Najnovšie - História, vojnová literatúra strana 73 z 82

Ještě dnes si mnozí lidé myslí, že naši předkové žili mravněji a zdravěji. Což není pravda, je to mýtus. Před několika stoletími se žilo jinak. Lidé více pili, dá se říci, že doslova chlastali. Píše o tom například Jakub Arbes a profesor Vladimír Vondráček. V českých dějinách 16. - 18. století měla kriminalita vzestupnou tendenci. Ovšem nešlo o nějaké naše specifikum. Podobné problémy měli i v jiných částech Evropy. V té době byly nejrozšířenější majetkové delikty, které tvořily u většiny soudů skoro polovinu jejich trestné agentury. Neúprosné ekonomické zákony přivedly mezi zloděje, loupežníky a pytláky zchudlé šlechtice a zejména řadu městských a venkovských lidí. Tito lidé neuměli jiným způsobem řešit snížení své životní úrovně a existenční nejistotu. K nim ovšem musíme připočítat i skupiny žijící na okraji společnosti, které téměř organizovaně kradly, loupily a pytlačily a úzce spoupracovaly s překupníky. Autor vybral třicet tři případů z východních Čech, o kterých si myslí, že jsou pro svou dobu typické a navíc se neskromně domnívá, že čtenáře nejen pobaví, ale i poučí.

Kniha Ich veličenstvá pyramídy ponúka čitateľovi dobrodružnú prehliadku skutočných „kamenných zázrakov na Níle“ a zároveň najstarších monumentálnych stavieb na svete, pred ktorými stojí v úžase aj dnešný človek. Už starovek pokladal pyramídy za prvý zo siedmich divov sveta a tento prívlastok im právom zostal dodnes. Svojou fantastickou veľkosťou a geometricky triezvou architektúrou vzbudzujú zvedavosť a vyvolávajú množstvo otázok. Odpovede na mnohé z nich nájde čitateľ práve v tejto knihe, ktorá je doplnená chronologickými tabuľkami, mapami, plánmi, rekonštrukciami pyramíd (s priľahlými chrámami, mastabami a satelitnými pyramídami) a tiež farebnými fotografiami dnešného stavu.

Slovensko zasiahlo mnoho vojen, povstaní a revolúcií. Vojakov a bojovníkov viedli vojvodcovia, generáli, skvelí i menej skvelí stratégovia. Táto kniha prináša to najzaujímavejšie a najzásadnejšie o štyridsiatich vyznamných mužoch, ktorí neraz rozhodovali o osudoch celých národov a výrazne ovplyvnili naše dejiny. Bojovali, víťazili, mýlili sa. Rodion Jakovlevič Malinovskij, Gotthard Heinrici, Jozef Turanec, Rudolf Viest, Alexej Alexejevič Brusilov, Ferdinand Foch, Artúr Görgei, Vinzenz Ferrerius von Bianchi, Michail Illarionovič Goleniščev-Kutuzov, Napoleon I. Bonaparte, Andrej Hadík, Ladislav Berčéni, Ján Pálfi, Siegnert Heister, Eugen Savojský, Karol Lotrinský, Ján III. Sobieski, Mikuláš Zrínsky, Ahmed Köprülü, Jean-Louis Raduit de Souches, Raimondo de Montecuccoli, Albrecht z Valdštejna, Gabriel Betlen, Charles Bonaventura de Buquoy, František Nádašdy, Mikuláš Pálfi, Lazarus von Schwendi, Matej I. Korvín, Jan Jiskra z Brandýsa, Ján Huňady, Prokop Holý-Veľký, Ľudovít I. Veľký, Bajdar, Ladislav I., Boleslav I. Chrabrý, Štefan I., Svätopluk I., Samo, Valentinianus I., Marcus Aurelius.

