Havran strana 6 z 12

Alegorické pohádkové podobenství o povedené-nepovedené rybě, která má problém udržet směr, s plaváním je trochu na štíru, a tak raději chodí po dně, protože má nohy. Jenže i když se někdo narodí nedokonalý, ještě to neznamená, že je k ničemu. Ryba Chyba má sice špatný zrak a nosí brýle, ale umí číst. Je jiná než ostatní ryby, a možná právě proto jako jediná dokáže zachránit domovský rybník, který byl vyškrtnutý ze Stříbropěnného seznamu, neboť zdejší vodník odešel na odpočinek, aby mohl nerušeně skládat básně…Ryba Chyba je nová moderní pohádka známé současné autorky literatury pro děti Magdaleny Wagnerové, doplněná mimořádnými ilustracemi akademického malíře Zdeňka Netopila. Díky jeho osobitému stylu, spolu s autorčiným vtipným textem, který obsahuje i morální ponaučení, vznikla kniha nejen pro dětského čtenáře.

Román se odehrává v osmdesátých letech dvacátého století v indiánské rezervaci v kanadské Britské Kolumbii. Strhující příběh kombinuje komické i tragické motivy a realistický pohled na drsný život v malé rybářské vesnici prolínající se s prvky mytologie původních obyvatel Ameriky. Osu příběhu tvoří pátrání po mladším bratrovi devatenáctileté vypravěčky Lisy, který zmizel na moři během rybářské výpravy. Během této dramatické situace vyplouvají na povrch Lisiny vzpomínky na dětství a dospívání v prostředí, kde se mísí indiánské tradice a zcela odlišná kultura „bílé“ Kanady, na strýce Micka, bouřliváka, bývalého indiánského aktivistu poznamenaného dětstvím v křesťanské internátní škole, na babičku, která ji učila o kmenových tradicích i neodlučitelnosti světa živých a mrtvých, ale i na problémy s vrstevníky a bratra Jimmyho, jenž byl olympijskou nadějí Kanady v plavání. Už jako malé se Lise daří zahlédnout střípky světa mimo tento svět. Je schopná vidět duchy stromů nebo také legendárního divokého lesního muže, seskveče. Pomalu se ale učí, že její zvláštní nadání nemusí být vždy darem, ale může být i prokletím, jelikož v jejím okolí už není nikdo, kdo by s takovým nadáním byl schopen pracovat, a Lisa zůstává ve svém snažení o ovládnutí komunikace se světem duchů nepochopená a osamělá. Ostatně i o bratrově zmizení ví něco víc než všichni ostatní… Román, psaný velmi svěžím stylem, přináší pozoruhodný pohled na život a myšlení současných indiánských obyvatel, ale má i mnohem hlubší rozměr pátrání po skrytých zákoutích lidské povahy. Eden Robinsonová (*1968) je kanadská spisovatelka indiánského původu. Její otec pochází z kmene Haisla, matka z kmene Heiltsuk, sama pak vyrostla v rezervaci Kitamaat na pobřeží Britské Kolumbie. Její první kniha Traplines (1996) je sbírkou čtyř rozsáhlejších povídek a byla kritikou velmi dobře přijata. Román Monkey Beach (2000), který právě vychází česky pod názvem Pobřeží seskvečů, se celý odehrává v autorčině rodném indiánském teritoriu a kombinuje až drsně realistický pohled na zdejší život s mysticismem původních obyvatel amerického kontinentu. Kniha získala četná prestižní ocenění a byla již přeložena do několika jazyků.

Hlavním tématem autorova druhého románu Knížka je historie spisovatelovy rodiny a vztahy mezi jeho nejbližšími. Prozaik odhaluje tajemství a osudy tří generací, od druhé světové války přes výjimečný stav až k současnosti. Jde o skutečnost smíchanou s fikcí a není dost dobře možné jedno od druhého oddělit. Autor vypráví příběh prostřednictvím nejrůznějších předmětů, a vždy do toho krátce zasáhnou snahy některých členů rodiny, snažících se vyprávěné příběhy nějak ovlivnit, přiklášlit nebo cenzurovat. Je to neupovídané, nesentimentální, dalo by se říct minimalistické, ale velmi působivé vyprávění. Citlivost a empatie vůči nejbližším však neovlivňují pronikavost Łozińského pohledu na ně. Díky tomu působí postavy tak skutečně a jsou čtenáři blízké. Autor napsal působivý román o komplikovaných lidských vztazích a citech, které jsou v různých historických okolnostech jakoby lehce načrtnuty – a přitom tvoří velice plastický obraz osudů jediné rodiny. Při udělení Ceny Kościelských za první knihu porota Łozińského románu ocenila především nezvyklou vyzrálost projevující se jak v kompoziční vrstvě díla, tak v jeho hluboce lidské problematice. Totéž platí i pro jeho druhý román. Mikołaj Łoziński (nar. 1980) je polský spisovatel a fotograf. Vystudoval sociologii na pařížské Sorboně. Debutoval románem Reisefieber (2006), za niž získal Cenu Kościelských. Kniha byla nominována na prestižní polskou cenu Nike (2007). Další ceny: Nagroda Pawiego Pióra a Nagroda Fundacji Kultury. Za román Knížka získal cenu Paszport Polityki 2011.