Prostor strana 23 z 49

Cyklus povídek Cestou životem vznikal v průběhu autorčiny dosavadní literární a životní pouti s cílem zbavit zapomenuté lidské osudy pomíjejícnosti. V jistém smyslu jde také o autobiografický román v příbězích, ačkoli autorka sama zůstává v pozadí. Způsob jejího vyprávění nepostrádá esejistické rysy a někdy má charakter dokumentárního záznamu. Wagnerová klade důraz na vypjaté osobní situace, těžiště často leží v historických a společenských okolnostech. Existenciální rozměr autorčiny umělecké i lidské zkušenosti podtrhává vstupní a závěrečný text cyklu.

Samotáři nežijí jen na Šumavě. Aleš Palán, autor bestselleru Raději zešílet v divočině, přináší setkání s dalšími solitéry žijícími stranou civilizace. Rok a půl za nimi jezdil do odlehlých oblastí od Chodska po Bílé Karpaty, od Jizerských hor po Beskydy. V knize Jako v nebi, jenže jinak najdeme rozhovor se ženou, která na horské samotě pár kilometrů od slovenských hranic žije v podstatě celý dlouhý život. Setkáme se s chlapíkem, který před dvaceti lety koupil staré vojenské auto a v něm se od té doby skrývá mezi jihočeskými rybníky. Nahlédneme dokonce do poustevny jediného současného poustevníka, františkána bratra Anděla. Setkání s českými a moravskými samotáři opět přináší vyhraněné postoje, neopakovatelné životní příběhy a notnou dávku přírodní mystiky. Oproti knize Raději zešílet v divočině pak navíc i nečekanou porci humoru. O fotografický doprovod knihy Jako v nebi, jenže jinak se postarala Johana Pošová.

Svazek reportáží světoznámého britského historika, politologa a publicisty představuje jedinečné zachycení převratných událostí roku 1989, tak jak postupně zasáhly čtyři středoevropské komunistické režimy včetně tehdejšího Československa. Autor se přitom soustřeďuje na klíčové události daného historického okamžiku v podobě červnových voleb v Polsku a pohřbu Imreho Nagye v Maďarsku a listopadového pádu berlínské zdi a sametové revoluce v Československu, jimž byl osobně přítomen, a se svou charakteristickou erudicí, osobní angažovaností i jemným humorem podává nezapomenutelné svědectví o revoluční proměně, jež definitivně změnila tvář střední a východní Evropy. Třetí vydání knihy vyšlo u příležitosti třicátého výročí sametové revoluce s novým autorovým doslovem esejem, v němž rozebírá stav střední Evropy tři desetiletí po pádu komunismu a zamýšlí se nad příčinami rozdělení společnosti a krize důvěry v liberální demokracii.

Leda, profesorka anglické literatury na florentské univerzitě, pochází stejně jako všechny hrdinky románů Eleny Ferrante z Neapole. Kdysi odtamtud utekla, aby se vdala a porodila dvě dcery. Nyní odpočívá na pláži v jižní Itálii, rozvedená, její dospělé děti odjely za otcem a ona se ke svému překvapení cítí konečně spokojeně a svobodně. Setkání s mladou matkou Ninou a její malou dcerou v ní však probudí zasunuté vzpomínky na dětství, na matku, se kterou měla, tak jako většina hrdinek Eleny Ferrante, komplikovaný vztah, a na dcery, které milovala tolik, až se začala bát, že se v nich rozplyne a ztratí sama sebe. Zprvu poklidné přemítání nad novým životem se postupně proměňuje v drásající konfrontaci s temnými vzpomínkami, která posléze vyústí v drama. Elena Ferrante i v tomto románě nahlíží do nitra ženy, do jeho skrytých zákoutí, odkrývá narušené vztahy hrdinky k její rodině, k partnerovi i k sobě samé a nechá vyplouvat na povrch dlouho potlačované destruktivní pocity.

Již páté vydání úspěšného titulu vychází na luxusním italském křídovém papíře, opět s plnobarevnou obálkou. Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal. Smyslem knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory s šumavskými samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán (Magnesia Litera, Cena Českého literárního fondu), snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award).

