Malvern strana 2 z 40

Kniha představuje jemný aktivismus jako inovativní přístup ke společenské změně, který vzniká na pomezí spirituality a aktivismu, v němž nejde ani tak o individuální růst, ale o podporu kolektivní transformace. Jemný aktivismus může sehrát zvlášť významnou úlohu právě v této historické době, neboť vnáší transformativní moudrost spirituality do veřejného prostoru, tak aby sloužila jako hojivý balzám na souběžné sociální, ekonomické, ekologické a duchovní krize, s nimiž jsme dnes konfrontováni. Kniha rozvíjí koncepce Teilharda de Chardin, Thomase Berryho a Richarda Tarnase a hledá nové porozumění tomu, kdo jsme a jak navazujeme vztahy k druhým lidem, k planetě a ke kosmu. Jemný aktivismus není jen intelektuálním konceptem, nýbrž praxí, do níž se vášnivě zapojuje stále větší počet lidí, kteří se chtějí podílet na uzdravování našeho světa.

Válka nás děsí – a přesto nás nepřestává fascinovat. Je odvěkým tématem mýtů, dějin i osobních příběhů. Přináší zkázu a mnoho utrpení, ale svým aktérům i obětem mnohdy skýtá intenzivní, téměř opojný pocit vlastní existence. Je to jeden z nejděsivějších fenoménů dějin lidstva, ale zároveň je s nimi neoddělitelně spjatá – a dost možná odhaluje i významné aspekty lidského bytí a skutečnosti vůbec. V knize Válka a její strašlivá láska se americký psycholog James Hillman pouští do nekompromisního zkoumání tohoto rozporuplného fenoménu. Čerpá z dopisů vojáků, záznamů z bojišť, vojenských analýz, starověkých mýtů i myšlenek velkých autorů – od Marka Twaina a Lva Tolstého po Immanuela Kanta, Hannah Arendtovou, Michela Foucaulta či Emmanuela Levinase. Výsledkem je smělá a znepokojivá kniha, která otevírá nové perspektivy, boří iluze a hledá odpověď na otázku, proč je válka tak hluboce zakořeněna v lidské zkušenosti.

Jeden pracovní den v životě malého úředníka v kulisách malého muzea. Román na pomezí travestie a politické lamentace ukazuje banalitu moci v psychicky zatěžujících byrokratických aparátech a zobrazuje absurdní svět institucí jako prostor nátlaku, kde se střetává paranoia a autokracie vedoucích pracovníků se strachem podřízených a s revolučním romantismem věčných idealistů. Instituce jsou magické, do sebe uzavřené mechanismy, kde každý musí neustále potvrzovat své postavení a loajalitu k hierarchii, aby nebyl odhalen jako málo výkonný, nespolehlivý nebo vzpurný. I v malém kolektivu se rychle ukáže, že překonat všeobecnou rezignaci a přinutit sebe i ostatní k protestní akci bude složitější, než se mohlo na první pohled zdát.

Když jsem se na konci léta v roce 1969 vracel z Francie do Čech, tušil jsem, že se vracím do nejistot. Ale také jsem už věděl, že psát mohu jen česky a já psát chtěl. Psát, nic jiného mně tenkrát nezbývalo, naděje na vydání nebyla žádná. Až samizdat mně hodil záchranné lano a psaní dostalo hlubší smysl. Ani dnes, kdy literatuře zdánlivě nestojí nic v cestě, kdy literatura vstoupila na volný knižní trh, se nepovažuji za "profesionálního" autora. Píši, abych obhájil svou existenci, nic víc, předal zprávu, abych podal ruku čtenáři… Pěstuji přechodné žánry - užitou lyriku, eseje, píši cestopisy, monografie, literární a výtvarné glosy a tvořím také drobnou prózu. Hledám souvislosti, rovnováhu mezi poznáním a osobní zkušeností…

