Havran strana 5 z 11

Sbírka povídek mladého italského spisovatele, který mimo jiné vystudoval slavistiku a učí na několika evropských univerzitách. Jeho texty ovšem nejsou povídkami v pravém slova smyslu, jde spíše o jakési niterné výpravy do stále častěji zapomínaných zákout

Srbský básník Vasko Popa (1922 –1991) studoval ve Vídni, Bukurešti a Bělehradě, pak působil po mnoho let jako nakladatelský redaktor. Výbor Vlčí stín je průřezem celé jeho básnické tvorby, zahrnující všech osm sbírek Kůra, Upíří pole, Vedlejší nebe, Vzpří

Bilingvní výbor z poezie jednoho z nejoceňovanějších současných německých básníků. Wulf Kirsten se narodil roku 1934 v saském Klipphausenu, po vyučení v obchodě a práci na stavbě odmaturoval a vystudoval germanistiku a rusistiku. V letech 1964–1987 pracoval jako redaktor v nakladatelství Aufbau ve Výmaru, kde také žije. Již v sedmdesátých letech zaujal vyzrálým vztahem ke slovu, mnohá zaměstnání rozšiřovala jeho básnický slovník zejména o archaismy a dialektismy. Jeho poezie se vyvíjela od tzv. přírodní lyriky k náročné mnohovrstevnatosti a prolínání významů. Publikované básně v originálním znění, jež pocházejí z poslední doby a tematicky se vyznačují úzkým vztahem k českému prostředí, mají svůj rovnocenný protějšek ve vynikajících překladech Ludvíka Kundery (nar. 1920), který rovněž provedl jejich výběr.

Philippe Grimbert (1948), úspěšný fr. spisovatel a psychoanalytik. Jeho román Tajemství se ve Francii dočkal již 7. vydání a podle něj natočil Claude Miller v roce 2007 stejnojmenný film s Cécile de France a Patrickem Bruelem v hlavních rolích. Román je s

Před 70 lety do Československa přicestoval muž, který dokázal zorganizovat evakuaci 669 ohrožených židovských dětí do náhradních rodin ve Velké Británii. Tím je zachránil před jistou smrtí v nacistických vyhlazovacích táborech. Poslední, největší transport měl odjet 1. září. Toho dne však Hitler vpadl do Polska, hranice byly uzavřeny a vlak již nevyjel. Většinu těchto dětí později odvezli nacisté do koncentračních táborů. Na uctění památky všech, kteří se záchranného transportu nedočkali, ale i jako výraz díků za Wintonův čin vypravila společnost Winton Train ve spolupráci s Českými dráhami speciální historický vlak, který projel trasu z Prahy do Londýna shodně s tehdejší cestou záchranných transportů. 1. září 2009 v 9 hodin a 1 minutu vyjel vlak od 1. nástupiště na pražském Hlavním nádraží. Uvnitř dobových vagonů, tažených parní lokomotivou, cestovaly především některé z dětí, zachráněných v rámci Wintonových transportů, v doprovodu rodinných příslušníků. Jízdy se rovněž zúčastnila dcera Nicholase Wintona paní Barbara Winton s rodinou, jakož i studenti středních a vysokých škol - autoři vítězných prací soutěže nazvané Inspirace dobrem . Slavnostnímu příjezdu do Londýna dne 4. září 2009 na Liverpool Street Station byl osobně přítomen Sir Nicholas Winton, který v letošním roce oslavil 100. narozeniny. Kniha podrobně mapuje průběh celého tohoto projektu i všech doprovodných akcí, které v souvislosti s tím vznikly. Obsahuje rovněž bohatý ilustrační doprovod.