Na ceste za siedmimi divmi sveta sa prejdeme palmovými hájmi na brehoch Nílu i výstavnými sálami parížskeho Louvru a Britského múzea, prašnou púšťou Mezopotámie i modrými vlnami Egejského mora, slnečnou Heladou a Malou Áziou a dostaneme sa až na čarovné ostrovy Rodos a Faros v Stredozemnom mori. Okrem toho si všimneme aj ďalšie, neoficiálne divy sveta. A hoci „ich krása sa podobá slnku, ktoré svojou žiarou oslepuje tak, že nedovoľuje vidieť iné veci“, ako hovorí Filón Byzantský, budeme sa s chuťou pozerať aj na svet okolo nich. Putovanie za siedmimi divmi sveta nás zavedie do dávnych čias, do hĺbok dávnych kultúr, bez ktorých by nebolo ani modernej Európy. Zoznámime sa s tromi hlavnými kultúrnymi oblasťami staroveku: egyptskou, mezopotámskou a gréckou. Iste nebude zbytočné, keď sa pozrieme dnešnými očami na diela, ktoré antický svet považoval za najväčšie výtvory ľudského umu a rúk. Zostáva nám len ľutovať, že ich už dnes nemôžeme vidieť na vlastné oči...

O velikých ženách se nepíše tak často, jako o velikých mužích. Autor této knihy se to snaží částečně napravit. V portrétech dvaceti pozoruhodných žen se dozvíte nejen o první ženě, která obeplula svět, ale i tom, komu se říkalo rýnská Sibyla, o tom, že Meluzína byla Francouzska, o některých matkách světců, ale také o tom, že první nositelka Nobelovy ceny za lékařství a fyziologii se narodila v Praze.

Kniha hovoří o městě, které se nazývá věčným, i o říši, jíž dalo jméno. Vypráví o cestě od bezvýznamnosti ke světovládě, o válkách i kulturních památkách, o hrdinských i všedních dnech, o slávě i o rubu této slávy. Je to vzrušující líčení nenávratného mládí lidstva, jež nazýváme antikou, z pera jednoho nejlepších autorů literatury faktu - Vojtěcha Zamarovského.

První světová válka se stala „matkou katastrof“ 20. století. Rozvrátila mezinárodní řád a vnitřní systémy budované během předcházejícího věku, který přinášel modernizaci společností, s výraznými výsledky v technice, vědě a kultuře. Snění o plné svobodě člověka se zalklo blátem zákopů, bylo zabito v nekonečných bitvách, zadušeno zupáctvím, nouzí a hladem. Šrapnely umlčely spory o smysl dějin a kultury. Válka znamenala neštěstí, které poválečný mír neodstranil, naopak přišly jeho nové projevy a zlé důsledky, k nimž patřily totality, nová velká válka, dlouhodobé mezinárodní napětí. Proto poutá válečné čtyřletí stálou pozornost, prohlubují se znalosti jeho příčin a vojenského a hlavně politického průběhu. Tato publikace není jeho přehledem, systematickým podrobným výkladem, v pestrých kapitolách chce ale postihnout hlavní události, které nesly vývoj. Nachází také ilustrativní podrobnosti, v nichž se obráží podstatné. Zvláštní pozornost patří české tématice, „české otázce“, kterou světová válka otevřela různým řešením. Zaznamenává, proč a jak se prosazovala zcela nová československá státní idea.

Na rozdíl od dřívějších knížek o pravěku českých zemí se autor soustřeďuje na vztahy našeho pravěku k jiným částem Evropy a Středomoří, pokouší se je osvětlit v širším kontextu a ukázat, jak se i Čechy s Moravou aktivně účastnily kulturního vývoje celoevropského i celosvětového. Kniha je bohatě vybavena ilustracemi a mapami, dokumentujícími širší souvislosti jednotlivých etap pravěkých dějin našich zemí.PhDr. Jan Bouzek, DrSc., profesor klasické archeologie na Karlově univerzitě, se narodil v r. 1935 v Praze, byl hostujícím profesorem v Německu, Rakousku, Francii a USA, vedl řadu archeologických výzkumů u nás i v zahraničí (Bulharsko, Libanon, Srí Lanka), studoval zejména vztahy mezi různými starověkými civilizacemi; vydal řadu knih v zahraničí i u nás. Hlavními popularizujícími knihami jsou Objevy ve Středomoří (1980), Periklovo Řecko (1990, s I. Ondřejovou), Thrákové (1990) a tři menší knížky vydané společně se Z. Kratochvílem (Od mýtu k logu, Archaické myšlení a umění, Proměny interpretací).