Sbírka básní Veškerá tajemství (Ej teremtete) za řádného skřípotu pantů otevírá podivuhodný svět plný krevnatých existenciálních otázek, přírodních motivů, hlubokých emocí, dětských hraček, zvířat a větrem unášených deštníků. Autor s osobitou poetikou prozkoumává široké spektrum témat, od počátků bytí a tajemství přítomnosti až po křehkost vzpomínek, žár vnitřních krizí i úzkost z budoucnosti. Kniha překračuje tradiční hranice poezie, básně se jako neklidný hmyz rozlézají do všech stran, aby čtenáře poštípaly a vytrhly z letargie. Mimo víceméně klasických básní zde najdete básně letroonirické, v sugestivním spojení fotografie a textu umocňující emocionální zážitek, a až naivní (a o to upřímnější) básně grafické. Veškerá tajemství (Ej teremtete) je mnohovrstevnatá sbírka. S autorem prožijte pomíjivé okamžiky hledání skrytých pravd rozpouštějících se ve snových obrazech. Na této cestě potkáte množství lidí, zvířat i věcí: Velký šedý vlk Jeremiáš bude s dalšími vlky hrát karty, plyšový medvěd Bernášek unese Európu, nevítaná Alžběta půjde do samoobsluhy, Jidáš si umyje ruce v otlučeném lavoru, pes Chopin zaštěká do klavíru, na hřbetě černého koně pojedou šlechtična Levie a rytíř Meander, Lund spadne do písku, kostnatý pachtýř požádá o houni, kapitán Svrabstrup halibuta do huby si nacpe, Adrásteia bude snít o porcelánových psících, Hádés vnitřním zrakem v zásvětí zapátrá, Vincent usne na kavárenské zahrádce, i Erea bude spát, Carmen von Bülow sestoupí do Jeleního příkopu, Cedrik Fauntleroy opře se o psa, Viktorka u splavu polemické spisy přečte si, Lukrecius se bude trápit. Ptáci zmizí v trnitém šeru keřů, štětinaté zvíře poběží polem, medojed se bude plížit za medozvěstkou, do okna vsunou se hlavy nubijských žiraf, bílá kočka poběží domem, v sadu spatříte svítící psy, nastane mír v hnízdech slavíků, dlouhonohé zvíře skryje se v jídelně, v močálu postojí starý marabu, v secesní tržnici potkáte myš, roj komárů snese se jako soumrak, v tichém městském parku zavrčí znepokojivá jaguarundi, z kaluží vylezou vodouši. Ulicí poletí větrem uloupený deštník, Rumcajs z drátu dá se na pochod v čele švejků z pivních víček, porcelánový skřítek proutkem požene vzpurnou husu, slaměný klobouk na věšáku bude viset, klobásky porostou na keřích v ráji, červená tramvaj zběsile se rozcinká, vítr rozhoupe signální lampy. Hezké to bude.

František Štorm is a world-known type designer, but also a composer and a founding member of the band Master’s Hammer. In parallel with his long-term work in the fi eld of applied graphics and music, free work has always been created, especially linocuts and drawings, but in recent years also paintings of larger formats. The impetus for creating this book came from the success of exhibitions featuring paintings, graphics, and unique video projections. The book entitled Libero captures Štorm’s creative surge of recent years, in which typography, book illustrations, and graphic commissions naturally coexist with free work. Oil paintings inspired by, for example, South Bohemian ponds or travel experiences are increasingly gaining ground. Font shapes that we usually do not pay much attention to in books, together with painting, graphics and drawing, create a close connection in which both of Štorm’s lines of work illuminate each other in unexpected contexts. Libero also captures the breadth of his artistic scope in the visual processing of musical activities, thanks to which he appeals to a large circle of fans. The reader can enjoy wondrous, sometimes grotesquely psychedelic works in the neighbourhood of imaginative graphics and typography, the curves of which are the author’s defining gesture.

Kniha Okolím města Luny se snaží neotřelými prostředky dokázat duchovní vzácnost krajiny Českého středohoří, krajiny pravěké, keltské, lučanské, a chce odhalit stopy, které v nich dávní i současní lidé zanechali. Archeologie tu postupně odkrývá stopy dávné posvátnosti, historie jasněji hovoří o dějinných i duchovních událostech, které jsou trvalou součástí krásné krajiny. V půvabné krajině také žili a pracovali významní básníci a malíři, kteří svou tvorbou okolí města luny poznamenali. Čtenář v knize nalezne i zvláštní pověsti, které vznikly jen pro tuto knihu. Nedílnou součástí knihy jsou téměř neznámé ilustrace Jana Konůpka k Bibli kralické. To vše na základě jeho několika duchovních zážitků, které chce kniha přenést na čtenáře: ...bylo to na pokraji Českého středohoří. Andělé poletovali v bledém podzimním slunci a mnohé zjevy jasných démonů, které jsem vymyslil za všechna léta svého snění, mne cestou provázely…

