Pistorius & Olšanská strana 13 z 17

Doba z druhé ruky je zcela výjimečná kniha mimořádné autorky, laureátky nejprestižnějších ruských, evropských i amerických literárních cen. Konec komunistického režimu a následující rozpad sovětského impéria přinesl jeho občanům po počátečních nadějích zklamání, frustraci a dezorientaci. Text je mozaikou desítek skutečných hlasů, které Alexijevičová zaznamenala na magnetofon při rozhovorech s nejrůznějšími lidmi. Vyprávějí o tom, jak věřili sovětskému systému, jak zabíjeli a umírali pro jeho ideu, mluví o tajemstvích a hrůzách komunismu, o stalinském gulagu, válkách, Černobylu… Před čtenářem defilují rozmanité osudy a názory, z nichž postupně vyvstávají společná traumata a obsese. Hrdinové knihy považují za vrchol svobodného vzepětí ruské společnosti srpen 1991, kdy do ulic Moskvy vyšly statisíce Rusů, aby se postavily tankům pučistů, pokoušejících se zrušit demokratické reformy předchozích dvou let. Byla to chvíle velkých, byť nepříliš konkrétních nadějí, po níž přišlo vystřízlivění. Kapitalismus si Rusové představovali jako jakýsi velký supermarket a najednou se ze dne na den probudili v zemi, která patřila do třetího světa a jíž přestali rozumět. Anarchie a příchod tržního hospodářství přinesly inflaci, bezostyšné loupení a zločinnost, ztrátu orientace, hospodářský pokles a korupci. Doba z druhé ruky je kniha, jež nabízí hlubokou sondu do ruské společnosti a pomáhá porozumět jejímu současnému vývoji. Čtenáře nutí zamyslit se, co je to Rusko a proč je neschopné rychlejší modernizace. Proč se obliba autokrata Putina pohybuje kolem 85 % a proč 70 % Rusů považuje Stalina za velkého muže. Je to kniha o tom, proč je velkoruský šovinismus nejen stále živý, ale, žel bohu, i stále militantnější.

Kniha Aleppský kodex představuje fascinující výsledky pátrání o historii jedné z nejvzácnějších knih na světě, vytvořené před více než tisíci lety na břehu Galilejského jezera a je považován za nejdokonalejší edici židovské bible. Rukopis byl ukraden křižáky a později - po jeho zpětném vykoupení židovskou komunitou - jej studoval proslulý filosof Moses Maimonides. Ve čtrnáctém století se dostal do starobylé synagogy syrského obchodního města Aleppa, kde byl po dalších šest století uchováván. V listopadu 1947, den po historickém hlasování Spojených národů, které umožnilo vznik izraelského státu, byla synagoga během pogromu vypálena a kodex zmizel.Friedman se ve svém takřka detektivním pátrání opírá o ohromné množství dokumentů, z nichž řada dosud nebyla publikována, jakož i o desítky hodin rozhovorů, přičemž sleduje osud slavného kodexu zejména po jeho zmizení v roce 1947. Roztrhaný rukopis byl několik let uschován na tajném místě a pak propašován přes hranice, dopraven do Izraele a podivně poničen. Stal se objektem právních sporů a utajených zápasů. Autor sleduje s téměř padesátiletým odstupem jeho stopu z Aleppa do Jeruzalému, důležitá fakta nalézá rovněž v Londýně a New Yorku, setkává se s řadou protagonistů celého příběhu, s rabíny, sběrateli knih, penzionovanými agenty Mossadu i univerzitními vědci a naráží na historii zvláštního soudního sporu, dvou loupeží a jedné vraždy. Postupně odkrývá podivuhodnou historii kodexu po jeho opuštění Aleppa, z drobných střípků sestavuje mozaiku faktů vrhající světlo na tajemství podivného zmizení více než dvou set stránek nevyčíslitelné hodnoty a nabízí veřejnosti velmi neočekávané závěry.

Román Molcho předního izraelského spisovatele A. B. Jehošuy byl roku 2007 v anketě literárních kritiků vybrán mezi deset nejvýznamnějších knih moderní hebrejské literatury, a to pro hluboký psychologický vhled i pozo-ruhodné zobrazení různých fazet izraelské společnosti, od aškenázských rodin tragicky postižených holocaustem přes přistěhovalce ze Sovětského svazu až po zapomenuté komunity orientálních Židů. Molchovi, čerstvému padesátníkovi a otci tří téměř dospělých dětí, jednoho podzimního rána umírá po dlouhém boji s rakovinou žena a před ním se otvírá nepoznaná, těžko uchopitelná svoboda. Rok v životě osamělého vdovce je odměřován střídáním ročních období. Molchův příběh provádí čtenáře tragikomickými a zoufale marnými pokusy navázat nový vztah, ale také nejrůznějšími místy v Izraeli a v Evropě, což z knihy současně činí originální cestopis: Molcho navštíví v průběhu roku několikrát Jeruzalém či zapadlé končiny v severní Galileji, cestuje do Paříže, do Vídně a především do Berlína rozděleného dosud zdí na východní a západní zónu. Introspekce do Molchova navenek nenápadného a obyčejného, přesto čímsi bytostně bohatého a důvěrně blízkého vnitřního života nepostrádá situační humor a současně rozehrává základní drama lidské existence: co znamená ztratit svého nejbližšího a ocitnout se ve vakuu samoty.

