Najnovšie - Fejtóny, rozhovory, reportáže strana 53 z 75

Publikácia vychádza z bohatého archívu fotografií Antona Šmotláka (1920 - 1979), na ktorých zaznamenal oficiálny aj neoficiálny literárny život na Slovensku v dvoch desaťročiach. Literárni vedci Vladimír Petrík a Vladimír Barborík v krátkych sprievodných textoch a výberom citátov z dobovej tlače približujú, ako sa menili literárne a spoločenské pohyby 60. a 70. rokov minulého storočia, najmä ako sa menil vzťah moci a umeleckej tvorby aj postoje autorov.

Deníkové zápisy Danici Valenové popisují období od konce druhé světové války do roku 1960. Jsou v nich zachyceny životní osudy věřící rodiny, které byly dramaticky ovlivněny poválečnými událostmi a zejména komunistickým převratem v roce 1948. Po něm byl autorčin manžel, František Valena, zatčen a za velezradu a špionáž odsouzen k 22 letům žaláře. V té době měli dvě malé děti a třetí bylo na cestě. Kniha je jedinečným svědectvím o údělu matky a manželky politického vězně v čase nesvobody. Estébáci byli po tatínkově zatčení pořád před barákem. Když maminka byla už v pokročilém těhotenství, bylo to někdy v únoru, venku velký mráz, všude sníh a led, a ona šla Klimentskou ulicí, v náručí držela malého Tomáše, a jeden estébák, který ji sledoval, jí nastavil nohu. Ona zakopla, upadla a on se tomu smál a měl ještě nějaké řeči. Na druhou stranu jsme měli okruh přátel, kteří za námi chodili, přestože domovnice o každé návštěvě věděla a museli se zapisovat. Byla to tedy i doba velkých přátelství, solidarity a hmatatelné lásky. Bylo dost lidí, kteří by za nás dali život, vzpomínají sestry Valenovy.

Rozsáhlá vzpomínková próza světoznámého izraelského autora je knihou v mnoha ohledech výjimečnou a výjimečný je i její ohlas. Oz v ní vytvořil své nejlepší a také nejosobnější dílo, které spojuje rodinnou ságu se vznikem židovského státu. V tragických a dojemných epizodách se prolíná moderní historie a příběh dvanáctiletého chlapce, jenž se vyrovnává s osudovou ranou v podobě matčiny sebevraždy a posléze opouští domov, aby v prostředí kibucu nastoupil svízelnou cestu samostatného života a uměleckého zrání. Příběh spisovatele, který se stal aktivním hybatelem politického života svého národa, je zároveň jedinečným dokumentem o jednotlivci uprostřed velkých dějin.

Unikátní dokument o nelidských podmínkách v nacistickém pekle Po čtyři dekády byl ryze ženský koncentrační tábor Ravensbrück ukryt za železnou oponou a o jeho skutečném příběhu toho bylo známo jen velmi málo. Jeho branou během šesti let prošlo na 130 000 žen z více než dvaceti evropských zemí, přičemž mnohé pocházely z tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava. Vězeňkyně se zde staly cílem bití a mučení, byly posílány na otrockou práci, hladověly a nakonec byly popravovány. Až do osvobození v roce 1945 v táboře přišlo o život 30 000 až 50 000 žen. Sarah Helmová se s využitím dosud neznámých svědectví a interview s přeživšími, kteří teprve nyní promluvili o své minulosti, dostává do samého středu táborového dění a čtenářům se všemi detaily v knize demonstruje, jak snadno a rychle vzniká nepředstavitelná hrůza. Mnohem více než výčtem krutostí je ale kniha Ravensbrück přesvědčivým popisem toho, co jedna z přeživších žen nazvala hrdinstvím, extrémní lidskou houževnatostí a zcela výjimečnou vůlí k přežití. Přesná, inspirativní a hluboce znepokojující, kniha Ravensbrück je přelomovou prací v oblasti historického zkoumání. S neobvyklou otevřeností připomíná schopnost lidstva dopouštět se bestiálních činů a zároveň i jeho odvahu se jim bránit. Sarah HELMOVÁ je autorkou knihy A Life in Secrets: The Story of Vera Atkins and the Lost Agents of SOE a hry Loyalty o válce v Iráku. Pracuje jako novinářka pro Sunday Times a jako zahraniční korespondentka Independent. Žije v Londýně s manželem a dvěma dcerami.

