Malvern strana 5 z 40

Tři postavy našly autora a hledají příběhy. Rozverná Magdaléna, ryšavý Antonio a bezejmenný vypravěč, kterému není radno říkat Nikdo. Mohli byste totiž dopadnout jako obr Polyfémos. Nebezpečná dobrodružství. Exotické dálavy. Osudové lásky. Ultimi Romantici! Amore per Tutti!!!

Soubor textů křesťanského evolučního filozofa, přírodovědce a kněze Pierra Teilharda de Chardin obsahuje osobní svědectví o jeho duchovním vývoji a postojích. Ve své autobiografii Srdce hmoty vypráví, jak se vyvíjelo jeho hledání trvalé nezničitelné substance od dětské lásky k minerálům a kovům až po objev univerzálního Krista jako božského centra evoluce. Jádrem svazku je vrcholné Teilhardovo dílo, mysticko-liturgický text Mše nad světem, v němž pojímá kněžství novým způsobem jako aktivní účast na proměňování Země a všech událostí v Tělo Kristovo. Svazek dále zahrnuje bilanční filozoficko-teologický text Christikum; poslední stránky deníku psané několik dnů před smrtí a další drobné texty, mj. dopis osvětlující Teilhardův postoj ke katolické církvi. V závěru knihy najde čtenář přehled Teilhardovy vědecké kariéry a seznam odborných publikací.

Zápisky z cest po Tibetu. Tibetská oblast Amdo, zvláště její severní část je místo, kde se od pradávna potkávají různé kultury, národy a náboženské tradice, a možná právě to napomohlo tomu, že se zde uchovaly jedinečné duchovní tradice, které jinde již takřka vymizely. Je to místo odkud pocházel velký reformátor tibetského buddhismu Tsongkhapa, a tak jsou zde početné kláštery jeho následovníků. Kromě toho se tu uchovala zvláštní forma laického buddhismu, tradice tantrických jogínů, ngakpů, spojených se školou Ňingma. Komunity těchto jogínů jsou především na venkově, při malých chrámech a klášterech. I přes všude přítomný vliv moderní doby a čínského režimu, tuto tradici stále následují stovky praktikujících. Ve vesnických chrámech se zde pořádají pravidelné rituály se složitými obřady a rituálními tanci, včetně největšího setkání pro učení Šitra – Tibetské knihy mrtvých. V této oblasti se také nacházejí kláštery a vesnické chrámy původního tibetského náboženství bön, při nichž rovněž působí komunity jogínů. Kniha také přibližuje život a dílo významného buddhistického mistra, básníka a hlavně mystika, jogína Šhabkara. Je zde popsáno hlavní místo jeho působení, malý klášter v horách, Jama Tašhi Khjil a také meditační jeskyně na posvátné hoře Drakar Treldzong. Překlady dvou krátkých textů, přibližují jeho osobitou formu předávání učení ve formě básní. Kniha je doprovozena autorovými fotografiemi z popisovaných míst a rituálů. Na konci knihy je předložen souhrn dosud publikovaných textů a překladů, zabývající se touto méně známou stránkou tibetského buddhismu.

