Havran strana 3 z 11

Obsáhlá publikace shrnuje vývoj platidel v českých zemích od nejstarších dob do současnosti. Hlavní dějovou osu tvoří "životní osudy" pražského groše a jeho přímých potomků od roku 1300 do našich časů. Srozumitelnou formou přibližuje historické souvislosti, které provázely peníze v českých zemích na cestě staletími, a umožňuje nahlédnout do zákulisí vědního oboru, jenž se problematikou platidel, jejich výrobou a užitím dlouhodobě zabývá. Kniha obsahuje i rozsáhlé tabulkové přílohy s přehledy všech vládních kovových a papírových platidel vydaných v českých zemích v letech 1526-2004. Většina z nich je také dokumentována černobílými a barevnými fotografiemi.

Psychologický román o občanské válce v Rusku. Bulgakov zasadil děj románu do rodného města Kyjev ve chvíli, kdy se politická i společenská situace měnila prakticky každý den, a tak rodina Turbinových, ale nejen ona, musela nutně dospět k přehodnocení názorů a postojů, vycházejících z jejich původu a založení.

Sbírkou rámcových povídek i Tisíc a jeden přízrak /i splatil Dumas opožděnou daň tzv. frenetické, zběsilé literatuře, jež v návaznosti na anglický gotický román kvetla ve francouzském romantickém písemnictví 20. a 30. let 19. století a snažila se šokovat čtenáře pochmurnou drastičností zobrazovaných výjevů. Ať již tvoří kulisu Dumasových hrůzostrašných povídek francouzský venkov, Paříž za Velké francouzské revoluce, Skotsko v době Waltera Scotta či Moldavsko roku 1825, jejich společným jmenovatelem je tajemno a romantický střet protikladných sil dobra a zla, často nadpřirozené povahy.

Povídkový soubor nadějné finské autorky, který nám poodhaluje skryté světy, kam stojí za to nahlédnout.

Chloé je dvanáct let a žije v ústavu pro postižené děti. Její psychomotorické postižení jí neumožňuje mluvit ani se vyjadřovat posunky či ukazováním. Nikdo netuší, že toto dítě je schopné nejen bedlivě pozorovat svět kolem sebe, ale že o něm i rozumně uvažuje. Pak dojde k vraždě a Chloé se snaží se svým okolím dorozumět, vyjádřit, co ví, varovat ostatní… Vzhledem ke kriminální zápletce lze knihu právem považovat za detektivku, i když ne klasickou - hlavním tématem je spíše snaha odlišné bytosti o dorozumění. Je to i zajímavý pohled na život postižených, bez falešného sentimentu nebo morbidity. Z francouzštiny přeložila Helena Beguivinová.

Próza klasika světové literatury. Nastalo léto a Alexej Ivanovič Velčaninov navzdory všem předpokladům zůstal v Petrohradě - aniž by tušil, co mu tohle léto přinese, respektive kdo znovu a nečekaně vstoupí do jeho života, aby zcela zásadně změnil jeho směr.

Petru Cimpoeşu (1952) patří k postmoderní generaci rumunských spisovatelů, kteří vstoupili do literatury v první polovině 80. let minulého století, své tvůrčí síly však plně rozvinuli až se změnou společensko-politického klimatu po roce 1989. V loňském roce obdržel prestižní cenu Magnesia Litera jeho román Simion Výtažník. Zatím posledním spisovatelovým uměleckým počinem je Cenou svazu rumunských spisovatelů ověnčená Christina Domestica a lovci duší (2006), „veselá apokalypsa“, v které se mísí prvky špionážního románu, sci-fi, literatury faktu a politické satiry, kromě jiného obsahuje například i apokryfní deník Nicolae Ceauşesca, a tak jde o četbu nevesele humornou, inteligentní i závažnou současně.

