Najnovšie - História, vojnová literatúra strana 71 z 82

Hitler 1944. december 16-án az Ardennek hóborította erdői és szurdokai közt belevágott „utolsó játszmájába”. Úgy vélte, éket verhet a szövetségesek közé, ha eljut Antwerpenig, és a háborúból való kilépésre kényszeríti a kanadaiakat és a briteket. Bár tábornokai kételkedtek a sikerben, a fiatalabb tisztek és altisztek kétségbeesetten szerették volna hinni, hogy otthonukat és családjukat megmenthetik a keletről közeledő, bosszúszomjas Vörös Hadseregtől. Sokan lelkesedéssel fogadták a lehetőséget a visszavágásra. A több mint egymillió ember részvételével zajló ardenneki offenzíva a nyugat-európai háború legnagyobb ütközetévé vált. A meglepett szövetségesek két páncéloshadsereggel találták szemben magukat. A belga civilek elhagyták otthonaikat, joggal tartva a németek bosszújától. A pánik még Párizst is elérte. Sok amerikai katona elmenekült vagy megadta magát, mások azonban hősiesen helytálltak, hullámtörőt alkottak, amely lelassította a németek előrenyomulását. A kegyetlen téli körülmények és a csata kíméletlensége a keleti frontéhoz volt mérhető, és a Waffen-SS mészárlásai után még az amerikai tábornokok is jóváhagyták a magukat megadó németek lelövését. Az ardenneki csata volt az az ütközet, amely végül megroppantotta a Wehrmacht gerincét.

What challenges are facing the Western world in the early 21st century? What fate is awaiting the nation states? Will they continue to exist or will they be replaced by empires? What will the role of the state be? Will it shrink and lose significance or, on the contrary, grow stronger? Will everybody have to work, will they have a job in the future? In all events, will there be enough work for all? And what fate is awaiting the family? How about belief? What will follow from the prolongation of human life? Can social welfare systems, one of the most important achievements of the 20th century, be maintained? Can we wait until the West offers new answers and proposals for solutions or should we make up our minds and follow our own ideas? These are some of the questions to which Mária Schmidt seeks answers in this volume. While her point of view is undoubtedly that of a historian, her thoughts are focused on the future.

Nehéz dolog a kiadónak „könnyű szívvel" ajánlani az olvasó figyelmébe egy ilyen rendhagyó kötetet: nem mintha nem volna magával ragadó olvasmány a válogatás, amelyet a Facebookon 2014-ben létrehozott A holokauszt és a családom csoport tagjainak bejegyzéseiből állítottunk össze. Az emléktáblák, múzeumok, irodalmi alkotások és történettudományi feldolgozások, legyenek bármily mélyek, pontosak és igazak, nélkülözik az egykori szemtanúk, a családtörténetek „alulnézeti" perspektíváját. A magyar holokauszt hetvenedik évfordulóján spontán módon összeverődött emlékezők visszatérése a szülők, nagyszülők, rokonok és ismerősök régi történeteihez, az élő párbeszédekből és vallomásokból kihallható figyelem és empátia, a fájdalom és együttérzés zaklatott jelei mind arra vallanak, hogy a megszólalók is érzik: szinte az utolsó pillanatban vagyunk. Elmesélni, kimondani, bevallani, megérteni azt, amit csak a még élők tudhatnak - amit most nem osztanak meg mindenkivel, az örökre elvész. A digitális technológia és az új közösségi médiumok páratlan esélyt teremtettek arra, hogy hetvenévi hallgatás, elfojtás, félrenézés és mellébeszélés után végre felszínre törjön, közös fájdalommá és közös kinccsé váljon az, aminek az elfelejtődése akut veszély. Könyvünk, a tudás őrzésének e hagyományos médiuma arra szolgál, hogy rögzítse ezt a kivételes pillanatot - amikor magyarok, zsidó és nem zsidó magyarok odafordultak egymás történeteihez és traumáihoz. „Azt mondta, van egy története a családnak, ami magánügy, ne kérdezősködjek, mert nagyon fáj neki. A sebeket nem szabad feltépni." „Már rég nem él egyikük sem, csak én emlékszem arra, ahogy a nagyszobánkban ülnek, és egy kicsit hiszek abban, hogy meg lehet békélni a múlttal."

