Lidové noviny strana 6 z 91

Obavy z nemocí, které jsou považovány za nevyléčitelné či těžko léčitelné, jsou ve společnosti přítomny od nepaměti. Onemocnění přináší do života každého jedince nejistotu, strach, nabourává jeho dosavadní život a sociální role, které do té doby zastával. Nemoc ovšem není pouhou biologickou daností, ale také sociálním a kulturním konstruktem, jehož podoby a vnímání se v průběhu let mění. Podobnou transformací v historii prošla i tuberkulóza. V období 19. a 20. století se zásadně proměnilo kulturní i vědecké nahlížení této nemoci. Kniha Tuberkulóza a společnost sleduje, jak se formoval český protituberkulózní boj, jaké byly jeho základní pilíře a jak se jeho strategie měnila s ohledem na politickou orientaci naší země. Autorka předkládá různé obrazy tuberkulózy, na jejichž utváření a šíření se vedle lékařů podílel také denní tisk, osvětové plakáty a osvětové filmy. Poslední část přináší unikátní vhled do individuálního prožívání nejenom každodenního života v sanatoriu, ale rovněž tuberkulózy a nejisté budoucnosti, která byla s touto nemocí dlouho neodmyslitelně spjata.

V žilách mu koluje modrá krev, ale nevyrůstá v komnatách. Přesto se Styr, hrdina románu Čtvrtý bratr, dostane do těsné blízkosti knížete Boleslava II. Pobožného a jeho syna Boleslava III. Ryšavého. Hybnou silou Styrova strhujícího příběhu, který se odehrává na pozadí dramatických událostí z přelomu 10. a 11. století, jsou intriky, přátelství, hrdinství i přebíhavé lásky, tedy témata, jimiž se literatura zaobírá od nepaměti. Historik Josef Žemlička patří k předním odborníkům na přemyslovskou dobu. Proto neudiví, že se jeho román opírá o hluboké dobové znalosti. Autor se rozhodl nahlédnout za hluchá místa letopisů i kronik a do středu své druhé prozaické knihy postavil zdánlivě obyčejného člověka byť s neobyčejným osudem.

Jen málo evropských národů prožilo tak nešťastné dějiny, plné násilí, útlaku a odnárodňování. Pouze v raném středověku měli Ukrajinci vlastní stát, tzv. Kyjevskou Rus, jehož ukrajinský ráz byl však pouze teritoriální, neboť se jednalo o státní útvar všech východních Slovanů před vznikem moderního ukrajinského, který si později stejně přisvojili Velkorusové. Ukrajince pak čekala mongolská pohroma, po ní nadvláda Litvy a pak ještě Polska, podivné období polosamostatné tzv. hetmanštiny v rámci expandující Moskevské Rusi, která byla během 18. století brutálně zlikvidována. Teprve v roce 1919 došlo k obnově ukrajinské samostatnosti, která však měla díky polské a bolševické agresi jen jepičí život. Komunisté však Ukrajince za samostatný národ nepovažovali, v rámci formálně samostatné Ukrajinské sovětské republiky přišly další útrapy jako hladomor, komunistické odnárodňování, Černobyl atd. Teprve rozpad Sovětského svazu umožnil Ukrajincům získat samostatnost, ale i o ni musí nyní znovu bojovat.

Když jsem tě spatřila, všechno zmizelo, říká vypravěčka a hlavní hrdinka románu o začátku osudové lásky. Mladá učitelka ve školce a student filozofie spolu po krátkém seznámení začnou hned žít a vše směřuje k vytoužené svatbě, cestě kolem světa, dětem. Koncentrované a intimní vyprávění, které je zpovědí hrdinky, však postupně odhaluje vývoj nezdravého vztahu. Objevují se čím dál jasnější náznaky, že věci nejsou takové, jaké se zdají být, že dokonce ani jeden z nich není tím, kým se zdál být. Vyvstávají nepříjemné otázky Co chceme o sobě i o tom druhém skutečně vědět? Za jakou cenu můžeme ještě toho druhého milovat, či spíš jakou cenu jsme ochotní zaplatit? Kde jsou hranice mezi pravdou a lží a co se děje, když tyto hranice překročíme?

Kniha se zabývá hranicí jako historickým a geografickým fenoménem ve středověké střední Evropě. Hledá odpověď na otázky, co je hranice, proč a jak vznikla a jak se vyvíjelo její chápání. Zabývá se způsoby vymezování prostoru, hraničními znaky a rituály. Zkoumá průběh a pojetí hranic především v centru Evropy ve středověku, ale přihlíží také k situaci ve starší i v novější době. Věnuje se zemským hranicím Čech a Moravy, ale i hraničení uvnitř českých zemí ve srovnání s obdobnými příklady ze střední Evropy. Zakládá se na vyhodnocení písemných i hmotných pramenů k hranicím a spojuje v sobě metody či postupy více vědních oborů.

