Prostor strana 28 z 62

Alexandr Mitrofanov ve své nové knize popisuje jevy typické pro současnou ruskou společnost a politickou sféru a dokládá je na nedávných událostech. Vysvětluje, proč je prakticky nemožné, aby v Rusku fungovala demokracie, z jakého důvodu v této zemi dochází k policejním represím nebo odkud pramení expanzivní ruská mentalita. Všechny své teze opírá o reálná fakta z minulosti. Při analýze stavu nynějšího státu se tak autor vrací především k sovětské éře, v níž má současné Rusko kořeny. Kromě konkrétních událostí čerpá i z knih či filmů, z vyjádření odborníků a v neposlední řadě z vlastních zkušenosti, jež nasbíral za 22 let života v Sovětském svazu. Druhé vydání své knihy rozšířil A. Mitrofanov o doslov, v němž komentuje nejaktuálnější vývoj v Rusku.

Egidius Arimond je samotářský včelař a bývalý gymnaziální učitel z německého městečka nedaleko belgických hranic. Jeho osud během 2. světové války sledujeme prostřednictvím deníkových záznamů, které si vede od ledna 1944 do května 1945. Včelaření je v rodině Arimondů odvěkou tradicí, pro Egidia navíc v posledních válečných měsících představuje i hlavní zdroj obživy. Vedle tichého včelího bzučení však stále častěji slýchá i hukot nepřátelských bombardovacích letounů. Kromě vášně pro včely a krásné ženy zdědil Egidius po svých předcích také epilepsii, která se v rodové historii objevovala znovu a znovu. V nacistickém Německu je pro něj toto onemocnění stigmatem, kvůli němuž byl suspendován z učitelského místa a donucen ke sterilizaci. Jako jeden z mála mužů, kteří nebyli povoláni na frontu, využívá situace a oddává se své slabosti pro ženy. Skrývá však ještě nebezpečnější tajemství: využívá své vynikající znalosti členitého terénu v pohraničí a svérázným způsobem pomáhá pronásledovaným Židům utéct do Belgie. Norbertu Scheuerovi se podařilo vytvořit výjimečný a oceňovaný protiválečný román, jenž nepostrádá napětí, milostné drama ani křehkou poetiku přírody.

Útlá, esejistická knížka Timothyho Snydera Tyranie vyvolala před pár lety značný rozruch, záhy se vyšplhala mezi bestsellery The New York Times a vyšla ve více než čtyřiceti jazycích. Autor titulů Krvavé země a Černá zem, zabývajících se holokaustem a masovými vraždami v nacistickém Německu a Sovětském svazu, v ní popsal začátky totalitních režimů. I kdyby jedenáctkrát výslovně nezmínil Donalda Trumpa, bylo zjevné, proč knihu napsal: Trumpův nástup k moci považoval za nebezpečí srovnatelné s fašismem, komunismem či nacismem 20. století. Snyderových dvacet lekcí z evropských dějin 20. století ukazuje, že kolaps společnosti, demokracie a morálky i naše osobní selhání v podmínkách politických krizí nejsou nic nepředstavitelného. Na rozdíl od našich rodičů a prarodičů však máme výhodu, že se z jejich zkušenosti můžeme poučit a nastupujícím tyraniím včas vzdorovat. Nové, ilustrované vydání Tyranie dává dílu další rozměr a sílu. Renomovaná německo-americká ilustrátorka Nora Krugová ho svým vynalézavým výtvarným stylem mění ve vizuálně působivé zamyšlení.

Když se ohlédnu za svým dětstvím, divím se, jak se mi vůbec podařilo přežít. Bylo to samozřejmě mizerné dětství: šťastné dětství vám za to skoro nestojí. Horší než obyčejné nešťastné dětství je nešťastné irské dětství, a ještě horší je nešťastné irské katolické dětství. Tak začínají překrásné paměti Franka McCourta, který se narodil v Brooklynu v době hospodářské krize čerstvým irským přistěhovalcům a posléze vyrůstal ve slumech irského Limericku. Přestože Frankův otec propije téměř každou výplatu, a nakonec zmizí v Anglii, Frank žije pro otcovy příběhy o Kukulínovi, který zachránil Irsko, a o Andělovi na sedmém schodu, který jeho matce přináší děti. Síla vyprávění spočívá v perspektivě malého hrdiny, který barvitě popisuje nepředstavitelnou chudobu, strádání, neustálé hladovění, smrt několika sourozenců, krutost sousedů i příbuzných, avšak s vřelostí a soucitnou shovívavostí. Dnes již klasický román Andělin popel je na každé stránce prodchnut úžasným autorovým humorem a literárním uměním a úspěchu dosáhlo i jeho filmové zpracování.