Soubor povídek Aimee Benderové Tvrdohlavá stvoření přináší celkem 15 svérázných příběhů odehrávajících se v podivuhodných světech. Ve světech, kde je možné, aby se rodičům dýňohlavcům narodil syn s žehličkou místo hlavy, ve světech, kde se chlapec s klíči místo prstů stává hrdinou, ve světech, kde žijí vedle lidí i malí človíčkové… Osudy těchto fantaskních postaviček líčí autorka citlivě a s obdivuhodným smyslem pro detail, což budí dojem, že její hrdinové jsou skutečné, kdesi vedle nás žijící bytosti. Jsou to především jejich city a touhy, co je přibližuje našemu světu a má tak potenciál silně zasáhnout čtenářovy emoce. Kouzlo těchto povídek, které pod lehce absurdním povrchem vypovídají nemálo o lidském nitru, vyneslo autorce v roce 2005 nominaci na literární cenu James Tiptree Jr.

Milenec (Ha-meahev, 1977) je jedním z nejslavnějších románů světově proslulého izraelského prozaika Avrahama B. Jehošuy. Příběh Adama, který pátrá po milenci své ženy Asji, ztraceném ve víru jomkipurové války, a jejich čtrnáctileté dcery Dafi, jež se zamiluje do jednoho z arabských dělníků pracujících pro jejího otce, přibližuje na pozadí osudů jednotlivých hrdinů také složité a napjaté poměry v izraelské společnosti, včetně válečných hrůz, mezigeneračních střetů či židovsko-arabského konfliktu. Vyprávění je podáno střídavě očima šestice hlavních postav, jejichž vnitřní monology, vzpomínky, sny či útržkovité záznamy vědomí utvářejí strukturu tohoto strhujícího a psychologicky působivého románu, přeloženého již do dvanácti jazyků.

V minulém století nebyli jedinými prozaiky Erben, Mácha či Němcová. Výbor povídek Mrtví tanečníci, který navazuje na podobně koncipovanou antologii poezie Rozkošný hrob (2009), představuje nejen autory známější (Klicpera, Sabi-na), ale i pozapomenuté (Gallaš, Vocel) či zcela opomíjené (Ludvík, Stroupežnická). Zastřešující tematická studie i podrobné medailonky o jednotlivých autorech seznamují čtenáře s počátky české prózy, v níž se od ranného národního obrození rozvíjí motivy viny, trestu a konfliktu jedince se společností. Většina povídek vychází knižně poprvé.

Vodově zelená – je autobiografická kniha, psaná formou deníku, v němž se střídají vzpomínky s deníkovými záznamy z let 1981–84. Nabízí především svědectví o jednom historickém dramatu. Na konci druhé světové války zabírala Titova Jugoslávie zpět nejenom území etnicky slovanská, dříve připojená k Itálii, ale obsadila také území obývaná Italy, jako byl poloostrov Istrie a město Fiume – dnes chorvatská Rijeka –, kde se Marisa Madieriová narodila. V předešlých letech tu docházelo k fašistickému útisku a projevům násilí vůči Slovanům a ve znamení nacionalismu probíhal také jugoslávský zábor.Autorka v poválečných letech zažila vystěhování své rodiny z Titovy Jugoslávie, život v utečeneckém táboře v Terstu, léta v internátní řádové škole, problémy vystěhovalců v novém prostředí. Vzpomínáním na rodinu a líčením spletitých osudů četných příbuzných se vyrovnává se svými zážitky a vztahy, zároveň podává velmi živý obraz doby.

Metaforické prózy Hotel, Posel, Loď, které napsal Jaroslav Kříž, mají jeden společný motiv - zachycují člověka v základní existenciální situaci. Hrdinové všech tří příběhů se ocitají na křižovatce své dosavadní cesty životem. Rozdílná je však jejich motivace a s ní související vůle ke změně, k vystoupení z uzavřeného kruhu bezpečí a pohodlí. Hlavní postavu prózy Hotel charakterizuje přání vystoupit z měkkého objetí snadné existence, ale současně slabost vůči jejím lákadlům. Naproti tomu Posel ze stejnojmenné povídky sám poselství o nutnosti zásadních změn přináší, ale zdá se, že na ně nikdo nečeká. A před hrdinou třetího příběhu, Loď, vystupuje z mlžného oparu v nekonečných vodách oceánu cosi dosud netušeného a neznámého, hrozivého i lákavého. Každý z nich ví, že se musí rozhodnout. Najde však odvahu a sílu k potřebnému kroku?