Dnešní intelektuál, redukován na beztělesný intelekt, konzumuje informace jako data, která posléze zpracovává – stejně jako to činí AI, která jednoduše zrcadlí naši vlastní skutečnost. Tento odosobněný a mechanický způsob bytí je ideálem současného vzdělávání – tj. vzdělávání, které pod falešnou rouškou objektivity nekultivuje kulturu ani osobnosti, nýbrž vytváří pouhého teoretického člověka a teoretickou znalost kultury. Zaposloucháme-li se však do velikánů minulosti, zaslechneme, že kulturou se míní především vášeň – vyvstávající v niternosti, subjektivitě, činu a existenciálním zápase. Svět jako inkoust a prožitek reflektuje povrchní kulturu, limity rozumu, svůdnou moc jazyka a nástrahy moderního vzdělávání. Je pozvánkou pro čtenáře, aby prozkoumával nové formy porozumění svému já a světu, které bude zakořeněno v subjektivitě, introspekci a žité zkušenosti. Současné formy diskurzu nejen na akademické půdě, ale také v běžném životě vyústily v prázdnou hru vyznačující se nekonečným přehazováním slov. Je zde však někdo, kdo by se zaručil za platnost těchto slov vlastní niternou zkušeností? Tato kniha je voláním po osvobození se ze současné ošemetné situace, a to tak, že zboříme vyprázdněnou modlu jazyka, abychom mohli prožít smysl. „Člověčenství bez zápalu pro omámení – Kam poděli se ctitelé vína?“ lamentuje perský mystik Haféz. Dionýsus, Kristus, Rumí nebo Nietzsche – všichni tito velikáni nás opakovaně zvou k velké hostině, při níž se podává mystické víno Existence. Díky němu se konečně vnoříme do zahrady Bytí, kde hoří žár mystiky. Avšak kdo má dostatek vášně a touhy stát se ctitelem takového vína?

Kniha obsahuje celkem třináct povídek, které Rjúnosuke AKUTAGAWA napsal v letech 1916–1927. Každá z nich má své osobité kouzlo a předkládá čtenáři s jemnou ironií a melancholickou skepsí nadčasová dramata pocitu viny, pochybností, zrady a hrabivosti, vycházející z osobních zážitků a úvah autora i dávných mystických příběhů, přenesených do autorovy současnosti. Tři z povídek vycházejí v českém překladu poprvé, ostatní vyšly již v prvním vydání této sbírky v roce 2005. Rukopis poslední povídky nebo spíše poetických zápisků nazvaných Život jednoho blázna zaslal Akutagawa krátce před svou sebevraždou příteli Masaovi Kumemu s prosbou, aby po jeho smrti sám rozhodl, zda si tato svého druhu autorova autobiografie zaslouží být vydána.

V eseji autor domýšlí řadu podnětů ze své starší práce Formování vědeckého ducha a zároveň přechází z oblasti vědění k poezii. V osobitém psychoanalytickém výkladu snění u ohně dospívá k nástinu své filosofie básnického obrazu, kterou pak rozvíjí v knize Voda a sny. Jestliže Bachelardova Psychoanalýza ohně zůstává dodnes strhující četbou, je tomu tak zejména proto, že do této nevelké knížky je vepsán i úžas, s nímž autor objevil svůj nový velký úkol. Tímto úkolem byl právě průzkum toho, co chtěl odhodit, toho, čemu Spinoza říkal „uspořádání naší představivosti“. Bachelard náhle pochopil, že tvrdošíjný sklon myšlení k subjektivní deformaci skutečnosti říká možná o člověku více než těch několik objektivních pravd, které zůstaly ležet při cestě. To, před čím mělo být varováno, se obratem ruky stalo neobyčejně významným svědectvím o fungování lidského ducha. „Spojíme-li oheň, jenž oživuje naše srdce, s ohněm, který oživuje svět,“ říká Bachelard na jednom místě své knihy, „zmocní se nás patrně tak silný a tak prvotní pocit sounáležitosti s věcmi, že se přesná kritika stane bezmocná.“ Bachelard si navíc nyní uvědomuje, že právě tyto opojné subjektivní valorizace hmotných fenoménů byly zřejmě tím prvotním impulsem, který otevřel cestu vědě, že člověka k vědě nepřivedla deshumanizující racionalita, ale jeho imaginativní schopnost: „Věda se utváří spíše na podkladě snění než na podkladě zkušenosti...“