Výbor z díla přední české bohemistky Olgy Müllerové obsahuje na třicet studií věnovaných výzkumu mluvené češtiny a jejího fungování v komunikaci. Studie jsou rozděleny do pěti oddílů. Texty v prvním oddílu se zabývají fenoménem dialogu, povahou dialogického řečového jednání a výstavbou dialogického textu. Druhý oddíl je zaměřen na sociálněpsychologické aspekty dialogů, na vztahy a záměry jejich účastníků mj. na to, jak v průběhu rozhovoru spolupracují, jak tu dochází k nedorozumění nebo ke konfliktům, jak se liší komunikační chování mužů a žen. Studie ve třetím oddílu představují syntaktické prostředky příznačné pro mluvené projevy, např. opakování, opravy, výrazy přídatné a kontaktové. Čtvrtý oddíl je věnován typologii dialogů a mluvených projevů. Pátý oddíl zahrnuje interpretace dialogů v médiích, rozhlasových a televizních interview.

Memoárová kniha českého národně socialistického politika a novináře Jóži Davida (18841968) evokuje jeho prožitky z dramatického a tragicky osudového desetiletí 19381948, kdy byl přímým účastníkem a často i spoluaktérem převratných historických dějů, politických a společenských procesů. Ve svých vzpomínkách zpřítomňuje čtenáři soumračné období pomnichovské druhé republiky, prostředí formujícího se domácího odboje na počátku německé okupace, činnost československé odbojové expozitury v Jugoslávii v letech 19391941 a v Palestině v roce 1941, nebezpečnou plavbu z Egypta do Anglie podél celé Afriky na přelomu let 19411942, každodenní život a činnost československých exulantů ve válečném Londýně, stále ohrožovaném německými nálety, a posléze zákulisí boje demokratických politických sil s komunisty v prvních poválečných letech, vrcholícího únorovým převratem roku 1948 a nastolením totalitního režimu v Československu. Vedle autentického svědectví podává i vlastní hodnocení historických událostí a lidí uprostřed nich, přičemž často konfrontuje své bezprostřední dobové dojmy a názory s postoji, k nimž dospěl s odstupem let. A jako přesvědčený demokratický socialista tvrdě kritizuje politiku československých komunistů a jimi nastolenou poúnorovou diktaturu.

Sedmá Psí vycházka nás zavede do Karlína svérázné pražské čtvrti. Není velká, tramvají Karlínem projedete za pár minut, pěšky jím projdete zhruba za dvě hodiny. Proto si tuto městskou část můžeme prohlédnout celou, tedy od Florence až k Libni a od Vítkova až k Vltavě. Karlín vznikl původně jako pražská industriální periferie v první polovině 19. století, rozvíjel se však i ve století následujícím a bouřlivý vývoj zažívá i dnes. Původní charakter se samozřejmě proměňuje, tak jako se mění i architektura Jak vlastně vznikly Psí vycházky? Od konce devadesátých let jsem pravidelně psával do internetového periodika Neviditelný pes o architektuře. Jednou bylo to někdy v roce 2001 mě zakladatel Ondřej Neff požádal, zdali bych jej a několik nejbližších přátel provedl po areálu Pražského hradu a upozornil zvláště na méně známé části. Později jsme si řekli, že by bylo hezké připravit obdobnou vycházku pro čtenáře Neviditelného psa. Z toho následně vznikla tradice a pro tyto akce se vžil název Psí vycházky.

Kniha přináší soubor chronologicky seřazených blogů a rozhovorů šesti lidí z šesti zcela odlišných odvětví, kteří měli pocit, že nemohou mlčet a musí se k situaci vyjadřovat - lidí, kteří se vzájemně osobně neznali, ale jejichž cesty se jako drobné potůčky postupně slévaly do jedné velké řeky pochopení a poznání: lékař Jan Hnízdil, politolog Michal Klíma, právník Tomáš Nielsen, specialistka na zdravotní prevenci Margit Slimáková, ekonomka Markéta Šichtařová a režisér a spisovatel Jan Tománek - pro účely této knihy čestný kronikář.

