Prostor strana 29 z 62

Rok 1493, Milán, vrchol renesance. Ve městě žije svérázný umělec a vynálezce Leonardo da Vinci, vegetarián píšící zprava doleva. Pověst všestranného genia již překročila Alpy a dostala se až k francouzskému dvoru. Povídá se, že má zápisník, do něhož si zaznamenává své nejsmělejší projekty – možná dokonce i návrh neporazitelného automatického bojovníka – který nosí pod košilí, přímo u srdce. Leonardo má plné ruce práce s výrobou modelu jezdecké sochy, když je povolán, aby vyšetřil podezřelou smrt muže, na jehož těle se nenašly stopy násilí. Je třeba co nejrychleji zahnat stíny moru a pověrčivosti… Marcu Malvaldimu se podařilo dokonale propojit historii, vědu a zločin a oživit jednu z největších postav renesance.

V roce 1939 se právníku Albertu Mrázovi dostane do rukou článek z prorežimních novin Gardista, v němž je hlavní postavou. Anonymní autor píše o pokřtěném židovském advokátovi, jenž si změnil jméno na Mráz, aby mohl dál bohatnout na úkor Slováků. Mráz okamžitě pochopí, že to je začátek honu na jeho rodinu. Jistota domova, prosperující advokátní kancelář i rutina všedních dní jsou náhle otřeseny. Začíná boj o přežití, stejný, jaký vedly deseti­tisíce rodin s podobným osudem během trvání fašistického Slovenského státu. Autorka Denisa Fulmeková se inspirovala skutečnými událostmi a sugestivně zachytila zvrácené poměry nově vzniklé republiky, kde se oddanost nacistickému Německu projevila i protižidovskými zákony a úřady aktivně organizovaly transporty do koncentračních táborů. Román se odvíjí ve dvou rovinách; vyprávění autorky se prolíná se vzpomínkami Mrázovy dcery, která citlivě vnímala nebezpečnou situaci a současně prožívala osudovou lásku. Kniha je svědectvím o temné kapitole slovenských dějin a holokaustu.

Ve druhém dílu tetralogie Geniální přítelkyně italské autorky Eleny Ferrante je přesvědčivě zachyceno období mládí dvou přítelkyň Eleny a Lily, objevování vlastního těla a sexuality. Toto téma rezonuje s historickým pozadím děje, s báječnými šedesátými lety, kdy se Itálie jakoby probouzí k životu, poznává zábavu, bezstarostnost, hmotný blahobyt (či alespoň jeho iluzi). Přichází sexuální revoluce, ale i studentské a dělnické nepokoje, vyostřují se střety mezi pravicí a levicí Příběh nového jména zachycuje dobu mládí obou hrdinek a soustřeďuje se na objevování jejich vlastní sexuality, slasti a bolesti, jež jsou s ní spjaty, a také na nesnadnou situaci geniálních, svobodomyslných a zároveň po lásce toužících dívek ve světě neapolských mužů, pro které milovat znamená především vlastnit. Toto téma rezonuje s historickým pozadím děje, s báječnými šedesátými lety, kdy se Itálie po letech fašismu a války konečně probouzí k životu, hospodářsky se rozvíjí, podporuje obchod a podnikání, ale taky bezskrupulózní dravost, poznává zábavu a hmotný blahobyt (či alespoň jeho iluzi). Přichází sexuální revoluce, ale i studentské a dělnické nepokoje, vyostřují se střety mezi pravicí a levicí, camorristé Solarovi se stávají neomezenými vládci periferní čtvrti, ale jejich ambice sahají daleko za její hranice A Elena s Lilou prožívají osudové horké léto na Ischii, které jim oběma vnese do života cit, vášeň a spoustu bolesti, s níž se budou moci vyrovnat jedině pomocí psaného slova. Psaní jako terapie, jako hledání řádu, jako způsob oživování i umrtvování skutečnosti dostává v jejich příběhu a osudu stále větší prostor a upřímná výpověď o ženském přátelství opět strhne čtenáře svou hloubkou a intenzitou.