V nové knize, kterou Martina Formanová navazuje na předchozí autobiografické prózy Skladatelka voňavého prádla a Snědla dětem sladkosti, se setkáváme se zralou ženou reflektující svůj život po smrti manžela Miloše Formana (18. 2. 193213. 4. 2018). S pomocí deníku zpracovává svůj smutek a prázdnotu ze ztráty člověka, po jehož boku strávila dvacet tři let a s nímž vychovala dva syny. První zápis je ze srpna 2018, poslední z pandemického února 2021. S nadsázkou, sebeironií a upřímností autorka popisuje cestu k zotavení. Nečekanou součástí duševní terapie se pro ni stávají lekce stand-upu, který spojil její touhu po komunikaci, smysl pro humor i dávné vzpomínky na chvíle strávené v dětském recitačním kroužku v rodném Brně. Kniha obsahuje bohatý fotografický doprovod.

Když Selma řekla, že se jí v noci zjevila okapi, věděli jsme, že někdo z nás brzy zemře, zahajuje své vyprávění Selmina desetiletá vnučka Luisa. Selmě se dosud zdálo o africké antilopě třikrát a pokaždé potom někdo z vesnice zemřel, proto jsou její obyvatelé rázem ve střehu. Někteří cítí, že nyní je nejvyšší čas vyrukovat se zamlčovanou pravdou. A když smrt konečně přijde, její okolnosti jsou mimo očekávání všech. Prostřednictvím Luisy odhalujeme život malé poklidné vesnice s magickou atmosférou. V Selmině domě, v němž děvčátko vyrůstá, nalézají útočiště leckdy podivínští sousedé, které navzdory neurózám, vrtochům a rozdílnosti povah spojuje přátelství, tolerance vůči jinakosti a snaha pomáhat si. Žijí tu také Luisini rodiče, zaměstnaní krizí středního věku natolik, že jim sotva zbývá čas na dceru, a její výchovu ochotně přenechávají jiným. A důležité místo patří obrovskému psu Aljaškovi s aurou nesmrtelnosti. Román sestává ze tří částí odehrávajících se v osmdesátých a devadesátých letech minulého století a následně na začátku nového tisíciletí. Vyprávění, v nichž je Luisa konfrontována se smrtí blízké osoby, se volně propojují. Tématem příběhu je však především láska a lidé, kteří mají odvahu o ni usilovat a překonávat překážky v podobě vnitřních bariér, předsudků i tisíců kilometrů. Autorka dovedně žongluje s metaforami a prokládá je jemným, laskavým humorem, čerpajícím z dobře odpozorovaných všedních situací. Její dojemný příběh je promyšlenou meditací o tom, jak ztráta a láska utvářejí člověka i komunitu. O hledání našeho místa ve světě, i když to místo je právě tam, kde se nalézáme. Román získal výrazný mezinárodní ohlas a dosud byl přeložen do 20 jazyků.

V nové knize, kterou Martina Formanová navazuje na předchozí autobiografické prózy Skladatelka voňavého prádla a Snědla dětem sladkosti, se setkáváme se zralou ženou reflektující svůj život po smrti manžela Miloše Formana (18. 2. 193213. 4. 2018). S pomocí deníku zpracovává svůj smutek a prázdnotu ze ztráty člověka, po jehož boku strávila dvacet tři let a s nímž vychovala dva syny. První zápis je ze srpna 2018, poslední z pandemického února 2021. S nadsázkou, sebeironií a upřímností autorka popisuje cestu k zotavení. Nečekanou součástí duševní terapie se pro ni stávají lekce stand-upu, který spojil její touhu po komunikaci, smysl pro humor i dávné vzpomínky na chvíle strávené v dětském recitačním kroužku v rodném Brně. Kniha obsahuje bohatý fotografický doprovod.

