Pistorius & Olšanská strana 13 z 18

Příběh se odehrává v roce 999, kdy se marocký židovský obchodník Ben Atar ožení s druhou manželkou. Tento krok, přirozený v prostředí východoafrické sefardské kultury, je zcela odmítnut jeho obchodním společníkem, synovcem žijícím v Paříži. A tak Ben Atar podnikne krok, jehož neočekávané důsledky zcela změní osud jeho rodiny, vztahy s ostatními lidmi, obchodní zájmy a celý život. Aby zabránil hrozícímu konfliktu, vezme na svou každoroční obchodní cestu do Evropy obě své ženy ve snaze přesvědčit aškenázské příbuzné svého společníka o přirozenosti a výhodách mnohoženství. K vlastnímu překvapení se jeho přesvědčení setkává pouze s nepochopením, a tak se tato cesta stává počátkem hlubokého lidského dramatu, na jehož počátku stojí konflikt věrnosti a touhy, překvapivě rezonující s podobnými dilematy objevujícími se i v dnešní době. Jehošua brilantně načrtává kulisu středověkého světa s jeho morálkou a sensualitou a uvnitř střetu dvou odlišných židovských kultur odkrývá nejhlubší otázky týkající se původu mravního cítění, charakteru, lidských stereotypů a jejich konfliktů s láskou a vášní. Avraham B. Jehošua (1936) patří k nejvýraznějším izraelským spisovatelům současnosti. Je autorem deseti románů a řady povídkových sbírek, dramat a esejů, přeložených do desítek jazyků. Světový věhlas si získal už svým prvním románem Milenec (česky 2008), později vzbudily pozornost zejména romány Pan Mani (česky 2010), Molcho (česky 2012), Cesta na konec tisíciletí (1997) aj Všechna jeho díla vynikají psychologickou hloubkou postav i schopností zachytit složitou a rozporuplnou izraelskou společnost v jejích aktuálních projevech i historických kořenech. A. B. Jehošua je nositelem řady domácích i zahraničních literárních cen. Za svůj román Pan Mani získal mimo jiné Izraelskou státní cenu či National Jewish Book Award. Žije a působí v Haifě.

Senná rýma se stala součástí klasického komediálního repertoáru. Stejně jako mnohé další je karikaturou prostředí, jež autor důvěrně znal: ironicky zobrazuje život "celebrit", rádoby umělců zakládajících si na své výlučnosti a nekonvenčnosti, a jejich známých, které toto svérázné chování oslňuje, ale zároveň šokuje a uráží. Domácnosti Blissových dominuje afektovaná matka, stárnoucí herečka, která vyžaduje neustálý obdiv publika, a arogantní otec, cynický autor románů pro ženy. Jejich dvě dospělé děti své rodiče sice kritizují, ale podle potřeby jim ochotně sekundují. Zato návštěvníci, které si každý z nich pozve, aniž by o tom řekl ostatním, se v pravidlech rodinné hry nedokážou zorientovat a postupně odmítají účinkovat v dramatických výstupech inscenovaných jejich hostiteli. Předmětem autorova posměchu jsou nejen společenské konvence, ale i jejich okázalé popírání, které se ukazuje jako stejně bezduché a povrchní - přinejmenším v tomto ohledu je Senná rýma stále velice aktuální.Velký úspěch zaznamenala filmová verze Zimního hosta, kterou v roce 1997 natočil Alan Rickman.

Bjorn Hansen, úspěšný dvaatřicetiletý ředitel odboru jistého norského ministerstva, opustí manželku, dvouletého syna i slibně rozjetou kariéru, protože se bláznivě zamiluje do impulsivní, šarmantní a uhrančivé Turid Lammersové. Odstěhuje se za ní do provinčního Kongsbergu, kde se stane ředitelem místního finančního úřadu a začne hrát ochotnické divadlo. Po letech si ale uvědomuje, že celý jeho život je dílem náhody, jeho partnerský vztah se dostal do slepé uličky a společnost se mu odcizila. Rozhodne se pro radikální a nezvratný čin, jímž "se uvrhne do něčeho, z čeho už za žádných okolností nelze vycouvat a co ho k tomuto jedinému šílenému činu připoutá na zbytek života". Jedenáctý román, kniha osmnáct je nekompromisní existenciální román, do něhož romanopisec, povídkář a esejista Dag Solstad koncentruje svá klíčová témata a za nějž mu byla podruhé udělena norská Cena kritiků. Je to jeho jedenáctý román a osmnáctá kniha. K příběhu Bjorna Hansena se Solstad vrátil v 17. románu (2009).

