Najnovšie - História, vojnová literatúra strana 69 z 82

A hosszan elhúzódó „felfedezések kora” volt a legnagyobb szabású világméretű átalakulás kezdete az emberi világban. A „globalizálódás” ekkor kezdődött, és ettől kezdve szüntelen tart mind a mai napig. Az élet számos szépsége ekkoriban kezdett kibomlani, hála a különböző kultúrák megismerésének, és minden konfliktus, amely a mát gyötri, ebben a korban, és annak elsősorban „hódító” jellegében gyökerezett. A felfedezések nélkül nincs gyarmati világ, a gyarmatok nélkül nincs dekolonizálás, és az utóbbi szerencsétlen, olykor elborzasztó végrehajtása nélkül nem alakul ki a mai világméretű káosz. Egyszóval, ha valaki bírálja a globális világ sötét oldalait, úgy szórja átkát a „felfedezőkre”, mert nélkülük nem indulhatott volna útjára az a folyamat, amely sajnálatos módon elvezetett a nagyhatalmi vetélkedéshez, majd a világháborúkhoz is. Mivel a hatalmi (nemritkán csak vélt) érdekek továbbra sem hunytak el, a hatalmak bármely diktátort vagy szervezetet készek voltak támogatni, aki vagy amely momentán szolgálni látszott érdekeiket, ám a lehető leggyorsabban elejtették, ha egy másik erő tűnt fel, és sokszor csak utólag értették meg, hogy nagyon rossz vásárt csináltak.

Vekerdy Tamás ezúttal a huszadik század „lélektanával” foglalkozik. Kötete sokszólamú mű: napi jegyzetek, egykorú reflexiók, emlékírások sorakoznak egymás mellett. A világháború előtti évektől 1956 forró napjain át a rendszerváltás utáni időkig követhetjük nyomon a „privát” történelmet egy magyar liberális tekintetével. Az utolsó bejegyzések „természetesen” a mai iskolaügy anomáliával foglalkoznak – szerzőnk fáradhatatlan gondolkodó az oktatás szünetlenül válságos világában.

Vajon miért érdekel bennünket, mit ettek, ittak, hogyan öltözködtek, kiket szerettek és kiket csaltak meg azok, akiknek történelemformáló tevékenységéről már annyi mindent tudunk? Túlzott kíváncsiság lenne az oka, vagy egyszerű pletykaéhség? Nem valószínű. A történelem hírességeinek szerelmi élete iránti érdeklődés úgy is értelmezhető mint ősi emberi igény a társadalmak élén álló vezetők alaposabb megismerésére. Márpedig hétköznapi szerepekben közelebb érezhetjük magunkhoz a nagyságokat, mint trónusaikon vagy minisztereik között, hadseregeik élén vagy politikai döntéseik meghozatala közepette.

A VÖRÖS HADSEREGNEK volt miért bosszúra készülnie, amikor katonái 1945 januárjában elérték a birodalom határait. A politikai tisztek a hátországban megállás nélkül sulykolták a Wehrmacht és az SS kegyetlenkedéseiről szóló híreket. Az eredmény önmagáért beszélt, a szovjet katonák tűzzel-vassal irtották az ellenséget: harckocsival hajtottak a menekültekből álló menetoszlopokba, tömegesen erőszakolták meg a német nőket, fosztogattak és pusztítottak. A félőrült Führer bunkerében esztelen parancsokat osztogatott. Uralma végén, mintegy a végzetét beteljesítő istenek alkonyaként, még látni akarta a birodalom fővárosának pusztulását. Mindeközben Sztálin összes katonája életét kész volt kockára tenni azért, hogy még az amerikaiak megérkezése előtt elfoglalhassa Berlint. Az orosz levéltárakból napjainkban előkerült archív anyagokból most először derül ki egyértelműen, hogy a szovjet vezetőnek különösen jó oka volt a sietségre. A szovjet, német, amerikai, brit, francia és svéd archívumokból származó megdöbbentő bizonyítékokat felhasználva Antony Beevor rekonstruálja a Harmadik Birodalom végső bukását átélni kényszerült milliók mindennapjait. A Berlin, 1945 – Az összeomlás egyszerre a büszkeség, az emberi butaság, a fanatizmus, a bosszú és a kegyetlenség rettenetes története, és a hihetetlen kitartás, az önfeláldozás és a minden retteneten felülkerekedő élni akarás emlékműve.

