyčejně očekáváme upevňování obecných hodnot a zásad, dochází ke zborcení vazeb a k vytvoření zcela nových, neočekávaných. Podobně jako sami obyvatelé se vzpouzí přijmout stálý jazyk, i ostrov na kterém žijí odmítá stálé jméno, označení. Vše je ve znamení změny, metamorfózy, vzniku a zániku zároveň. Je to kniha labyrint, plná nečekaných odboček a souvislostí. Módně by se dala označit za hypertext v tom nejlepším slova smyslu. Při jejím popisu a při četbě úryvků z ní si nelze nevzpomenut na slavnou Borgesovu povídku Babylonská knihovna. Avšak tam, kde argentinský spisovatel potřeboval knihovnu, si autor vystačí s knihou jedinou, snad do nekonečna se vrstvící. Jako by autor popisem této knihy odhaloval svůj vlastní tvůrčí přístup.

Jaký je vztah mezi identitou a hereckým talentem? Čím jsou ve vlastním životě ti, kteří dokáží být kýmkoli? Mikuláš Mazel, hlavní postava nového románu Jiřího Kratochvila, je obdařen „absolutním hereckým talentem“. Přijímá nejrůznější obskurní herecké služby a v pikareskně laděném příběhu se ocitá v nejrozmanitějších prostředích. Postupně však zjišťuje, že jeho talent není předností, ale spíš zlým prokletím. Každý z nás je obdařen jakýmsi hereckým talentem, který nám už od našich prvních dnů pomáhá „integrovat se do světa lidí“, ale jednoho dne se ta schopnost může proměnit i ve hru o duši.