Havran strana 6 z 13

Rok 1609 patří bezesporu mezi historické mezníky. Po staletí je spojován s klíčovou událostí, která má v roce 2009 kulaté, čtyřsté výročí. Jde o slavný Rudolfův Majestát. Bližší pohled však odkrývá i existenci druhé významné historické události, kterou je nejdelší sněm českých dějin (31. ledna 1609 až 28. února 1610). V politických aktivitách stavovské opozice nepatřilo k častým jevům, aby se odvážila sejít a jednat samostatně, tedy jak bez panovníka, tak bez katolické menšiny, jako se to stalo na počátku května 1609. A jednotlivé momenty tohoto sněmování, z nichž některé se zcela hmatatelným způsobem vztahují k událostem, jichž byla pražská města svědkem za necelou dekádu, v roce 1618, dovolují, abychom o dramatických dnech z počátku května 1609 hovořili otevřeně jako o generální zkoušce českého stavovského povstání. O tom vypráví i nová kniha známého historika Jaroslava Čechury. Navíc poskytuje možná až nečekanou odpověď na otázku, kdo to vlastně všechno platil. Pohlédneme také do tváří klíčových osobností onoho dění: na jedné straně Václava Budovce z Budova a na straně druhé římského císaře a krále uherského i českého Rudolfa II.

Dokumentární román maďarské spisovatelky Alaine Polczové (1922 - 2007), věcně nazvaný Žena na frontě, líčí přirozeným, bezprostředním jazykem otřesné osobní zážitky z posledních dvou let druhé světové války. Autorka se bez známek sentimentu po padesáti letech vrací k nejtěžšímu období svého života, kdy se v raném mládí ocitla v nelidských podmínkách válečného běsnění přímo na frontě a tváří v tvář čelila smrti v jejích rozličných, absurdně extrémních podobách. Ať už jde o jednotlivé popisy z fronty, intimní portrét jednoho nevydařeného manželství anebo autentický příběh mimořádné ženy, kterou cyklicky zažívané hraniční situace nezlomily, ale naopak zocelily její humánně založenou povahu, pokaždé se jedná o zobrazení lidské síly a současně naivity víry či naděje, která nás znovu a znovu sráží na kolena a zároveň pomáhá opět vstát. Silně autobiograficky laděný román vyšel v Maďarsku v roce 1991, získal titul Knihu roku a stal se rázem bestsellerem.

Dokumentární román maďarské spisovatelky Alaine Polczové (1922 - 2007), věcně nazvaný Žena na frontě, líčí přirozeným, bezprostředním jazykem otřesné osobní zážitky z posledních dvou let druhé světové války. Autorka se bez známek sentimentu po padesáti letech vrací k nejtěžšímu období svého života, kdy se v raném mládí ocitla v nelidských podmínkách válečného běsnění přímo na frontě a tváří v tvář čelila smrti v jejích rozličných, absurdně extrémních podobách. Ať už jde o jednotlivé popisy z fronty, intimní portrét jednoho nevydařeného manželství anebo autentický příběh mimořádné ženy, kterou cyklicky zažívané hraniční situace nezlomily, ale naopak zocelily její humánně založenou povahu, pokaždé se jedná o zobrazení lidské síly a současně naivity víry či naděje, která nás znovu a znovu sráží na kolena a zároveň pomáhá opět vstát. Silně autobiograficky laděný román vyšel v Maďarsku v roce 1991, získal titul Knihu roku a stal se rázem bestsellerem.

Srbský básník Vasko Popa (1922 –1991) studoval ve Vídni, Bukurešti a Bělehradě, pak působil po mnoho let jako nakladatelský redaktor. Výbor Vlčí stín je průřezem celé jeho básnické tvorby, zahrnující všech osm sbírek Kůra, Upíří pole, Vedlejší nebe, Vzpří

Bitva u Moháče (29. srpna 1526) má pro naše maďarské sousedy podobný význam jako v českém historickém povědomí Bílá hora. Moháč se však bezprostředně dotýká i našich dějin. Krvavá porážka armády českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského, kterou jí uštědřily síly osmanského sultána Süleymana I., uvolnila český trůn pro habsburskou dynastii. Zároveň předznamenala rozklad uherského státu a jeho rozdělení mezi Habsburky, Osmanskou říši a sedmihradská knížata. Do jaké míry je dnes možné rekonstruovat průběh moháčské bitvy? Proč Ludvíkovi velitelé riskovali útok proti početní převaze Osmanů? Musel král na útěku z bitevního pole zahynout? Jednoznačně odpovědět na tyto a četné další otázky i s použitím výsledků současné historické vědy a velkého množství dobových pramenů není snadné. Kniha je proto spíše pokusem vylíčit příběh moháčské tragédie, jak může být viděn z dnešního pohledu. I když se snad ještě objeví nová fakta či zapomenutá svědectví, Moháč zůstane připomínkou lidského utrpení, ale i nepěkným dokladem sobectví, závisti a chamtivosti. Naštěstí zbylo v tomto příběhu místo také pro hrdinství, lásku a obětavost.

