Havran strana 8 z 12

Původní pohádka nejen o tom, jak vznikla první veřejná knihovna na světě. Jedná se ale také o zadumané trpaslíky, vzpurné slepice, princezny z rákosového šustí, smutné beránky, kteří nemají hudební sluch, bojechtivé veverky, bláznivé lety nad jihočeskými

Jedním z nejoceňovanějších, nejkritičtějších a patrně také nejprovokativnějších románů albánského spisovatele Ismaila Kadareho je jeho Palác snů. Ústřední myšlenkou románu, jakož i veškeré tvorby Ismaila Kadareho,je odhalování útlaku a zotročování lidské osobnosti mocenskými institucemi totalitních režimů. Protože otevřené vyjádření takové kritiky nebylo v Hodžově Albánii možné, Kadare se uchyloval k alegoriím a situoval děje svých románů a povídek do různých historických období a zeměpisných oblastí. Když Palác snů v roce 1981 vyšel, byl ihned zakázaný jako provokace proti režimu. Autor jej s tímto úmyslem ostatně psal a chtěl v něm podle svých slov vylíčit peklo. Toto peklo, vytvářené vládní despocií, které je vše podrobeno, popsal velmi výstižně. Působivě vykreslil pochmurnou atmosféru, sklíčenost, nedůvěru, podezíravost a strach, které v Paláci vládly, čímž odkázal nejen k albánské realitě, ale především ke zlu v krystalicky čisté podobě, jež v lidské společnosti bohužel stále existuje.

Rok 1609 patří bezesporu mezi historické mezníky. Po staletí je spojován s klíčovou událostí, která má v roce 2009 kulaté, čtyřsté výročí. Jde o slavný Rudolfův Majestát. Bližší pohled však odkrývá i existenci druhé významné historické události, kterou je nejdelší sněm českých dějin (31. ledna 1609 až 28. února 1610). V politických aktivitách stavovské opozice nepatřilo k častým jevům, aby se odvážila sejít a jednat samostatně, tedy jak bez panovníka, tak bez katolické menšiny, jako se to stalo na počátku května 1609. A jednotlivé momenty tohoto sněmování, z nichž některé se zcela hmatatelným způsobem vztahují k událostem, jichž byla pražská města svědkem za necelou dekádu, v roce 1618, dovolují, abychom o dramatických dnech z počátku května 1609 hovořili otevřeně jako o generální zkoušce českého stavovského povstání. O tom vypráví i nová kniha známého historika Jaroslava Čechury. Navíc poskytuje možná až nečekanou odpověď na otázku, kdo to vlastně všechno platil. Pohlédneme také do tváří klíčových osobností onoho dění: na jedné straně Václava Budovce z Budova a na straně druhé římského císaře a krále uherského i českého Rudolfa II.

Ar men znamená v bretonštině kámen. Je to významný maják postavený na skalisku v otevřeném moři u západního pobřeží Bretaně. Autor Jean-Pierre Abraham na něm působil jako strážce v letech 1959-1964. Jeho deníkové zápisky z té doby zachycují šest měsíců jednoho ze tří strážců majáku, vyšly poprvé v roce 1968 a dočkaly se mnoha vydání. Abrahamova kniha je pozoruhodně úsporná, ale přitom se silným nábojem jakéhosi exotického kouzla - zejména pro středoevropského suchozemského čtenáře, pro kterého už jenom prostředí opuštěného, osamoceného a větry zmítaného majáku nabývá netušených rozměrů. A tak může kniha Ar-men oslovit nejen úzký okruh čtenářů mořeplavci počínaje a obdivovateli neopakovatelné Bretaně konče. Ar-men jako výsostný zástupce krásné literatury je jakýmsi minimalistickým příběhem-nepříběhem se spoustou vody, trochou techniky, přemírou větru a mořem snahy poznat sám sebe. V této souvislosti nelze nevzpomenout na Kerouaka hlídajícího na strážní věži lesní požáry, ovšem v poněkud sevřenějším stylu a pod ledovou palbou nemilosrdného příboje.