Egy könyv, mely ebben a formában először kerül az olvasók elé. Egy könyv, melynek rövidített változata először Kanadában jelent meg 1974-ben. Majd 1989-ben itthon - a csonka kiadás. Egy könyv egy kivételes sorsról, egy kivételes emberről, akinek neve egybeforrt a világháborút követő évtizedek kusza politikájával. Egy könyv, mely megmutatja a diktatúra ördögi arcát. Egy könyv a hősi ellenállásról. Mindszenty József emblematikus sorsa huszadik századi kálváriajárás. Az ellenállás íve a kommün és a Kádár-korszak között húzódik, közelnézetben: Tanácsköztársaság, nyilas terror, Rákosi-diktatúra, 1956, Kádár-rendszer. Majd következik az emigráció, de a politikai szálak már a legkorábbi időktől átvezetnek az országhatáron és a kontinensen. Mindszenty meghurcolása, perbe fogása, bebörtönzése évtizedekig tabutéma volt Magyarországon, írásai, beszédei indexre kerültek, nevének kiejtése is kivívta az egykori hatalom haragját. A rendszerváltozást követően ügyében perújítási nyomozást rendeltek el, újratemetésére 1991-ben került sor, a rehabilitálási eljárást csak 2012-ben zárták le. Mi is történt akkor valójában az évtizedek alatt? A válaszokat az Emlékirataim adja meg. „Azt kérdezheti az olvasó, elmondottam-e mindent. Válaszom: előadtam mindent, csak azt nem részleteztem, amit a jóízlés, meg a férfi és papi önérzet tilt. Amiről beszámoltam, azt nem azért írtam meg, hogy fájdalmaim és sebeim gyümölcsét bármilyen tekintetben learassam. Csak azért adtam közre, hogy a világ lássa, mi a bolsevizmus az emberi sorsban, és milyen az emberi sors a bolsevizmusban. Nem emeli az embert, de örvényeket nyit és szakaszt a számára. Elmondtam, hogy a magyar egyház fejének keresztjével is felhívjam balsorsú magyar népem szenvedéseire, de a saját maga szüntelen, küszöbön álló veszedelmére is a nagyvilág figyelmét" - írja Mindszenty a kötet előszavában. Mindszenty József esztergomi érsek, Magyarország hercegprímása, bíboros. Pehm József néven született a Vas vármegyei Csehmindszenten. 1915-ben Szombathelyen szentelték pappá. 1917-től Zalaegerszegen volt gimnáziumi hittantanár. Az 1918-19-es forradalmak idején politikai okokból letartóztatták, majd a Tanácsköztársaság alatt internálták. 1919 októberétől ismét Zalaegerszegen volt plébános, 1924-től címzetes apát, 1937-ben pápai prelátus lett. 1944. március 15-én szentelték püspökké, és helyezték a veszprémi egyházmegye élére. Mentette a meggyőződésük vagy származásuk miatt üldözötteket, szót emelt a Dunántúl hadszíntérré változtatása ellen, ezért 1944 őszén a nyilasok elhurcolták Sopronkőhidára. 1945-ben, szabadulását követően visszatért Veszprémbe. 1945 őszén esztergomi érsekké szentelték, majd a következő évben bíborossá. Szemben állt a kommunista politikával, ragaszkodott az egyház társadalmi szerepének megőrzéséhez. Nyilvánosan emelt szót az 1947. évi választási csalások, az egyházi iskolák államosítása ellen. 1948 karácsonyán letartóztatták, a következő évben életfogytig tartó fegyházbüntetésre ítélték. 1955-ben börtönbüntetését megszakították, Felsőpeténybe vitték, ahol házi őrizetbe került. Az 1956-os forradalom idején kiszabadítása, érseki tisztének helyreállítása az egyik általánosan elterjedt követelés volt. Kiszabadítását követően, 1956. október 31-én katonákból és felkelőkből álló népes csoport kísérte Rétságról Budapestre. November 3-án este rádióbeszédben szólt a nemzethez. Másnap a szovjet támadás hírére az Egyesült Államok nagykövetségére menekült, ahol menedékjogot kapott. 1957. március 9-én bejelentették, hogy ítélete hatályban van, majd 1962-ben - távollétében - 1956-os szerepéért is elítélték. 1971. szeptember 28-án előzetes megállapodás alapján elhagyhatta az amerikai követséget. 1973-ban a pápa tisztségéből való lemondásra szólította föl. Utolsó éveit Bécsben töltötte, ott halt meg 1975. május 6-án. Mariazellben temették el. 1994 márciusában kezdődött boldoggá avatásának folyamata.

