Druhé město strana 20 z 26

Jurodivý, groteskně napínavý příběh jedné vraždy a osudového propojení muže a ženy, utopených v pochybnostech samoty, se mohl odehrát kdekoliv. Prostředí divadla však otevírá jedinečný prostor pro hlubší vášně i hysterie, v němž navíc jednoho dne spadne opona definitivně. Energickým účinkujícím, pasivním čumilům i zákulisním manipulátorům. Alternace za naše životy neexistují. Nehrajeme v divadle jednoho herce. Minulost a úzkosti nesvlečeme jako kostým. I ta sebemenší životní „role“ má být odehrána svědomitě. Hostující režisér Buch to tuší, spisovatelka a dramatička Birgit to ví. A kdo ví, bývá umlčen. Zralá prvotina v sobě skrývá košaté podobenství: potemnělý obraz lidského rodu, kde ďábelský kruh nelze přetnout. Knihu provázejí fotografie Evy Fuky a doslov k ní napsal Michal Jareš.

Kniha Živ jsem byl! volně navazuje na antologie Zapadlo slunce za dnem, který nebyl (Petrov 2000), Píseň o nosu (Petrov 2005) a Quodlibet(Druhé město 2008). A opět jde o čítanku literárních kuriozit, tentokrát tvořenou texty převážně prozaickými, které ve své době zapadly, byly zapomenuty nebo opomíjeny. Tam, kde to bylo možné, tedy dohledatelné, jsou připojeny medailony autorů, což umožnilo řadit texty chronologicky. Časová posloupnost dokresluje nejen vývoj jazyka a literárního stylu, ale samozřejmě odráží i historické okolnosti, v nichž tito lidé žili a psali. Jména některých autorů nejsou zcela neznámá, výčet jejich děl je mnohdy bohatý, přesto se i zde našly texty nepublikované či publikované zcela okrajově. Někteří se schovávají pod nejrůznějšími šiframi a pseudonymy, i tady ale editor nabízí alespoň možné či pravděpodobné autorství. Bohužel značné množství textů bude už navždy podepsáno jako anonym. Tak jako v předchozích antologiích i v této převažuje řada veršovánek, básniček a prozaických textíků, které vzbudí spíše pousmání a na solidním literárním poli by nikdy neuspěly. Z moře těchto pokusů se však občas vyplaví perličky. Ať už vznikly náhlým vzplanutím emocí nebo požehnaným polibkem múzy, byly pouze ojedinělé a ve své době zapadly. Nicméně ohromnou péčí a mravenčí prací Ivana Wernische mohou nyní díky této knize přece jenom spatřit světlo světa.

Vražda v hotelu Intercontinental (1989, Mladá fronta) - Název knihy napovídá detektivní motivy, když ale knihu otevřeme, nečekaně objevíme dlouhé a zajímavé básně. Je to krátká knížka a začíná se zde rýsovat Ajvazovo literární zaměření. Nacházíme zde fantaskní bytosti zasazené do pražských a středočeských reálií. Po Václavském náměstí běhá tygr a když obejdeme Malou Stranu dostaneme se do Nepálu. Ajvaz se ale v knize neomezuje na pouhé dráždění čtenářovy fantazie, ale do básní opatrně komponuje i vlastní filosofické názory. Další z Ajvazových hlavních znaků, který najdeme i ve Vraždě v hotelu Intercontinental, je dokonalý Ajvazovský vypravěčský um, kdy dokáže fantaskní bytosti do reálií zakomponovat tak, že čtenáři připadají jako cosi běžného až docela všedního. Jako by tam byli vlastně vždycky. Kniha je sestavena z několika desítek různě dlouhých básní, nepřesahujících ale dvě strany knihy, které samy o sobě jsou o něčem jiném a přece na sebe nějakým zvláštním způsobem navazují a jsou spojeny. Snad nějakou magickou nití, otevírající dveře druhého světa, do kterého se čtenář dívá z chladné reality. Nikdy se ale tyto dveře nesmí otevřít příliš mnoho. Vražda je přece jenom prvotina a proto v tomto díle stále něco schází a je z něj cítit jakási nerozhodnost, kdy si hledá Ajvaz svoje místo v literatuře. - Návrat starého varana (1991, Mladá fronta) - Ajvaz zde znovu rozehrává svůj kolotoč obraznosti a krátké povídky, z kterých je kniha složena, spojuje znovu dohromady. Ajvaz ukazuje v knize obyčejné městské lidi v obyčejných situacích, které ale dělá neobyčejnými právě implantací jakéhosi mýtična. Vidí v těch nejobyčejnějších věcech nějaký hlubší a tajemný smysl a tento rozpracovává až do dokonalosti. Ajvaz do svých knih ale mimo mýtičnost a reálnost vkláda také jistou dávku hry, vtipu, roztomilosti a celé to tak působí jaksi nadneseně. Ajvazovi hrdinové situacemi proplouvají, mnohdy je sami ani neprožívají, jenom přemýšlejí, co by se mohlo stát a nebo poslouchají zážitky druhých.