V eseji nazvaném Velká iluze?, poprvé publikovaném roku 1996, předložil Tony Judt skeptickou, pronikavou a hluboce předvídavou úvahu o politické situaci v Evropě a o otázkách, jimž kontinent čelí na prahu nového tisíciletí. Jaké jsou reálné vyhlídky na rozšíření Evropské unie a kde je hranice, po jejímž překročení přejde rozšiřování v rozpad? Které státy mají „patřit k Evropě“ a podle jakých kritérií? Čím je Evropa definována a jak máme přemýšlet o její budoucnosti? Pokud – jak tvrdí Judt – je mýtus jednotné Evropy příliš abstraktní na to, aby si mohl zajistit hlubší loajalitu voličů, a pokud nám mnohdy naopak brání najít řešení konkrétních problémů, pak bude všeobecně prospěšné podrobit jej kritickému rozboru. Judtova mistrovská analýza vytyčuje centrum diskuse a uchovává si relevanci i po více než dvaceti letech. „Jeden z nejprozíravějších textů o Evropské unii. ... Judt poukazuje ke všemu, co se dnes skutečně děje – od pozvolného rozpadu sociálního státu až po obnovené vlny nacionalismu.“ Rachel Donadiová, THE NEW YORK TIMES „Tony Judt ve své eseji vytvořil příhodný základ pro zahájení diskuse o dvou zásadních otázkách poválečné doby: Co je Evropa? A kam kráčí?“ Michael Mandelbaum, Johns Hopkins University „Komentátoři upozorňovali a upozorňují, že Judtovy pronikavé a vnímavé postřehy o Evropě jsou i dnes stejně relevantní a pravdivé jako v době, kdy je psal.“ Oficiální webové stránky Evropského parlamentu, „100 DŮLEŽITÝCH KNIH O EVROPĚ“

V eseji nazvaném Velká iluze?, poprvé publikovaném roku 1996, předložil Tony Judt skeptickou, pronikavou a hluboce předvídavou úvahu o politické situaci v Evropě a o otázkách, jimž kontinent čelí na prahu nového tisíciletí. Jaké jsou reálné vyhlídky na rozšíření Evropské unie a kde je hranice, po jejímž překročení přejde rozšiřování v rozpad? Které státy mají patřit k Evropě a podle jakých kritérií? Čím je Evropa definována a jak máme přemýšlet o její budoucnosti? Pokud jak tvrdí Judt je mýtus jednotné Evropy příliš abstraktní na to, aby si mohl zajistit hlubší loajalitu voličů, a pokud nám mnohdy naopak brání najít řešení konkrétních problémů, pak bude všeobecně prospěšné podrobit jej kritickému rozboru. Judtova mistrovská analýza vytyčuje centrum diskuse a uchovává si relevanci i po více než dvaceti letech. Jeden z nejprozíravějších textů o Evropské unii. ... Judt poukazuje ke všemu, co se dnes skutečně děje od pozvolného rozpadu sociálního státu až po obnovené vlny nacionalismu. Rachel Donadiová, THE NEW YORK TIMES Tony Judt ve své eseji vytvořil příhodný základ pro zahájení diskuse o dvou zásadních otázkách poválečné doby: Co je Evropa? A kam kráčí? Michael Mandelbaum, Johns Hopkins University Komentátoři upozorňovali a upozorňují, že Judtovy pronikavé a vnímavé postřehy o Evropě jsou i dnes stejně relevantní a pravdivé jako v době, kdy je psal. Oficiální webové stránky Evropského parlamentu, 100 DŮLEŽITÝCH KNIH O EVROPĚ

Hudebník a zpěvák Leonard Cohen, jeden z nejvlivnějších umělců posledních padesáti let, byl mužem, z něhož čišely emoce a zároveň inteligence. To je také důvod, proč dokázal tak neobyčejným způsobem zpracovat ve svých písních základní lidská témata: lásku, sex, víru a moc. Cohen byl nade vší pochybnost složitou osobností se zjevnými rozpory: silně věřící Žid, sofistikovaný muž a miláček žen, stejně jako zasvěcený buddhistický mnich. Tato kniha je ucelenou biografií začínající v Montrealu, Cohenově rodišti, provázející ho do Londýna, na řecký ostrov Hydra a do New Yorku šedesátých let, kde umělec započal svou hudební kariéru. Sledujeme jeho výstup na vrchol hudebního showbyznysu, jeho ústup do ústraní v polovině devadesátých let a provázíme ho na jeho celosvětovém turné o patnáct let později. V biografii Leonarda Cohena nalezneme vyvážený pohled na protichůdné aspekty umělcova života a hluboce zasvěcený portrét talentovaného a oduševnělého muže, který stále umí dojmout lidi jako nikdo jiný.