A Pesti Hírlap 1915. szeptember 15. számában megjelent üzenet feladója, Kornis Jenő Przemyśl kapitulációját (1915. március 23.) követően esett orosz fogságba. A következő három évet Oroszországban töltötte hadifogolyként. Egy évig egy szamarkandi (ma Üzbegisztán) láger lakója volt, majd – mikor társaivalegyütt átvezényelték a Moszkvai Kormányzóságba – további két éven át mezőgazdasági munkát végzett. 1918. március 25-én néhány bajtársával együtt megszökött a hadifogságból, és szerencsésen hazajutott Magyarországra. Hazatérte után a fogságból hazahozott naplóját, leveleit, feljegyzéseit és fényképeit egy női kézitáskába helyezte – hogy mikor, nem tudjuk pontosan. A Kornis család lakásában azután a barna táska hosszú évtizedekre eltűnt a szekrények mélyén. Létezéséről mindenki tudott, de csupán mostanában derült ki, hogy milyen páratlanul érdekes dokumentumokat tartalmaz az első világháborúról, a harctér és a hadifogság gyötrelmes mindennapjairól. A barna táska ezt a megkapó és magával ragadó személyes tanúságtételt tárja a nyilvánosság elé. A kötet szerkesztői, Kornis Anna (Kornis Jenő unokája) és Takács Ferenc (Kornis Anna férje) munkájukkal egyben Kornis Jenő, Przemyśl hős védője és a holokauszt áldozata előtt tisztelegnek.

A tűz tett minket veszedelmessé. A pletyka együttműködővé. A mezőgazdaság még éhesebbé. A mitológia tartotta fenn a törvényt és a rendet. A pénz adott valamit, amiben mind bízhatunk. Az ellentmondások teremtették meg a kultúrát. A tudomány tett minket a teremtés urává. De egyik sem tett boldoggá… A világhírű jeruzsálemi egyetemi tanár szerint így foglalható össze annak története, ahogyan jelentéktelen majmokból a világ uraivá váltunk.

Libro de relaciones internacionales. Las relaciones entre Chile y Checoslovaquia en el siglo XX

Chruščovova vláda v Sovětském svazu (1953–1964) je jedním z velkých témat novodobé historiografie. V komunistickém dějepisectví byla dlouhá léta naprosté tabu, až do poloviny osmdesátých let dvacátého století Chruščov pro historiky tohoto světa v podstatě neexistoval. Dnes ho ruská historiografie považuje za jednoho z „nejbarvitějších“ domácích politiků dvacátého století. Hlásil se k němu Gorbačov, v současnosti je však jeho hodnocení většinou relativizováno. Překvapující ovšem je, že sovětský totalitní režim umožnil, aby se do čela státu a tím i světové politiky dostal tak nepřipravený jedinec, disponující převážně jen nezměrnou touhou po moci, jehož politická činnost byla až příliš často neodpovědným hazardem.

Obsáhlá publikace probírá v abecedním pořádku sakrální objekty na území hlavního města Prahy – pouze však objekty volně stojící, a to i zrušené, pokud je jejich původní účel dosud na první pohled zřetelný.

Druhá světová válka začala v září 1939 jako regionální konflikt ve střední Evropě a skončila o šest let později podpisem bezpodmínečné kapitulace Japonska. Za běžným výkladem válečného dění jako dramatického sledu bojových či politických operací je ovšem nutné vidět každodenní utrpení milionů vojáků na frontě a civilního obyvatelstva v zázemí, koncentrační tábory s plynovými komorami, rozbombardovaná města a nekonečné proudy zoufalých běženců. Je relativně snadné sledovat válku na mapách generálních štábů, ale je to jen část pravdy. Její větší díl je ukryt ve strachu útočícího vojáka, ve sténání raněných či v pláči pozůstalých. Autora této knihy bude až do smrti pronásledovat filmový záběr hořící kalmycké stepi s tisícihlavými stády pološílených kozáckých koní, jejichž jezdci nalezli smrt v nepodařené sovětské ofenzívě u Charkova. Onen apokalyptický obraz měl před očima i při psaní této knihy. Druhé vydání je obohaceno o rozhovor se zesnulým autorem, doslov jeho blízkého kolegy prof. Martina Kováře a obrazovou přílohu.

Prvního ledna roku 1922 vešel v platnost zákon, jímž byla vytvořena Velká Praha, a to připojením dlouhé řady obcí - jednak nově vzniklých měst (Královské Vinohrady, Karlín, Smíchov, ap.), ale i více jak tří desítky vesnic v tehdejším pražském okolí. Některé si ještě dlouho uchovávaly venkovský ráz, jiné se rychle měnily v městské čtvrti. O historii, kulturních památkách, ale i o různých zajímavostech právě těchto „obcí vůkolních“ (jak se říkalo ještě v 19. století) poutavě vypravuje knížka, jejíž zkušený autor se především snaží čtenáře pobavit.