Vražda v hotelu Intercontinental (1989, Mladá fronta) - Název knihy napovídá detektivní motivy, když ale knihu otevřeme, nečekaně objevíme dlouhé a zajímavé básně. Je to krátká knížka a začíná se zde rýsovat Ajvazovo literární zaměření. Nacházíme zde fantaskní bytosti zasazené do pražských a středočeských reálií. Po Václavském náměstí běhá tygr a když obejdeme Malou Stranu dostaneme se do Nepálu. Ajvaz se ale v knize neomezuje na pouhé dráždění čtenářovy fantazie, ale do básní opatrně komponuje i vlastní filosofické názory. Další z Ajvazových hlavních znaků, který najdeme i ve Vraždě v hotelu Intercontinental, je dokonalý Ajvazovský vypravěčský um, kdy dokáže fantaskní bytosti do reálií zakomponovat tak, že čtenáři připadají jako cosi běžného až docela všedního. Jako by tam byli vlastně vždycky. Kniha je sestavena z několika desítek různě dlouhých básní, nepřesahujících ale dvě strany knihy, které samy o sobě jsou o něčem jiném a přece na sebe nějakým zvláštním způsobem navazují a jsou spojeny. Snad nějakou magickou nití, otevírající dveře druhého světa, do kterého se čtenář dívá z chladné reality. Nikdy se ale tyto dveře nesmí otevřít příliš mnoho. Vražda je přece jenom prvotina a proto v tomto díle stále něco schází a je z něj cítit jakási nerozhodnost, kdy si hledá Ajvaz svoje místo v literatuře. - Návrat starého varana (1991, Mladá fronta) - Ajvaz zde znovu rozehrává svůj kolotoč obraznosti a krátké povídky, z kterých je kniha složena, spojuje znovu dohromady. Ajvaz ukazuje v knize obyčejné městské lidi v obyčejných situacích, které ale dělá neobyčejnými právě implantací jakéhosi mýtična. Vidí v těch nejobyčejnějších věcech nějaký hlubší a tajemný smysl a tento rozpracovává až do dokonalosti. Ajvaz do svých knih ale mimo mýtičnost a reálnost vkláda také jistou dávku hry, vtipu, roztomilosti a celé to tak působí jaksi nadneseně. Ajvazovi hrdinové situacemi proplouvají, mnohdy je sami ani neprožívají, jenom přemýšlejí, co by se mohlo stát a nebo poslouchají zážitky druhých.

Román Dobrou noc, sladké sny, se odehrává v Brně na konci války, potažmo během jediného dne (30.dubna 1945), je to příběh shánění penicilinu pro sanatorium doktora Lagužina v Brně-Zábrdovicích a odehrává se v situaci, kdy Brno je už osvobozeno, totiž střed města, bojuje se ještě v Králově Poli a Řečkovicích, podstatná část wehrmachtu a oddíly SS jsou už na útěku, vrací se vězňové z koncentráku, ale jejich domy i byty jsou už obsazené, nejde proud, plyn, písárecká vodárna je zničená, pohřbívá se v zahradách a parcích, vládne chaos, je to tzv. nultý čas, nikdo ještě přesně neví, co bude zítra, je to vyprávěno ne jako literatura faktu, ale jako "román-báj", zčásti groteska, zčásti tragédie, kde imaginace je stejně důležitá jako faktografie.

Román Dobrou noc, sladké sny, se odehrává v Brně na konci války, potažmo během jediného dne (30.dubna 1945), je to příběh shánění penicilinu pro sanatorium doktora Lagužina v Brně-Zábrdovicích a odehrává se v situaci, kdy Brno je už osvobozeno, totiž střed města, bojuje se ještě v Králově Poli a Řečkovicích, podstatná část wehrmachtu a oddíly SS jsou už na útěku, vrací se vězňové z koncentráku, ale jejich domy i byty jsou už obsazené, nejde proud, plyn, písárecká vodárna je zničená, pohřbívá se v zahradách a parcích, vládne chaos, je to tzv. nultý čas, nikdo ještě přesně neví, co bude zítra, je to vyprávěno ne jako literatura faktu, ale jako "román-báj", zčásti groteska, zčásti tragédie, kde imaginace je stejně důležitá jako faktografie.