To ne! Devátý? Devátá vlna, ta rozhorlená, poznamenává jedna z hlavních protagonistek tohoto v pořadí devátého z na sebe navazujících románů Daniely Hodrové. Je tomu však spíše naopak – nejde o devátou vlnu, ani o devátý kruh Trýznivého města. Vypravěčka není rozhorlená, ale smířlivá a odevzdaná jako snad nikdy dřív. Svět postav blízkých i vzdálených, skutečných i smyšlených, živých i mrtvých, svět loutek a oživlých předmětů, který již dobře známe z románů Podobojí, Kukly, Théta, Město vidím…, Komedie, Vyvolávání, Točité věty a Ta blízkost, se touto knihou pomyslně uzavírá, je-li to v takovém světě vůbec možné… S upřímností sobě vlastní autorka sleduje osudy, které více či méně dotvářejí ten její; zároveň však nezapomíná reflektovat, „co přichází“ ze světa, jemuž se postupně vzdaluje; ať už z čínského Wuchanu nebo z ukrajinských bojišť. Ještě jednou se shledáme s básnířkou Bohumilou Grögerovou a mistrem Johanem (byť ani jeden z nich tentokrát nestojí v popředí děje), nahlédneme do chaloupky v Petrovicích, světlíku – jednoho z průchodů do jiného světa, i papírového hradu, navštívíme Ostrovy blažených, jsme svědky dvou tragických požárů a jednoho pohřbu. A pak…? Jako by jediným východiskem z tohoto prostoru věčného prolínání minulého s přítomným byl odchod tam, kde čas neexistuje – na Kouzelný vrch, který se však tentokrát nachází daleko od Alp.

Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození. Ernst Jünger (1895–1998) je českým čtenářům znám svou slavnou novelou Na mramorových útesech, filozoficko-politickou esejí Chůze lesem, nedávno vydaným Válečným deníkem a knihou V bouřích ocele. Návštěva na Godenholmu se z této slavné řady poněkud vymyká. Poprvé vyšla v roce 1952 a poté v němčině již jen jednou jako součást sebraných spisů. Kniha byla současníky nepochopena a v podstatě zapomenuta. Anglicky vyšla teprve před několika lety, což naznačuje vzrůstající zájem o tento ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem. K tomu, že dílo úplně nezapadlo, paradoxně přispělo rozvíjející se studium psychedelických látek a skutečnost, že objevitel LSD a spisovatelův přítel Albert Hofmann z něj obšírně cituje ve své knize LSD, mé nezvedené dítě – Jüngerovi zde věnuje celou jednu kapitolu. Návštěva na Godenholmu je totiž prvním literárním svědectvím o účincích LSD, které na sobě Jünger s Hofmannem na začátku padesátých let opakovaně zkoušeli. V knize samotné však není o drogách ani zmínky a její poselství tkví v něčem zcela jiném. Její trestí je zkušenost nihilismu, jeho překonání a odkrytí hlubšího řádu skutečnosti.

Polský Franz Kafka, klasik evropské literatury, vychází po 55 letech v novém překladu Petra Motýla. S vnímavostí, umocněnou malířským viděním, se autor vrací do doby svého dětství, kdy po boku starého a nemocného otce objevoval zázračný svět fantazie, který jim dával zapomenout na všední starosti. Vzpomíná na mládí strávené na haličském maloměstě a poetickým stylem, v němž se prolíná fantazie s realitou a expresionistické obrazy s barvitým líčením okolní přírody, zaujatě vypráví o svém nejbližším okolí.

V knize Japonská mysl nabízí autoři západním čtenářům zasvěceného průvodce, který jim pomůže pochopit jedinečné aspekty japonské kultury. Čtenáři této knihy získají ucelenou představu o japonské společnosti a jejích základních hodnotách. Mezi zkoumaná témata patří: aimai (nejednoznačnost), amae (závislost na laskavosti druhých) a amakudari (sestup z nebe), činmoku (mlčení v komunikaci), gambari (vytrvalost) a giri (společenská povinnost). haragei (doslova "umění břicha"; implicitní, nevyslovená komunikace), kenkjó (zdání skromnosti) wabi-sabi (jednoduchost a elegance) a zótó (dávání darů). a také diskuse o výchově dětí, osobním prostoru a rolích žen v japonské společnosti. Díky námětům k diskusi a otázkám za každou kapitolou je tato kniha snadno použitelným úvodem do charakteristických rysů japonské společnosti a neocenitelným zdrojem informací pro každého - obchodníky, cestovatele nebo studenty -, a nakonec pro každého, kdo se zajímá o japonskou kulturu.