Bjorn Hansen, úspěšný dvaatřicetiletý ředitel odboru jistého norského ministerstva, opustí manželku, dvouletého syna i slibně rozjetou kariéru, protože se bláznivě zamiluje do impulsivní, šarmantní a uhrančivé Turid Lammersové. Odstěhuje se za ní do provinčního Kongsbergu, kde se stane ředitelem místního finančního úřadu a začne hrát ochotnické divadlo. Po letech si ale uvědomuje, že celý jeho život je dílem náhody, jeho partnerský vztah se dostal do slepé uličky a společnost se mu odcizila. Rozhodne se pro radikální a nezvratný čin, jímž "se uvrhne do něčeho, z čeho už za žádných okolností nelze vycouvat a co ho k tomuto jedinému šílenému činu připoutá na zbytek života". Jedenáctý román, kniha osmnáct je nekompromisní existenciální román, do něhož romanopisec, povídkář a esejista Dag Solstad koncentruje svá klíčová témata a za nějž mu byla podruhé udělena norská Cena kritiků. Je to jeho jedenáctý román a osmnáctá kniha. K příběhu Bjorna Hansena se Solstad vrátil v 17. románu (2009).

Divadelní hra skotské spisovatelky a scénáristky Sharman Macdonaldové (1951). V ohnisku jejího příběhu, odehrávajícího se v městečku na pobřeží Skotska, se nacházejí čtyři dvojice: matka a její dospělá dcera, její syn a dívka, které se chlapec líbí, dva pubertální kluci a dvě staré ženy, kterým v životě nezbylo nic jiného než chodit na pohřby.Na pozadí zimní krajiny se jejich příběhy postupně prolínají. Chloe and Lily, staré ženy čekající na autobus a pročítající nekrology, ukazují na stálou přítomnost smrti, a způsob, jakým se s ní člověk může vyrovnat. Frances, které zemřel manžel, zamrzla ve své nerozhodnosti a neví, jak dál. Pomoct se jí snaží její matka Elspeth, avšak cestu k sobě si ženy hledají těžko. Alex, syn Frances, stojí na prahu dospělosti, jejímž zvěstovatelem je Nita, místní děvče. Na opačném konci životních etap vidíme adolescenty Sama a Toma. Jak se příběh odvíjí, každý vztah odhaluje a zkoumá jiné období života. Hra je melancholickým portrétem, s porozuměním zachycujícím lidský úděl v nejzranitelnějších chvílích. Do dáli se táhnoucí zamrzlý oceán je obrazem neznámé budoucnosti, která pro jednoho znamená nekonečné množství možností, zatímco pro druhého jen symbol neznámého.Velký úspěch zaznamenala filmová verze Zimního hosta, kterou v roce 1997 natočil Alan Rickman.

Záchranka je druhou knihou oceňovaného norského autora Johana Harstada (1979). Sbírka povídek obsahuje jedenáct zdánlivě samostatných příběhů o lidech, kteří na tom nejsou zrovna nejlépe. Spojuje je téměř fyzický pocit zoufalství a samoty. Postupně se ukazuje, že postavy se vzájemně znají, a že situace nemusí být až tak beznadějná, pokud v tom člověk není sám. Styl vyprávění je strhující i jednoduchý, autor s lehkostí vystihne potěšení z malých každodenních radostí a stejně snadno ve čtenáři vyvolá nepříjemné mrazení. Harstad za Záchranku obdržel v roce 2003 Bjornsonovo stipendium a povídky byly přeloženy do několika evropských jazyků. Spisovatel je známý především díky svým třem románům, které ocenili jak čtenáři, tak kritika. Od roku 2008 je stálým dramatikem Národního divadla v Oslu a věnuje se především divadelním hrám.

Záchranka je druhou knihou oceňovaného norského autora Johana Harstada (1979). Sbírka povídek obsahuje jedenáct zdánlivě samostatných příběhů o lidech, kteří na tom nejsou zrovna nejlépe. Spojuje je téměř fyzický pocit zoufalství a samoty. Postupně se ukazuje, že postavy se vzájemně znají, a že situace nemusí být až tak beznadějná, pokud v tom člověk není sám. Styl vyprávění je strhující i jednoduchý, autor s lehkostí vystihne potěšení z malých každodenních radostí a stejně snadno ve čtenáři vyvolá nepříjemné mrazení. Harstad za Záchranku obdržel v roce 2003 Bjornsonovo stipendium a povídky byly přeloženy do několika evropských jazyků. Spisovatel je známý především díky svým třem románům, které ocenili jak čtenáři, tak kritika. Od roku 2008 je stálým dramatikem Národního divadla v Oslu a věnuje se především divadelním hrám.

