Dybbuk strana 14 z 24

Jaké svědectví můžeme čekat od duše, když v bezesné noci přehrabuje svou historii? Yveta Shanfeldová vydává pátou básnickou sbírku a znovu otevírá čtenáři křehký dům svého života plný intimních zvuků, ptačího křiku a nelichotivě přesných rodinných portrétů. V textu jde o básnické zření i o vášnivé objevitelství, vynořují se vzpomínky i slova jazyka milovaného z dálky New Jersey. Vše ve sbírce je vrstevnaté a kloubnaté množstvím nápadů: když už se nedá spát, tak aspoň s otevřeným oknem.

V textu Plejád, z nichž autor vyrval páteř děje, jak pravil jeden kritik, není zápletka to hlavní. Jde zde o ohledávání hranic vnímání, na hony však vzdálené jalovému eskapismu či pouhému povrchnímu snílkovství básníka-idealisty. Směřuje se od jevové banality dnešních dnů zpět k mikrokosmu nevědomých procesů, na něž jsme pro samou praktičnost, užitkovost či lacinou prodejnost zapomněli, kdy jsme se stali pokryteckými stíny sebe samých, a tím nenávratně nesvobodnými. Text mnohovrstevným básnickým jazykem introspektivně reflektuje naši hédonistickou přítomnost a neexistenci budoucnosti, v proudu vědomí sleduje zapletenost našich myšlenkových postupů jako pokroucené kořeny lesního porostu. Proč mě ale nebe tak fascinuje, proč člověk vždy hledí do oblaky pokrytého modrého poklopu všeho jemu známého a cítí jisté pnutí?

Poprvé v českém překladu vychází kniha čínského autora Ťia Pching-wa označovaná za první čínský erotický román. Díky cenzuře některých pasáží se tato kniha napsaná v 90. letech stala nejkopírovanější v dějinách čínské literatury. Význačný současný čínský novelista a esejista Ťia Pching-wa svůj příběh komplikovaných erotických eskapád úspěšného spisovatele Čuanga Motýla poprvé přenáší do velkoměsta zde jeho hrdina zažije slávu, moc a morální rozklad. Román Padlá metropol, který v autorově tvorbě představuje jak tematickou změnu do té doby se věnoval především venkovu , tak osobní přelom, neboť mu přinesl největší slávu, byl pro svou explicitnost úřady téměř na dvě desetiletí zakázaný a dodnes díky své dekadenci rozpoutává vášnivou kontroverzi. Hlavní ozvuky, které v sobě obsahuje, jsou však poctou klasickým románům Slivoň ve zlaté váze (konec 16. století), Meditační rohožky z masa (konec 17. století) a Sen v červeném domě (konec 18. století). Ve svém satirickém portrétu společenské a ekonomické transformace země autor přibližuje mocenské intriky, korupci a další nešvary raného kapitalismu, přičemž nechává probleskovat náznaky otázek o místě intelektuálů ve společnosti, cenzuře a umělecké integritě v měnících se podmínkách. Současně popisuje past, do níž země spadla při svém nostalgickém ohlížení se zpět na tradice své předmoderní minulosti, kterou současný modernizační proces ohrožuje. Z románu se tak stává klasický text, mnohými pokládaný za jeden z nejdůležitějších textů dvacátého století. Členové takzvané Čtyřky Krobiánů neboli Kvarteta od kumštu mezi něž kromě Motýla dále patří Wang Si-mien, alias Chrapoun, malíř a padělatel obrazů, původně brusič v manufaktuře s nefritem; Kung Ťing-jüan, známý také jako Míra, věhlasný kaligraf a rytec vývěsních štítů, a Žuan Č-fej, alias Nevěda, vedoucí souboru písní a tanců Tenkrát na Západě, původně herec šensijské opery, kde představoval starobylé role, jako je chrlič ohně, převozník-kormidelník nebo démon s dlouhými tesáky se spolu za přihrávání dalších přátel a postav, jako je Meng Obláček, Čou Koumal, sběrač starých krámů s výtečným pozorovacím talentem, ředitel továrny na pesticidy Žlůtek, feministická mniška Jasná mysl či mudrující kráva, snaží vyznat v nelítostných, tvrdých podmínkách současné čínské společnosti a řeší přitom nastalé situace, často absurdního charakteru.

Je podzim roku 1918, poslední rok první světové války. Obyvatelé hlavního města Islandu, patnáctitisícového Reykjavíku, pozorují oblohu zbarvující se září ohně a plynů ze sopečných výbuchů. Národ slaví vítězství staletého boje o nezávislost na dánské monarchii, radost je však pokažena zákeřně propukající epidemií španělské chřipky. V tomto mikrokosmu se pohybuje šestnáctiletý chlapec, citově vyprahlý sirotek, který si vydělává obsluhou místních homosexuálů a žije filmy promítanými ve dvou reykjavických biografech. Autor v této mnohovýznamové novele zužitkovává své výzkumy výskytu homosexuality a počátků filmových projekcí na Islandu, současně objevuje i nitky vedoucí k vlastním předkům.