K napsání prvního románu Lupič inspiroval rakouského spisovatele Martina Prinze (*1973) skutečný bankovní lupič a zároveň maratonský běžec, který "působil" v rakouských bankách na konci 80. let v masce Ronalda Reagana. Záznamy okamžiků těsně před přepadením některé banky, popis samotných přepadení a návrat s penězi domů jsou prokládány scénami útěku, resp. útěků Johanna Rettenbergera: městem, lesem, po polích i silnicích, v kradených autech a zejména - na trénovaných nohách. Útěkem z četnické stanice po zatčení text začíná a postupuje prostřihy k období maturity, prvnímu neúspěšnému přepadení, osmi rokům věznění, vraždě i úzkostným vzpomínkám na dětství vstříc neodvratnému konci. A tak se hlavní hrdina Lupič postupně mění v hlavního hrdinu Útěk, který přesahuje rámec pouhého úprku a stává se na krátký okamžik smyslem života. Překlad Zuzana Augustová...

Temný příběh bezejmenného člověka, který se ocitá v ponuré hornaté krajině Sedmihradska, kde žijí jen zkrachovalci, odsouzenci, zoufalci a několik zástupců státní moci. Nikdo tu nemá důvod k radosti a po obloze čas od času přelétne brkoslav - dávný symbol zkázy a smrti. Jména lidí jsou zde bezpředmětná, stejně tak jako jejich život, se kterým mohou nadřízení nakládat, jak je jim libo, protože ve zdejších horách, v katastru dobrinského polesí už na ničem nezáleží. Hlavní hrdina však přichází dobrovolně, aby našel dávno ztraceného syna a pokusil se o jeho záchranu. I když nad vším se vznáší temný stín hrozby a údajné epidemie… je však otázkou, koho anebo co tato epidemie ohrožuje. Překlad Anna Valentová..

K napsání prvního románu Lupič inspiroval rakouského spisovatele Martina Prinze (*1973) skutečný bankovní lupič a zároveň maratonský běžec, který "působil" v rakouských bankách na konci 80. let v masce Ronalda Reagana. Záznamy okamžiků těsně před přepadením některé banky, popis samotných přepadení a návrat s penězi domů jsou prokládány scénami útěku, resp. útěků Johanna Rettenbergera: městem, lesem, po polích i silnicích, v kradených autech a zejména - na trénovaných nohách. Útěkem z četnické stanice po zatčení text začíná a postupuje prostřihy k období maturity, prvnímu neúspěšnému přepadení, osmi rokům věznění, vraždě i úzkostným vzpomínkám na dětství vstříc neodvratnému konci. A tak se hlavní hrdina Lupič postupně mění v hlavního hrdinu Útěk, který přesahuje rámec pouhého úprku a stává se na krátký okamžik smyslem života. Překlad Zuzana Augustová...

Temný příběh bezejmenného člověka, který se ocitá v ponuré hornaté krajině Sedmihradska, kde žijí jen zkrachovalci, odsouzenci, zoufalci a několik zástupců státní moci. Nikdo tu nemá důvod k radosti a po obloze čas od času přelétne brkoslav - dávný symbol zkázy a smrti. Jména lidí jsou zde bezpředmětná, stejně tak jako jejich život, se kterým mohou nadřízení nakládat, jak je jim libo, protože ve zdejších horách, v katastru dobrinského polesí už na ničem nezáleží. Hlavní hrdina však přichází dobrovolně, aby našel dávno ztraceného syna a pokusil se o jeho záchranu. I když nad vším se vznáší temný stín hrozby a údajné epidemie… je však otázkou, koho anebo co tato epidemie ohrožuje. Překlad Anna Valentová..