Ze života dětí něco mizí. Potichu našlapující, neviděný, neslyšený lišák se skrývá venku, za okny pokojů, škol, aut. Většina dospělých už citlivost na šelmy ztratila a jen mlhavě tuší, že v jejich životě něco chybí. Málokdo umí žít v divočině za okny. A dětem o ní nemá kdo vyprávět. Zato děti slyšely a na vlastní oči viděly divoké příběhy bytostí z jiných světů s nadpřirozenými dovednostmi, umí je dokonce vyjmenovat. Drobnou rostlinu, která hojně roste v trávníku u školy, ale ještě neviděly a netuší, že by jim mohla pomoci vyléčit špatně se hojící ránu. Richard Louv je této plíživé změně na stopě. Dal jejímu zatím nejasnému tvaru jméno: porucha z nedostatku přírody. Jak několikrát v knize opakuje, nebylo jeho cílem vytvořit novou diagnózu, ale popsat fenomén, který má až nebezpečně mnoho souvislostí se zdravým a šťastným životem generací, které jsou více uvnitř než venku. O dopadech této změny na české děti toho zatím víme málo, ale asi nepřekvapí, že se projevují univerzálně – i proto se Louvova kniha stala globálním bestsellerem. Knihu doplňuje praktický manuál činností a her dětí v přírodě.

Čtrnáct vybraných kázání Jaroslava F. Pechara, faráře evangelického sboru v Braníka, vybral a sestavil Jiří Holý. Název knížky Studně života, studně milosti volně odkazuje ke kázání Poselství Vánoc z roku 2018. Zde se mluví o kralickém komentáři evangelia Janova, kde se milost Boží, jíž jsme byli obdarováni, nazývá „studně nepřevážená“, což převzal i J. A. Komenský jako název své proslulé písně. Snad se názvem i výběrem podařilo představit dvě polohy, které myslím Jaroslavova kázání mají. Jedna je důraz na každodennost, na to, že nemůžeme čekat na budoucí ráj. Je třeba chopit se díla a činit tak, jako bychom Boží přítomnost očekávali dnes. Druhá poloha je vertikální, je to vědomí milosti Boží, někdy i nečekané a zdánlivě nezasloužené, jako se o ní třeba mluví v kázání o Ježíši a lotrech na pravici a levici o Velikonocích 2017. Do ráje se nedostávají boháči, ale mnohem spíše Lazarové.

Významný americký spisovatel a pilot rozebírá ve své téměř autobiografické próze seznámení a počínající náklonnost k herečce Leslie, své pozdější manželce. Na složitosti a rozdílnosti dvou silných osobností autor ukazuje na potřebu hledání vzájemné tolerance a touhy po lásce, neboť láska, je-li opravdová, nemusí znamenat ztrátu volnosti, nýbrž naplnění lidského života, ubíjeného všedností. Poetické pasáže a filozofické úvahy, pro autora charakteristické, neubírají dílu na čtivosti, naopak ho přibližují těm čtenářům, kteří dávají přednost kvalitě před povrchností.

Tři plus jedna. Tři autoři postavili knihu na počest toho čtvrtého: Kopáč, Stančík, Mareš – a Kafka. První dva dodali slovo, třetí původní, komiksově laděné černobílé kresby – a ten čtvrtý, od jehož úmrtí je to letos 3. června právě sto let, posloužil svým životem a dílem jako inspirace. Kniha je naformátovaná jako abeceda. Jednatřicet liter, a co litera, to heslo plus ilustrace. Napsané je to v žánru info-tainmentu, texty vycházejí z konkrétních dat, jmen, míst a událostí, spjatých s Kafkou, ale jdou po dvou linkách, které byly odjakživa vlastní i jemu: tedy nejenom analýza – ale taky komika. Začíná to „aeroplány v Brescii“ a končí v želízském penzionu, kde si Kafka léčil pochroumaný dech, ale taky potkal svou druhou osudovou milou Julii Wohryzkovou, a v neposlední řadě napsal „dopis otci“. Kniha je ideálním úvodem do Kafkova světa, poslouží jako rozcestník i motivace. A pak samozřejmě připomínka jednoho z největších géniů světové literatury, a nejen minulého století.