Antologie polské barokní poezie.

Virtuos, druhý román nizozemské autorky a klasicky vyškolené zpěvačky, v sobě spojuje opojnou milostnou romanci s výsostnou literaturou a záhy po svém vydání v roce 1993 se stal celoevropským bestsellerem. Děj je zasazen do Neapole 18. století s kulisou úzkých uliček, nočních bálů, operních divadel, aristokratických paláců a kostelů a barvitou společností zlodějů, sluhů, zpěváků i šlechticů, žijících v atmosféře uvolněných mravů a prvních záblesků osvícenství. Vypráví příběh o lásce mezi vévodkyní Carlottou Rocca d'Evandro a slavným kastrátem Gasparem Contim, dvěma lidmi, jimž je společný náruživý a poživačný přístup k životu. Nadpozemsky krásný soprán jedenáctiletého Gaspara vzbudí v Carlottě, o rok mladší rodačce ze vsi Croce del Carmine, první citové vzplanutí. O sedmnáct let později se během jediné operní sezony v neapolském divadle San Carlo znovu prolne vášnivá láska s vášní pro hudbu, nebo snad pro umění a krásu obecně. Dětské matné tušení nabývá zralé aa rafinované podoby, z neurčitého neklidu a touhy se stává ohnivý milostný poměr s původcem toho mimořádného hlasu. Úžas z jevů, které nás přesahují a přivádějí k vytržení, je vlastní všem bez rozdílu: vévodkyni, kastrátovi či staré chůvě Faustině. A "sezonu", v níž jsme žili naplno, byť nebyla dlouhá, si v sobě neseme až do smrti jako vzpomínku na nejšťastnější okamžiky života.

Do Topičova domu, někdejšího sídla nakladatelství Československý spisovatel, se na Ladislava Vereckého obracely desítky neznámých i zavedených autorů. Mezi nimi také začínající básnířka Svatava Antošová a dva exiloví básníci Ivan Jelínek a Ivan Diviš, kteří na počátku devadesátých let usilovali o návrat svého díla do vlasti. Původně pracovní korespondence směřovala jen k vydání několika knih, její ráz se však postupně měnil a z věcné roviny se přesouval do poloh stále osobnějších a důvěrnějších. Můžeme tak nahlédnout nejen do zákulisí tehdejší nakladatelské práce a kulturního dění, ale rovněž do autorských a osobních světů spisovatelů tří různých generací a osudů. Z jejich dopisů, pečlivě schraňovaných ve Vereckého archivu, dýchá dobová atmosféra a zároveň přinášejí svědectví o svém adresátovi i o nesamozřejmém úsilí a zaujetí, s nímž k práci knižního redaktora a ke "svým autorům" přistupoval.

Kniha vznikla spojením básnické sbírky Miroslava Klímy, jejímž úběžníkem je atmosfera současné Prahy a fotografií Martina Poše. Autor básní Miroslav Klíma (1968) působí od roku 1987 jako textaře hudební skupiny „Schodiště“, v níž rovněž hraje na akordeon. V současné době je zaměstnán jako reklamní textař. V roce 1991 vydal v nakladatelství Mladá fronta v edici Ladění sbírku Tráva.

Hodinky s ohňostrojem je sbírkou aforismů a gregérií, které jsou doplněné dvacítkou vtipných naivistických obrázků. Půvabný celek této knihy je dotvořen velmi nápaditou typografií (viz příloha, obsahující několik prvních stránek).