Kniha vypráví příběh dobytí hlavního města byzantské říše v roce 1453. Ovládnutí Konstantinopole osmanskými vojsky vešlo do dějin především jako událost, která zakonzervovala nesmiřitelnost dosavadního konfliktu mezi křesťanstvím a islámem na několik následujících století. Jeho prostřednictvím pak byl v Evropě podporován obraz islámu jako čehosi nepatřičného, Evropě navěky cizího. Bez ohledu na skepsi a útoky Evropanů se však sultánu Mehmedovi II. a jeho nástupcům podařilo na ruinách Konstantinopole zbudovat Istanbul - město, které si svojí velkolepostí a významem se svojí předchůdkyní v ničem nezadalo, stejně jako si s Byzancí nezadala říše, jejímž hlavním městem bylo učiněno. Tato kniha proto není o osudové katastrofě či omylu Prozřetelnosti. Je o vývoji, o kontinuitě, a zároveň o stereotypech a utkvělých představách. Je o nás i o těch druhých - o těch, které se i pod vlivem vzpomínky na „pád Cařihradu" stále snažíme ze svého světa vytlačovat.

Kniha dává odpověď na otázku, proč se uprostřed všeobecného optimismu po vyhrané válce nad Francií 1763 začaly uvnitř americké společnosti vršit pocity nespokojenosti, křivdy a vzdoru do té míry, že nakonec přivedly různorodý a dotud protichůdnými zájmy rozdělený národ k ozbrojené vzpouře a zbavení se ochranných křídel mocného Britského impéria. Anatomie jednotlivých fází revoluce zachycuje šíři společenského spektra od postavení obyčejných lidí přes skupinové zájmy až po chování elit, sleduje proces vtahování jednotlivých vrstev do revolučního kvasu a snaží se nalézt souvislost mezi vnitřními zdroji napětí a podrážděnou reakcí na vcelku malicherné podněty, přicházející z Londýna. Americká revoluce se v této perspektivě jeví jako drama souhry okolností, jehož vyústění dodnes překvapuje historiky nepoměrem mezi vcelku omezenými příčinami a dalekosáhlými světodějnými důsledky.

Uprostred Európy, uprostred dvadsiateho storočia, zavraždili Sovieti a nacisti na krvavom území medzi Berlínom a Moskvou štrnásť miliónov ľudí. Počas dvanástich rokov na území dnešného Poľska, Ukrajiny, Bieloruska, pobaltských štátov a v západnej časti Ruska každý rok zmasakrovali v priemere viac ako milión obyvateľov. Bol to výsledok cielenej politiky, ktorá priamo nesúvisela s bojovými operáciami. Kniha pomáha pochopiť, že toto šialenstvo malo systém. Americký historik Timothy Snyder vo svojej knihe podrobne skúma Stalinove a Hitlerove motívy a metódy. Svoje rozprávanie dopĺňa aj dôležitými výpoveďami obetí, ktoré po sebe zanechali listy príbuzným, vyhodili lístky z vlakov či po sebe zanechali denníky. Dielo vychádza zo širokého využívania predovšetkým miestnych prameňov. Opiera sa o autorovu schopnosť nepateticky, cez množstvo epizodických postáv vrátiť aspoň niektorým z týchto miliónov zavraždených tvár a hlas. Výsledkom je originálna kniha, ktorá nás núti nanovo preskúmať najväčšiu tragédiu v európskych dejinách a nanovo premýšľať o našej minulosti. Viacerí odborníci označili Krvavé územie za jednu z najdôležitejších kníh o zlomových udalostiach 20. storočia. Dielo získalo od vydania viaceré prestížne ocenenia a v štyroch krajinách figurovalo na prvej priečke rebríčka bestsellerov literatúry faktu. Neprekvapuje, že okrem prekladov do najväčších svetových jazykov kniha medzičasom vyšla vo všetkých jazykoch, ktorými sa dnes hovorí na niekdajšom krvavom území.