Existuje recept na štěstí? A je pravda, že si za všecko, co se nám v životě přihodí, můžeme sami? Stárnoucí žena se s cizími muži snaží dohnat to, co zameškala v letech, kdy se musela starat o vlastní rodinu. Romanopisec hledá inspiraci ve fotografickém portrétu slavného spisovatele, jenž mu visí doma na zdi. Muž zahlédne mladíka, který je mu odněkud povědomý, a poprosí ho, aby mu osvěžil paměť; proč nevzal raději nohy na ramena a neutekl? Žena se zájmem o duchovní nauky podnikne neúspěšný pokus o vystoupení z matrixu. Ve dvanácti povídkách načrtne Martin Daneš portréty dvanácti antihrdinů, Bretonců i Čechů, mohlo by ale stejně tak dobře jít o Italy, Turky nebo Argentince; čím usilovněji se pídí po štěstí, tím víc je pohlavkuje osud. V jednom případě je na hledání štěstí už trochu pozdě... Prémiový třináctý text nabývá podoby autorova povzdechu nad dnešní (šílenou) dobou.

Kniha nabízí unikátní vhled do přístupu Gestalt terapie k rodinné terapii. Rodina v postmoderní době má těžký úkol: má být místem, kde dosáhne seberealizace jak každý její jednotlivý člen, tak rodina jako celek. A to není snadný úkol. Gestalt terapie se zaměřuje na to, kým se kdo v rámci rodinných vztahů stává, co prožívá ve svém těle a jaký je kontakt mezi jednotlivými členy rodiny. Z těchto výchozích bodů vyvozuje kniha prakticky uchopitelné principy, jak takové situaci v rodině rozumět a co dělat pro to, abychom jako terapeuti usnadnili restart vztahového tance v rodině, kde se rytmus každého člena stává hudbou. Některé pojmy jako mezitělovost, funkce osobnosti a gramatika vztahu se v autorově podání stávají cennými terapeutickými prostředky, které pomáhají rodině obnovit sen o plnosti všech jejích členů a kterými obohacuje teoretické i praktické pole rodinné terapie v naší krajině. Giovanni Salonia je člověk mnoha zkušeností, znalostí a dovedností. Vzděláním propojuje profesi psychologa, psychoterapeuta a teologa. Vede Institut Gestalt terapie Kair?s (Benátky, Řím, Ragusa) a rodinné poradenské centrum Oasi Cana v Palermu. Je mezinárodně známým učitelem a profesorem na mnoha italských a zahraničních univerzitách. Byl prezidentem FISIG (Italská federace Gestalt výcviků). V roli psychoterapeuta vychází z těchto výcviků: Rogersian Therapy (H. Franta), Family Therapy (M. Kirschenbaum – C. Gammer), Bodytherapy (G. Downing), Gestalt terapie (E. a M. Polster, I. From, J. Zinker). Je autorem četných publikací z oblasti Gestalt terapie a rodinné terapie. Založil a od roku 2008 vede Gtk – International Psychotherapy Journal. Žije na Sicílii.