Studie O filosofii dějin (vydaná anglicky v New Yorku roku 1957 a francouzsky v Paříži roku 1959) je jediný spis, který Jacques Maritain (1882–1973) věnoval výslovně filosofii dějin. Titul knihy „O filosofii dějin“ (anglicky On the Philosophy of History, francouzsky Pour une philosophie de l’histoire) naznačuje, že Maritain nechtěl napsat ani soustavné pojednání o filosofii dějin, ani ve vlastním slova smyslu úvod do této disciplíny, který by mapoval veškerou její problematiku. Jeho cílem bylo ukázat možnost a platnost určitých filosofických zákonů, které osvětlují lidské dějiny a činí je pro nás srozumitelnějšími. Záměrně se omezil na určitý počet příkladů těchto zákonů a na některé základní problémy, které s nimi souvisí. Ve svých úvahách o filosofii dějin a ve volbě problémů měl do velké míry na zřeteli praktické postavení křesťanů v soudobé společnosti a snažil se vypracovat intelektuální vybavení, které by jim pomohlo řešit jejich „časné“ problémy a úkoly. (Z doslovu Karla Šprunka.)

Podtitul knihy „Drsné i něžné příběhy z Podkrkonoší“ zcela vystihuje charakter práce mladého autora – místního patriota, který má ke kraji opravdu vřelý vztah. Jak sám říká, s pokorou převyprávěl regionální pověsti a lokální historii do podoby přístupné dnešnímu čtenáři, a to především pro lásku k podkrkonošskému kraji a jeho kulturním unikům. Příběhy uspořádal tak, aby obsáhly postupně celé území od Hradce Králové až kamsi po horní Labe, kde začínají skutečné hory, a čtenář tak mohl celé území jejich prostřednictvím jakoby procestovat. Dočteme se například, jak to bylo s Holovousem a jeho jablíčky, o Chodovi z Chodovic, o bleďoučké Aničce Bergerové, o hořickém smrtonosném portálu, a spoustu dalších legend, vystihujících místní kolorit.

Účasť Maďarska v druhej svetovej vojne je fascinujúcim príbehom vzostupov a pádov, zmarených nádejí a snov. Deborah Corneliusová píše o snahe Maďarska získať späť starú slávu spojenectvom s nacistickým Nemeckom. Z dnešného pohľadu bol tento pokus od začiatku odsúdený na neúspech. Kniha sa začína Trianonskou mierovou zmluvou, v ktorej Maďarsko prišlo o väčšinu územia a obyvateľstva. Snaha získať ich späť sa stala základom maďarskej zahraničnej politiky. Maďarskí politici v kľúčových okamihoch uprednostnili zisk územia pred inými záujmami. Uverili, že tým dosiahli svoj dlhodobý cieľ. Namiesto toho pod banálnou zámienkou bombardovania Košíc zaviedli krajinu do zbytočnej vojny, ktorá priniesla utrpenie vojakom na východnom fronte a neskôr aj domácemu obyvateľstvu. Maďarsko sa postupne stalo jedným z najkrvavejších bojísk druhej svetovej vojny a za svoje predchádzajúce rozhodnutia zaplatilo sovietskou okupáciou a štyridsiatimi rokmi komunistickej vlády. Vo chvíľach, keď sa Maďarsko muselo rozhodovať medzi dvoma možnosťami, si nakoniec takmer vždy vybralo tú nesprávnu. Autorka sa venuje aj komplikovaným vzťahom Maďarska s medzivojnovým Československom, vrátane podielu na jeho rozbití prostredníctvom Viedenskej arbitráže. Neobchádza ani dodnes kontroverznú tému povojnovej výmeny obyvateľstva a postavenia maďarskej národnosti menšiny na našom území medzi vojnami aj po nej.