Spis Herbarius není z řad oněch objemných a přehledně strukturovaných herbářů, jež se v 16. století těšily velké pozornosti. Jeho autor, švýcarský lékař, přírodní filosof, alchymista a laický teolog Theophrastus von Hohenheim, řečený Paracelsus (1493–1541), jej tak ani nekoncipoval. Tento na první pohled poněkud nesoustavný text pochází zřejmě z Paracelsova raného tvůrčího období a autor v něm překládá jen několik málo kapitol, v nichž pojednává nejen o léčivých účincích bylin, jako je čemeřice, rdesno a pupava, ale zabývá se také účinky soli, korálů a magnetovce. Zdůrazňuje přitom, že domácí přírodní léčivé látky jsou účinnější než léky dovezené ze zámoří, přičemž kritizuje dobové lékaře, že se příliš spoléhají na autority a málo vycházejí z vlastní zkušenosti. Vybízí je zároveň, aby v léčivých látkách hledali „perlu“ – tedy účinnou vnitřní esenci. Toto téma, související také s alchymickým hledáním dlouhověkosti, je ve spise Herbarius, psaném pro běžného čtenáře, poněkud zamžené. Přitom jde o motiv pro Paracelsa, jenž proslul jako propagátor chymiatrie, tedy medicíny pracující s chemicky (alchymicky či spagyricky) připravenými léky, velmi významný. To zřejmě rozpoznali Paracelsovi následovníci, kteří tento spis považovali za důležitý považujíce jej za součást mnohem rozsáhlejšího a teoreticky hlouběji založeného Paracelsova projektu.

Thomas Markmann se ve svých dramatech věnuje především osudům takříkajíc obyčejných lidí, kteří prochází přelomovým obdobím. Dotýká se generačních potíží, otázek podlomeného zdraví, nedostatečných financí, ale možná především životním snům, které zůstávají nakonec jen sny, protože je přemůže životní realita. A to ať už se jedná například o chlapce, který se toužil stát astronautem, ale musel se po smrti otce starat o nemocnou a protivnou matku, či svědomitou pokladní, kterou nahradily automatické pokladny.

Kniha, kterou zde v překladu z angličtiny předkládáme českým čtenářům, představuje klasickou biografii politické myslitelky Hannah Arendtové (1906-1975). Její autorkou je Elisabeth Youngová-Bruehlová (1946-2011), někdejší - a jediná - doktorandka Arendtové v New Yorku. Autorka při psaní tohoto životopisu vycházela nejen z literární pozůstalosti Arendtové, ale také ze své osobní zkušenosti se svou učitelkou a přítelkyní a z rozhovorů s - dnes už vesměs nežijícími - pamětníky: jejími přáteli, kolegy, vydavateli či rodinnými příslušníky. Youngová-Bruehlová, jinak též autorka respektované biografie psychoanalytičky a dcery Sigmunda Freuda Anny Freudové a dalších pozoruhodných knih na psychologická i filozofická témata, v ní podává (slovy významného současného odborníka na Arendtovou) "neuvěřitelně intimní portrét" své učitelky. Za tuto svou knihu, ve které líčí mj. biografické souvislosti známých děl Arendtové jako Původ totalitarismu nebo Eichmann v Jeruzalémě a která zaujme také pozoruhodným psychologizujícím stylem, získala několik literární ocenění a na další byla nominována. Kniha byla přeložena do celé řady jazyků včetně slovenštiny (slovenský překlad byl ovšem pořízen z prvního vydání bez obsáhlé nové předmluvy). Zatímco většina hlavních děl Hannah Arendtové byla přeložena do češtiny, žádná její biografie česky dosud nevyšla. Českým čtenářům se tak nyní - v roce padesátého výročí úmrtí a v předvečer stodvacátého výročí narození Hannah Arendtové - dostává do rukou zásadní, ucelené dílo představující její život a spisy, které u nás dosud scházelo.