Lov byl ve středověku a v raném novověku převažující součástí života aristokratické společnosti a jeho vrcholnou formu představovala jezdecká štvanice se psy na jelena nebo srnce. Šlechtické družiny lovily zvěř především pro požitek či trofeje a zásobování panovnického dvora i velmožských kuchyní přenechávaly lesnickému personálu. Zvěřina však mívala své stabilní místo též na stolech měšťanů a poddaných. Ti ovšem nesměli legálně provozovat myslivost, vyhrazenou privilegovaným, a tak rádi a často pytlačili. Vzhledem k tomu, že se zvěř pokládala za součást pozemku, a tedy i vlastnictví jeho držitele, posuzovalo se pytláctví jako krádež. Vyskytly se rovněž případy, kdy delikventi považovali – podobně jako šlechtici – lov zvěře se zbraní v ruce za druh adrenalinové zábavy. Pytlačilo se nejen v lesích a na polích, ale také v rybnících, řekách, haltýřích a ve včelích úlech. Kniha Jindřicha Francka vznikla na základě výzkumu trestněprávních pramenů a přináší čtenářům autentické lovecké a pytlácké příběhy. Její součástí je edice několika mysliveckých řádů, které se staly základem represivních opatření proti pytlákům; z nich mnohé jsou zde publikovány poprvé.

Bitva u Suchých Krut na Moravském poli patří mezi nemnoho událostí, které lze považovat za skutečné dějinné mezníky. Střet, v němž český vládce Přemysl Otakar II. podlehl římskému panovníkovi Rudolfu I. Habsburskému, nadlouho určil směr politického vývoje střední Evropy. Souboj o hegemonii nad srdcem Evropy od počátku provázela ideologická argumentace, jejíž nedílnou součástí bylo také líčení porážky pátého českého krále. Otakarův oslnivý vzestup a tragický konec na bitevním poli podnítily fantazii kronikářů i pozdějších umělců. Autorka prostřednictvím svědectví pramenů zachycuje Přemyslovu cestu na Moravské pole, jeho politickou a kulturní aktivitu, dobovou panovnickou ideologii i rytířskou kulturu. Popisuje rovněž boj samotný a "druhý život" střetu od středověku po práh moderní doby.

Za vlády prvních Lucemburků na českém trůně došlo k velkému teritoriálnímu rozmachu českého království. Karel IV. se poté věnoval zajištění nově vzniklého územního celku po stránce dynastické posloupnosti i z hlediska státoprávního. Na počátku tohoto úsilí stojí soubor čtrnácti listin, jež vydal dne 7. dubna 1348. A právě v těchto dokumentech se objevuje pojem Koruna království českého, který pak Karel důsledně užíval ve svých ustanoveních. Česká koruna jím byla myšlena jako "věčná" instituce stojící nad konkrétním králem. Podoba tohoto středověkého "státu" se v následujících staletích proměňovala, postupně odpadly některé državy, Česká koruna však zrušena nebyla a definitivně zanikla až vytvořením Československé republiky v roce 1918.

Rok 1609 patří bezesporu mezi historické mezníky. Po staletí je spojován s klíčovou událostí, která má v roce 2009 kulaté, čtyřsté výročí. Jde o slavný Rudolfův Majestát. Bližší pohled však odkrývá i existenci druhé významné historické události, kterou je nejdelší sněm českých dějin (31. ledna 1609 až 28. února 1610). V politických aktivitách stavovské opozice nepatřilo k častým jevům, aby se odvážila sejít a jednat samostatně, tedy jak bez panovníka, tak bez katolické menšiny, jako se to stalo na počátku května 1609. A jednotlivé momenty tohoto sněmování, z nichž některé se zcela hmatatelným způsobem vztahují k událostem, jichž byla pražská města svědkem za necelou dekádu, v roce 1618, dovolují, abychom o dramatických dnech z počátku května 1609 hovořili otevřeně jako o generální zkoušce českého stavovského povstání. O tom vypráví i nová kniha známého historika Jaroslava Čechury. Navíc poskytuje možná až nečekanou odpověď na otázku, kdo to vlastně všechno platil. Pohlédneme také do tváří klíčových osobností onoho dění: na jedné straně Václava Budovce z Budova a na straně druhé římského císaře a krále uherského i českého Rudolfa II.

