Malvern strana 7 z 40

Kniha je pokus o znázornění hlavních principů nové politické filosofie odpovídající parametrům antropocénu, tj. epoše, kdy negativní vliv člověka na přírodu dosáhl stupně, který převyšuje vliv geologických sil. Lidstvo se stalo dominantní silou ovlivňující všechny složky planetárního ekosystému (biosféru, hydrosféru, atmosféru, kryosféru, litosféru) a jeho činnost s sebou přináší problémy, které se dotýkají sociální a politické sféry. Úvod do environmentální politické filosofie tyto problémy znázorňuje, zkoumá jejich příčiny a jevovou formu a hledá možnosti jejich detailního porozumění. Kniha neformuluje levná populistická řešení ani neslouží jako politický program. Naopak, přináší filosofické analýzy ekologicky, sociologicky, politologicky a ekonomicky podmíněného materiálu s cílem dosáhnout komplexního poznání sociálně-politické situace antropocénu.

Vít Kremlička a jeho sebraná drobná próza. Málem čtyři dekády „života s vínem“. Z undergroundu k patafyzice a dada – a zase zpátky. Volné fantazie, bohatýrsky načechraný slovník, totální styl. Slovesné výlety mezi skutečností a sněním, subjektem a objektem, mezi minulým, přítomným a budoucím; cesty do známa i neznáma. Samozřejmě v mokasínech Kiltec. „Dlouhé léto“ na startu – v cíli „Domov“. V mezičase pak vynalézavě podvratné hry, živené čirou slastí, jemnočtením světa; pokušení i pokoušení. Ale hlavně osvobodivá sranda, vitální a radostná nota. Co jiného dneska číst!

V knize Zero Gáta autor formou navazuje na básnické prózy, které publikoval v devadesátých letech minulého století. Imaginace se uvolňuje naplno, snový příběh nesmrtelného poutníka, který se jaksi mimoděk stane detektivem uprostřed Velkého případu, dosahuje parametrů surrealistické tvorby. Jak tomu u Murrera bývá, kniha se hemží pitoreskními, bizarními postavami, úhlavním nepřítelem je detektivu Gátovi škorpion Cháron, hlavním pomocníkem černý pes Titán z Oficia. Zero Gáta je jako Labyrint světa, jenom na konci neočekávejte žádný „ráj srdce“, Murrer zvolil konec konců, konec definitivní. Ale u tvořícího Murrera nemůžete brát za bernou minci vůbec nic, takže ani definitivní konec nutně nemusí bránit dalšímu pokračování děje. Nedílnou součástí díla jsou básníkovy koláže, ilustrující jednotlivé kapitoly příběhu.

Johannes Helmond (vlastním jménem Willi Slezacek) se v této knize, která vyšla poprvé v roce 1963 pod názvem Die entschleierte Alchemie, snaží na základě mnoha citací z klasické, převážně rosenkruciánské literatury, vysvětlit mystéria alchymie, jak se předávala v řádu Zlatého a Růžového kříže. Student hermetických věd záhy zjistí, že alchymie není pouhou výrobou zlata ani "individuačním procesem", nýbrž iniciací, při níž se zároveň očisťuje tělo, duše i duch. Helmondova kniha, jež neklade důraz na fyzické Dílo, je zejména vhodná pro ty, kteří jsou otevřeni archaické moudrosti a chtějí proniknout do symbolického jazyka alchymie. Autor rovněž užíval pseudonym Archarion, pod nímž publikoval v roce 1967 neméně známou knihu Von wahrer Alchemie.