Výbor prací Zdeňka Neubauera ve dvou svazcích s texty z rozmezí pětatřiceti let mezi roky 1979 a 2014 spojuje problematika teoretické biologie a filosofie biologie. Otázky biologického poznání, jeho předpokladů a důsledků, měl autor za celoživotně nejdůležitější: byly motivovány zkušeností v jeho vlastní experimentální práci mikrobiologa a molekulárního genetika a tvořily myšlenkové jádro dalších jeho úvah obecněji epistemologických a filosofických. Výbor je uspořádán chronologicky podle vzniku textů a umožňuje tak sledovat Neubauerovo myšlení v jisté celistvosti i vývoji. Svazek první obsahuje teoreticko-biologické statě Zdeňka Neubauera z období do roku 1989 a přílohy, které dokumentují jeho původní biologickou experimentální práci. První oddíl zahrnuje texty, které vyznačuje autorova snaha postihnout specifičnost biologického poznání v analogiích a alternativách k mechanistickým a informačním přístupům. Druhý oddíl přináší tři studie, které vznikly při příležitosti přednášek na podzimní škole Matematické modely morfogeneze v roce 1988 pro sborník Geometrie živého. Příloha první tematizuje Neubauerovu ranou badatelskou práci v molekulární biologii a genetice soustředěnou na modelový Bakteriofág lambda. Příloha druhá tematizuje Neubauerův výzkum bakteriálních kolonií na modelovém druhu Serratia marcescens. Výzkum kolonií jako autonomních organických celků Neubauer vymezoval již s přímou motivací ve své teoretické a filosofické koncepci biologie. Příloha třetí uvádí soupisy autorových prací z oboru mikrobiologie, molekulární biologie a genetiky, informatiky a programování. Dokumenty a komentáře mají za cíl poskytnout pevnější základ pro hlubší porozumění i těm jeho pozdějším obecně biologickým úvahám, esejím a studiím, které následují ve druhém svazku výboru.

Nesobecký hermetismus zasvěcený léčení a harmonii provázel a každou náboženskou epochu a zjevení. Hermetický a alchymický přístup k přírodě se neomezuje jen na Západ nebo na abrahámovská náboženství, ale je zcela univerzální. Alchymie se praktikovala všude na světě – existuje alchymie indická, tibetská, čínská a další a dodnes nabízí soucitnou, kosmickou, holistickou a nedualistickou alternativu k fragmentaci a odcizení moderní vědy. Na jaře a v létě 2006 svolal Pir Zia Khan řadu setkání, na nichž se začal objevovat současný význam starobylé posvátné vědy pro naši dobu. Zelený hermetismus je částečným záznamem těchto setkání. Peter Lamborn Wilson, zkoumá mnohé důsledky alternativního pohledu na svět, který nabízí hermetismus; Christopher Bamford poskytuje široký historický přehled tradice od antických mystérií až po současné projevy alchymistické tradice; zatímco Kevin Townley vnáší do setkání praktický rozměr, učí přípravě bylinných elixírů a ukazuje, že kosmologie a filozofie se mohou stát skutečně léčivou cestou pro Zemi.

Noční můry z krásných časů vycházejí jako druhý titul řady Antologie hororové fantastiky. Název tohoto výboru odkazuje na slavné časy belle époque, na dobu, kdy téměř každý člověk věřil v nejšťastnější budoucnost lidstva – na dobu tak tragicky amputovanou běsy první světové války, tehdy nazývané „velká“. Přinejmenším autoři této knihy však všeobecný optimismus nesdíleli. A tak se v předkládaném výboru nesetkáme pouze se strašidelnými příběhy a temnými vizemi kosmických hrůz, ale i s vyprávěními o šílených vynálezech, industriálních proměnách světa nebo kryptických monstrech. Představujeme zde autory známé, jako Ambrose Bierce, Lafcadio Hearn nebo Steven Crane; autory povědomé milovníkům záchvěvů hrůzy a chvění vyvolávaných strašidelnými příběhy, jako Nisbet Hume, Edith Nesbitová nebo Hildegarde Hawthornová, vnučka Nathaniela Hawthorna; a – jak už je i hororu příznačné – autory zapadlé, neznámé, ztracené, z nichž jeden, Silas Weir Mitchell, stvořil malé arcidílo, klenot pro Noční můry z krásných časů.