Je ešte možné o holokauste, tejto zdanlivo uzavretej kapitole ľudských dejín, povedať niečo nové? Kniha amerického historika to robí nielen preto, že si podrobnejšie všíma environmentálne pozadie nacistickej ideológie a premeny jej ústredných cieľov, ale aj preto, že vidí naliehavú paralelu so súčasnosťou, keď sa klimatické zmeny premietajú do svetovej politiky. Svet sa namiesto vízie lepšej budúcnosti čoraz viac zaoberá temnými apokalyptickými scenármi, kde boj o obmedzené prírodné zdroje môže prerásť do veľkých konfliktov. V impozantnom príbehu o vyhladení a prežití, predstavuje Timothy Snyder nové vysvetlenia obrovských ukrutností napáchaných v dvadsiatom storočí a odhaľuje riziká, ktorým čelíme v dvadsiatom prvom. Využívajúc nové pramene z východnej Európy a zabudnuté svedectvá Židov, ktorí prežili, pripomína autor, že masová vražda Židov je udalosť nie tak vzdialená a oveľa pochopiteľnejšia, ako by sme sa nádejali – a teda oveľa hrôzostrašnejšia. Holokaust sa začal na temnom a dostupnom mieste – v Hitlerovej mysli. Jeho zárodkom bola myšlienka, že odstránenie Židov by mohlo obnoviť rovnováhu a planéte a umožniť Nemcom získať zdroje, ktoré zúfalo potrebovali. Táto predstava o svete sa mohla dať zrealizovať, len ak by Nemecko zničilo iné štáty, čiže Hitlerov cieľ bola koloniálna vojna na európskej pôde. K najväčším stratám na životoch došlo na miestach, kde sa úplne rozpadli politické štruktúry. V bezštátnych zónach zomreli takmer všetci Židia. Pomáhalo im niekoľko ľudí, zopár spravodlivých, ktorých nepodporovali žiadne inštitúcie. Snyder upozorňuje na ponaučenie plynúce z holokaustu a dospieva k záveru, že sme nepochopili moderný vek a ohrozili tým našu budúcnosť. Začiatok dvadsiateho prvého storočia sa bude podobať na začiatok dvadsiateho, problémy s jedlom a vodou budú sprevádzať ideologické výzvy globálneho poriadku. Náš svet má toho viac spoločného s Hitlerovým, ako sme si ochotní priznať a ak ho chceme zachrániť, musíme sa naučiť vidieť holokaust v pravom svetle – a nás tiež.

Britský historik nevidí ruskú revolúciu ako jednotlivú udalosť, ale ako storočný cyklus násilia a honby za utopickými snami. Zatiaľ čo iní historici sa zamerali na kataklizmatické roky tesne pred a po roku 1917, Orlando Figes zobrazuje oveľa širšie obdobie. Revolúcia mení formu a charakter, no stále si zachováva podobné idealistické ciele, od svojich počiatkov v hladomorom sužovanom roku 1891 až po svoj koniec a kolaps komunistického Sovietskeho zväzu v roku 1991. Figes rozoznáva tri základné fázy: Lenin a boľševici, ktorí prichádzajú s deštrukciou všetkého starého a zrodom nového systému, pričom toho obdobie ukončí až teror tridsiatych rokov; stalinistická generácia pochádzajúca z nižších tried, ktorá vytvorí pevné štruktúry sovietskeho režimu a svoju legitimitu utvrdí víťazstvom v druhej svetovej vojne; a generácia roku 1956 ovplyvnená odhalením kultu osobnosti a stalinistických zločinov, no stále považujúca revolučný zápal za liek na ekonomický úpadok a stratu lojálnosti voči režimu. Až do zániku sovietskeho režimu jeho vedúci predstavitelia verili, že pokračujú v revolučnom diele započatom Leninom. S autoritou a charakteristickým štýlom, ktorým sa preslávil už vo svojich predchádzajúcich knihách, prináša Orlando Figes pútavú a svojim spôsobom revolučnú zmenu pohľadu na jednu z kľúčových udalostí dvadsiateho storočia.

Pavel Križko pracoval takmer celý život ako archivár. Vďaka tomu sa oboznámil s dejinami banských miest na Slovensku. Spoznajte ich i vy, ktorí dejiny študujete, ktorí ich učíte, i vy, pre ktorých sú dejiny záľubou. Klasika zo Zlatého fondu SME.

Projděte se s námi po Karlově mostě a nechte si povídat o svatých, kteří na vás mlčky shlížejí ze svých kamenných podstavců. V unikátní publikaci "Svatí na Karlově mostě" Jiří Glet sesbíral příběhy vzniku jednotlivých soch i životů svatých, které tyto sochy znázorňují.

Rozsiahle epicko-didaktické dielo „Mijawa s nowím wekom“ (vyšlo r. 1851) zachytáva históriu Myjavy. Autor prejavil v ňom vlastenectvo, lásku k rodnému kraju, k ľudstvu a pokroku vôbec. Digitalizátori Zlatého fondu SME ho prepísali zo švabachu pre dnešných čitateľov.

