Malvern strana 10 z 34

Strop v přízemí pražského letohrádku je dekorován bohatým figurálně-dekorativním štukem, který patří k nejcennějším renesančním pracím tohoto druhu v zaalpské Evropě. Autor v této knize navazuje na své předešlé studie věnované Hvězdě, v níž stavbu charakterizoval jako „filosofický příbytek“. Zvláště se zaměřil na popis a výklad výzdoby v přízemních místnostech, v nichž nachází skrytý význam, a konfrontuje je s podáním starých alchymistických autorů. „Vstoupíte-li v letohrádku Hvězda rovnou do ústředního sálu v přízemí, přejděte od vchodu přímo na druhou stranu, tam, kde je na stěně proti vám medailon s královským synem Antiochem, nešťastně zamilovaným do své nevlastní matky Stratoniké. Pohlédnete-li nad něho, spatříte drobný motiv, na kterém plovoucí Tritón se zavinutým ocasem ukazuje na něm sedícímu mladíkovi otevřenou skříňku, ve které je umístěn tajemný předmět, podle všeho ježovka. Vězte, že jste v tom malém nepodstatném detailu právě odhalili hermetické arkánum Hvězdy...“

Kniha obsahuje pohybová cvičení pro rodiče, učitele a terapeuty dětí, které mají problémy v oblasti řeči, vyjadřování, čtení, psaní a mluveného projevu. Dítěti, které má problém se čtením, psaním, počítáním či pravopisem, se zpravidla nedaří ani v oblasti motorické: tyto děti mají často potíže s rovnováhou, s házením a chytáním míče, s chůzí po rovné čáře, s udržováním pořádku ve věcech nebo třeba s oblékáním. A naopak: děti, které se projevují v motorické oblasti jako nešikovné, mohou mít ve škole potíže se čtením, psaním, počítáním… Autorky knihy – obě zkušené eurytmistky – představují čtenářům (rodičům, učitelům, terapeutům) jednoduchá pohybová cvičení, která lze s dětmi cvičit prakticky kdykoli a kdekoli. Systematicky popisují problémy dítěte a nabízejí škálu cviků, které účinně pomáhají. Ovšem pod jednou podmínkou: že si na dítě uděláme čas alespoň pět minut denně.

Kniha Snění temnoty: magie, sex a politika čelné představitelky hnutí wicca a významné politické aktivistky vystupující pod jménem Starhawk pozoruhodně spojuje oblasti magie, spirituality a snah o politické a společenské změny. Nabízí mýtus o životním naplnění a léčivé rituály spolu s neobvyklým, avšak zcela prakticky zaměřeným pohledem na naši kulturu a vizi přežití, uzdravení a růstu. Snění temnoty je příběhem o autorčině putování, o její cestě ze zoufalství k aktivitě. Chce čtenáře vyvést z beznaděje a povzbudit jej k prožívání vlastní vnitřní síly, poznání a spojení se Zemí. Obsahuje nejen vizi nové společnosti a lepšího světa, ale také nástroje k osobnímu rozvoji, vytváření společenství i transformaci kultury.

Kniha Tajný život rostlin (1973) autorů Petera Tompkinse a Christophera Birda podává zprávu o fascinujících a kontroverzních experimentech a zkušenostech s neobvyklými projevy skrytého života rostlinného světa, jako je například vnímání rostlin, jejich schopnost transmutace prvků anebo rostlinami prostředkovaná komunikace s duchovními světy. Autoři rovněž pojednávají o progresivním, ekologicky šetrném zemědělství a zamýšlejí se nad metafyzickými implikacemi popisovaných experimentů. Dnes již klasický a dodnes v mnoha ohledech nepřekonaný text, v němž se může čtenář dozvědět mnohé o tématech parapsychologického výzkumu, jako jsou radionika, proutkařství, Kirilianova fotografie anebo orgonová energie, konečně vychází i v českém jazyce. Uvádí čtenáře do čarovného světa, kde rostliny vnímají a mluví, půda je živou bytostí a přírodu obývají nymfy, gnómové a elfové.

Kniha slavné britské historičky Frances A. Yatesové s prostým názvem Umění paměti navazuje na předchozí publikaci Giordano Bruno a hermetická tradice, která vzbudila značný rozruch a stala se klasickým textem, s nímž se badatelé vyrovnávají dodnes. Jestliže tato kniha upozorňovala na vliv hermetických textů a význam renesanční magia naturalis pro další vývoj západního myšlení, Umění paměti odkrývalo nejen důležitý a pozapomenutý historický fenomén, ale poukázalo vlastně na celou jednu málo prozkoumanou oblast lidského prožívání a poznávání: na imaginaci. Ta byla v rámci umění paměti zásadní, ať už v jeho klasické antické podobě, v jeho středověké proměně, anebo v jeho výrazné renesanční transformaci, kdy se z původní součásti rétorického umění stal v rukou renesančních myslitelů, jako byl Bruno, mocný nástroj poznání. Zde všude se užívalo imaginárních paměťových míst (budov či „divadel“) a na ně umísťovaných paměťových obrazů, jež měla na podkladě určitých (pečlivě stanovovaných) zásad evokovat odpovídající předměty, vlastnosti či souvislosti. To, jak dovozuje Yatesová, předpokládá aktivní užití imaginace v míře, která je dnes pro mnohé z nás, v tomto ohledu dávno necvičené, těžko dostupná. Právě aktivní utváření imaginace je tématem pozoruhodných pasáží věnovaných Giordanu Brunovi a jeho koncepci magické umělé paměti, jež tvoří vlastní jádro knihy. Yatesová navíc převapivě ukázala, že umění paměti, přirozeně pracující s vnitřními obrazy, nalézalo své vyjádření také ve vnějších obrazech, ve výtvarném umění a též v divadle, které stálo dlouhodobě v popředí jejího zájmu.

Strhující a syrovou „legendu“ o chlapci ze šumavských lesů, jehož příběh je zvláštní obdobou Ježíšova života, doplňují kresby Nikoly Čulíka. Kniha meziválečného německy píšícího autora tak z jedné strany představuje samotný příběh o šumavském „Ježíši“ a z druhé přináší jeho osobité výtvarné převedení.