Tajemství Opeřeného hada je poslední knihou Armanda Torrese, která dosud nevyšla v češtině. Armando mohl v jediné knize popsat své patnáctileté učednictví u čarodějů náležejících k tísicileté nepřerušené tradici jen díky celoživotnímu dílu Carlose Castanedy. Západní svět tak může vůbec poprvé nahlédnout do pradávného tajemného kultu Opeřeného hada a přesvědčit se, že v současném Mexiku je stále živá tradice léčitelství a čarodějství, která je svým rozsahem a hloubkou souměřitelná s tím, co v době ještě poměrně nedávno vzkvétalo v Tibetu. Toto přímě svědectví žáka čarodějů – kuranderů zajisté bude přínosem i pro lidi zabývajícími se léčitelstvím a alternativní péčí o zdraví. Jejich poselství – klíč, odemykající dveře k hlubinám lidské duše, vnímání a vnitřního štěstí – je pak určeno každému: „Buď dobrý. Buď čestný. Buď morální. Buď opravdový. Buď bezúhonný. Buď trpělivý. Buď nepřipoutaný. Konej dobro. Udržuj energii. Udržuj ticho.“

Cesta Iana Czecha na Yukon se snad v ničem nevyvíjela podle původního plánu. Nevinný sjezd řeky Yukon za účelem dokumentace života tamních bobrů se náhle proměnil ve zlatokopecké expedice ve společnosti jedné z nejslavnějších prospektorských ikon na Yukonu. Buldozerem vytvářeli nové cesty v divočině a odstřelovali skály za účelem prozkoumání nových nalezišť zlata. V důsledku dalších neočekávaných událostí se však Ian přemístil na Aljašku, kde absolvoval letní a zimní sezonu lovu královských krabů. (Podle vyjádření časopisu National Geographic se jedná o nejnebezpečnější povolání na světě.) Pak pokračoval na Floridu, kde zrenovoval čtrnáctimetrový škuner, se kterým přežil hurikán poblíž ostrova Key West. Spolu s přítelem z Aljašky a novým členem posádky, odvážnou dvacetiletou dívkou z Quebeku, která svým šarmem dokázala přikouzlit do běhu událostí další výjimečný rozměr, absolvovali plavbu do Nassau se zastávkami na neosídlených karibských ostrovech. Po cestě zachránili život ztroskotaným utečencům z Kuby a prožili spoustu dalších těžko uvěřitelných dobrodružství.

Kalagua je příběh malého chlapce, který se v hloubi amazonského pralesa stal stromem, aby v sobě znovu našel mír. Je to příběh o úpadku a ztrátě původní nevinnosti a jejím opětovném nalezení. Začal v jednom malém pokoji nad soutokem tří velikých řek, ve velmi zvláštním městě obklopeném džunglí. Vyprávění o zapomnění, chamtivosti a zradě, ale také o lásce, odpuštění a přijetí vyslechla, zapsala a nakreslila malířka Tereza Tydlitátová během svého čtyřletého pobytu v amazonské džungli.

Soubor mysteriózních povídek postavených na tradiční, často mystické symbolice, a na irském folklóru a ústní tradici. Je tragickým omylem věřících vědy, že popírají a odmítají tajemství... Nevidím na druhý břeh, tedy není. Ve světle denním nezáří hvězdy, tedy nejsou. A přece, krajina zahlédnutá na onom břehu, když jitřní větřík odvane mlhy, večernice třpytící se nad obzorem, srpek měsíce nad polem Boozovým - nebyly, když jsme o nich nevěděli? Yeatsova Tajemná růže znovu a slavně připomíná dnešním duším tuto kdysi tak obecnou a tak prostou pravdu: jsou záhady, a tma zastírá věci skutečné, byť skryté. Jsou kouzla, je neznámý svět za oponou zaslepení i v tomto životě na zemi. Četba této knihy okouzlí tak, že již nezapomenete, jestliže jste četli opravdově a byli dotčeni tou zvláštní poezií. A třeba jste četli v démonickém přítmí dnešního zoufalství, nezbavíte se dojmu vždy ještě možné záchrany ve jménu krásy.

Andreas Weber (nar. 1967 v Hamburku), mezinárodně uznávaný biolog a filosof, se ve své knize Hmota a touha zabývá ekologií a dává jí nový rozměr. Pojímá ji jako něžné pěstování vztahů, touhu po spojení a vyjadřování těchto tužeb našimi těly. Být naživu je erotický proces – je to neustálá přeměna self prostřednictvím kontaktu s ostatními, přání stále více života. Weber v lásce překvapivě rozpoznává základní princip reality, protože je podnětem k navazování spojení, k vzájemnému mísení, k poetickému spřádání naší existence spolu s existencemi ostatních bytostí. Přehlížení tohoto principu vede ke globální krizi významu, která se projevuje lavinou mizení druhů a v našem přesvědčení, že svět je mrtvý mechanismus ovládaný ekonomickou efektivitou. Hmota a touha je založená na vědeckém pozorování, ale přesto představuje něžnou filosofii určenou pro antropocén, „poetický materialismus“, který zaceluje propast mezi myslí a hmotou. Nakonec Weber zjišťuje, že abychom zachránili život na Zemi – a svoji vlastní smysluplnou existenci jako lidských bytostí , musíme se naučit milovat.