Příběh čtyř přítelkyň narozených kolem roku 1900 a žijících v Hamburku je bohatou rodinnou ságou odvíjející se na pozadí dvou světových válek a tragických německých dějin 20. století. Pomáhat na svět nové mírumilovné generaci je cílem Henny Godhusenové, která se zjara 1919 začíná na hamburské ženské klinice Finkenau školit na porodní asistentku. Je jí právě devatenáct, má však už za sebou světovou válku. Nyní je konečně mír a Henny pociťuje velkou touhu po životě. Její osudy se prolínají s osudy tří žen: její rebelantské kamarádky z dětství a kolegyně Käthe, Idy, dcery ze zámožné rodiny, a mladé učitelky Liny. A my můžeme s napětím sledovat, jak se tyto rozdílné ženy vyrovnávají s ne vždy snadným osobním životem, nástupem nacismu, zvraty světové politiky a nakonec i druhou světovou válkou. Dcery nové doby jsou prvním dílem trilogie, která pokrývá celé 20. století. Po vydání v roce 2016 se kniha v Německu podle žebříčku časopisu Der Spiegel stala bestsellerem a udržela se na první příčce více než rok; podobného úspěchu dosáhla i v Itálii. Její autorka Carmen Kornová bývá označována jako německá Ferrante.

Biggles, který je i přes mladý věk zkušeným pilotem, bojuje za první světové války se svým letadlem na frontě ve Francii. Boje jsou často nelítostné a kruté, přesto si hrdina udržuje osobitý smysl pro humor a nepostradatelný nadhled. Autor mistrně popisuje nejen dramatické vzdušné souboje, ale i náročné operace, do nichž se zapojují celé letky. Vypětí je obrovské a nároky kladené na piloty jsou často vyčerpávající, přesto však Biggles i jeho druhové zažívají sílu přátelství utužených válkou a nutností spoléhat jeden na druhého. Titul patří do legendární série téměř stovky knih mapujících dobrodružství britského letce Jamese Biggleswortha za první a druhé světové války. Už od prvního českého vydání Bigglese od velbloudích stíhaček z roku 1938 obsahuje kniha tradičně povídky ze dvou Johnsových knih The Camels Are Coming a Biggles of the Camel Squadron. Nyní vychází v kompletně revidovaném překladu, poprvé s desítkami unikátních barevných ilustrací Jana Stěhuleho, které potěší nejen čtenářovo srdce, ale zejména klukovskou duši nejednoho dospělého.

V knize Raději zešílet v divočině přinesl spisovatel Aleš Palán rozhovory s šumavskými samotáři. Zaznamenal jedinečné příběhy lidí, kteří žijí skryti v maringotkách a na horských samotách, někteří zcela bez identity. Výpovědi solitérů z nejrozsáhlejšího českého pohoří zaznamenaly mezi čtenáři nebývalý ohlas, titul se stal bestsellerem a v anketě Lidových novin získal ocenění Kniha roku. Aleš Palán i fotograf Jan Šibík ovšem jezdí na Šumavu dál. Výsledkem jejich návštěv je kniha Návrat do divočiny. Jan Šibík v ní spolu se svou partnerkou fotografkou Danielou Matulovou přináší nové fotky, Aleš Palán pak své zamyšlení nad tím, co mu tři roky se samotáři daly, čím ho tito lidé nejvíc oslovili a proč je má tak rád. Zveřejňuje také příběhy, které se do knihy Raději zešílet v divočině nedostaly.

Biggles, který je i přes mladý věk zkušeným pilotem, bojuje za první světové války se svým letadlem na frontě ve Francii. Boje jsou často nelítostné a kruté, přesto si hrdina udržuje osobitý smysl pro humor a nepostradatelný nadhled. Autor mistrně popisuje nejen dramatické vzdušné souboje, ale i náročné operace, do nichž se zapojují celé letky. Vypětí je obrovské a nároky kladené na piloty jsou často vyčerpávající, přesto však Biggles i jeho druhové zažívají sílu přátelství utužených válkou a nutností spoléhat jeden na druhého. Titul patří do legendární série téměř stovky knih mapujících dobrodružství britského letce Jamese Biggleswortha za první a druhé světové války. Už od prvního českého vydání Bigglese od velbloudích stíhaček z roku 1938 obsahuje kniha tradičně povídky ze dvou Johnsových knih The Camels Are Coming a Biggles of the Camel Squadron. Nyní vychází v kompletně revidovaném překladu, poprvé s desítkami unikátních barevných ilustrací Jana Stěhuleho, které potěší nejen čtenářovo srdce, ale zejména klukovskou duši nejednoho dospělého.

