Pistorius & Olšanská strana 6 z 18

Antologie polské barokní poezie.

Hra britského dramatika Toma Stopparda Vynález lásky (The Invention of Love, 1997), považovaná za autorovo nejsložitější a zároveň nejlepší dílo, je lyricko-dramatickým esejem o životě a době Alfreda E. Housmana, viktoriánského klasického filologa a básníka, ale také o jeho vášnivé, byť platonické lásce k jeho spolužákovi.Děj je zdánlivě prostý - noc před smrtí se básníkovi zdá, že zemřel a že cestou v Charónově loďce potkává nejdůležitější postavy svého života, včetně svých mladších já. Řeka Styx takřka surrealisticky spojuje Podsvětí s Oxfordem Housmanova mládí a problémy překladů řecké a římské klasiky tu mají stejné místo jako ozvěny slavného procesu Oscara Wildea. Právě jeho osud tvoří protiklad k příběhu nenaplněného a potlačeného Housmanova citu, jehož energii básník vtěluje především do nenápadného vědeckého díla. Ve Stoppardově pojetí je láska nejen povznášející, ale také tragickou lidskou zkušeností.Zvláštnímu světu hry nakonec nechybí ani hořce paradoxní logika: ironií osudu to byl právě "laskavý humorista" Jerome K. Jerome, kdo svým otevřeným dopisem literárnímu časopisu rozpoutal aféru, jež vedla k Wildeově odsouzení k nuceným pracím za prokázanou homosexualitu.

Román, který vycházel v létě 2012 na pokračování v Mladé frontě Dnes, je vybudován na půdorysu klasického motivu, kdy je hrdina vystaven osudové zkoušce. Hlavními postavami příběhu jsou Julie, kdysi česká primabalerína, nyní velmi stará milionářka, která se sňatkem stala italskou kněžnou, a nadaný mladý Pražan Leo, jenž opustil skvělé místo v přední IT firmě, aby se živil jako placený "taxi-dancer" na tanečních "milongách". Julie, která jej při té příležitosti během návštěvy staré vlasti najme, se rozhodne, oslovena jeho vzhledem, inteligencí i znalostí složitých figur tanga, poskytnout mu životní šanci: nabídne mu stipendium a když se mimořádně osvědčí, dokonce ho adoptuje jako dědice titulu i majetku. Obě hlavní postavy představují rozdílné světy, vzdálené od sebe světelné roky věkem, prostředím, zkušeností i povahou. A právě tato rozdílnost rozpoutá drama, konflikt strachu a svědomí, charakteru a mravní nepevnosti, tango mortale - smrtící tango, které nečekaně započne Leovým setkáním s bývalou partou z pražských tančíren. A tak těsně před svatbou s milovanou Sicilankou, s níž už čeká dítě, Leův celý život náhle závisí jen na tom, jak krizi, kterou nechtě zavinil, vyřeší.

Kritika současného politického systému. Původ a zdroj jeho nedostatků - korupce, rozpočtového populismu, vedoucího k rostoucímu zadlužení veřejných financí, nestability vlád vzniklých z voleb organizovaných na principu poměrného zastoupení, programové indiference politických stran a nadměrné moci jejich aparátů - nalézá autor v chybně napsané ústavě. Začátek nápravy pak vidí v její změně.

Charmanův debut Večer na psích dostizích (A Night at the Dogs, 2004) spojuje s jeho vrstevníky z Britských ostrovů, jejichž dramatická tvorba u nás v posledních letech získala značnou popularitu, motiv násilí - to zde sice není přímo zobrazeno, avšak atmosféra hry je jím doslova nasycena.Osou příběhu je vztah dvou bratrů. Starší Carl se nechce vzdát pocitu, že má na mladšího sourozence vliv, promítá do něj své vlastní životní touhy - mít postavení a autoritu a nikomu nedovolit, aby ohrožoval jeho pracně vystavěný svět. I proto si s několika společníky opatří dostihového chrta, který mu má svými úspěchy pomoci zapomenout na vlastní životní selhání a dosáhnout uznání, jehož se mu všude jinde zoufale nedostává.Výrazným tématem Charmanovy hry je strach - ze ztráty nejbližších, ze selhání, ze životní prázdnoty, a především strach přijmout skutečnost takovou, jaká je. Silný příběh reflektující mužský svět nenaplněných ambicí a ostrých střetů iluzí s reálným životem, věrohodné dialogy a napětí - to vše hře vyneslo nejen prestižní ocenění (Verity Bargate Award pro začínající autory), ale i trvalou přízeň čtenářů i diváků.