Román otevírá téma dezerce, v Německu po druhé světové válce do značné míry tabuizované. Vydání románu, původně napsaného roku 1951, bylo v atmosféře prudce se rozhořívající studené války znemožněno a dílo upadlo v zapomnění. Text byl objeven až v autorově pozůstalosti, byl vydán roku 2016, dva roky po autorově smrti, a stal se literární senzací jak pro okolnosti nálezu, tak pro své kvality. Hlavní postavou románu je mladý voják wehrmachtu Walter Proska, který dezertuje k Rudé armádě poté, co je jeho jednotka rozprášena partyzány; sám však cítí potřebu vzepřít se vládnoucí klice. Charakter románu odpovídá představě, jakou si čtenáři v minulých desetiletích o autorovi vytvořili napínavý, čtenářsky strhující příběh je plný zvratů, hrdina se ocitá v mezních situacích, které svým umělecky působivým ztvárněním slouží autorovi k zamyšlení nad závažnými tématy: reflektuje otázku svědomí a odpovědnosti, morálky, vojenské a občanské cti; bez patosu se dotýká také vlastenectví a německého nacionalismu, zpochybňuje vědomí povinnosti a německé poslušnosti. Román je považován za milník německé poválečné literatury přinášející závažné poselství o svědomí a vině. Je to zaprvé velké překvapení a zadruhé, když si tu knihu přečtete, je to senzace. Přeběhlík je vynikající román, který obohacuje Lenzovo dílo a tím i německou poválečnou literaturu o působivou knihu. Volker Weidermann, DER SPIEGEL Dnes, téměř sedmdesát let po svém vzniku, přináší Přeběhlík hluboký vhled do rozervanosti německých válečných a poválečných let. Viděno touto optikou je i Lenzův raný román jeho typickým dílem. Max Moor, TTT Lenz stvořil psychologicky propracované, výrazné postavy, surreálné scény jako z Apokalypsy a napsal brilantní dialogy. Harald Hordych, SÜDDEUTSCHE ZEITUNG Román nejenže nově utváří obraz zesnulého autora, mění i hodnocení německé poválečné literatury. NEUE OSNABRÜCKER ZEITUNG Román je strhujícím svědectvím doby, hluboce působivým vylíčením války a jako každý dobrý válečný román zoufalou obhajobou lidskosti. Dierk Wolters, NASSAUISCHE NEUE PRESSE

Biggles, který je i přes mladý věk zkušeným pilotem, bojuje za první světové války se svým letadlem na frontě ve Francii. Boje jsou často nelítostné a kruté, přesto si hrdina udržuje osobitý smysl pro humor a nepostradatelný nadhled. Autor mistrně popisuje nejen dramatické vzdušné souboje, ale i náročné operace, do nichž se zapojují celé letky. Vypětí je obrovské a nároky kladené na piloty jsou často vyčerpávající, přesto však Biggles i jeho druhové zažívají sílu přátelství utužených válkou a nutností spoléhat jeden na druhého. Titul patří do legendární série téměř stovky knih mapujících dobrodružství britského letce Jamese Biggleswortha za první a druhé světové války. Už od prvního českého vydání Bigglese od velbloudích stíhaček z roku 1938 obsahuje kniha tradičně povídky ze dvou Johnsových knih The Camels Are Coming a Biggles of the Camel Squadron. Nyní vychází v kompletně revidovaném překladu, poprvé s desítkami unikátních barevných ilustrací Jana Stěhuleho, které potěší nejen čtenářovo srdce, ale zejména klukovskou duši nejednoho dospělého.

Krátký ilustrovaný příběh nejen pro děti od Eleny Ferrante, autorky tetralogie Geniální přítelkyně, je svou tematikou propojený s jejím dalším románem Temná dcera. Ferrante rozvinula motiv ztracené panenky Celiny, která byla malou holčičkou jménem Mati ponechána na konci dne na pláži napospas svému osudu. Mati totiž dostala kotě, a Celina si připadá zrazená a opuštěná. V noci zažívá neuvěřitelná, často děsivá a tajemná dobrodružství, pociťuje strach a zakouší žárlivost. S východem slunce ale zjišťuje, že nic není takové, jaké se to předchozího dne zdálo být. Knížku bohatě ilustrovala Mara Cerri, jedna z nejžádanějších evropských ilustrátorek, která pravidelně spolupracuje s novinami a časopisy.

