Karolinum strana 7 z 185

Otakar Zich’s Aesthetics of the Dramatic Art. Theoretical Dramaturgy(1931) laid the foundation of systematic modern theatre theory and helped establish theatre studies as an academic discipline. With an introduction, a contextual afterword and a glossary, this volume is the first complete translation into any language. Alongside Theatre Theory Reader. Prague School Writings (2016), it provides a thorough insight into Czech theatre thinking and a theory of theatre as a time-based art, perceived in the moment by an audience. Covering spoken drama and opera, Zich uniquely analyses the individual creative works that participate in making theatre.

V této knížce se autor chce podělit o dojmy a zážitky, které nasbíral za třicet let svých sociologických cest a výzkumů. V patnácti příbězích se setkáte s mnoha zajímavými lidmi, kouzelnými místy i nevšedními výsledky bádání. Vystupují v nich významní vědci i jeho přátelé a spolupracovníci. Každý příběh je něčím překvapivý, prožitý jako sociologické dobrodružství. • Kde a komu v německé politice radila Elisabeth Noelle-Neumannová? • Kdo založil první sociologickou školu v USA? • Jak vznikal autorův dramatický výzkum k událostem 11. září 2001?

Kniha je věnována životu a dílu nejvyššího představitele českobudějovické diecéze v letech 1920-1940. Biografii biskupa Šimona Bárty (1864-1940) zasazuje do širšího kontextu náboženských a společenských poměrů v českých zemích i do souvislostí proměn katolické církve a papežství sklonku 19. a první třetiny 20. století.

Jaká minulost se vynořuje ve veřejném prostoru dnešní Prahy? Kdo jsou ti, kteří ji prostřednictvím nebo za přispění hudby připomínají? Kniha přivádí čtenáře na divadelní jeviště, koncertní pódia, do klubů a hospod k setkání s Václavem Havlem, Miladou Horákovou, umučeným farářem Josefem Toufarem, protestním písničkářem Karlem Krylem, ikonou undergroundu Ivanem "Magorem" Jirousem nebo skladatelem terezínského ghetta Gideonem Kleinem i bezejmennými figurami minulosti, ale také se skladateli, interprety a dalšími aktéry vzpomínání. Co je na tom zajímavého, nebo dokonce důležitého? Jak dosvědčují mnozí badatelé z oblasti memory studies, kolektivní vzpomínání není zrcadlovým zobrazením minulosti, ale expresivním vyjádřením zájmů a potřeb těch, kdo vzpomínají v současnosti (Astrid Erll). A tak v kniha podává Zuzana Jurková svědectví o Pražanech nového milénia.

Památce prof. Eudarda Gombára (1952–2025) Sborník vznikl jako pocta nedávno zesnulému prof. Eduardu Gombárovi (1952–2025), přednímu arabistovi, historikovi Předního východu, diplomatovi. V úvodu prezentuje vybrané vzpomínky jeho žáků, doplňující jeho již dříve publikovaný životopis. Velmi cenné jsou i reminiscence samotného protagonisty, reflektující jeho životní i profesní kariéru. Soubor textů žáků a kolegů několika generací pak zahrnuje příspěvky týkající se jak teoretického uchopení orientalistických studií, tak historie i současnosti Orientu počínaje muslimským Španělskem a konče Střední Asií či Afghánistánem. Tyto práce ukazují šíři inspirace (v geografickém i tematickém ohledu) a smysl pro hlubokou analýzu, tak jak ji prof. Gombár vtiskl svým následovníkům.

Freudův sen o injekci Irmě sehrál klíčovou roli v jeho Výkladu snů (Traumdeutung, 1900), kde posloužil jako modelový příklad metody snové analýzy. Miloš Kučera nabízí ve své monografii jeho podrobnou interpretaci v kontextu jak klasické, tak moderní psychoanalýzy. Přestože Freud varoval před přehnaným výkladem snů, přičemž zavedl také pojem „pupek snu“, tedy místo, kde se obsah snu stává neuchopitelným a stěží vyložitelným, jeho následovníci i současní psychoanalytici se k tomuto snu opakovaně vracejí a reinterpretují jej. Zcela odlišný přístup nabízí Jacques Lacan, podle něhož je sen sám formací nevědomí, která se již ve chvíli snění interpretuje. Lacanova teorie snu nachází silnou oporu i ve druhém z Freudových exemplárních snů – ve snu o hořícím dítěti, který Freud sám chápal jako výjimku z vlastní teorie snu jako splnění přání. Kučera při své interpretaci obou snů vede čtenáře hluboko do světa psychoanalýzy a její jazykové logiky. Opírá se přitom o Sigmunda Freuda, Jacquese Lacana, Erika H. Eriksona, ale i Didiera Anzieua, Roberta C. Colina a J.-A. Millera, jejichž myšlenky zasazuje do širšího kontextu vývoje psychoanalytického myšlení.