Gustave Doré, francouzský malíř a grafik 19. století, dosáhl nejvýraznějšího úspěchu právě ilustracemi k Bibli. Toto dílo se stalo jakýmsi odrazovým můstkem, nebo lépe inspirací jednomu z nejzajímavějších současných švédských spisovatelů Torgnymu Lindgrenovi (1938), který na jejím základě sestrojil opulentní románovou alegorii, na jedné straně bytostně skandinávskou, odhalující syrovou realitu severu, na straně druhé hlubokou sondu ke kořenům široké evropské kulturní sféry, aniž by čtenář byl ochuzen o charakteristický lindgrenovský humor nebo věčně přítomnou sebeironii, jež napomáhá sdělit ostatním zdánlivě nesdělitelné a zprostředkovat širší čtenářské obci zdánlivě nesrozumitelné. Příběh Dorého Bible se odehrává v severním Švédsku, takto autorově rodišti. Dokonce by se dalo říct, že uzavírá jakýsi volný románový triptich Čmeláčí med (č. 1999) a Přerušený příběh (č. 2005). Autor jako obvykle prostřednictvím jednoduchého příběhu nastoluje základní existenciální otázky, zamýšlí se nad lidskou přirozeností, složitostí našeho bytí a vztahem pravdy a lži. Hrdinou - antihrdinou je analfabet, kterému jeho handicap vynahrazuje obrázková Bible Gustava Dorého a otevírá mu tak svět, jenž je pro ostatní podobně postižené jedince nedostupný.

První pražská defenestrace zahájila husitskou revoluci, která zásadním způsobem proměnila tvářnost českého pozdně středověkého státu. Svržením několika konšelů a dalších úředníků z oken Novoměstské radnice vyvrcholil odpor pražské husitské obce proti kompromisní politice Václava IV., zprvu sympatizujícího s reformním hnutím, posléze však ustupujícího nevybíravému tlaku papežství i římského a uherského krále Zikmunda Lucemburského. Na scénu velkých dějin vkročily s revolučním výbuchem, jehož příčiny i pozadí kniha v překvapivých souvislostech objasňuje, nejen výrazné osobnosti Jana Žižky a Jana Želivského, ale také celá plejáda pozoruhodných, leč neprávem zapomenutých lidí. Průběhem i symbolikou inspirovala první pražská defenestrace politické převraty v letech 1483 a 1618 a jako pojem zakotvila hluboko v českém historickém vědomí. Prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc. se dlouhodobě zabývá se českými i středoevropskými dějinami pozdního středověku, zvláště husitství, vývojem historiografie a dějinnými tradicemi. Je autorem mnoha knižních publikací (mj. Tajemství českých kronik, Lipanská křižovatka, Velké dějiny zemí Koruny české V. a VI.), výrazně se podílel na vzniku učebních textů a učebnic (mj. Dějiny zemí Koruny české, Dějiny evropské civilizace), soustavně se věnuje také popularizační činnosti.

Portrét významného českého dramatika, filmového scenáristy a režiséra Antonína Mášy (1935-2001), který se nesmazatelně zapsal do dějin českého filmového a divadelního umění druhé poloviny 20. století. Absolvoval scenáristiku a dramaturgii na pražské FAMU, působil ve Filmovém studiu Barrandov a výrazně zasáhl do tvorby tzv. nové vlny československé kinematografie 60. let. Jako dramaturg byl podepsán pod filmy jako např. "Případ pro začínajícího kata", "Adelheid" či "Údolí včel". Mezi jeho nejbližší spolupracovníky patřili, mimo jiné, scenárista Pavel Juráček a režisér Evald Schorm. V roce 1971 byl nucen FSB opustit, nadále psal pod cizími jmény. Psal zejména filmové a televizní scénáře ("Každý den odvahu", "Co je vám, doktore?" aj) a divadelní hry ("Rváč", "Podivní ptáci" aj.). Spolupracoval s Laternou magikou. Podle vlastní divadelní hry "Noční zkouška" vytvořil film "Byli jsme to my?". Publikace je doplněna o řadu fotografií a obsáhlý soupis díla.

První část diptychu Ztroskotání lze prvoplánově číst jako politický thriller, nicméně jde především o břitkou satiru poukazující na nemorálnost moldavských intelektuálů po zhroucení komunistické ideologie. Zážitky Iona Josana, vylákaného pozdě večer ven z bytu a politého vitriolem, jakož i údobí krušné rekonvalescence, kdy hrdina začíná pomýšlet na sebevraždu, prožil Rusu na vlastní kůži: má za sebou 14 plastických operací. Jako tvůrce se přesto dokázal pozvednout nad své osobní drama, aby vykreslil opulentní společenské drama. Ačkoli protagonisté mají smyšlená jména, dají se vysledovat mezi osobami, které vtrhly na moldavskou politickou a kulturní scénu po roce 1989. Spisovatel je připodobňuje k odporným hlodavcům, kteří nahlodali základy společnosti a nastolili zákony džungle, kde může docházet klidně i k vraždám na objednávku. Každá kapitola románu je uvozena citátem z dobového tisku, jenž sice nemá bezprostřední vazbu k probíhajícímu ději, poukazuje však na absurditu současného světa, v zemích zbavujících se komunistického jha o to patrnější.