Udo Ulfkotte utolsó figyelmeztetése "Valakinek végre meg kell mondania az embereknek az igazságot!" A 2017-ben tragikus hirtelenséggel elhunyt német szerző a Határtalan bűnözés című könyvének bővített kiadásán dolgozott. Halála előtt néhány héttel egy interjúban arról számolt be, hogy a hatóságok mindent megtesznek azért, hogy megakadályozzák a mű megjelenését, amelyben többek között a németországi migránsok által nők és gyermekek ellen elkövetett erőszakról írt. "A kiadóm úgy döntött, hogy nem Németországban nyomtatja ki a könyvet, hanem külföldön, én sem tudom pontosan, hogy hol. Nem akarják, hogy az ügyészség a publikálás előtt elkobozza a példányokat. Valós veszélye van azonban annak, hogy a könyv megjelenése után letartóztatnak a német hatóságok, mert nem engedelmeskedtem az ügyészi felszólításnak, hogy kövessem Angela Merkel -Willkommenskultur- programját. A Facebookról és a digitális médiából bármikor nyomtalanul eltüntethetnek, de ezt a könyvet kinyomtatják, így marad belőle példány bizonyítékként. Ha bíróság elé állítanak, felolvasom az egész könyvet, és bebizonyítok minden egyes esetet. Megkérdezem a bíróságtól és az ügyészségtől, hogy tessék megmondani, miért állok itt, ha a tényeket írtam le?" (Udo Ulfkotte)

Jde o soubor fejetonů, v nichž autor z různých úhlů a dějinných pohledů líčí prolínání osudů lidstva s takovými zdánlivě nezajímavými věcmi, jako jsou některé potraviny, nápoje, koření či drogy. Ale popisuje to svým svébytným způsobem, jeho vyprávění chvílemi nabývá podobu zlomků jeho autobiografie, chvílemi jde vlastně o vyprávění cestopisné, jindy o části vysloveně historické či dějepisné. A to vše doplněné o nepředstavitelné množství informací o všem možném i nemožném, včetně životopisných údajů o lidech, kteří se na tom kterém objevu či vynálezu podíleli. Jde vlastně o velmi rafinovanou učebnici, kde si čtenář – unášen proudem autorova vyprávění – při četbě ani neuvědomí, že je vzděláván a jak se mu rozšiřuje obzor. Díky tomu je naplněno Komenského heslo „Schola ludus“, neboli „Škola hrou“. Autor tu zúročil skutečnost, že prakticky po celý svůj život, vedle svých hlavních profesí, na vedlejší úvazek přednášel na vysokých školách, zejména na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Kniha rozhovorov s osobnosťami slovenskej literatúry a umenia, esejí a recenzií výstižne dokresľuje obraz slovenskej kultúry na začiatku 21. storočia, mapuje literárne dianie, nevyhýba sa však ani témam etiky, umenia, či kultúry v širšom kontexte. Neformálne vyznania oslovených tvorcov, ostré glosy a intenzívne sondy do súčasného diania oslovujú nielen odborníkov, ale i širšiu čitateľskú verejnosť. Rozhovory sú s: Ľubomír Feldek, Miroslav Cipár, Ján Buzássy, Štefan Moravčík, Peter Jaroš, Peter Gregor, Peter Holka, Peter Mišák, Dušan Mikolaj, Pavol Rankov, Veronika Šikulová, Peter Cabadaj, Andrijan turan, Ivan Kolenič, Peter Karpinský, Hana Lasicová, Peter Getting, ivan Klíma, Pavel Verner, Michal Viewegh, Teraza Riedlbauchová

Kniha rozhovorov s osobnosťami slovenskej literatúry a umenia, esejí a recenzií výstižne dokresľuje obraz slovenskej kultúry na začiatku 21. storočia, mapuje literárne dianie, nevyhýba sa však ani témam etiky, umenia, či kultúry v širšom kontexte. Neformálne vyznania oslovených tvorcov, ostré glosy a intenzívne sondy do súčasného diania oslovujú nielen odborníkov, ale i širšiu čitateľskú verejnosť. Rozhovory sú s: Ľubomír Feldek, Miroslav Cipár, Ján Buzássy, Štefan Moravčík, Peter Jaroš, Peter Gregor, Peter Holka, Peter Mišák, Dušan Mikolaj, Pavol Rankov, Veronika Šikulová, Peter Cabadaj, Andrijan turan, Ivan Kolenič, Peter Karpinský, Hana Lasicová, Peter Getting, ivan Klíma, Pavel Verner, Michal Viewegh, Teraza Riedlbauchová