Jak a v čem se proměnil prostor svobody v naší zemi v uplynulých třiceti letech? V jakém stavu se nachází svoboda jak společenská, tak osobní? Kniha dvanácti rozhovorů s významnými osobnostmi veřejného života předkládá reflexi prostoru svobody v současné české společnosti. Všichni účastníci rozhovorů mají blízký vztah k procesu demokratizace našeho státu, někteří se na něm přímo podíleli. Disidenti a politici Luboš Dobrovský a Petr Pithart a novinář a spisovatel Aleš Palán patřili k signatářům Charty 77. Ústavní právník Jan Kysela zastupuje novou generaci nekomunistických právníků, jako odborník a pedagog se zasazuje o dodržování ústavy a ústavních zvyklostí. Profesor historie a mezinárodních vztahů Igor Lukeš se zaměřuje na dějiny a politiku střední a východní Evropy 20. století. Šimon Pánek, spoluzakladatel humanitární organizace Člověk v tísni, byl coby studentský aktivista během sametové revoluce vůdcem několika stávek proti režimu. Politický komentátor Jiří Pehe pracoval jako ředitel Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla a ve svých textech se dlouhodobě zaměřuje na politický vývoj ve střední Evropě. Spisovatel Mark Slouka zachytil příběhy českých politických emigrantů, k nimž náležel i jeho otec, novinář a politolog Zdenek Slouka. Americký historik Timothy Snyder je autorem knih Krvavé země a Černá zem, věnovaných stalinskému i nacistickému teroru ve východoevropských zemích. Dokumentaristka Olga Sommerová v řadě svých filmů mapuje léta politické perzekuce. Přírodovědec a kněz Marek Orko Vácha se specializuje na otázky lékařské a environmentální etiky, píše knihy o morálce, víře, svobodě jednotlivce i společnosti. Michael Žantovský patřil k zakládajícím členům Občanského fóra, působil jako poradce prezidenta Václava Havla a dnes je ředitelem Knihovny Václava Havla. Rozhovory vznikly u příležitosti 30. výročí listopadových událostí roku 1989 a založení nakladatelství PROSTOR. Autory rozhovorů jsou novináři Eva Bobůrková, Jiří Leschtina, Petr Placák a Petr Vizina.

Biggles, ani ne dvacetiletý mladík, je za první světové války vyslán se svým letadlem na frontu do Francie, aby bojoval proti nepříteli. Vypětí ze střetů je obrovské, piloti se musejí vyrovnávat s neustálým ohrožením, prožívají ztrátu svých druhů, ale zažívají také sílu přátelství utužených válkou. Titul patří do legendární série téměř stovky knih mapujících dobrodružství britského letce Jamese Biggleswortha za první a druhé světové války. Už od prvního českého vydání Bigglese od velbloudích stíhaček z roku 1938 obsahuje obsahuje kniha tradičně povídky ze dvou Johnsových knih The Camels Are Coming a Biggles of the Camel Squadron. Nyní vychází v kompletně revidovaném překladu, poprvé s desítkami unikátních barevných ilustrací, které potěší nejen čtenářovo srdce, ale zejména klukovskou duši nejednoho dospělého.

Samotáři nežijí jen na Šumavě. Aleš Palán, autor bestselleru Raději zešílet v divočině, přináší setkání s dalšími solitéry žijícími stranou civilizace. Rok a půl za nimi jezdil do odlehlých oblastí od Chodska po Bílé Karpaty, od Jizerských hor po Beskydy. V knize Jako v nebi, jenže jinak najdeme rozhovor se ženou, která na horské samotě pár kilometrů od slovenských hranic žije v podstatě celý dlouhý život. Setkáme se s chlapíkem, který před dvaceti lety koupil staré vojenské auto a v něm se od té doby skrývá mezi jihočeskými rybníky. Nahlédneme dokonce do poustevny jediného současného poustevníka, františkána bratra Anděla. Setkání s českými a moravskými samotáři opět přináší vyhraněné postoje, neopakovatelné životní příběhy a notnou dávku přírodní mystiky. Oproti knize Raději zešílet v divočině pak navíc i nečekanou porci humoru. O fotografický doprovod knihy Jako v nebi, jenže jinak se postarala Johana Pošová.