Druhé vydání zásadní práce vlivného politologa, historika a bývalého ministra zahraničí Spojených států amerických z roku 2014, ve které autor předkládá mnohostranný, historickými a politickými souvislostmi podložený pohled na řád světa. Ukazuje, že kořeny současného uspořádání mezinárodních vztahů byly poprvé zformulovány v západní Evropě téměř před čtyřmi staletími na mírové konferenci v německém Vestfálsku. Mír po třicetileté válce tehdy odrážel pragmatické vyrovnání s realitou a byl založen na společenství suverénních států, které kontrolují své vzájemné ambice prostřednictvím všeobecné mocenské rovnováhy. Vestfálský systém se postupně rozšířil po celé zeměkouli a pojal do sebe řadu odlišných civilizací a regionů. Autor sleduje, jakými proměnami prošel tento systém rovnováhy po Francouzské revoluci a napoleonských válkách na vídeňském kongresu a jak se s jeho stavebními kameny vyrovnávaly jiné části světa v souvislosti se svou historickou, politickou a kulturní odlišností. Autor věnuje svůj analytický pohled také otázkám Středního východu (a speciálně Íránu), odlišným koncepcím mocenské rovnováhy v Evropě a Asii, zvláště čínské harmonii pod nebesy. Pozornost zaměřuje také na americké politické vize, které se přestaly opírat pouze o systém vyvažování a začaly usilovat o dosažení míru šířením demokratických principů. Kissingerovy úvahy ústí v současnosti a hledají perspektivu světového řádu pro naši dobu tváří v tvář takovým výzvám, jako je islamismus, šíření jaderných zbraní a globalizace.

Milý pane Bože, tenhle svět se ti povedl. Opravdu. Nevím, jak je to na jiných planetách, které jsi stvořil nebo na nich právě makáš, ale tady je to super. Jenže ve škole mi říkali: Je to velmi dobré, máš ale na víc. Příště ať je to ještě lepší. Říkali mi to zhruba do poloviny druhé třídy a pak mi učitelky povídaly úplně jiné věci, ale to teď nechme stranou. I ty máš, Bože, na víc. Odpusť, že to tak říkám, pořád je to za jedna, ale když tomu dáš trochu péče, mohla by to být jednička podtržená. Ještě že mě máš. Poradím ti, jak na to. Čtyřicet zlepšováků, jak zdokonalit svět, které autor nenavrhuje politikům, ekonomům ani různým aktivistům, ale rovnou pánu Bohu, jsou vtipnou sondou do našich strachů, komplexů, slabostí, chyb, zbytečných starostí a malicherností, kterými si otravujeme životy. Stačilo by přitom tak málo, aby na světě bylo líp. Někdy stačí i jedna nečekaná událost, abychom si uvědomili, co je v životě důležité, na co vsadit a co přináší opravdovou radost. G. K. Chesterton kdysi napsal slavnou obranu ohromných maličkostí, které přehlížíme. Aleš Palán napsal svěží obranu našich každodenních slabostí, u nichž stačí už jen kousek (kdybys udělal, pane Bože, jen malý zlepšovák), aby dostaly opačné znaménko. Nejsme tak špatní, jen zkrátka máme na víc. Ilustrace Jana Hrubého jednotlivá zamyšlení nejen dokreslují, ale specifickým způsobem i dotvářejí a komentují.

Rusko roku 1916. Na dolním toku Volhy, kde od 18. století nacházeli domov němečtí emigranti, plynou stereotypní dny Jakoba Ivanoviče Bacha. Dvaatřicetiletý učitel němčiny má natolik nezajímavý vzhled i život, že se o něm nedá říct vůbec nic. Dokud ho statkář Grimm z protějšího břehu nepožádá, aby jeho sedmnáctiletou dceru Kláru učil německy. Lekce se konají za zvláštních okolností dívka má zakázáno dívat se na cizího muže, proto musí být ukryta za paravánem. Klářin tichý hlas brzy naplní Bachův život, jako vzduch vyplňuje prázdnou nádobu. I sama žákyně začne usilovat o sblížení a prostřednictvím knih, které si vyměňují, posílá Bachovi důvěrné dopisy. Tak ubíhají týdny a měsíce, a zcela odlišní, osamělí lidé se do sebe zamilují. Jejich láska však nemůže uniknout událostem, jež s sebou přinese nástup bolševiků k moci. Velká historie vstupuje do Bachova života, přiměje ho čelit hrozným zkouškám, aby dospěl v silnou osobnost, stejně mocnou jako řeka Volha, v jejíchž zákrutech prožije celý život. Ruská spisovatelka s tatarskými kořeny Guzel Jachina, autorka bestselleru Zulejka otevírá oči, se ve svém druhém románu Děti Volhy vrací k traumatům sovětských dějin, kdy revoluční idealismus chřadl uprostřed masového násilí stalinismu. Zatímco ve svém debutu nás zavedla na Sibiř a zároveň ukázala tatarštinu v sobě a v celém Rusku, v novém díle přibližuje podivuhodný folklór a životní styl povolžských Němců, který byl jejich deportací v roce 1941 zcela zničen. Román Děti Volhy získal několik literárních ocenění včetně ruské státní ceny Velká kniha a byl dosud přeložen do sedmnácti jazyků.