Po třech úspěšných publikacích Pavla Bedrníčka o pražských kostelech, o Vyšehradu a pražských městských částech vychází jeho již čtvrtá knížka, tentokrát o pražských prostranstvích, dnešních náměstích v centru města. Kdysi to ovšem nebyla náměstí, nýbrž rynky, rynečky a plácky, některé rušné, alespoň podle tehdejších měřítek, jiné zase úplně tiché, kde sousedé za teplých podvečerů vysedávali na zápraží... A právě o historii těchto míst autor poutavě a vtipně vypravuje, přičemž neopomine zmínit různé zajímavosti či staré pověsti.

Publikácia prináša pohľad na politické, kultúrne, sociálne a hospodárske pomery v habsburskej monarchii, Uhorsku a na Slovensku v danom období. Ide o storočie plné zmien ohraničené na začiatku Veľkou francúzskou revolúciou a na konci vypuknutím prvej svetovej vojny, v ktorom spoločnosť oscilovala medzi stavovským a občianskym princípom, prešla modernizáciou v hospodárskej a ekonomickej oblasti a Slováci ako národ prvýkrát aktívne zasahujú do stredoeurópskeho diania a hlásia sa o svoje práva. Publikácia je určená širokej verejnosti, je vhodná aj ako vysokoškolská učebnica.

Ve své další knize nazvané Pražské katastrofy se známí pragensisté Eva a Josef Hrubešovi zabývají smutnými událostmi, které stověžaté město nad Vltavou postihlo v průběhu několika staletí. V mnoha kapitolách připomínají kupříkladu požár Národního divadla, zničující povodně v letech 1890 a 2002, havárie leteckých balónů na Zemské jubilejní výstavě v roce 1891, výbuch parního kotle a následné potopení parníku Františka Josefa I. v roce 1898, zničující požár velké barokní zbrojnice na Vyšehradě, zřícení domu Na Poříčí, známější tramvajové nehody, nálety spojeneckých letadel na Prahu na sklonku II. světové války, požár plynojemu v Michelské plynárně, havárii lanové dráhy a sesuv zeminy na Petříně a další. Některé katastrofy byly způsobeny přírodními živly, válečnými událostmi, selháním lidského faktoru a bohužel i úmyslně. Jednotlivá témata autoři zpracovali podle historických odkladů, které shromažďovali několik let.

Zkušený spisovatel a historik Václav Junek přichází s poměrně novým pohledem na dějiny druhé světové války ve shodě s celosvětovým trendem, který se nese v duchu hesla ,,co by se stalo, kdyby...“ V této publikaci líčí v jedenácti kapitolách realitu Anschlussu Rakouska, hlavních Hitlerových tažení, největších bitev a bojů na evropských frontách i celé řady dalších zlomových situací, do nichž uvedl Adolf Hitler svět během druhé světové války. Čtenáři jsou nabízeny alternativy, podle nichž každá z nich mohla mít i docela jiné finále. Fakta, data, události a důsledky uvedené v knize souhlasí. Také všechny zúčastněné osoby žily a chovaly se tak, jak je tu vylíčeno. Rovněž ostatní užité reálie odpovídají známým skutečnostem. Každá z vytvořených historických konstrukcí je přitom zajímavou evokací konkrétní zlomové doby a současně pokusem o varující vylíčení Hitlerových alternativních možností a cesty třeba až do samotného pekla. Uvedené skutečnosti však podávají nezvratný důkaz o tom, že válka především Hitlerovým osobním zaviněním nikdy nemohla skončit vítězstvím nacionálně-socialistického Německa, ačkoli k němu obvykle scházelo jen velmi málo. Protože nakonec i nad zdánlivou materiální a statistickou převahou vždy zvítězí jen zdravý rozum, to lepší co je v lidech, pokrok, morálka a civilizace vůbec.

Osobnost dr. Emila Háchy není zapomenuta ani dnes, po celých šedesáti osmi letech, které uplynuly od jeho smrti. Háchův problém však je, že názor veřejnosti zejména na poslední roky jeho života je emotivní, a především výrazně osciluje mezi Háchovým zatracením na jedné straně a určitým obdivem na druhé. Už proto je pozoruhodné. jak zásadně se tento napohled drobný, nenápadný, zranitelný a fyzicky předčasně zestárlý muž zapsal do moderních českých dějin. Dokonce porovnatelně s jeho programově mnohem většími velikány. Do jisté míry už za svého života (ale především poté) skutečným strůjcům historie posloužil. Neboť se právě jim prakticky v každé době, počínaje už rokem 1939, velmi dobře hodil – jako příměr, jako příklad, jako symbol pro ten který myšlenkový směr, odkaz či aktuální politický záměr. Anebo jako alibi, to jistě jak komu. Posláním této knihy není jen tak jednoduše se přiklonit k jedné či druhé straně. Jejím hlavním záměrem je ukázat dr. Emila Háchu ve srozumitelné podobě. Proto veškeré informace o něm uvádíme bez emocí, s maximálně možnou měrou objektivity a co nejpřehledněji, aby si čtenář mohl utvořit vlastní úsudek.