Krásná makléřka Diana (v nové roli televizní redaktorky) a novinář Marek Konwicki objeví šokující videonahrávku z tajného setkání Václava Klause s Vladimirem Putinem, pražský primátor Bohuslav Svoboda veřejně vyzve na šermířský souboj kmotra Romana Janouška, na pochod homosexuálů a lesbiček Prague Pride se do Prahy s bombou v batohu chystají dva celostátně hledaní neonacisté a transsexuálka Kristýna přináší do redakce MF DNES Supertajnou knihu neboli deník prezidentova záhadně utonuvšího milence — tak začíná nová kniha Michala Viewegha Mráz přichází z Hradu. K dalším postavám tohoto nemilosrdně sarkastického společensko-politického panoptika patří premiér Petr Nečas, ředitelka jeho kabinetu Jana Nagyová, Livia Klausová, ministr dopravy Vít Bárta, ministr vnitra Radek John, arcibiskup Dominik Duka či ruský velvyslanec Sergej Kiseljov. V epizodních rolích se objeví například prezidentovi muži Hájek a Jakl, kmotři Palounek, Dlouhý, Oulický a Rittig, zpěvák Landa, ředitel BIS Lang, Martin Roman, Jana Bobošíková, Miloš Zeman a mnozí další. Autor se odvážně pohybuje na nejzazší hranici svobody slova a před očima čtenáře vytváří napínavou a zábavnou koláž, která je navzdory vší nadsázce nebezpečně pravdivým obrazem současného Česka. Byl-li Vieweghův bestseller Mafie v Praze označen za třaskavou knihu o politickém bahně, pak volné pokračování Mráz přichází z Hradu je výbušnou směsí schopnou podstatně rozsáhlejší exploze.

Když v roce 2000 vyšel poprvé Rok perel, stala se z něj událost. Že třetí knihu Zuzany Brabcové provázely příznivé recenze, na to byla zvyklá již od své prvotiny. Ale Rok perel, to byl náhle zcela jiný případ. Nádech senzace, spojený s románovým lesbickým coming outem, vyvolal zvědavost i těch médií a čtenářů, kteří by jinak o autorku asi nezavadili. Lesbický vztah dodává románu dráždivý prvek čehosi, co v české literatuře do té doby nebylo přítomno, či přinejmenším ne tak otevřeně. Krom toho v něm jde o (medializovaný) příběh samotné autorky, která prošla podobnou zkušeností jako její hrdinka. Když Lucie potká mladou vyzývavou Magdu, její dosavadní život se hroutí v míře, jakou si předtím nedokázala představit a jež má paralelu v tak velkých postavách světové literatury, jakými byli Mannův profesor Unrat či Nabokovův Humbert Humbert. Coming out přitom není úlevou - po euforických okamžicích přichází kocovina a změna sexuální orientace sice zůstává daností, ale zároveň také novým břemenem ve vztahu k většině lidí, s nimiž byl spojen dosavadní Luciin život. Brabcová příběh staví téměř jako thriller s tajemstvím: postupně získává obrysy a tempo a graduje do dramatického finále…

"Svět v podání Petra Měrky je jistě možno i vzdor všemu humoru a nadsázce vnímat jako beznadějný, cynický, hnusný, chorobný, perverzní, primitivní a veskrze vůbec zlý. Leč kdo nechce, nemusí tuto knihu číst. Kdo naopak tuto knihu - ať už z jakékoli pohnutky - číst bude, má možnost se ptát, v čem a nakolik se Měrkův literární svět liší od skutečného světa, jejž dennodenně obýváme a jehož jsme obětí i spolutvůrci."

Uspořádat význačným osobnostem sborník k životnímu jubileu bývala dříve samozřejmost. Pro přispěvatele radost. Pro čtenáře rozkoš z počtení. V případě sborníku Co to je toto? se sešli literární přátelé Ivana Wernische, aby společně oslavili básníkovy sedmdesátiny: Ajvaz, Dudík, Dvorský, Dynka, Fišmeister, Goldfam, Holub, Hrbáč, Hruška, Hvížďala, Chlíbec, Chobot, Janatka, Kafka, Kaprál, Koťátko, Kotyk, Král, Kremlička, Nowicki, Ohnisko, Olič, Palla, Pitínský, Pížl, Přidal, Reiner, Rozehnal, Rybáková, Řezníček, Salava, Slanina, Soukupová, Stančík, Stašek, Svěrák, Šanda, Šrut, Trojak, Vokolek, Voráč.

Text představuje formálně zcela specifický útvar, kombinaci prozaického a veršového tvaru, promíšený také anglickými prvky. Byl podnícen autorčinou cestou do USA v roce 2010, kdy tam absolvovala poetry reading tour po východní a střední části země. Tato situace zde však slouží pouze jako odrazový můstek pro rozehrání mnoha dramatických situací i reflexí, vztahujících se ke kulturně odlišné - ale v lecčems podobné - povaze obou kontinentů i jejich obyvatel, stejně jako k otázce, jaká je povaha spisovatelovy práce. Formálně tu najdeme verše v češtině i angličtině, záznamy (nebo fabulace?) dialogů, úryvky z kronik prvních příchozích a osadníků, popis České vesničky/Czech Village v Cedar Rapids i návštěvy MOMA, Museum of Modern Art v New Yorku. Přitom se ale nejedná o cestopis ani reportáž, sledujeme příběh, do něhož náhle vstoupí smrt a který zároveň vypovídá o konci milostného vztahu. Půvab textu je nesen kombinací určitého naivismu na straně jedné a vzdělaného a kultivovaného záběru na straně druhé - spojení myšlenkové reflexe a konfese, věcnosti a intimity, bezprostřednosti a odstupu.