Jádro knihy tvoří čtyřicet pět zednářských a rosenkruciánských dopisů z pozůstalosti významného moravského šlechtice osvícenské doby, knížete K. J. Salm-Reifferschedta, předního činovníka tajných společností, jehož řádové jméno Morus bylo zvoleno jako název této publikace. Aktivity těchto tajných společností se ve světle zveřejněných dopisů snaží přiblížit připojená studie, která poprvé upozorňuje například na velkoplošné učební tabule Řádu zlatých a růžových křižáků, uchované v depozitáři zámku v Rájci nad Svitavou, či na kabalistické pomůcky užívané uvnitř Salmova kroužku. Případnému badateli pak rozšíří přehled o zdrojovém materiálu dvě přílohy, které přinášejí jednak soupis vybraných kartonů rodinného archivu Salmů uloženého v Moravském zemském archivu a jednak výňatek unikátního alchymického rukopisu z téže sbírky. Předkládaná kniha je svého druhu první, byť zdaleka ne vyčerpávající zpracování tématu působení zednářského a rosekruciánského hnutí na moravském a českém území.

Caragialova vrcholná komedie Ztracený dopis (1884) je dodnes uváděna na rumunských i zahraničních scénách. Odehrává se začátkem 80. let v rumunském provinčním městečku, ale celkový smysl toto vymezení daleko přesahuje. Zápletka je založena na volebním konfliktu mezi konzervativci a liberály a dostává se do pohybu díky kompromitujícímu milostnému psaníčku. Komično vyplývá z neočekávaných situačních zvratů, z vystižení charakterových nedostatků postav a z jejich barvité jazykové charakteristiky. Naléhavý pocit absurdity se dostavuje při rozuzlení, v němž se vítězem stává kandidát, který všechny překoná svou primitivností i nemorálností. V komedii Bouřlivá noc (1879) autor představuje společenskou vrstvu zbohatlíků, která se vytvořila po rusko-turecké válce (1877-78), v níž rumunské knížectví získalo nezávislost na Turecku. Satiricky odhaluje flagrantní rozpor mezi mondénními aspiracemi těchto „parvenus“ a jejich faktickou zaostalostí a nevzdělaností. Situační komika pramení z časté záměny postav a jazyková komika je založena na používání zkomolených slov francouzské provenience. Komedie Když se slaví karneval (1885) má nejblíže k žánru frašky. Je plná záměn postav „qui pro quo“; odehrává se na bukurešťském předměstí během karnevalu, na němž si místní „lepší společnost“ chce dokázat, jak vznešeně se umí chovat. V tomto případě autor parodoval nejen přízemní maloměšťáky, ale také dobový žánr melodramatu. V jednoaktovce Pan Leonida proti reakci (1880) pan Leonida v županu a pantoflích planě horuje pro republiku a revoluční změny. Stylizuje se do role politického teoretika a jeho výklad událostí, založený na bezmyšlenkovitých frázích, je jen směšnou karikaturou. Pravý charakter se naplno projeví ve chvíli, kdy se zdá, že propukla revoluce. V dramatu Křivda (1890) je městské prostředí vystřídáno venkovským a komika tragičnem. Postavy jsou silné charaktery, schopné velkých vášní. Psychologická zápletka spočívá v tom, že hostinská Anca žije několik let s vrahem svého muže, ale jen proto, aby důkladně připravila odhalení vraždy, vedena přesvědčením, že zlý čin nesmí zůstat nepotrestán.