Charmanův debut Večer na psích dostizích (A Night at the Dogs, 2004) spojuje s jeho vrstevníky z Britských ostrovů, jejichž dramatická tvorba u nás v posledních letech získala značnou popularitu, motiv násilí - to zde sice není přímo zobrazeno, avšak atmosféra hry je jím doslova nasycena.Osou příběhu je vztah dvou bratrů. Starší Carl se nechce vzdát pocitu, že má na mladšího sourozence vliv, promítá do něj své vlastní životní touhy - mít postavení a autoritu a nikomu nedovolit, aby ohrožoval jeho pracně vystavěný svět. I proto si s několika společníky opatří dostihového chrta, který mu má svými úspěchy pomoci zapomenout na vlastní životní selhání a dosáhnout uznání, jehož se mu všude jinde zoufale nedostává.Výrazným tématem Charmanovy hry je strach - ze ztráty nejbližších, ze selhání, ze životní prázdnoty, a především strach přijmout skutečnost takovou, jaká je. Silný příběh reflektující mužský svět nenaplněných ambicí a ostrých střetů iluzí s reálným životem, věrohodné dialogy a napětí - to vše hře vyneslo nejen prestižní ocenění (Verity Bargate Award pro začínající autory), ale i trvalou přízeň čtenářů i diváků.

Kniha analyzuje dobové interpretace příběhu o bratrech Mašínech a jejich otci Josefu Mašínu seniorovi. Zkoumá novinové články, historické studie a knihy, detektivky, romány i televizní seriál z období od druhé poloviny minulého století až k dnešku a snaží se postihnout souvislosti mezi odlišnými způsoby reprezentací bratří Mašínů a dominantními ideologiemi platnými v době jejich vzniku. Autor rovněž srovnává obrazy obou bratrů Mašínů s obrazy jiných hrdinů české společnosti (svatý Václav, Jan Hus, Julius Fučík, Milada Horáková) a zamýšlí se nad postavením mašínovského mýtu v postkomunistiské době.

Monografie Markéty Lošťákové je určena pro ty, kdo se hlouběji zajímá o svět filmu a jeho přesah do oblasti tištěných médií. Kniha se zabývá filmovým divákem v meziválečném období 20. století. K jeho ucelenému obrazu dochází důkladnou analýzou filmových periodik a mapováním situace v tehdy se rozmáhajícím kinematografickém průmyslu. Rozborem jednotlivých metod, jak oslovit masové publikum a udržet v něm další čtenářský i divácký zájem, se autorka dobírá k představě modelového čtenáře filmových periodik. Kniha současně přibližuje úzké propojení dvou spolu zdánlivě nesouvisejících médií – filmu a časopisu. Celkovou situaci tehdejšího časopisecko-filmového pole dokresluje přiblížením dobového kulturního kontextu, který rozmáhající se film i filmová periodika mnohdy přirovnával až k brakové literatuře.

Trojice romantických novel, zahrnutých do svazku Staré a nové světy, hledá zdroje národní identity v dávné minulosti, v mytických osobnostech a činech, které rozhodovaly o podobě českého světa. Josef Linda vyhrotil v Záři nad pohanstvem střet Boleslava a Václava jako zápas mezi tradiční, pohanskou a moderní, křesťanskou orientací společnosti. Karel Sabina v Čechovi zobrazil formování národního vědomí na cestě mezi starou východní vlastí a novým domovem v Čechách. A Josef Jiří Kolár se ve fantastické vizi své Libuše v Americe pokusil oživit zestárlý národ jeho přenesením ještě dál na západ, do travnatých planin Nového světa. Erbovní postavy národní minulosti, svatý Václav, Čech a Libuše, tu tedy nejsou jen vzory - stávají se spíše protagonisty stálého boje mezi starým a novým, hrdiny věčného tázání a snahy o definici národa v proměňujícím se světě.