Nová kniha publicisty Karla Kýra přináší šedesát příběhů z historie, zaměřených především na tajemství, záhady a svědectví zázraků. Dočtete se například o kapucínských katakombách v Palermu, o bílé paní v Hofburgu, jak se stal svatý Zikmund českým patronem, o zázračných obrazech a studánkách či o původu Hitlerova antisemitismu a mysticismu.

V knize "Jak jsem miloval Stalina" se dlouholetý žurnalista Karel Kýr věnuje rozličným tématům, vážným i nevážným. Vzpomínky na život v socialismu střídají úvahy nad aktuálními tématy a politicky laděné fejetony.

Kniha Politické systémy anglosaských zemí představuje pokus o nahlédnutí na ústavní a politické systémy vybraných anglosaských zemí - Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Australského svazu, Nového Zélandu, Irska, Jihoafrické republiky, Kanady a Spojených států amerických - z institucionální perspektivy. Uvedená skupina zemí sdílí společnou historii v rámci britského koloniálního impéria, což vede (mimo jiné) k označování těchto zemí za anglosaské (s výhradami u Irska a Jihoafrické republiky). Společná minulost se různým způsobem promítla do podoby ústavních a politických systémů, a je tedy namístě se ptát, do jaké míry a z jakých důvodů jsou si politické systémy anglosaských zemí v institucionální perspektivě podobné.

Předkládaná kniha se věnuje fenoménu nastupujících mocností globálního Jihu, jejichž emancipace jsme svědky od konce studené války. Globální hospodářská krize pak ukazuje, nakolik je vzestup nezápadních zemí významnou součástí soudobého mezinárodního řádu a nakolik svou existencí ovlivňují jeho podobu. Autoři se snaží zachytit jak strukturální faktory stojící za vzestupem nových mocností, tak přiblížit specifika pětice zemí, které jsou v souvislosti s daným tématem často diskutovány. Jednotlivé studie jsou věnovány Číně, Indii, Brazílii, Jihoafrické republice a Indonésii, na nichž jsou představeny klíčové faktory stojící za politicko-ekonomickým rozmachem těchto zemí.

Tato publikace svým stylem volně navazuje na knihu S Theodorem o hieroglyfech. Je tedy psána jako dialog mezi mladým Martinem a moudrým Theodorem, který tentokráte medituje nad staroegyptským uměním doprovázeným krátkými hieroglyfickými nápisy. V prvních dvou kapitolách je čtenár uváděn do samých počátků egyptského umění, seznamuje se s nejstaršími jeskynními malbami v oblasti Sahary a poznává hlavní rysy a symboliku egyptského umění včetne symboliky barev a pravidel při malování. V následujících dvou kapitolách se Theodor podrobně zamýšlí nad zlatým Tutanchamonovým trůnem a nad reliéfem z chrámu Sethiho I. v Abydu. Při svých meditacích se moudrý učitel dostává také k dalším důležitým tématům egyptské ríše, jako je rituál otevírání úst, putování zemřelého podsvětím nebo mumifikace. Jak je už pro Theodora typické, snaží se některými staroegyptskými myšlenkami inspirovat i človeka dnešní doby. Kniha není gramatickou učebnicí a nevyzývá k výuce jako její předchůdkyně, proto je mnohem stravitelnější a přístupnější. Tabulky s minislovníčkem a vysvětlením hieroglyfických znaků umožňují čtenáři bezprostřední kontakt se staroegyptským písmem, nicméně mohou být přeskočeny, aniž by utrpěla četba. V knize se nachází mnoho barevných fotografií, které nejsou pouze doplňujícím materiálem, ale nedílnou součástí textu. Jsou jakýmsi obrázkovým písmem v duchu staroegyptského umění. Čtenář si u nich může odpočinout a načerpat z jejich duchovního náboje.