It is the best-run and highest-quality Czech newspaper in the entire free world. With these heart-warming words Jiří Voskovec belauded Hlas domova, the exile periodical issued by František Váňa in remote Australia for almost three decades. And yet, this book is about more than just Hlas domova; it is also about the rise of an alternative Czechoslovak exile centre in Melbourne. If the Council of Free Czechoslovakia aspired to be an umbrella organisation coordinating exile activities throughout individual countries, its disunity and the constant infighting that characterised this organisation gradually led to an erosion of confidence and a steep decline in its authority in the eyes of the entire political diaspora. This naturally led to the heavy atomisation of exiles around the world and to the emergence of several power centres of Czechoslovak exile life, with Melbourne gaining prominence thanks to the strong community of Czechoslovaks and especially as the result of František Váňa and his associates activities. In a certain sense, Váňa was the ideal exile, a kind of reference figure in the Czech exile community, someone you could compare to only a few dozen equally versatile, generally recognised and selflessly working individuals (Ferdinand Peroutka, Pavel Tigrid and Josef Škvorecký, to name a few), although they generally enjoyed better starting conditions than their colleague in inhospitable and isolated Australia.

Cílem autorského kolektivu bylo zjišťovat, jak je obraz konvertity a konverze utvářen v různých typech textových a vizuálních pramenů, u různých vyznání, v různých sociálních skupinách a profesích a za konkrétních sociálních, geografických a náboženských podmínek Ve starší době znamenala konverze buď obrácení od odlišného náboženství ke křesťanské víře, nebo návrat heretiků zpět k ortodoxii, případně vnitřní obrácení, spojené se vstupem do kláštera a zaslíbením Bohu. Od reformace byl možný také odchod věřícího z jedné západokřesťanské konfese a vstup do jiné. Společnost, která se dříve vyznačovala univerzálně platným náboženstvím a autoritou jediné církve, se rozpadla do různých skupin, které si nárokovaly věroučnou pravdu a upíraly ji ostatním. To oproti zkoumání konverzí ve starším období, v němž jsou důležitým tématem zejména konverze od judaismu, případně islámu, rozšiřuje významně škálu témat, problémů, pramenů i kontextů, a vysvětluje, proč je výzkumu konverzí věnována intenzivní pozornost zejména na poli raně novověkých dějin. Cílem autorského kolektivu bylo zjišťovat, jak je obraz konvertity a konverze utvářen v různých typech textových a vizuálních pramenů, u různých vyznání, v různých sociálních skupinách a profesích a za konkrétních sociálních, geografických a náboženských podmínek

Muzikolog Viktor Velek s krátkým časovým odstupem navazuje na vlastní monografii věnovanou Richardu Kublovi (18901964) vydána též v NLN. Po česko-německy psané publikaci typu život a dílo nyní autor přichází s edicí Kublových memoárů. Hvězda vídeňské Lidové opery, Nového německého divadla a Národního divadla v Praze v nich popisuje několik úseků svého profesního i osobního života. Činí tak s humorem sobě vlastním, s citem pro vybudování dramatických momentů a v případě humorných historek z divadelního pódia i zákulisí zůstává Kubla gentlemanem.Díky editorovi je vyprávění doplněno bohatým ikonografickým materiálem, který vyprávění vhodně zpřítomňuje. Grafické ztvárnění publikace zachovává nápadité řešení nastavené předešlými díly Velkovy řady Hudební umělci mezi Ostravou a Vídní, tj. jde o kombinaci prvků tradiční a moderní grafiky. Svůj vstup do Kublových memoárů komentuje autor v úvodu: šlo mu o sestavení takového sledu kapitol, který bude přirozenou ilustrací Kublova pestrého a dramatického života. Došlo tak ke zpřehlednění různých verzí a skic a k různým kompilačním syntézám. Publikace splňuje běžný standard odborného textu (jmenný rejstřík, poznámkový aparát atd.), ale to nijak nebrání laickému zájemci o dějiny české a světové opery v přečtení knihy. Ta ovšem nemusí nutně oslovit jen publikum operní a obecně hudebně zaměřené. Kublův text potěší i zájemce o dějiny Ostravy a okolí. Publikace by neměla minout ani toho, kdo je příznivcem biografických slovníků poznámkový aparát obsahuje řadu nových informací.Zdá se, že operního pěvce zcela právem tiskem nazývaného český Caruso nelze badatelsky už dále vytěžit. Zvláště když Viktor Velek připravil pro Český rozhlas Vltava pořad mapující na ploše 100 minut nahrávky Kublova zpěvu. Více k tomu autor: Ano, badatelsky je Kubla zcela vytěžen a ve smyslu připomenutí jeho významu i rehabilitován, ale ad acta nebude odložen. V současnosti iniciuji vznik pamětní desky, která bude v Ostravě na rodném domě připomínat pěvcovu existenci. Na návrzích už pracují studenti Fakulty umění Ostravské univerzity a do realizace je zapojeno i Národní divadlo moravskoslezské. Ostravské muzeum zvažuje uspořádání menší výstavy: ta by představila pozůstalost Richarda Kubly.

