Paseka strana 102 z 111

Když je Bertieho přítel Gussie Fink-Nottle, jeden z aktérů chystané obecní slavnosti v King’s Deverillu, přistižen policií, jak se nad ránem brodí v kašně na Trafalgar Square, Bertiemu nezbývá než nebohého mladíka nahradit a předejít skandálu tím, že bude v Deverillu vystupovat pod jeho jménem... další z příběhů Bertieho Woostera a jeho důvtipného komorníka Jeevese z pera jednoho z nejpopulárnějších anglických humoristů P. G. Wodehouse.

Pod společným označením Zmizelé Čechy vydává nakladatelství Paseka edici, která má připomenout zaniklou tvář měst i celých regionů se zřetelem na jejich historický či umělecký význam a na sílu genia loci, na jehož vytváření se podíleli naši předkové.

Publikace je prvním syntetickým zpracováním fenoménu českého cestovatelství. Autor se zabývá cestovateli, kteří o svých cestách podali jakékoli svědectví – především prostřednictvím cestopisů. Tomuto literárnímu žánru věnuje zvýšenou pozornost formou rozsáhlejších citací, ale i srovnáváním literární úrovně jednotlivých děl. Kniha je tak v druhém plánu i dějinami českého cestopisu. Je rozdělena do několika tematicky vymezených kapitol, které jsou seřazeny chronologicky. Autor sleduje cestovatele v diplomatických službách, poutníky do Svaté země, renesanční či barokní šlechtické kavalíry putující světem, katolické i protestantské misionáře, přičemž zvláštní pozornost věnuje „zlatému věku“ českého cestovatelství v letech 1860–1938. Pojednává i o českých cestovatelích a expedicích v době totality, navzdory politicky nepříznivým podmínkám na cestovatelské úspěchy překvapivě bohaté. Svazek obsahuje několik stovek ilustrací, z nichž mnohé dosud nebyly publikovány, a řadu map.

Šesté vydání novely úspěšného autora.

Zřejmě nejúspěšnější historický román známé anglické autorky líčí na barvitém pozadí Anglie počátku 13. století umělecký růst i životní tragédii mladého sochaře a stavitele Harryho Talvace, obdařeného výjimečným nadáním i věrnou láskou milované Gilleis, opakovaně však stíhaného nemilosrdným osudem. Pargeterové se v dramatickém ději - rozvíjeném dále v románech Zelená ratolest a Šarlatové zrnko - zdařilo podat působivý příběh lásky a přátelství a zároveň vykreslit středověkou Anglii v široké škále jejích živých a přesvědčivých podob.

Jsou básníci, kteří žijí jednak svými nestárnoucími verši, jednak jako mýtus. To je bezpochyby případ francouzského básníka Françoise Villona, jehož si zásluhou brilantních překladů Otokara Fischera také česká literatura takřka přisvojila s láskou nemenší, než s jakou ho kdysi osvojil jeho vzácný pěstoun Guillaume Villon, vzdělaný kaplan kostela Saint-Bénoît-le-Bétourné, a přijali všichni prokletí 19. století. Villonovy verše navíc ožily ještě v Baladě z hadrů V+W a vryly se do českého povědomí už definitivně. Pařížský rodák, jehož verši vrcholí francouzský literární středověk, jako by se v Čechách znovu narodil v první polovině 20. století a dodnes promlouvá k novým generacím čtenářů vzácně blízkou řečí, v níž se mísí úsměv, úsměšek, posměch, výsměch a bolestný škleb. Čí humor bychom už měli nazývat šibeničním, ne-li žerty toho, kdo skutečně o vlásek unikl šibenici, toho, kdo s titulem univerzitního magistra svobodných umění sklouzl mezi tuláky a zločinecké podsvětí, toho, kdo dokáže mísit bravurní básnickou formu vysoké dvorské poezie s obhroublým obsahem a zločineckou hantýrkou a metafyzickou úzkost s takřka romantickou vzpourou? Úvodní studii, životopis a ediční poznámky napsal Jozef Felix.

Když je Bertieho přítel Gussie Fink-Nottle, jeden z aktérů chystané obecní slavnosti v King’s Deverillu, přistižen policií, jak se nad ránem brodí v kašně na Trafalgar Square, Bertiemu nezbývá než nebohého mladíka nahradit a předejít skandálu tím, že bude v Deverillu vystupovat pod jeho jménem... další z příběhů Bertieho Woostera a jeho důvtipného komorníka Jeevese z pera jednoho z nejpopulárnějších anglických humoristů P. G. Wodehouse.

Pražské židovské ghetto, pátá čtvrť , v letech 1897 - 1917 takřka bezezbytku zmizelo. Zůstalo pět synagog, radnice a hřbitov... Problematická asanace, realizovaná ve zmíněných dvaceti letech, tak téměř úplně odstranila část Prahy, která do metropole prokazatelně patřila již od devátého století. Historička umění Hana Volavková (1904 - 1985)shromáždila v této knize 73 fotografií a reprodukcí malířských děl, evokujících svéráz Židovského města na přelomu 19. a 20. století. Je rovněž autorkou obsáhlé úvodní studie, v níž zachytila historii ghetta až do poloviny dvacátého století.

V předkládaném svazku edice Zmizelé Čechy autor shromáždil a zhodnotil obrazovou dokumentaci zaniklých památek a jiných nemovitostí bývalého královského věnného a později pevnostního města Hradce Králové.