Román otevírá téma dezerce, v Německu po druhé světové válce do značné míry tabuizované. Vydání románu, původně napsaného roku 1951, bylo v atmosféře prudce se rozhořívající studené války znemožněno a dílo upadlo v zapomnění. Text byl objeven až v autorově pozůstalosti, byl vydán roku 2016, dva roky po autorově smrti, a stal se literární senzací jak pro okolnosti nálezu, tak pro své kvality. Hlavní postavou románu je mladý voják wehrmachtu Walter Proska, který dezertuje k Rudé armádě poté, co je jeho jednotka rozprášena partyzány; sám však cítí potřebu vzepřít se vládnoucí klice. Charakter románu odpovídá představě, jakou si čtenáři v minulých desetiletích o autorovi vytvořili napínavý, čtenářsky strhující příběh je plný zvratů, hrdina se ocitá v mezních situacích, které svým umělecky působivým ztvárněním slouží autorovi k zamyšlení nad závažnými tématy: reflektuje otázku svědomí a odpovědnosti, morálky, vojenské a občanské cti; bez patosu se dotýká také vlastenectví a německého nacionalismu, zpochybňuje vědomí povinnosti a německé poslušnosti. Román je považován za milník německé poválečné literatury přinášející závažné poselství o svědomí a vině. Je to zaprvé velké překvapení a zadruhé, když si tu knihu přečtete, je to senzace. Přeběhlík je vynikající román, který obohacuje Lenzovo dílo a tím i německou poválečnou literaturu o působivou knihu. Volker Weidermann, DER SPIEGEL Dnes, téměř sedmdesát let po svém vzniku, přináší Přeběhlík hluboký vhled do rozervanosti německých válečných a poválečných let. Viděno touto optikou je i Lenzův raný román jeho typickým dílem. Max Moor, TTT Lenz stvořil psychologicky propracované, výrazné postavy, surreálné scény jako z Apokalypsy a napsal brilantní dialogy. Harald Hordych, SÜDDEUTSCHE ZEITUNG Román nejenže nově utváří obraz zesnulého autora, mění i hodnocení německé poválečné literatury. NEUE OSNABRÜCKER ZEITUNG Román je strhujícím svědectvím doby, hluboce působivým vylíčením války a jako každý dobrý válečný román zoufalou obhajobou lidskosti. Dierk Wolters, NASSAUISCHE NEUE PRESSE

Historik Jiří Suk v knize Labyrintem revoluce: Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize pojednává o československé listopadové revoluci roku 1989 syntetickým způsobem, na základě důkladného studia, s kritickým nadhledem a současně i citem pro dramatičnost látky. V jejím středu stojí jednak Občanské fórum jako aktér politických změn, jednak boj o moc a o podobu počínající společenské transformace. V prvním dílu autor sleduje chaotické utváření mocenské protiváhy ke komunistické státostraně, vykresluje představy Václava Havla a dalších protagonistů o politice a stopuje jejich disidentské zakořenění i proměny pod tlakem reálné politiky, přibližuje střety a kompromisy jednotlivých politických subjektů ve hře o moc při jednání u kulatého stolu a při rekonstrukci vlád, porovnává rozdílnou dynamiku vývoje v českých zemích a na Slovensku a svůj výklad završuje líčením manévrů kolem prezidentské volby Václava Havla jako klíčového bodu první fáze přebírání moci. Ve druhém dílu autor rozebírá řadu témat, jež dominovala politickému dění v první polovině roku 1990: názorové i organizační štěpení Občanského fóra a klíčení nových politických stran v jeho lůně, spory o rekonstrukci zákonodárných sborů, podobu volebního zákona a ekonomické reformy, vypuknutí česko- -slovenského konfliktu v pomlčkové válce, problém Státní bezpečnosti a jejích agentů, rozdílné přístupy ke komunistické straně a k vypořádání se s jejím dědictvím, potíže v komunikaci a ve vztazích mezi centry politické moci, nastiňuje situaci a perspektivy Občanského fóra po vítězných volbách jakožto klíčovém bodu druhé fáze revoluce. Autor provází čtenáře spletitou cestou živoucí historie se stále přítomným vědomím, že se neodvíjela jednoznačným směrem, nýbrž byla výslednicí různorodě působících a neustále se měnících vektorů politických sil, větvila se do vývojových alternativ a za­uzlovala na křižovatkách mocenských strategií a konfliktů. Nevtěsnává události do tranzitologických a jiných schémat ani se nenechává unášet zpětnými sebeprojekcemi aktérů, naopak se snaží porovnáváním a rozborem široké škály pramenů k nejdůležitějším patří přepisy magnetofonových nahrávek z jednání řídicích grémií Občanského fóra a rozhovory s jeho představiteli rekonstruo­vat dění v jeho mnohotvárnosti a víceznačnosti a teprve v jeho médiu prověřovat přiměřenost historických, politologických či sociologických pojmů a typologií. Na tomto základě se pokouší zodpovědět řadu podstatných otázek o povaze zkoumaného období a jeho určujících sil a načrtává také politické charakteristiky některých klíčových osobností.