Kniha Mezi myslí a srdcem Josepha Chiltona Pearce, autora bestselleru Magické dítě, přestavuje inteligenci srdce, napojenou na prefrontální mozkovou kůru, jako protiváhu ke kalkulujícímu intelektu nižšího mozku. Příroda s námi má velké plány, které však zůstávají nenaplněny. Kulturní tlaky nás svedly z cesty a péče i výchova, jaké bychom potřebovali, jsou už po generace zapomenuty. Zůstáváme tak v zajetí falešného světa a ve vleku sobeckého plazího mozku, který se soustřeďuje pouze na vlastní přežití. Mezi potenciální a skutečnou realitou vznikly „podivné smyčky“, jejichž výsledkem je nekonečný koloběh katastrof a společenských krizí, které si náš moderní svět sám způsobuje. Pearce vysvětluje, že pokud se chceme z tohoto koloběhu vymanit, musíme se znovu propojit se soucitnou inteligencí srdce. Svůj výklad opírá o množství různorodých materiálů: analyzuje neurologické výzkumy, studuje dávno ztracené i dodnes fungující pečující kultury, předkládá své osobní zkušenosti i odkazy na život a dílo osobností, jako jsou Charles Darwin, Maria Montessori, Rudolf Steiner a další. Ukazuje, že aktivováním původního matrixu srdce a mysli – který je hnací silou naší duchovní evoluce i naším spojením s vesmírem – můžeme naučit mozek novým způsobům myšlení, vykročit ze začarovaného kruhu destruktivního chování a vstoupit do budoucnosti ve znamení míru, duchovního propojení a vědomé evoluce.

Julián a Řehoř? Císař Iulianus, titulovaný křesťany "Apostata" čili "Odpadlík", a Grégorios z Nazianzu, titulovaný křesťany "Teolog" a ctěný coby svatý Řehoř? Julián a Řehoř, dvě klíčové osobnosti dvou protichůdných linií dějin evropské duchovní kultury - křesťanské a pohanské a/nebo sekulární? Julián a Řehoř sdíleli týž čas, řeckojazyčnou kulturu a novoplatonismus. Oba prošli odlehlou Kappadokií i Athénami čili "antickým Oxfordem". Oba zažili konflikt s "městským davem" - jeden v Antiochii, druhý v Konstantinopoli. Oba bojují rétoricky proti "falešným kynikům", ale sami se stylizují do "pravých kyniků", následovníků Diogenových v dobrovolném sebeomezení a vnitřní nezávislosti. Oba v autobiografických textech vyjadřují podobné pojetí vlastní osobnosti - výjimečné a nepochopené, duchovní a asketické, "Christ figure". Monografie obsahuje úvodní srovnávací studii a překlad vybraných textů, dosud do češtiny nepřeložených: z Juliánova díla satira Misopógón, "nepřítel vousu", a výběr z listů o budování pohanské církve, z Řehořova díla výbor z autobiografického eposu O vlastním životě. Autorem překladů i studie je Martin C. Putna. Vznikající překlady byly diskutovány na Cibulském bytovém semináři.

Tři knihy ve své době známého montanisty a hermetického přírodovědce Johanna Gottfrieda Jugela (1707–1786) předložené v tomto sborníku mají nejlépe vystihovat autorovu filosofickou koncepci, kterou by snad bylo možné nazvat hledáním božského počátku, jeho projevů a utváření v přírodě. Upřímně, na základě bohaté zkušenosti a moudrého vhledu se autor snaží proniknout k samotnému jádru, které je nejpevněji uchováno pod příkrovem minerální říše. Opíraje se o principy hermetické vědy pokouší se Jugel podobně jako slavný spis Homérův zlatý řetěz dokázat, že samotný počátek přírody tkví v astrálních influencích, které nepřestajně proudí v celém stvoření. V odhalování onoho skrytého počátku a semene přírody dokonce spatřuje možnost prozření a duchovního rozvoje člověka. Ze všech Jugelových knih je zřejmé, že během života navštívil důlní lokality a zajímavé geologické oblasti v Německu a v Rakouské monarchii, jakými byly pohoří Harz, Krušné hory, Krkonoše nebo Banská Štiavnica v tehdejších Horních Uhrách a některé oblasti v Sedmihradsku. Jako skutečný polyhistor obsáhl Johann Gottfried Jugel svými znalostmi různá odvětví vědy, především matematiku, fyziku, technologii, stavebnictví či kosmologii, a za své nejhlavnější obory pojal mineralogii, chemii, resp. chymii, hornictví, hutnictví, ale i měřičství a konstrukci důlních staveb.