Původní pohádka nejen o tom, jak vznikla první veřejná knihovna na světě. Jedná se ale také o zadumané trpaslíky, vzpurné slepice, princezny z rákosového šustí, smutné beránky, kteří nemají hudební sluch, bojechtivé veverky, bláznivé lety nad jihočeskými

Původní pohádka nejen o tom, jak vznikla první veřejná knihovna na světě. Jedná se ale také o zadumané trpaslíky, vzpurné slepice, princezny z rákosového šustí, smutné beránky, kteří nemají hudební sluch, bojechtivé veverky, bláznivé lety nad jihočeskými

Albrecht z Valdštejna (1583–1634) patří k nejznámějším osobnostem našich dějin a je také jedním z mála Čechů, kteří získali celoevropskou proslulost. Jako vrchní velitel císařské armády během prvních fází třicetileté války dosáhl řady úspěchů a na severu Čech vybudoval rozlehlé vlastní vévodství. Na základě dvorských intrik však byl posléze v Chebu zavražděn. Historik Jindřich Francek sepsal stručný životopis tohoto vojevůdce a podnikatele, přičemž vyvrací obecně rozšířenou představu o Valdštejnově zradě a všímá si i jeho „druhého života“ v dílech dějepisců, spisovatelů a dramatiků. Kniha je doplněna mnoha černobílými a barevnými dobovými ilustracemi.

Albrecht z Valdštejna (1583–1634) patří k nejznámějším osobnostem našich dějin a je také jedním z mála Čechů, kteří získali celoevropskou proslulost. Jako vrchní velitel císařské armády během prvních fází třicetileté války dosáhl řady úspěchů a na severu Čech vybudoval rozlehlé vlastní vévodství. Na základě dvorských intrik však byl posléze v Chebu zavražděn. Historik Jindřich Francek sepsal stručný životopis tohoto vojevůdce a podnikatele, přičemž vyvrací obecně rozšířenou představu o Valdštejnově zradě a všímá si i jeho „druhého života“ v dílech dějepisců, spisovatelů a dramatiků. Kniha je doplněna mnoha černobílými a barevnými dobovými ilustracemi.

Rozsáhlý výbor 29 současných italských spisovatelů, esejistů a dramatiků, jako jsou např. Aldo Nove, Sandro Veronesi, Enrico Brizzi či Alessandro Piperno, kteří se výrazněji zapsali do literárního povědomí anebo obdrželi některou z prestižních cen, ale v České republice dosud nejsou známí či publikovaní. Kniha obsahuje jejich podrobné medailony a ukázky z děl.

Události v severočeském Hrobu a ve východočeském Broumově na přelomu let 1617 a 1618 bývají ve školních učebnicích tradičně vykládány jako pověstná poslední kapka trpělivosti českých evangelických stavů při náboženském útlaku ze strany katolíků a jako podnět k zahájení povstání proti Habsburkům. V prvním z uvedených měst nechal pražský arcibiskup Jan Lohelius svým poddaným zbořit nedávno dostavěný evangelický kostel, v druhém se pokusil tamní opat kostel odpůrců uzavřít. Okolnosti obou případů jsou tématem této knihy, která se pokouší rozplést zvláště pozadí onoho hrobského - proto se také příběh odehrává kolem sporného výkladu Rudolfova Majestátu, kolem hrobských městských práv a kolem sporů města s vrchností. Samostatnou kapitolou je pak druhý život zbořeného evangelického kostela v první polovině 20. století, kdy byly po staletích odkryty jeho základy.

Příběh Rusky se odehrává po první světové válce na rusko-rumunské hranici, jen několik let poté, co došlo k sjednocení Rumunska. Do zapadlé pohraniční stanice na břehu Dněstru je odvelen se svým oddílem poručík Ragaiac. V přízračném prostředí šedozeleného světa bažin, rákosí a tajemné stepi na druhém břehu, daleko od obydlených míst narůstá postupně jeho sen o ideální ženě, "Rusce", jakou zná z ruských klasických románů. Snění se mění v neochvějnou víru, že jednou v noci "Ona" přejde přes Dněstr a on ji zachrání. S příchodem zimy Dněstr zamrzá a sen se zdá být na dosah. Ze sovětského Ruska prchají davy běženců, ale rozkaz je jednoznačný. Ti, kdo nemluví rumunsky nebo nemají příbuzné na rumunské straně, se musí vrátit zpátky, bez ohledu na to, jestli skončí ve vodách rozbouřené řeky nebo v nástrahách tajícího ledu. Jednoho dne dívka snů přejde hranici, jenže v sousedním úseku poručíka Iliada…