Novější knížky o keltském období v dějinách českých zemí (už ne Československa, jako tomu bývalo dříve, ba dokonce dnes už často zvlášť pro Čechy a Moravu) neponechávají mnoho místa evropskému a světovému kontextu raného vývoje našich zemí. Naše území bylo ovšem – podobně jako v době historické – integrální součástí evropské, mediteránní i eurasijské civilizace a pochopení minulosti nelze dosáhnout bez pochopení jeho souvislostí s ostatními částmi Evropy a k ní přilehlých dalších částí světa. Tato knížka, navazující na předchozí s názvem Pravěk českých zemí v evropském kontextu, se chce opět pokusit o výklad, který býval dříve spíše jen naznačován a zmiňován na okraji: nakolik se naše země v době, kdy byli u nás Keltové rozhodující složkou obyvatelstva, účastnily obecného vývoje civilizací Středomoří a mírného pásu Evropy.

Text představuje zajímavý pohled na problematiku zámořských objevů. Autorka sleduje objevování světa z hlediska euroamerické civilizace, mapuje portugalské, španělské, francouzské, anglické, nizozemské a ruské plavby a věnuje se i popisu vědeckých námořních expedic 18. století. Autorka patří k našim největším znalcům objevných plaveb.

Nadmerné rozširovanie ríše, „jed z Judey“, ako nazval kresťanstvo, a barbari – to sú podľa britského historika tri základné faktory, ktoré spôsobili pád Rímskej ríše. Jeho dielo vyniká nielen erudíciou, ale aj čítavým ironickým štýlom. „Búrka a vlny sú vždy na strane lepších námorníkov,“ píše autor v jednom zo svojich komentárov. Nové slovenské vydanie výberu z diela známeho osvietenského historika vychádza s novým doslovom, ktorý sleduje vývoj historického bádania a kontroverzie okolo mnohých jeho téz. Gibbon si všíma rozdiely medzi krajinami a národmi, rozdiely geografické a klimatické, ale aj intelektuálne a kultúrne, nepodceňuje ani hospodárske faktory. Podarilo sa mu načrtnúť pestrý a živý obraz celého veku ľudských dejín, pričom udržiava čitateľa v napätí zaujímavou témou a neobyčajne názornými opismi udalostí, bitiek, charakterov jednotlivých vodcov a cisárov, ich života a zvykov. Autor neradí jednotlivé fakty za seba, ale pokúša sa objasniť historický vývoj a jeho zákony. Aj vďaka tomuto vynikajúcemu dielu osvietenskej historiografie prestala byť história len zoznamom zločinov, podvodov a nešťastí, ale začali sme skúmať aj jej príčiny a dôsledky. „Gibbon je svojím spôsobom most, ktorý spája staroveké s moderným,“ napísal škótsky historik a mysliteľ Thomas Carlyle. Bol brilantným štylistom, podobne ako ďalší Gibbonov obdivovateľ Winston Churchill, sám autor mnohých historických prác. „Gibona som úplne hltal,” napísal o stretnutí s jeho knihami. „Triumfálne som prešiel všetkým od začiatku až po koniec a mal som z toho veľký pôžitok,“ dodal. Tento pocit z čítania veľkého štylistu a ironika Edwarda Gibbona sa nevytratil ani s odstupom vyše dvoch storočí, ktoré ubehli od napísania jeho hlavného diela.

Na začátku třicetileté války měly Čechy přibližně tři milióny obyvatel, po jejím skončení jich zbylo 800 tisíc. A tito lidé byli většinou na mizině De facto byl zničen obchod, řemesla, domy i statky a velká část obyvatelstva "morálně zdivočela". Trvalo velmi dlouho než se Čechy zase "postavily" na vlastní nohy. Třicetiletou válku (1618 - 1648) můžeme označit jako sérii nepřetržitých drobných válek na území Evropy. Šlo hlavně o mocenské důvody. O potlačení habsburského absolutismu. Byly zde i náboženské důvody, kdy šlo o zrovnoprávnění katolické a evangelické církve. Dnes si nedovedeme představit hrůzy, které třicetiletou válku doprovázely. Největším nepřítelem obyčejného lidu, měst, vsí, osad, byli žoldáci. Všech válčících stran. Násilí se však dopouštěli i poddaní vůči císařským vojákům. Panovalo absolutní bezpráví, které trvalo třicet let a byla jím postižena celá střední Evropa.