Milý pane Bože, tenhle svět se ti povedl. Opravdu. Nevím, jak je to na jiných planetách, které jsi stvořil nebo na nich právě makáš, ale tady je to super. Jenže ve škole mi říkali: Je to velmi dobré, máš ale na víc. Příště ať je to ještě lepší. Říkali mi to zhruba do poloviny druhé třídy a pak mi učitelky povídaly úplně jiné věci, ale to teď nechme stranou. I ty máš, Bože, na víc. Odpusť, že to tak říkám, pořád je to za jedna, ale když tomu dáš trochu péče, mohla by to být jednička podtržená. Ještě že mě máš. Poradím ti, jak na to. Čtyřicet zlepšováků, jak zdokonalit svět, které autor nenavrhuje politikům, ekonomům ani různým aktivistům, ale rovnou pánu Bohu, jsou vtipnou sondou do našich strachů, komplexů, slabostí, chyb, zbytečných starostí a malicherností, kterými si otravujeme životy. Stačilo by přitom tak málo, aby na světě bylo líp. Někdy stačí i jedna nečekaná událost, abychom si uvědomili, co je v životě důležité, na co vsadit a co přináší opravdovou radost. G. K. Chesterton kdysi napsal slavnou obranu ohromných maličkostí, které přehlížíme. Aleš Palán napsal svěží obranu našich každodenních slabostí, u nichž stačí už jen kousek (kdybys udělal, pane Bože, jen malý zlepšovák), aby dostaly opačné znaménko. Nejsme tak špatní, jen zkrátka máme na víc. Ilustrace Jana Hrubého jednotlivá zamyšlení nejen dokreslují, ale specifickým způsobem i dotvářejí a komentují.

Za vším hledej číslo 19. Nemoc, kterou se během pár měsíců nakazily miliony lidí a která ochromila ekonomiku světa, se jmenuje Covid-19. V reakci na ni se 19 spisovatelů rozhodlo pomoci v boji proti jejím dopadům. Každý z nich napsal pro tuto knihu povídku či esej o životě s epidemií za zády. Sbírka je výjimečná nejen velkými jmény autorů, ale i tím, že 19 % z výtěžku prodeje bude věnováno na charitativní účely. Název knihy je symbolicky vypůjčen z povídky Lidmily Kábrtové Za oknem, v níž se stará žena paralyzovaná strachem z nákazy uzavírá do absolutní izolace. Autoři ve svých textech vykreslují svět za časů pandemie z nejrůznějších úhlů, někteří se vrací do historie. Zajímavá je také žánrová pestrost realistický obraz se prolíná s hororem, kriminální povídkou i s poetickou fantasy. Do knihy bez nároku na honorář přispěli Paul Auster, Bianca Bellová, Zuzana Dostálová, Pavla Horáková, Lidmila Kábrtová, Pavel Kosatík, Antonín Kratochvil, Alena Mornštajnová, Jan Němec, Jiří Padevět, Iva Pekárková, Markéta Pilátová, Martin Sichinger, Mark Slouka, Petr Stančík, Olga Stehlíková, Jan Štifter, Miloš Urban a Michal Vrba. Editorem knihy je Aleš Palán.

Přijměte pozvání k pramenu moudrosti starobylých afrických kultur a pozorně naslouchejte jejich poselství. Obonete S. Ubam, autor knihy Sedm let v Africe, nepromarnil příležitost poučit se u kmenových stařešinů v Nigérii a sestavil sbírku starých přísloví, pocházejících ještě z doby ústní tradice. Inspirujme se příběhy a pořekadly, která nám přináší mluvící buben kalangu z afrického kontinentu. Jejich pravdivost obstála ve zkoušce času a stala se spíše než odrazem běhu okolního světa jeho duchovni esencí.