Text představuje formálně zcela specifický útvar, kombinaci prozaického a veršového tvaru, promíšený také anglickými prvky. Byl podnícen autorčinou cestou do USA v roce 2010, kdy tam absolvovala poetry reading tour po východní a střední části země. Tato situace zde však slouží pouze jako odrazový můstek pro rozehrání mnoha dramatických situací i reflexí, vztahujících se ke kulturně odlišné - ale v lecčems podobné - povaze obou kontinentů i jejich obyvatel, stejně jako k otázce, jaká je povaha spisovatelovy práce. Formálně tu najdeme verše v češtině i angličtině, záznamy (nebo fabulace?) dialogů, úryvky z kronik prvních příchozích a osadníků, popis České vesničky/Czech Village v Cedar Rapids i návštěvy MOMA, Museum of Modern Art v New Yorku. Přitom se ale nejedná o cestopis ani reportáž, sledujeme příběh, do něhož náhle vstoupí smrt a který zároveň vypovídá o konci milostného vztahu. Půvab textu je nesen kombinací určitého naivismu na straně jedné a vzdělaného a kultivovaného záběru na straně druhé - spojení myšlenkové reflexe a konfese, věcnosti a intimity, bezprostřednosti a odstupu.

Kubincé Manci se narodila uprostřed první světové války u Turčianského Svätého Martina v rodině strojvedoucího Viktora. Mluvila slovensky, maďarsky i německy, podle toho, jak bylo třeba a jak se přihodilo. Ze Slovenska odešla za druhé republiky se svým českým mužem do Prahy, po druhé válce se nakonec usadili v okresním městě na západ od Železných hor. Manci prožila skoro celé dvacáté století. Myslela, že by její život mohl vypadat jinak: že by mohla být lékařkou, že by mohl mít svět grácii dámských elegantních sukní a pánských sportovních obleků. Nejšťastnější byla se svým druhým mužem, krejčím a muklem, se kterým v 60. letech odešla do posledního údolí Jizerských hor. Manci nedávno zemřela, ale dál se dívá na svět, kam že se řítí i se všemi blízkými. Nejde to, jen tak se odtrhnout, když tam jeden strávil celý život. A nás dosud živé asi překvapí, jak to tam nahoře vlastně vypadá?

Reprezentativní vydání tvorby famózního rapera a básníka, dvorního textaře skupiny J.A.R.

Po bestselerech Hrdý Budžes (jenž se proslavil také jako činohra s vynikající Barborou Hrzánovou v hlavní roli) a Oněgin byl Rusák (v divadelní režii Jana Borny) přichází závěrečná část autorčiny volné trilogie Darda. Čas železnou oponou trhnul, takž e žákyni a v téže h(n)usákovské realitě dospívající gymnazistku Helenu potkáváme nyní jako vdanou ženu, matku dvou dětí. Ačkoli se dobové kulisy proměnily, na lepší svět to kupodivu zase nevypadá. Namísto krize normalizace je tu krize středního věku. A když už krize, tak pořádná. Přichází totiž jedna darda za druhou. Tento tragikomický příběh se tentokrát odehrává v našem čase. Ani Dardě neschází zdánlivá lehkost vyprávění a autorčin slovní i situační humor. Nicméně v tomto případě víc než kdy j indy platí, že při tom smíchu v ranách štípe sůl.

Po bestselerech Hrdý Budžes (jenž se proslavil také jako činohra s vynikající Barborou Hrzánovou v hlavní roli) a Oněgin byl Rusák (v divadelní režii Jana Borny) přichází závěrečná část autorčiny volné trilogie Darda. Čas železnou oponou trhnul, takž e žákyni a v téže h(n)usákovské realitě dospívající gymnazistku Helenu potkáváme nyní jako vdanou ženu, matku dvou dětí. Ačkoli se dobové kulisy proměnily, na lepší svět to kupodivu zase nevypadá. Namísto krize normalizace je tu krize středního věku. A když už krize, tak pořádná. Přichází totiž jedna darda za druhou. Tento tragikomický příběh se tentokrát odehrává v našem čase. Ani Dardě neschází zdánlivá lehkost vyprávění a autorčin slovní i situační humor. Nicméně v tomto případě víc než kdy j indy platí, že při tom smíchu v ranách štípe sůl.