Šest vzájemně se doplňujících příběhů této knihy slovenského autora žijícího od roku 1968 ve Švýcarsku se odehrává v různých historických obdobích na různých místech Evropy. Jednotlivé postavy se pohybují stejně suverénně po Curychu, Bazileji, Vídni anebo Novém Sadu, jako žijí v Praze či v Košicích. Ale i když se dobové kulisy jednotlivých příběhů mění, cosi pokaždé zůstává: vždy, alespoň na pozadí vyprávění, je tady někdo, kdo sleduje, hlásí či udává... společné téma udavačství, konfidentství, kolaborace a zrady je z dějinného hlediska pro evropského čtenáře stále ožehavé. Je věčným morálním mementem a výzvou pro Člověka, který se v tomto ohledu pravděpodobně nikdy zcela nepoučí, což však neznamená, že by se o to neměl každým okamžikem své ho bytí snažit.

Televize se stala technickou, sociální, ale i politickou konstantou novodobé historie. Podílela se na proměně mocenských praktik, zásadním způsobem posunula hodnotový žebříček a chování různých sociálních skupin i celých národů. Historii 20. století si bez ní nelze vůbec představit. Ačkoliv se v Československu začal televizní signál šířit éterem od 1. května 1953, šlo o vyvrcholeni dlouholetých snah sahajících hluboko do první republiky.Ve třicátých letech byla televize předmětem boje odborníků i radioamatérů a stranou nezůstávaly ani politické zájmy. O perspektivách televize pro vojenské účely během druhé světové války není třeba pochybovat, což ostatně dokládá celá severo-východočeská etapa jejího vývoje. K jak zásadnímu obratu ve vnímání televize vládnoucí stranou došlo po únorovém převratu roku 1948? Co přesně se onoho památného dne, kdy bylo vysílání zahájeno, odehrálo? Co bylo v následujících měsících na programu? Jak se vyvíjela Československá televize do okamžiku, než získala právní subjektivitu a nabalila na sebe milion koncesionářů? Na to se snaží odpovědět tato kniha.

Román reflektuje dějiny polských Židů očima hrdiny, který se jako třicetiletý vrací do dětství, do starého rekreačního zařízení, kam jezdíval jako malý kluk. Setkává se tu se svými "strýčky a tetičkami", kteří přežili holocaust, poslouchá jejich příběhy o ztracených rodinách, přátelích, vybledlých fotografiích a již neexistujících městech, především dávné židovské Varšavě. Mladý polský autor a šéfredaktor časopisu Midrasz Piotr Paziński patří ke generaci "vnuků" polských Židů. Ve svém románu využívá autobiografických prvků, ale mění je ve fikci, univerzální poetický příběh o pomíjivosti, paměti a rozpadu. Letní byt získal cenu Paszport Polityki (2009) a byl nominován na cenu Nike (2009).

Memoárový román vykresluje portrét matky (Judit Vajdové, ženy z významného maďarského rodu Csernovicsů a manželky židovského advokáta Ödöna Vajdy) na pomyslném plátně, vypnutém mezi předválečným, komunistickým a současným Maďarskem na jedné straně a Spojenými státy, symbolem svobody a nového začátku na straně druhé. Mimořádný osud ženy, která je po trýznivém a protiprávním věznění donucena opustit vlast, kde zanechává syna, je vykreslený na podkladu opětovných setkání těchto dvou lidí, olemovaný americkou svobodou a podtržený socialistiskou nesvobodou. Odpovídá na otázku, kterou si klade každý z nás - co všechno je třeba obětovat, abychom žili tak, jak opravdu chceme? Tragičnost doby dokresluje zcela nerománová autentická příloha dopisů a dokumentů Drahý dobrý Mátyási Rákosi, týkajících se propuštění autorovy matky na svobodu.