Proč odletěl Rudolf Hess do Londýna a proč nedostal Jozef Tiso milost? Proč byli na konci druhé světové války v Berlíně první Sověti a proč si Adolf Hitler nevzal za manželku Winifred Wagnerovou? Jak byl unesen Adolf Eichmann a jak to bylo s Leninovou cestou v zaplombovaném vagónu z Curychu přes Německo do Ruska? To jsou některé z otázek, na něž je hledána odpověď ve 27 historických miniaturách. Vedle tragického příběhu generála Vlasova nabízí jejich autor mimo jiné také vyprávění o dvou kapitulacích maršála Pauluse, o Háchově noční audienci u Hitlera, o souboji rozvědek před dnem D, o Zorinově pražské misi v únoru 1948 nebo o zcela neznámé misi Nečacově v polovině září 1938. Volné brouzdání v dějinách 20. stolení také přináší vylíčení Benešovy role v případu Tuchačevskij, ale třeba i náhody, která vedla v červnu 1942 k vypálení Lidic. Mnohé jistě zaujme vyprávění o Marxově nemanželském synovi nebo o příčině náhlé Gottwaldovy smrti v březnu 1953. Dovědí se také o okolnostech vzniku fámy o mrtvém studentovi na Národní třídě a na závěr i ledacos o pozadí nejdůležitějšího jednání sametové revoluce, které vyústilo na sklonku roku 1989 k volbě Václava Havla prezidentem tehdy ještě socialistického Československa.

Kniha Miroslava Polreicha je ojedinělým a unikátním svědectvím o mezinárodně politických událostech poslední doby. Rozkrývá pozadí a dává přehled o politické geografii rozhodujících diplomatických postupů při přípravě a průběhu transformačního procesu se zvláštním zaměřením na stav a předpokládaný vývoj bezpečnostního prostředí. Poskytuje konkrétní rozbor současných politických podmínek USA, Ruska, Číny a jejich vzájemné závislosti. Na uvedených příkladech charakterizuje v podstatě pozitivní, ale i kontraverzní roli české účasti na těchto událostech, ke kterým poskytuje nové, dosud ne zcela známé informace. Poukazuje otevřeně a kriticky na odpovědnost zainteresovaných osob a organizací. Zachovává teoreticko-analytický přístup z pohledu mezinárodních vztahů, práva a organizací (OSN, EU, NATO), které jsou nejenom věcně charakterizovány, ale podrobeny celkovému hodnocení z hlediska možného perspektivního vývoje. Kniha je pojata i jako metodologické vodítko pro vnímání podstaty funkce zahraniční služby. Autor ve své knize vychází z aktivního působení v diplomatické a zpravodajské službě. Sugestivně podává svědectví o pozadí jeho napojení na zpravodajské služby SSSR a USA při řešení globálních konfliktních a krizových situací. Kniha je určená všem vnímavým čtenářům, studentům vysokých škol a učitelům mezinárodních vztahů a dějepisu.

Dějiny lidstva znají celé legie svých zrádců i velezrádců. Zrada je samozřejmě vždy bezectným činem proradnosti, slabosti určitých jedinců jednajících na základě rádoby neomylného vyššího principu. Je často projevem vypočítatelnosti i omezenosti, avšak s nedozírnými následky. Na zradu může být samozřejmě pohlíženo z mnoha různých pohledů a v důsledku toho může být zpětně i různě hodnocena. Kniha, kterou vám předkládáme je zajímavá nejen faktografií týkající se zrádců jako takových, ale především jejich osudy, cestou, kterou procházeli a tím jak nakonec sami skončili. Je to smutné čtení, které nikoho nenechá na pochybách o vině těch, kteří chtěli tak či onak vstoupit do dějin, avšak sami skončili na jeho propadlišti. Malý výběr kapitol z této knihy: Brutus, Gaius Julius Caesar a jejich společní přátelé, Filip Sličný, Templáři a Jacques de Molay, Vladimír Uljanov a císařský generální štáb, Vidkum Quisling, Brežněv a Nulita S. Chruščov, Michail V. Grobačov, Boris Jelcin a nomeklatura a další...