Slovak Jewish writer Leopold Lahola escaped deportation to a concentration camp and fought in the resistance, only to find himself forced into exile by the postwar communist regime. He emerged from obscurity during the brief thaw of the Prague Spring, when he was able to return to his homeland, thriving as a playwright and film director. It was also in 1968 that his short story collection The Last Thing appeared in Slovakia. The collection's title proved sadly prophetic with the author suffering a fatal heart attack in January 1968, just before his 50th birthday and as his short stories finally appeared in book form. The nine stories which make up The Last Thing range from the prewar rise of fascism and its dangers for the Jewish community through the concentration camps and the partisan fight against the Germans, concluding with a devastating summation of all that had been lost and destroyed in the war. Lahola writes masterfully outside of conventional tropes, exploring moral ambivalences where others work comfortably within the simple opposition of good versus evil. He punctures the standard historical image of the partisan fighters by depicting their heroism alongside their cruelty and pettiness while also showing how often bravery and madness, kindness and stupidity can coexist. Lahola has written a sequence of World War II stories whose translation will offer not only a compelling read but starkly new perspectives on the tragedy and grandeur of that momentous time in history.

Co dnes rozumíme pod pojmem "duchovní zkušenost" v rámci křesťanské tradice? Jaké kritérium ji odlišuje od jiných forem lidské zkušenosti? A je každá zkušenost na poli spirituality skutečně "duchovní"? Předkládaná kolektivní monografie zkoumá fenomén křesťanské duchovní zkušenosti v teologickém rámci, propojuje přitom historické sondy s výzvami, které přináší současná spirituální teologie. Úvodní studie i následujících osm kapitol se pokouší vést dialog nejen mezi spirituální zkušeností křesťanského Východu a Západu, ale také mezi teologickou tradicí a myšlením současného (post)sekulárního světa.

Publikace se zaměřuje na možné postupy v sociálně-právní ochraně dětí, poskytující ochranu, podporu a pomoc ohroženým dětem a jejich rodičům, případně jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte. V teoretické části kniha podává stručný historický přehled, právní kontext a klíčovou terminologii, její těžiště však leží v komentovaných modelových případech. Záměrně jsou vybrány náročné až sporné případy, na kterých autoři demonstrují možnosti řešení prostřednictvím sociální práce, práva a dalších disciplín.

Kniha se zabývá fenoménem misgenderingu, tedy nevhodného určení genderu osoby v komunikačních situacích, a propojuje perspektivy genderových studií, feministické filozofie a filozofie jazyka. Autorka ukazuje, že misgendering nemusí být vždy záměrně hostilní, a představuje typologii různých forem misgenderingu, včetně neintencionálních chyb v referenci způsobených například zmatením. K tomu využívá koncept mentálních složek Françoise Recanatiho, který se zaměřuje na způsoby reference mluvčích. Při zkoumání genderu v rámci komunikativního chování vychází primárně z teorie performativity genderu Judith Butler a z prací teoretiček a teoretiků zabývajících se přímo oblastí trans* studií, jako je Jack Halberstam, Talia Mae Bettcher či Robin Dembroff. Autorka kriticky reflektuje jazykovou praxi, ve které je gender za účelem reference přiřazován na základě sociálně konvencionalizovaných znaků, jako je vzhled, gestikulace, hlas či oblečení. Tyto znaky, ačkoliv se mohou zdát samozřejmé, mohou být interpretovány jako matoucí, nezřejmé či „nesprávné“, a právě v těchto momentech dochází k misgenderingu. Pomocí analýzy modelových situací autorka odhaluje limity Recanatiho pojetí mentálních složek, obzvláště s ohledem na nahlížení aspektu genderu v rámci reference jako zřejmého a neproblematického. Kniha tudíž přispívá jak k genderovým studiím, tak k filozofii jazyka.