Měření je systematický proces kvantifikace charakteristik osoby, jevu nebo situace. Měření není jenom součástí vědeckého výzkumu, ale je i součástí posuzování a hodnocení stavu pacienta v rámci ošetřovatelského procesu. Podkladem předkládané monografie se staly výsledky výzkumného projektu s názvem Využití měřicích nástroju v ošetřovatelství. Realizaci výzkumu finančně podpořila Grantová agentura Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Monografie je určena sestrám, studentům a všem odborníkům i zájemcům o problematiku měřicích nástrojů a jejich využití v praxi. Měla by pomáhat všem pochopit důležitost nástrojů pro objektivní posouzení zdravotního stavu pacienta a jeho potřeb. Měla by vést k uvědomění si toho, že hodnoticí nástroje mají usnadnit práce sestry a mají přispět i ke zvýšení kvality ošetřovatelské péče.

Kniha Odpoledne křesťanství pojednává o proměnách víry v lidských životech i v dějinách a využívá k tomu metodu kairologie – teologicko-sociologické interpretace změn v oblasti náboženství, kultury a společnosti. Současnou krizi církve představuje autor jako přechod do nové etapy dějin křesťanství. Hledá cestu, která by křesťanství vyvedla z jeho dosavadních institucionálních i mentálních hranic, pomohla mu překonat nostalgii po jeho premoderní podobě i jeho novověkou formu jednoho ze světonázorů. Předkládá vizi křesťanství budoucnosti jako ekumenického společenství, schopného nově a hlouběji porozumět vlastním zdrojům i aktuálním problémům doby. Církev a její víra je křesťanská, nakolik je velikonoční: umírá a vstává z mrtvých. Jsou mnohé podoby víry na osobní rovině i na cestě církve dějinami, které jednou musí odumřít. Někdy věřící při odumírání navyklé podoby víry procházejí velkopáteční temnotou, pocitem, že je Bůh opustil. Ale kdo v těchto temných nocích vytrvá, dřív nebo později může zakusit světlo velikonočního rána, proměnu své víry.

V publikaci je hrad Karlštejn uchopen nejen jako historický artefakt, ale především coby schrána paměti, tedy symbol poskytující interpretační klíče k re-konstrukci historického vědomí i procesu formování historické imaginace, v níž se odrážejí proměny společenského klimatu dlouhého 19. století. Sokolové i německý profesor vyučující historii na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě, obecně vzato lidé, kteří se od počátku šedesátých let 19. století vydávali na Karlštejn po západní železniční dráze nebo pešky, aby si středověkou stavbu prohlédli, přistupovali k historické látce na základě osobních zkušeností, znalostí, postojů, ale též v politickém kontextu své doby. Zatímco v historickém vědomí německé společnosti zůstal hrad památkou slávy Svaté říše římské a důkazem umu německých středověkých stavitelů a malířů, česká společnost jej vnímala jako kamenného strážce svatováclavské koruny. Karlštejnský symbol se pro ni v průběhu 19. století stal pulzujícím místem paměti, k jehož oživování přispěla nejen podpora rekonstrukce středověké stavby, ale také organizace vlasteneckých demonstrací, skupinových i individuálních výletů a vybudování nové expozice přibližující nejslavnější epochu dějin Českého království.

Výraz biblické mince působí na první pohled jako označení jasně definovaného souboru nominálů z časově přesně omezeného úseku a platící na jednom území. Zájemce však při bližším studiu zjistí, že se jedná o roztříštěné a navzájem nesouvisející skupiny ražeb různých mincovních systémů, platících na územích, která přecházela z jedněch rukou do druhých, a které mnohdy jen nepřímo či po složitém přepočtu navazovaly na předchozí nominálové řady. Zjednodušeně lze říci, že se jedná o podobnou změť ražeb, jaká byla emitována v českých zemích od počátku ražby mincí (od 10. století) až do současnosti s přihlédnutím na geopolitické změny, kterými náš stát procházel. Příběhy biblických mincí přinášejí svému čtenáři přehled ražeb, o kterých jsou v Bibli zmínky, společně s komentářem souvisejících starozákonních a novozákonních událostí. Pro zájemce o mince a jejich sběratele je připojen přehledný katalog.