Je 3. května 1664. Na amsterodamském náměstí Dam se koná veřejná poprava osmnáctileté Dánky Elsje Christiaens, která do vysněného města dorazila před pár týdny z Jutska a v hádce ubila sekyrou svou bytnou. Její osud je zaznamenán v dobových smolných knihách. Ve městě, jež je hospodářským centrem tehdejšího světa, žije i stárnoucí malíř. Zármutek ze ztráty ženy při nedávné morové epidemii léčí prací na tajemném obraze, který bude jednou známý pod názvem Židovská nevěsta. Když mu syn vylíčí průběh popravy, malíř se z nejasného popudu nechá převézt loďkou na šibeniční pole, kde mezitím Elsje pro výstrahu vystavili. Tam vzniknou dvě jeho lavírované perokresby popravené dívky, které se dnes nacházejí ve sbírkách Metropolitan Museum of Art v New Yorku… Prolínání příběhů malíře a dívky, těchto dvou outsiderů v nepřátelském světě, je pro Margriet de Moorovou, jednu z nejvýznamnějších současných nizozemských autorek, námětem podivuhodného historického románu a příležitostí ke konfrontaci věčných lidských témat: života a smrti, lásky, štěstí, pomíjivosti, ale i věčnosti. Margriet de Moorová (1941), výrazná osobnost současné nizozemské literatury. Debutovala až ve svých sedmačtyřiceti letech povídkovou sbírkou Viděno zezadu (Op de rug gezien, 1988) a dnes má na svém kontě vedle dalších tří svazků povídek a novel také sedm románů. Česky zatím vyšly tři její knihy: Šedá, bílá, modrá (Eerst grijs, dan wit, dan blauw, 1991, česky Mladá fronta 2000), Kreutzerova sonáta (Kreutzersonate, 2001, č. Paseka 2003) a Utonulá (De verdronkene, 2005, č. Paseka 2007).

Ekonom Pavel Kohout (*1967) nám ve své knize nabízí základní vhled do těchto i jiných problémů. Opírá se při tom o svou širokou erudici, publicistický talent a otázky, které mu v zastoupení laiků klade jiný Pavel Kohout (*1928), spisovatel a dramatik . Jejich dialog, publikovaný na pokračování na stránkách Lidových novin od října 2010 do září 2011, představuje svéráznou učebnici ekonomického myšlení. Nenabízí sice žádný systematický přehled pojmů a nevyžaduje žádné nudné biflování pouček a zákonů , za to však poskytuje hlubší porozumění ekonomickým silám, jimiž jsme zmítáni. Kniha je doplněna šestnácti vtipnými ilustracemi kolážemi Miroslava Huptycha

Třetí vydání úspěšné příručky pro nakladatele s názvem Jak se dělá kniha napsal Vladimír Pistorius. Kniha poskytuje obsáhlý přehled informací potřebných při vydávání knih a může sloužit jako referenční příručka pro nakladatelské pracovníky i jako základní zdroj odborných údajů pro každého, kdo s vydáváním knih začíná, nebo kdo se jen prostě zajímá o knižní trh. Nové vydání je oproti předchozímu (2005) výrazně přepracované. Jednak zachycuje změny, které se v legislativě i na českém knižním trhu udály během posledních šesti let (změny autorského zákona, růst DPH, doplnění přehledných časových řad), kromě toho také reflektuje technologické změny, které v poslední době přinesl technologický vývoj (práce s elektronickými obrázky, digitální tisk, příprava tiskových forem metodou CTP atd.). Kniha je rozdělena do jedenácti kapitol: Knižní trh - Základní technické pojmy (papír, formáty, vazba, ISBN, tematické skupiny, ofsetový tisk, obrázky) - Typografické minimum (písmo, písmová osnova, typografie odstavce a stránky) - Redakční praxe (korektury, meření rukopisu, bibliografické odkazy, rejstříky, dělení slov, práce s obrázky, tabulkami a grafy, spolupráce s typografem) - Provoz nakladatelství - Ekonomika titulu (cena knihy, struktura nákladů, nakladatelské riziko, dotiskování, příklady kalkulací) - Ekonomika podniku - Knihy a právní řád (Autorský zákon, licenční smlouva, kolektivní správa práv, Zákon o neperiodických publikacích, povinné výtisky a nabídková povinnost) - Počítače v nakladatelství - Elektronické knihy a knihy papírové.

Kniha vychází v souvislosti se 100. výročím úmrtí Bjornstjerne Bjornsona a je dílem kolektivu autorů působících na Univerzitě Karlově v Praze a na Masarykově univerzitě v Brně. Obsahuje šest odborných studií, zabývajících se různými aspekty spisovatelova domácího i zahraničního věhlasu. Jednotlivé příspěvky se věnují Bj?rnsonově prozaické, básnické i dramatické tvorbě a otázkám spojeným s jeho mimořádně intenzivní, celoživotní společenskou angažovaností včetně role, jakou sehrál v bojích o podobu norského jazyka.