Monografie Ctirada V. Pospíšila přináší podstatné rozšíření předchozích výzkumů v oblasti vztahů katolické teologie k poznatkům přírodních věd v minulém a předminulém století. V první části autor představuje poměr dobové teologie k astronomii a neshledává zde sebemenší konflikt. Druhá část pojednává o postoji teologie k evoluci v oblasti fauny a flóry. I zde se rýsuje značná otevřenost k faktu evoluce, nikoli však k jejímu materialistickému pojetí.Hlavní třecí plochou byla vize evolučního vzniku lidstva, která vyvolávala bouřlivé diskuse nejen v oblasti teologie, ale také mezi představiteli jiných vědních oborů. Autor zachycuje nejen postoje českých teologů, ale také těch, kdo tuto koncepci vzniku lidstva propojovali s křesťanskou teologií stvoření a antropologií již od posledních desetiletí 19. století a na počátku století dvacátého.V českém prostředí doposud zcela nezpracovaná tematika s řadou přínosů i na poli mezinárodního bádání dokládá, že postoj teologů nebyl zdaleka jednoznačně zamítavý a že již od dvacátých let minulého století bylo přijímání vzniku lidského těla evolucí vcelku běžným standardem katolické teologie stvoření zejména v německy mluvících zemích a ve spojitosti s tím i v Čechách a na Moravě.

Studie navazuje na autorčiny předchozí publikace z oblasti lingvistické pragmatiky (Pragmatika v češtině, Česká věta na rozhraní mezi gramatikou a pragmatikou) a na některé stati zveřejněné v posledních letech. Na parciální metapragmatická témata stručně upozornila závěrečná kapitola Pragmatiky v češtině, současná monografie se této problematice věnuje s velkou důkladností.Z analýzy využitých textů vyplývá, že meta-přístup představuje nejen jiný úhel pohledu na užívání jazyka, ale také umožňuje zasadit dřívější pozorování a rozbory do systematického rámce a zachytit vztahy mezi jevy, v nichž se projevuje reflexe jednotlivých aspektů úzu. Právě prezentaci takového rámce, který různé indikátory metapragmatického povědomí diferencuje a ukazuje jejich interakci, lze považovat za přínos metapragmatického přístupu této publikace. Dokladuje, že metapragmatický přístup není se základními tématy lingvistické pragmatiky v rozporu, naopak je doplňuje.

Publikace přináší pohled na historický vývoj masových médií - tisku, filmu a rozhlasu na území českých zemí do konce první republiky. Důraz je kladen na kvantitativní rozměr: jaký byl počet vydávaných novin a časopisů, v jakém nákladu vycházely, jak spolu soupeřily české a německé tiskoviny, jak hustá byla síť biografů a kolik diváků navštěvovalo filmová představení. Opomenut není ani vývoj rozhlasu, který je doložen narůstajícím počtem posluchačů v různých regionech.

Jakožto velmoc musela habsburská monarchie disponovat válečným loďstvem schopným ochránit její státní příslušníky a hájit čest její vlajky i mimo své domovské vody. Křižníky a další plavidla reprezentující Rakousko-Uhersko v zámoří si ale nemohly zjednat patřičný respekt, jestliže je nedoprovázel stín mocného bitevního loďstva, a i obrana členitého dalmatského pobřeží se zdála mnohem snazší s několika divizemi moderních bitevních lodí nežli bez nich. Lodě ovšem nevznikají jen tak z pěny na vlnách - vybudovat odpovídající námořní moc tudíž vyžadovalo mnoho času, peněz a úsilí, jehož výsledek rozhodně nebyl zaručený. Technický pokrok neúnavně kráčel vpřed, jednání s vládami byla všechno, jen ne snadná a v neposlední řadě muselo habsburské soustátí zajistit i ochranu svých dlouhých pozemních hranic. Některé záměry rakousko-uherských admirálů tak zůstaly pouze na papíře a na konci strastiplné cesty, která vedla k realizaci plánů jiných, mnohdy čekal jen částečný úspěch.

Druhý díl učebnice je určen zahraničním i českým studentům, kteří se připravují na studium lékařství, farmacie, veterinárního lékařství a přírodovědných oborů, kde chemie není hlavním předmětem studia. Je zaměřen na základní poznatky z organické chemie, chemie přírodních látek a biochemie. Kapitoly jsou doplněny otázkami k opakování učiva a příklady k důkladnému procvičení probrané látky. Nově jsou doplněna řešení ke cvičením z nomenklatury organických sloučenin. Je také připojen přehled charakteristických skupin podle jejich důležitosti (priority) a poznámky k nomenklatuře.

Network science has become increasingly popular in the cognitive sciences, including linguistics. This book is the first to explore lexical networks in learners of English as a second language, focusing on the relationships between phonological word forms in the mental lexicon. It highlights the contributions that network science can make to the study of lexical organization of second languages.Within the theoretical framework of evolving networks, lexical learning is seen as a process of network growth. The lexicon is modeled as a growing phonological network that increases in size as language users advance through second language proficiency stages. This allows the analysis of specific growth algorithms (such as preferential attachment) that can account for observed mechanisms of lexical acquisition. Empirical models of evolving lexical networks can help elucidate the structural changes occurring as the second language lexicon expands.