Za dlhé stáročia vládlo obyvateľstvu na dnešnom území Slovenska množstvo panovníkov. Spočiatku to boli vladári domáceho pôvodu, neskôr panovníci cudzí. Žezlo držali tristo rokov Arpádovci, štyristo rokov Habsburgovci. Ale vládli nám aj králi z rodu Anjouovcov, Jagelovcov, Luxemburgovcov... Bohato ilustrovaná publikácia Kto nám vládol približuje jedných i druhých: ako vládli, ako žili, akí boli, čo dobré a čo zlé vykonali. Ich obraz sa pred očami čitateľa dotvára prostredníctvom dobových dokumentov, hodnotenia historikov, výrokov súčasníkov i množstvom ilustrácií.

Kniha od známeho autora pre všetkých, ktorí sa zaujímajú o stratené a znovu objavené svety dávnoveku a o ich kultúru, je napísaná prístupným štýlom, a napriek tomu je podložená vedeckými faktmi. Čitateľ sa môže vybrať na cestu po stopách Homérových hrdinov, nájsť odpovede na mnohé otázky okolo Iliady a Odysey – najstarších pamiatok gréckej literatúry a neodmysliteľnej súčasti nášho kultúrneho dedičstva. Schliemann pokladal Homéra nielen za básnika, ale i za historika – a na úžas všetkých súčasníkov našiel miesto, kde kedysi stála Trója, a vykopal jej hradby. Kniha rozpráva o jeho neuveriteľnom živote, zostupoch do hlbín tisícročí, v ktorých objavil nielen nesmierne poklady trójskych a achájskych kráľov, ale i prastarú kultúru, o ktorej ľudstvo doteraz nemalo tušenia. Slovný výklad je doplnený bohatým ilustračným materiálom, ktorý pozostáva z ilustrácií, nákresov, plánov a fotografií súčasného stavu.

Zamarovského Vzkriesenie Olympie je prvou knihou, ktorá v úplnosti podáva vyše tisícročnú históriu antických olympijských hier a navyše sa zamýšľa aj nad ich odkazom dnešku. Je to hold Olympii a olympijským hrám, ale nie ich idealizovanie. Ako konštatuje v diele autor, na olympijskej pôde sa ukázalo, že šport a umenie sú dva mosty na ceste, aj keď nie jedinej, ktorá vedie k dorozumeniu. Kniha je rozdelená na tri časti: prvá sa zaoberá dnešnou Olympiou a históriou jej objavenia, druhá antickými olympijskými hrami vo svetle poznatkov modernej vedy a tretia obnovením olympijských hier a niektorými ich otázkami.

Toto pozoruhodné dielo vyšlo po prvý raz roku 1963 a kritika ho nazvala „archeologickou detektívkou“ a „objavnou vedeckou reportážou“. Ani čas neubral tomuto dielu na zaujímavosti. Vojtech Zamarovský ho navyše nanovo upravil a doplnil novými faktmi, vydavateľstvo Perfekt mu pridalo príťažlivú formu s početnými farebnými a čiernobielymi fotografiami, nákresmi a mapkami. Vyberte sa teda na putovanie za históriou jedného z najzáhadnejších národov staroveku, ktorý pred štyrmi tisícročiami vytvoril mocnú ríšu a zároveň veľkolepú kultúru. Na jej odhalení mal nemalú zásluhu Bedřich Hrozný, ktorému sa podarilo rozlúštiť ich tajomnú reč, vďaka čomu dnes vieme o Chetitoch oveľa viac ako historici, čo žili len pár storočí po zániku Chetitskej ríše.