Je možné si i v době, kdy podstatná část našich existencí probíhá digitálně, udržovat vroucí pouto s mimolidským? A můžeme o toto pouto vůbec někdy přijít? Sbírka básní Poslední divoké objetí ohledává intimní vztah lidského a mimolidského v bdělém i snovém všednodenním prožívání a připomíná, že není nutné putovat na druhý konec světa, abychom znovuobjevili vlastní divokost.

Předkládaný svazek shromažďuje několik esejů o české literatuře vzniklých za posledních 40 let. Střídají se v něm stati o jezuitské próze 17. století a Komenském, o české avantgardě, vždy nazírané v kontextu ostatních evropských avantgard oněch let, o Holanově tvorbě zkoumané z neobvyklého hlediska tematického (dopisy, pohlednice, telegramy…), či o několika Hrabalových románech ze sedmdesátých let, až po angažovanější kritické příspěvky zaměřené na současné dění, jejichž cílem je objasnit jak tajemná léta v činnosti M. Kundery, tak neutěšený stav bohemistiky v Itálii a (v důsledku toho) i velmi nekvalitní literární překlady z češtiny. V knize se prolínají – tak jak by se podle autora mela pěstovat zdravá literární kritika – podrobnější rozbory s volnějšími divagacemi, dlouhodobé vyhlídky i detailní záběry, zapomenuté postavy (jako pražský Nemec Paul Adler a jeho krátký román Totiž) i přední osobnosti jako Komenský a jeho Labyrint světa, K. Teige nebo V. Nezval (a jeho půvabná Valerie a týden divů). Především však v knize mají neustále svrchovanou převahu rozkoš z textů (i těch třeba druhořadých a pozapomenutých), okouzlení básnickým slovem a ony pozemské vášně, jež tolik fascinovaly avantgardní generaci meziválečnou: koláž, film, tradice černého románu, manekýny, „rozmnožený“ obraz ženy, Fantômas…

Španělský fotograf narozený a žijící v Praze. Fotografování se začal věnovat až v hluboké dospělosti a dnes se věnuje převážně černobílé fotografii. Kniha obsahuje černobílé fotografie Prahy, pořízené v letech 2006 až 2023 během častých procházek ulicemi magického města. Černobílá podoba zvýrazňuje jádro a detaily fotografovaných scén zbavených tak rozptylujícího barevného hávu. Na fotografiích jsou zachyceny nejen ikonické stavby a scenérie, ale i méně fotografovaná zákoutí.

Klasika evropské fantastiky. Mladý důstojník se ve Španělsku poloviny 18. století setkává s oběšenci, kteří ožívají, prožívá milostné noci se dvěma muslimskými sestrami, které jsou a nejsou přízraky, ocitá se na hradě kabalisty, v chýši, kterou obývá poustevník a šílený pasák koz, i před tribunálem Svaté inkvizice. Rukopis nalezený v Zaragoze inspiroval romantika Charlese Nodiera, ukázku z něj zařadil do antologie evropské fantastiky Italo Calvino a knihu chtěl zfilmovat Luis Bunuel. Podle Rukopisu nalezeného v Zaragoze přeložil, převyprávěl a doslovem opatřil Petr Motýl.

Rozhovory s lidmi, kteří léčí sebe či jiné pohybem. Radek Brunner podává vrcholné běžecké výkony i s Bechtěrevovou nemocí, Daniel Orálek s artrózou v koleni uběhne ve skvělém čase etapový ultramaraton, Petr Havlíček bere úrazy při akrobacii jako samozřejmost, Jan Hainiš lyžuje po osmdesátce, Marie si po zranění páteře vleže v korzetu vizualizuje běh, Tomáše při léčení leukémie motivuje hlavně touha vrátit se na taneční parket, Anička po pádu na kostrč ukončí kariéru tanečnice a vystuduje fyzioterapii, abstinující alkoholik pomáhá ostatním přestat pít, zkušená psycholožka podporuje lidi v jejich snaze cosi změnit… Obdivuhodné lidské příběhy o pohybu nejen ve smyslu fyzickém, ale i ve smyslu překonávání životních překážek doplňují krátké úvahy profesionálních terapeutů o vztahu pohybu a lidského zdraví.