Naše vědění prochází v současnosti hlubokou proměnou a všeobecně je v západní kultuře již delší dobu pociťována krize vzdělávacího systému, případně úpadek klasického vzdělání. Práce Dietricha Schwanitze se pokouší reagovat na tuto situaci a nově stanovit, co je základem naší vzdělanosti. V první části, nazvané Vědění, skicuje autor obrysy klasické vzdělanosti. Dějiny Evropy představuje jako velký příběh od antiky přes utváření evropských států ve středověku až po modernizaci, revoluce a velké katastrofy 20. století. Provází nás rovněž literaturou, uměním, hudbou, filozofií, ideologiemi, teoriemi a vědeckými obrazy světa. Ve druhé části, nazvané Znalost, se zabývá komunikací, infrastrukturou vzdělanosti, například řečí, světem knih a novin. Dietrich Schwanitz zde pojednává o pravidlech, podle kterých se komunikuje mezi vzdělanci, a zejména o způsobech, jak vědění používat. Kniha tedy není prvořadě koncipována jako vzdělanostní suma, ale je nesena úsilím vzdělanost definovat, vymezit, a zároveň v konkurenci s technicistními a technickými informacemi obhájit její potřebu v nové době. Autor se snaží vymezit její jádro, kořeny a různým způsobem naznačit, jak se vzdělání dobrat a kudy se ubírat, aby se z návodu na vzdělanost stalo vzdělání skutečné. Schwanitzova encyklopedická práce vyšla od doby svého vzniku v roce 1999 už ve třiceti vydáních a byla přeložena do řady cizích jazyků.

Příběh situovaný do východních Čech volně navazuje na autorčin román Odpusť, že jsem se vrátil a přibližuje osudy lidí, kteří jsou po prodělaném strádání během první světové války o více než dvacet let později znovu konfrontováni s dopady válečných útrap. Sleduje, jak chatrnou skořápku propagandou prezentovaného poklidného a bezpečného života v protektorátu nahlodávají sílící represe gradující během heydrichiády a likvidace odbojového a později i partyzánského hnutí. Utrpení pardubických obyvatel bylo završeno v druhé polovině roku 1944, kdy město zažilo bombardování Spojenci, kterým se až napotřetí podařilo dokončit likvidaci rafinerie vyrábějící syntetický benzín. Román je psychologickou sondou do životů obyčejných lidí žijících v protektorátu i amerických letců vysílaných ke konci války z italských základen nad naše území, aby likvidovali průmysl zaměřený na válečnou výrobu. Kniha vzdává úctu těm, kteří navzdory všudypřítomnému strachu a nebezpečí dokázali podat pomocnou ruku. Je o lásce v mnoha podobách zralé, vášnivé, vysněné, zakázané i opovrhované. Je o hledání identity, o statečnosti, nezištnosti, lži i bezohlednosti. Ukazuje, že pravda má tolik tváří, kolik je jejích nositelů a pozorovatelů.

Eseje navazují na autorovu úspěšnou, odborníky i veřejností oceňovanou knihu Evoluce svým vlastním tvůrcem. Veverka přehledně a čtivým způsobem mapuje dějiny teologického myšlení a osvětluje základní pojmy, jako je panteismus, deismus či teismus, a podrobně rozebírá rozmanité důkazy Boží exis­tence, jak byly vypracovány v různých obdobích evropské teologie a filozofie. Zvláštní pozornost věnuje teologickému myšlení 20. století, které reagovalo na rozvoj vědeckého poznání. Moderní teorie stvoření je tu představována zejména tzv. antropickým principem, případně Bohem velkého třesku. Autor však nezůstává jen u myšlení a teoretických konceptů. V několika kapitolách se věnuje reálným náboženstvím od animismu a polyteismu přes tři velká monoteistická náboženství – judaismus, křesťanství, islám – až k jednotlivým vírám a mytologiím Východu. Veverka nezastírá kritičnost zejména vůči hlavním monoteistickým náboženstvím, ale zároveň má hluboké pochopení pro lidské hledání Boha a něčeho, co nás přesahuje.

V souboru dvanácti povídek zachytil autor jak předrevoluční osudy různorodých hrdinů, tak peripetie, s nimiž se potýkala společnost v devadesátých letech. Výjimku tvoří literární zpracování pohnutého života italského šlechtice z doby renesance, které autor pojal v duchu soudobých žánrů. Společným rysem Moníkových povídek je nadsázka, lehkost jazyka a melancholická poetičnost, která prosvítá v některých povídkách. Propracovanost postav ukazuje na autorovu výbornou znalost lidí ze širokého spektra společnosti od mafiánského podsvětí až po nejbohatší vrstvy, z nichž nejlépe vychází takzvaný obyčejný člověk, který se často nechtěně a proti své vůli stává hrdinou. Na lidské slabosti nahlíží autor s ironií, přesto však laskavě a s pochopením.