Výpravná kniha přibližuje 100 ročníků Tour de France a jako vůbec první česká publikace mapuje historii i současnost tohoto nejslavnějšího cyklistického závodu. Na základě dobového tisku a literatury, jakož i osobních svědectví pamětníků přibližuje nejzajímavější příběhy z Tour, její hrdiny, záhady, tragické události i úsměvné historky. Jádro knihy tvoří 46 kapitol z historie Tour, doprovázených množstvím unikátních dobových fotografií. Další část zachycuje československou a českou stopu na Tour prostřednictvím osobních vzpomínek sedmi cyklistů, kteří ji v minulosti absolvovali. Knihu uzavírá bohatý statistický přehled. Jedná se o páté, revidované vydání knihy.

Nové vydání bestsellerů sportovního novináře Tomáše Macka v kompletu za výhodnou cenu. Historie nejslavnějších cyklistických závodů ! Obsah kompletu: Příběhy Staré dámy Výpravná kniha přibližuje 100 ročníků Tour de France a jako vůbec první česká publikace mapuje historii i současnost tohoto nejslavnějšího cyklistického závodu. Na základě dobového tisku a literatury, jakož i osobních svědectví pamětníků přibližuje nejzajímavější příběhy z Tour, její hrdiny, záhady, tragické události i úsměvné historky. Jádro knihy tvoří 46 kapitol z historie závodu, doprovázených množstvím unikátních dobových fotografií. Další část zachycuje československou a českou stopu na Tour prostřednictvím osobních vzpomínek sedmi cyklistů, kteří ji v minulosti absolvovali. Knihu uzavírá bohatý statistický přehled. Příběhy Corsa rosa Kniha volně navazuje na Příběhy Staré dámy, které vyšly v nakladatelství PROSTOR v roce 2013 a poté ještě ve čtyřech dalších vydáních a zabývaly se historií cyklistického závodu Tour de France. Tentokrát se zaměřujeme na druhý z tria slavných třítýdenních závodů – Giro d’Italia. Také ten každoročně přitahuje pozornost milionů fanoušků na celém světě a v roce 2017 završil i on první stovku svých ročníků. V posledních letech, s přibývajícími úspěchy českých cyklistů, je Giro stále více sledované rovněž v Česku. V roce 2018 navíc byl závod mimořádně atraktivní i proto, že poprvé v historii odstartoval mimo evropské území – ve Starém Městě v Jeruzalémě. Stejně jako Příběhy Staré dámy, jsou i Příběhy Corsa rosa vybaveny unikátními dobovými fotografiemi a bohatým statistickým přehledem.