Kniha Aleppský kodex představuje fascinující výsledky pátrání o historii jedné z nejvzácnějších knih na světě, vytvořené před více než tisíci lety na břehu Galilejského jezera a je považován za nejdokonalejší edici židovské bible. Rukopis byl ukraden křižáky a později - po jeho zpětném vykoupení židovskou komunitou - jej studoval proslulý filosof Moses Maimonides. Ve čtrnáctém století se dostal do starobylé synagogy syrského obchodního města Aleppa, kde byl po dalších šest století uchováván. V listopadu 1947, den po historickém hlasování Spojených národů, které umožnilo vznik izraelského státu, byla synagoga během pogromu vypálena a kodex zmizel.Friedman se ve svém takřka detektivním pátrání opírá o ohromné množství dokumentů, z nichž řada dosud nebyla publikována, jakož i o desítky hodin rozhovorů, přičemž sleduje osud slavného kodexu zejména po jeho zmizení v roce 1947. Roztrhaný rukopis byl několik let uschován na tajném místě a pak propašován přes hranice, dopraven do Izraele a podivně poničen. Stal se objektem právních sporů a utajených zápasů. Autor sleduje s téměř padesátiletým odstupem jeho stopu z Aleppa do Jeruzalému, důležitá fakta nalézá rovněž v Londýně a New Yorku, setkává se s řadou protagonistů celého příběhu, s rabíny, sběrateli knih, penzionovanými agenty Mossadu i univerzitními vědci a naráží na historii zvláštního soudního sporu, dvou loupeží a jedné vraždy. Postupně odkrývá podivuhodnou historii kodexu po jeho opuštění Aleppa, z drobných střípků sestavuje mozaiku faktů vrhající světlo na tajemství podivného zmizení více než dvou set stránek nevyčíslitelné hodnoty a nabízí veřejnosti velmi neočekávané závěry.

Velká bilanční kniha známého fotografa Pavla Brunclíka (*1950).Obsahuje representativní výběry z jeho čtyř fotografických cyklů Cizí ženy (Other women, 1986–1995), Krajiny (Landscapea, 1994– 2011), Geometrie nahoty (Geometry of nudity, 2005–2007) a 46 Čechů (46 Czechs, 2009–2011).Kniha obsahuje úvodní texty Jiřího Machalického a Miroslava Petříčka v češtině a angličtině a je určena zájemcům o moderní fotografii.Pavel Brunclík (*1950). V roce 1974 absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze, v letech 1974–1980 studoval režii, scenáristiku a fotografii na FAMU. Od roku 1981 pracuje jako samostatný fotograf. V letech 1985–1992 působil převážně v zahraničí (Rakousko, Itálie, Polsko) a věnoval se zejména reklamě. V posledních letech se věnuje převážně vlastním projektům.

Kniha Aleppský kodex představuje fascinující výsledky pátrání o historii jedné z nejvzácnějších knih na světě, vytvořené před více než tisíci lety na břehu Galilejského jezera a je považován za nejdokonalejší edici židovské bible. Rukopis byl ukraden křižáky a později - po jeho zpětném vykoupení židovskou komunitou - jej studoval proslulý filosof Moses Maimonides. Ve čtrnáctém století se dostal do starobylé synagogy syrského obchodního města Aleppa, kde byl po dalších šest století uchováván. V listopadu 1947, den po historickém hlasování Spojených národů, které umožnilo vznik izraelského státu, byla synagoga během pogromu vypálena a kodex zmizel.Friedman se ve svém takřka detektivním pátrání opírá o ohromné množství dokumentů, z nichž řada dosud nebyla publikována, jakož i o desítky hodin rozhovorů, přičemž sleduje osud slavného kodexu zejména po jeho zmizení v roce 1947. Roztrhaný rukopis byl několik let uschován na tajném místě a pak propašován přes hranice, dopraven do Izraele a podivně poničen. Stal se objektem právních sporů a utajených zápasů. Autor sleduje s téměř padesátiletým odstupem jeho stopu z Aleppa do Jeruzalému, důležitá fakta nalézá rovněž v Londýně a New Yorku, setkává se s řadou protagonistů celého příběhu, s rabíny, sběrateli knih, penzionovanými agenty Mossadu i univerzitními vědci a naráží na historii zvláštního soudního sporu, dvou loupeží a jedné vraždy. Postupně odkrývá podivuhodnou historii kodexu po jeho opuštění Aleppa, z drobných střípků sestavuje mozaiku faktů vrhající světlo na tajemství podivného zmizení více než dvou set stránek nevyčíslitelné hodnoty a nabízí veřejnosti velmi neočekávané závěry.

Kniha analyzuje dobové interpretace příběhu o bratrech Mašínech a jejich otci Josefu Mašínu seniorovi. Zkoumá novinové články, historické studie a knihy, detektivky, romány i televizní seriál z období od druhé poloviny minulého století až k dnešku a snaží se postihnout souvislosti mezi odlišnými způsoby reprezentací bratří Mašínů a dominantními ideologiemi platnými v době jejich vzniku. Autor rovněž srovnává obrazy obou bratrů Mašínů s obrazy jiných hrdinů české společnosti (svatý Václav, Jan Hus, Julius Fučík, Milada Horáková) a zamýšlí se nad postavením mašínovského mýtu v postkomunistiské době.