Autor knihy se pokouší sledovat vznik a vývoj historické paměti spojené s posvátnými horami Čechů a Moravanů, ukazuje, jakými změnami toto historické vědomí v průběhu staletí procházelo, až se v 19. století stalo pevnou součástí ideologie formujícího se moderního národa.

Pírko, seversky drsná novela finského spisovatele Aska Sahlberga (nar. 1964) z roku 2002, je intimním pohledem do života bezbranného člověka, vydaného druhým na milost. Příběh rozkrývá osud Villeho, mentálně postiženého chlapce, jehož handicap je ovšem pouhou kulisou, možná pomůckou, jak lépe vystihnout postavení ohroženého člověka, jehož možnosti obrany jsou omezené. Autor vychází z vlastních zkušeností, neboť při svém několikaletém toulání po Finsku vykonával nejrůznější příležitostné práce, mj. ošetřovatele v psychiatrické léčebně nebo pečovatelském domě.

Tři ukázky z Nodierova prozaického díla pocházejí z třicátých let 19. století, kdy v autorově tvorbě převládají fantastické náměty, jako je tomu v i Úvalu mrtvého muže /i . S rozpoutanými živly, jež blížící se dies irae dramaticky ohlašují, se setkáme i v i Inés de Las Sierass /i , jež byla nepochybně předobrazem Vernovy Stilly v románu Tajemný hrad v Karpatech. Próza i Devítník /i bývá vnímána jako snový protějšek Inés, jejíž námět Nodier vytěžil z cesty do Španělska v roce 1827. Autor zde ilustuje názor, že základním úkolem umělce je zůstat za všech okolností sám sebou, vytvářet iluzi, a nikoli hledat pravdu.

Když byli Židé vyhnáni ze Španělska, rozutekli se všemi možnými směry a zakotvili také na území dnešního Bulharska, kde někteří z nich zapustili kořeny. Nejinak tomu bylo v případě předků dědečka Ožungra, který v sousedské sounáležitosti s dalšími Židy, ale i Armény, Bulhary a Turky prožil na plovdivském předměstí celý svůj rozporuplný, leč svým způsobem šťastný život. A zplodil potomky, kteří mohou vyprávět, vzpomínat a hodnotit. Mohou se zamyslet nad neuvěřitelnou náboženskou i lidskou tolerancí, která tehdy panovala. Aniž by Wagenstein opakoval banální a všeobecně známou skutečnost, že strom vyrůstá z kořenů a je na nich v největší míře závislý, působivě a s grácií skutečného vypravěče konstatuje, že z některých kořenů vyrůstá strom vhodný leda na klacky, ale jsou i takové, z nichž vznikají housle – což v určitém smyslu platí i pro lidi...

Dokumentární román maďarské spisovatelky Alaine Polczové (1922 - 2007), věcně nazvaný Žena na frontě, líčí přirozeným, bezprostředním jazykem otřesné osobní zážitky z posledních dvou let druhé světové války. Autorka se bez známek sentimentu po padesáti letech vrací k nejtěžšímu období svého života, kdy se v raném mládí ocitla v nelidských podmínkách válečného běsnění přímo na frontě a tváří v tvář čelila smrti v jejích rozličných, absurdně extrémních podobách. Ať už jde o jednotlivé popisy z fronty, intimní portrét jednoho nevydařeného manželství anebo autentický příběh mimořádné ženy, kterou cyklicky zažívané hraniční situace nezlomily, ale naopak zocelily její humánně založenou povahu, pokaždé se jedná o zobrazení lidské síly a současně naivity víry či naděje, která nás znovu a znovu sráží na kolena a zároveň pomáhá opět vstát. Silně autobiograficky laděný román vyšel v Maďarsku v roce 1991, získal titul Knihu roku a stal se rázem bestsellerem.