Debut mladé tatarské spisovatelky je napsán ve stylu klasických ruských románů, ve kterých se podrobně zkoumá úděl člověka na pozadí velkých dějinných událostí. Děj se odehrává v Sovětském svazu v období let 19301946 a začíná v zimě roku 1930 v zapadlé tatarské vesničce, ve které žije obyčejným životem, tak jak žila její matka, babička i prababička, třicetiletá tatarská žena Zulejka. Její svět tvoří její hrubiánský muž a starost o hospodářství, jiný život nezná, a tak ho považuje za dobrý, zvykla si na něj. Proto když dochází k rozkulačení a její muž Murtaza je při potyčce s rudým komisařem zastřelen a ona s dalšími kulaky poslána na Sibiř, stýská se jí po minulém těžkém, ale srozumitelném životě. Při strastiplné cestě vlakem a říční lodí do sibiřské tajgy poznává Zulejka nové lidi a nový svět. V právě vybudovaném pracovním táboře a v krutých podmínkách se jí narodí syn Jusuf, jehož otcem je zastřelený Murtaza. Syn ji drží při životě a pomáhá přežít drsné podmínky gulagu. Pracovní tábor se každým rokem rozrůstá a jeho obyvatelé rolníci, kulaci, deklasovaná inteligence, kriminálníci, muslimové i křesťané, Rusové, Tataři, Němci a Čuvaši musí v drsné sibiřské přírodě každý den obhajovat své právo na život. Román končí v roce 1946, kdy se šestnáctiletý syn Zulejky z tábora pokouší utéct. Zulejka otevírá oči je vyprávění o přežití v kruté době, které plynule přechází ve vyprávění o probouzení hlavní hrdinky a poznávání sebe sama. Román se stal literární událostí v Rusku i v zahraničí a byl přeložen nebo se překládá do čtyřiadvaceti jazyků.

Autor sugestivně líčí neuvěřitelný, přesto pravdivý příběh americké polární výpravy plukovníka A. W. Greelyho, jedné z nejdrsnějších v historii. V 19. století se uskutečnila řada velkých polárních výprav, jejichž záměrem byl průzkum dosud neprobádaných území. Jednou z nich byla i Expedice do zálivu Lady Franklinové vedená poručíkem A. W. Greelym. Skupina 25 mužů vyplula v červenci 1881 s cílem probádat na mapě dosud nevyznačená území a meteorologické podmínky života v Arktidě. Následovala strastiplná cesta plná neobyčejných a často drsných zkušeností. Členové výpravy zřídili výzkumnou stanici v odlehlém zálivu v severovýchodní části Kanady. Během výzkumného pobytu museli čelit snad všem útrapám, které je mohly potkat: napadení vlky, větrům o síle hurikánu, teplotám 40 °C pod nulou a stavům blížícího se šílenství v důsledku mnoha měsíců strávených ve tmě polární noci. V květnu 1882 se jim podařilo překonat rekord v dosažení nejsevernějšího místa, kam do té doby lidská noha vkročila. Tou dobou již očekávali příjezd zásobovací lodi. Ta však nepřiplula a stejně tomu bylo i další rok. Rozsáhlé bariéry mořského ledu se žádné z lodí nepodařilo překonat. Po měsících čekání vydal Greely rozkaz k opuštění výzkumné stanice. Muži se nalodili na pět menších plavidel, která měli, a vydali se do zrádných vod rozbouřeného ledového moře. Jaký osud je čeká v zajetí ledových ker? Záleží na schopnostech, nebo na štěstí? Může vůbec někdo přežít? Příběh vychází ze skutečné události a opírá se o autorův podrobný výzkum.

Román arménské spisovatelky líčí podivuhodný a magický život horské vesnice kdesi v Arménii, jejíž obyvatelé, často podivíni odvyklí spojení s okolním světem, věří v kouzla a nadpřirozeno. Největším zázrakem zde však je láska, která doslova vrátí život nejen lidem, ale také jejich zapomenuté pustině. Přestože román popisuje arménskou historii 20. století a dramatické události v životech vesničanů, je také nadčasovým obrazem koloběhu zemědělského života, který se opakuje po staletí, a pohádkou, v níž láska vítězí nad smrtí a neštěstím.

Rok 1493, Milán, vrchol renesance. Ve městě žije svérázný umělec a vynálezce Leonardo da Vinci, vegetarián píšící zprava doleva. Pověst všestranného genia již překročila Alpy a dostala se až k francouzskému dvoru. Povídá se, že má zápisník, do něhož si zaznamenává své nejsmělejší projekty – možná dokonce i návrh neporazitelného automatického bojovníka – který nosí pod košilí, přímo u srdce. Leonardo má plné ruce práce s výrobou modelu jezdecké sochy, když je povolán, aby vyšetřil podezřelou smrt muže, na jehož těle se nenašly stopy násilí. Je třeba co nejrychleji zahnat stíny moru a pověrčivosti… Marcu Malvaldimu se podařilo dokonale propojit historii, vědu a zločin a oživit jednu z největších postav renesance.