Nabokovův první publikovaný román, vycházející zčásti z autorových vlastních zážitků, se točí kolem milostného vztahu mezi emigrantem Lvem Glebovičem Ganinem a Mášeňkou, jeho někdejší první láskou. Když se Ganin, bezcílně se protloukající v polovině dvacátých let životem ruského emigranta v Berlíně, náhle dozví, že Mášeňka, nyní manželka Alfjorova, jeho spolubydlícího z penzionu, dostala po letech povolení opustit Sovětský svaz a přicestovat za mužem do Německa, rozhodne se, že dívku získá zpět a radikálně změní vlastní truchlivou existenci. Zatímco se však Ganin loučí s ostatními nájemníky penzionu a Alfjorov netrpělivě vyhlíží blížící se ženin příjezd, sílící konfrontace neuspokojivé skutečnosti exilu a podmanivého světa vzpomínek v Ganinově mysli postupně zakládá zcela jiné, nečekané vyústění celého příběhu.

Franckova kniha představuje důkladný a zasvěcený přehled v čtenářsky atraktivní problematice čarodějnických procesů v českých zemích. Sleduje je v časovém horizontu od prvních historických zmínek až do poloviny 18. století, kdy v důsledku reformní politiky osvícenského absolutismu byla víra v čarodějnice odkázána do oblasti pověr a magické praktiky přestaly být hrdelním zločinem. Dokonalá znalost archivního materiálu umožňuje autorovi nechat mluvit historické prameny jejich neotřelým jazykem. Kniha je uvedena zasvěcenou historickou rešerší PhDr. Petra Kreuze.

Soubor osmi povídek a jedné delší novely od známého českého spisovatele, který prožil léta v Paříži a procestoval podstatnou část světa. Všechny prózy mají dva společné jmenovatele: odehrávají se v jakémsi blíže neurčeném přístavu a jejich protagonisté se

Ve své oceněné knize Almost Like a Whale (Téměř jako velryba) prohlásil Steve Jones knihou tisíciletí Původ druhů Charlese Darwina. A narážeje na druhé význačné Darwinovo dílo, Původ člověka, zaměřuje ve své nejnovější knize pozornost na přírodou zanedbávaná stvoření – na muže. Zrození ovečky Dolly bez jakéhokoli přičinění samce znovu otevírá prastarou otázku, co přesně je úlohou mužského pohlaví, když tisíce druhů se bez samců stejně dobře obejdou. A jestliže pokaždé při sexu muž produkuje takové množství spermií, že by mohl oplodnit každou ženu v Evropě, proč jsou muži tak početní?

Detektivní román o umění, starých tiscích a těch, pro něž jsou knihovny cennější než jejich vlastní život. Teatrální vražda ve zbrusu nové pražské ústřední knihovně na Letné je jako ruská matrjoška, ale je to neustále pachatel, kdo panenky jednu po druhé otevírá, aby před policisty nakonec vítězoslavně otevřel tu poslední, nejmenší. Samozřejmě že v ní nic není, protože policisté celou dobu viděli pouze to, co chtěli vidět. Nakonec se ukáže, že vrah byl ve skutečnosti obětí, ale možná bylo všechno úplně jinak. Dramatické události zasazené do temné atmosféry, v níž je smrt neustále na dosah ruky, nejsou cílem vyprávění, ale metaforou o smyslu práce historika a významu historie pro budoucnost.

Objev exoplanet, planet u jiných hvězd, než je naše Slunce, je jedním z největších úspěchů astronomie na prahu třetího tisíciletí. Jsme ve vesmíru sami? Na tuto otázku, kladenou už déle než dvě tisíciletí, budeme zdá se brzy znát odpověď. Přispívá k tomu fantastické vylepšení spektroskopické techniky v posledních letech. Autoři, přední odborníci v problematice exoplanet, dávají poutavým způsobem nahlédnout do astronomické kuchyně a historie objevování těchto nesmírně přitažlivých vesmírných objektů. Zároveň čtenáře seznamují se širší problematikou, která s otázkou exoplanet souvisí: s historií objevování planet sluneční soustavy, s klasifikací hvězd, se základy spektroskopie. Anglické vydání knihy v nakladatelství Cambridge University Press označil časopis Astronomy za jednu z nejlepších publikací v oboru astronomie v roce 2003.

Deset písní, zvaných též eklogy, tvoří první básnickou sbírku budoucího tvůrce Aeneidy. Římský básník (70–19 př. Kr.) ji napsal v letech 42–39 př. Kr. a právě ona ho proslavila a zjednala mu přední místo mezi básníky augustovské doby. Vergilius se ve svých Bukolikách žánrově inspiroval pastýřskými idylami helénistického básníka Theokrita, vytvořil však svébytnou latinskou poezii, v níž se za zdánlivou prostotou skrývá rafinovaná složitost a která se stala jedním ze základů básnictví latinského i evropského. V útlém svazečku našli „svého“ Vergilia jak středověcí teologové, kteří v mesiášské vizi čtvrté eklogy viděli zvěstování Kristova příchodu, tak vyznavači lásky k mladým chlapcům, která se zde opěvá stejnou měrou jako láska k něžnému pohlaví. Vergiliovy verše vycházejí v novém překladu, s nímž se zatím mohl seznámit jen úzký okruh studentů klasické filologie z Jihočeské univerzity.