Za vlády prvních Lucemburků na českém trůně došlo k velkému teritoriálnímu rozmachu českého království. Karel IV. se poté věnoval zajištění nově vzniklého územního celku po stránce dynastické posloupnosti i z hlediska státoprávního. Na počátku tohoto úsilí stojí soubor čtrnácti listin, jež vydal dne 7. dubna 1348. A právě v těchto dokumentech se objevuje pojem Koruna království českého, který pak Karel důsledně užíval ve svých ustanoveních. Česká koruna jím byla myšlena jako "věčná" instituce stojící nad konkrétním králem. Podoba tohoto středověkého "státu" se v následujících staletích proměňovala, postupně odpadly některé državy, Česká koruna však zrušena nebyla a definitivně zanikla až vytvořením Československé republiky v roce 1918.

První pražská defenestrace zahájila husitskou revoluci, která zásadním způsobem proměnila tvářnost českého pozdně středověkého státu. Svržením několika konšelů a dalších úředníků z oken Novoměstské radnice vyvrcholil odpor pražské husitské obce proti kompromisní politice Václava IV., zprvu sympatizujícího s reformním hnutím, posléze však ustupujícího nevybíravému tlaku papežství i římského a uherského krále Zikmunda Lucemburského. Na scénu velkých dějin vkročily s revolučním výbuchem, jehož příčiny i pozadí kniha v překvapivých souvislostech objasňuje, nejen výrazné osobnosti Jana Žižky a Jana Želivského, ale také celá plejáda pozoruhodných, leč neprávem zapomenutých lidí. Průběhem i symbolikou inspirovala první pražská defenestrace politické převraty v letech 1483 a 1618 a jako pojem zakotvila hluboko v českém historickém vědomí. Prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc. se dlouhodobě zabývá se českými i středoevropskými dějinami pozdního středověku, zvláště husitství, vývojem historiografie a dějinnými tradicemi. Je autorem mnoha knižních publikací (mj. Tajemství českých kronik, Lipanská křižovatka, Velké dějiny zemí Koruny české V. a VI.), výrazně se podílel na vzniku učebních textů a učebnic (mj. Dějiny zemí Koruny české, Dějiny evropské civilizace), soustavně se věnuje také popularizační činnosti.

Valerij Brjusov (1873—1924), básník, prozaik, dramatik, kritik, překladatel, literární vědec a historik, byl jedním z teoretiků ruského symbolismu. Jako prozaik je u nás známý románem Ohnivý anděl. Jeho povídková tvorba však je pro české čtenáře objevem. Autor se ve svých drobných povídkách i novelách představuje jako vybroušený stylista, má smysl pro múzičnost, pracuje neustále s prolínáním fikce a skutečnosti a těží ze studia Freudových výzkumů. Jedním z jeho učitelů byl i E. A. Poe. Nejrozsáhlejší novela tohoto výboru, Rea Silvia, příběh milenců z doby antického Říma, je považována za jeden z vrcholů ruské novelistiky přelomu 19. a 20. století. Všechny povídky jsou u nás publikovány poprvé.

Císařská korunovace Karla IV. v Římě patří k událostem, které výrazně ovlivnily dějiny českých zemí, i když to na první pohled není zcela patrné. Sám korunovační akt byl závěrem téměř devítiletého úsilí, zakončeného dramatickou "římskou jízdou", smysl korunovace a její význam je však v povědomí naší veřejnosti velmi mlhavý. Autor proto líčí také vznik a vývoj středověkého impéria, vysvětluje pojem Svatá říše římská a objasňuje, čím se Karel jako její císař odlišoval od svých předchůdců. Kniha koriguje některé tradiční představy a přináší nový pohled na Karla IV. nejen jako českého krále, ale především římského císaře.