Kniha a výkresová dokumentace ponorek je určena jednak pro širokou veřejnost a jednak pro modeláře. Materiály o ponorkách byly donedávna velmi málo přístupné. To, co bylo dostupné, bylo velmi nepřesné a často záměrně zkreslené, i když se jednalo o velmi staré konstrukce. Nebyly uváděny problémy při vývoji a stavbě, chyby konstrukcí, konstrukční prvky, dějiny té které lodě a další doklady. Tak byl uveřejňován vlastně jen bezcenný balast, navíc často jednostranně upravený a idealizovaný. Zapomínalo se na to, že námořníci plavící se na ponorkách trpěli omezeným prostorem, vydýchaným a zkaženým vzduchem páchnoucím zplodinami z výfuků naftových motorů, kyseliny, nedostatkem hygieny, vlhkostí a podobně. Tito lidé – u všech válčících stran – nejen přinášeli utrpení druhým, ale i sami trpěli a případně i umírali za podmínek, kdy jejich šance na záchranu a přežití byla mizivá. V zimě trpěli stálou vlhkostí a chladem, v létě nadměrným teplem, za plavby nedostatkem spánku a hlavně obrovským psychickým vypětím. Tím vším nemíním ospravedlňovat, co část posádek napáchala mimo běžné válečné akce ve všech válečných konfliktech, které se na naší planetě odehrávaly a odehrávají. Je často pouze věcí náhledu historiků zúčastněných stran a jejich subjektivního názoru, jak hodnotí uplynulé události i jejich aktéry a jakým způsobem je vylíčí. Faktem je, že postupem času a vývojem techniky docházelo průběžně k pozvolnému vylepšování životních podmínek posádek. Záleželo na konkrétní zemi, která ponorky vyráběla, jakým způsobem se její konstruktéři stavěli k tomu, že lidé musí na ponorkách nejen bojovat, ale i žít. Výsledkem jsou dnešní atomové giganty, kde posádky nejvíce ohrožuje případná porucha atomových reaktorů, požár nebo selhávající lidský faktor. Tyto okolnosti způsobily v posledních letech velké množství různě těžkých havárií včetně ztrát lodí u všech námořnictev. Pro modeláře by kniha a plánky v ní měly být povzbuzením ke stavbě modelů ponorek i přes bodový hendikep na soutěžích maket, kde jsou právě ponorky hodnoceny podstatně méně pro menší množství detailů. Z tohoto důvodu doposud staví tento typ lodí málo modelářů a na soutěžích se objeví maximálně jedna či dvě lodě. Ty pak nemohou soutěžit mezi sebou a jsou přiřazeny k jinému typu lodí, kde je jejich šance snížena i přes velmi pečlivé provedení. Ponorka svým způsobem připomíná letadlo již z důvodu, že se rovněž pohybuje v třírozměrném prostoru, ale svým provedením leteckou techniku předstihla.

Kolik Číňanů znáte jménem? Dva? Tři? Aj Wej-wej bude s velkou pravděpodobností jedním z nich. V říjnu 2010 vystavil v londýnské galerii Tate Modern instalaci nazvanou Slunečnicová semínka. V dubnu 2011 byl uvězněn a déle než dva měsíce strávil v nelidských podmínkách. Nejslavnější žijící čínský umělec a aktivista je osobností s mimořádným univerzálním talentem, odvahou a lidskou integritou. Je schopen navrhnout dům, natočit film, psát si každý den internetový blog, rozbít vázu z dynastie Chan s nevyčíslitelnou historickou hodnotou či pomáhat obětem zemětřesení. Od začátku své umělecké dráhy otevřeně vystupuje proti nejmocnějšímu totalitnímu režimu současnosti. Činí tak nejen slovy, ale i svou tvorbou – je autorem mnohých z nejkrásnějších a nejzáhadnějších uměleckých děl naší doby, děl, která oslovila miliony lidí po celém světě. Když byl Aj Wejwej propuštěn z nezákonné vazby, přiletěl za ním do Pekingu spisovatel a novinář Barnaby Martin. Zajímal se o jeho uvěznění a zároveň se chtěl dozvědět více o tom, co se vlastně děje v zákulisí nejvyšších pater čínské komunistické strany. Rozhovory obou mužů a Martinovy rozsáhlé osobní zkušenosti s Čínou daly vzniknout této knize. Viselec je sondou do Ajova života, umění i aktivistických postojů, zároveň jde ovšem i o úvahu nad kreativním procesem a vývojem umění v moderní Číně. Barvitě vypráví o dětství stráveném v zemljance na poušti Gobi, dospívání během kulturní revoluce i o tom, co chce svými díly sdělit. Potvrzuje se zde, že Aj není namyšleným umělcem, kterému jde pouze o vystavování svých děl v západních institucích zvučných jmen. Nepatří mezi ty, kteří se kvůli slávě otočí zády k vlastní zemi. Přináší svědectví o stále silnějším čínském boji za demokracii a otevřenou společnost. Je to kniha o odvaze a naději v místech, kde svoboda a spravedlnost stále chybí.