Vánice, stejně jako předchozí česky vydaná novela Den opričnika, nezapře autorovu zálibu ve fantazii a nadsázce, v absurdních motivech a vizionářství, vpletených do toku realistického vyprávění. Vladimir Sorokin se v ní vrací k tématu, které dobře známe z klasické ruské literatury - k tématu strastiplné cesty mrazivou vánicí. Venkovský lékař Garin se bezpodmínečně musí dostat do vzdálené vesnice a aplikovat jejím obyvatelům vakcínu proti smrtelné exotické nemoci, "černuše". Protože na přepřahací stanici nesežene čerstvý potah, je nucen najmout si místního drobného a tichého mužika Kucku a jeho poněkud podivný dopravní prostředek, tzv. samohyb, poháněný padesátkou maličkých koníků velikosti koroptví. A tato bizarní ekipa se vypraví do zmrzlé krajiny a počínající sněhové vichřice. V klasickém příběhu pána a jeho sluhy udělá Kucka všechno pro to, aby s doktorem dojeli. Do vesnice je to jen sedmnáct verst, ale jejich pouť se stále protahuje: nejprve na dva dny, pak na tři, na čtyři - cesta závějemi a vánicí chystá stále nové překážky: zmrzlého obra, tajemné čtyřstěny, svůdnou mlynářku s jejím mužem-trpaslíkem, zlověstně vyjící vlky. A síly ubývají… Povede se lékaři zachránit nakaženou vesnici? Román je dobrodružným vyprávěním v žánru sci-fi, parodií na výstřelky dnešní civilizace, ale současně i velkou metaforou strastiplné cesty ruské inteligence. Sám autor o něm napsal: "Smysl ruského života spočívá ve fyziologickém přežití. A ruský život - to je mučivě hrdinské zdolávání prostoru. Stát v tomto procesu není náš spojenec, ale nepřítel. Náš stát je přece taky taková věčná vánice, s níž musí obyvatelstvo neustále zápolit. Proto je u nás tak velký a přímo hmatatelný rozdíl mezi exteriérem a interiérem, mezi útulností domova a špinavou, agresivní a nezkultivovanou ulicí. Jakmile doma otevřete venkovní dveře, ocitáte se ve všudypřítomné sociální vánici."

Výbor sedmnácti většinou dosud nevydaných satirických povídek, které vznikly ve 20. letech minulého století. Autor slavného románu Mistr a Markéta v nich čtenáře potěší svým humorem, absurdními situacemi a brilantním glosováním poměrů v tehdejším Rusku. "Umřel, holoubci moji, vodka ho zabila," vysvětlil s lítostí v hlase vševědoucí řečník. "Byl to svatej muž!" vypískla nějaká stařenka. "I když sťatej, přece svatej." "Netahejte nám sem ty svý náboženský bludy, teta," zaprotestoval řečník. "My tu žádný svatý nepotřebujeme. Kde jsme to skončili, soudruzi… Ano, od smrti knížete Vladimíra se v buržoazní společnosti už devět set let v jednom kuse chlastá. Pijou všichni bez rozdílu, ušetřeni nejsou ani kojenci a sirotci. ‚Umírněné pití, dlouhé žití!' nabádal věhlasný básník buržoazního období Ivan Sergejevič Turgeněv. A pak tu máme celou řadu nejrůznějších lidových přísloví opěvujících alkoholismus, jako například ‚alkohol nešatí, ale zahřeje', ‚řeči se vedou, vodka teče', ‚vodka podporuje zpěv, voda hněv', ‚alkohol rozvazuje jazyky'. Kdo si vybaví další příklad?" "Čaj není vodka, nedá se pít na litry!" odpověděl povzbuzený dav. "Správně, merci. ‚S jednou lahví daleko nedojdeš.' ‚I ta slípka musí pít.' ‚Pil - umřel, nepil - umřel taky.' ‚Když si trošku přihneš, problémům se vyhneš…'" (z titulní povídky)

Kniha česko-německého autora Johannese Urzidila (1896–1970) je dosud nejcelistvějším zpracováním tématu vztahu J. W. Goetha k Čechám. Autor knihu rozvrhl do sedmi částí: první shrnuje sedmnáct Goethových pobytů v Čechách, druhá se věnuje třem ženám, které výrazněji zasáhly do Goethova života a tvorby, třetí se zaobírá jeho vztahem k české krajině, čtvrtá popisuje kulturní prostředí Čech a Goethův vztah k českému tématu, pátá ukazuje na české ohlasy, resp. souvislosti v Goethově prozaickém a lyrickém díle, šestá se věnuje Goethovým zájmům přírodovědeckým i jeho vztahům s českými vědci. V poslední části Urzidil poukazuje na vybrané ohlasy Goethovy tvorby a působení v českém/česko-německém prostředí. Kniha je doplněna dokumentárními ilustracemi a pečlivě sestavenými rejstříky.