V Bílém oceánu se ocitáme znovu na severonorském ostrově Barroy, jehož obyvatelé byli hrdiny románu Ostrov. Tentokrát však ostrov není oázou drsného, byť klidně plynoucího života v bezčasí řízeném jen přírodou. Končí druhá světová válka a svým vývojem krutě zasahuje i sem. Pětatřicetiletá Ingrid není na ostrově sama, jak se domnívá. Oceán vyplaví záhadné návštěvníky a na skalnatém ostrově se odehrává nečekaná a dramatická love story. V Jacobsenově střízlivém podání ovšem působí naprosto nesentimentálně, o to však věrohodněji. Přestože se zpočátku zdá, že se na ostrově příliš nezměnilo, válka zažene Ingrid do situací mnohem náročnějších, než je "pouhé" přežití mezi živly, jak tomu bylo za dnů líčených v Ostrovu. V hrdinčině příběhu se prolíná její osobní zkouška, s dramaty lidí, kteří se ocitli bez domova, vyhnáni na drsný okraj kontinentu. Chaotická situace hned po válce, jejíž poslední fáze byla zvláště těžká a tragická pro obyvatele nejsevernějšího kraje Finnmarka, přivede nazpět i ostatní členy Ingridiny rodiny. A oceán, rozprostírající se kolem ostrova, zároveň překážka, ale i obranný val, je bouřlivý a divoký, zpěněný a neklidný. Skončila válka a na Barroy míří náhle lidí víc než dost. Je to však happy end?

Ústřední postavou románu, přeloženého již do třinácti jazyků, je ambiciózní muž, jeden z nejlepších arabských právníků v Jeruzalémě. Vlastní prosperující advokátní kancelář, má dům, manželku a dvě děti. Jednoho dne zakoupí v antikvariátu Tolstého Kreutzerovu sonátu a v ní nalezne lístek určený neznámému muži, evidentně psaný rukou jeho manželky. Stravován podezíravostí a palčivou žárlivostí se pustí do pátrání po předchozím majiteli knihy. Ve druhé dějové linii vystupuje Amir Lahab, chudý vesnický Arab, který přijel do Jeruzaléma studovat sociální práci. Postupně vychází najevo, že se oba protagonisté snaží opustit nejen společenskou třídu, z níž pocházejí, ale též nechat za sebou větší část svého arabského dědictví. Kašua s nesmírnou citlivostí a bystrým smyslem pro absurdno rozvíjí příběh o lásce, zradě a cti a nastoluje otázku, zda člověk skutečně může shodit starou kůži a znovustvořit sebe sama. Druhá osoba singuláru je psychologickou mozaikou a pronikavou sondou do smýšlení jednotlivců, kteří utvářejí rozdělenou izraelskou společnost. Ve spletité sonátě hlasů a identit jsou naznačeny iracionální výbuchy hněvu a žárlivosti, jimiž se vyznačuje vynucené manželství mezi Araby a Izraelci, i naděje do budoucna, že oba národy tak jako hlavní postava v Tolstého románu jednoho dne uznají své slabosti a budou usilovat o odpuštění.

Děj románu se odehrává v blízké budoucnosti v Praze, kam při svém nekonečném bloudění znovu přichází Faust s Mefistofelem. Faust tu nalézá dvě děti – Davida a Markétku, o nichž se domnívá (o Davidovi neprávem), že je před šestnácti lety, při své poslední návštěvě Prahy, zplodil se dvěma ženami, a k nimž náhle pocítí otcovský vztah. Hybatelem děje a jeho režisérem je však Mefistofeles, který připraví bizardní sled dramatických událostí. Ve městě se začnou objevovat malí draci, ve Vltavě piraně, bronzový kůň z Vítkova se vzepne a odcválá, ve městě se zastaví tramvaje, promění se prostorové vztahy, ulice na sebe přestanou navazovat, chodníky se propadají, podzemí města se mísí s povrchem. Nakonec se jedná o bytí či nebytí celé Prahy. Jan Bažant, profesor klasické archeologie, se znovu představuje jako vypravěč s bohatou fantazií, který ve svých příbězích uplatňuje fantaskní prvky, stejně jako svou profesní zkušenost a literární zběhlost. V tematické osnově románu se objevuje řada literárních i historických témat, počínaje aluzemi na Bulgakovův román Mistr a Markétka či Meyrinkovy pražské magické motivy.