Knižní rozhovor s renomovaným fyzioterapeutem prof. Kolářem „Hýbeme se buď málo, nebo špatně a pohyb se vytrácí nejen ze života, ale i z medicíny,“ tvrdí profesor Pavel Kolář, renomovaný fyzioterapeut, který už třicet let působí na poli rehabilitační medicíny, potažmo i té sportovní. V důmyslném soustrojí lidského těla a mysli se snaží najít skutečné příčiny, které ho porouchaly, a správnou léčbou navrátit pacientům ztracené zdraví. V rozhovorech s novinářkou Renátou Červenkovou vysvětluje základní principy lidského pohybu a jeho vývoje a také roli, jakou v něm sehrává náš mozek a třeba i špatné geny, stres, přetěžování, neuspokojivé vztahy, absence spirituality, touha „užívat si“... Odhaluje překvapivé souvislosti, neboť v našem organismu se nic neděje náhodně, jak se nám, laikům, často zdá. Proč nás bolí rameno, když máme nádor plic? Proč sušinka uveze na kolečku víc než kulturista? Proč magnetická rezonance nic neobjeví, i když nás záda pekelně bolí? Proč je někdo pohybově šikovnější než ti druzí? Proč si tsunami fotíme, místo abychom před ní utíkali?

Knižní bilanční rozhovor hudebního publicisty Pavla Klusáka s Janem Burianem o hudbě a písničkách mapuje Burianovo rodinné zázemí, tvůrčí zdroje a autorskou tvorbu za bezmála půl století. Jsou představena řadová alba, okolnosti jejich vzniku a také důležitá hudební partnerství od hraní ve dvojici s Jiřím Dědečkem, Danielem Fikejzem nebo Petrem Skoumalem, se skupinou Zvláštní vydání s Vlastislavem Matouškem, v triu s Františkem Jančem a Janem Jeřábkem až po spolupráci se syny Janem a Jiřím nebo nejnověji se skupinou Bizarre Band. Kromě hudebníků se rozhovor věnuje i tvůrčí spolupráci s předními zvukaři a dalšími spolupracovníky. Závěr knihy tvoří autorský komentář Jana Buriana k pětadvacítce jeho písní. Nechybí ani kompletní diskografie a rejstříky.

Mezzosopranistka Dagmar Pecková je právem nepřehlédnutelnou osobností světové hudební scény. Do všeho jde s maximálním nasazením ve svém profesním i v civilním životě. Co se leckdy jeví jako nesmlouvavá nekompromisnost, je zároveň její obrovskou předností z pódií v jejím nezaměnitelném podání doslova čiší smršť emocí a pocit, že se právě teď dotýkáme podstaty umění. O tom, co to obnáší, být částečkou geniální hudby, o sólovém zpěvu jako toreadorství, o pozici klasické hudby v době vycizelovaných hudebních nahrávek, o velkém životním štěstí i o držkopádech je niterný a vzácně kompaktní knižní rozhovor Dagmar Peckové s houslistou, skladatelem a hudebním publicistou Lukášem Kutou. Stranou nezůstala ani ryze praktická stránka povolání operní zpěvačky otázky nás zavedou do zákulisí vzniku opery, jak na hlasovou hygienu, jak skloubit rodinný život s profesním, jak vzít krizi jako životní výzvu a jak uprostřed mnoha dobře míněných rad neztratit sebe. Co se nevejde do odpovědí, najdeme ve fotografiích doprovozených osobním komentářem Dagmar Peckové a také v osobním doslovu jedné ze zásadních osobností života Peckové lékaře Williama Diddena. Kniha nabízí také dosud nejucelenější medailonek umělkyně z pera Jana Králíka. Lukáš Kuta se narodil v roce 1972 v Praze. Vystudoval pražskou Konzervatoř a HAMU v Praze, obor housle a pedagogika. Učil na konzervatoři Jaroslava Ježka. V současné době vyučuje na Arcibiskupském gymnáziu v Praze a na ZUŠ v Černošicích. Působí jako hudební publicista, fotograf, rozhlasový komentátor, učitel, houslista.

Régi közhely: az uralkodók és családtagjaik, vagy akár napjaink magas rangú politikusai esendő emberek. Ha nem tudnak lemondani vágyaikról, hajlamaikról, számukra az élet savát-borsát jelentő élvezetekről, akkor, mivel folyamatosan árgus szemek figyelik minden mozdulatukat, botrány botrányt követ. Különösen az első világháborút megelőző tíz-húsz évben, a XIX. és XX. század fordulóján sokasodtak meg a királyi házak körüli skandalumok a régi értékek megingásával és a mindent kipletykáló sajtó megerősödésével. Martina Winkelhofer más, eddig szokatlan szemszögből mutatja be ezt az izgalmas korszakot: a királyi és császári házak kulisszatitkaiba vezeti be az olvasót. Felidézi azokat a botrányokat, amelyek a legnagyobb uralkodóházak, például a Habsburgok és a Romanovok hatalmát is megrengették. A királyi és császári udvarokban ,,mocskos" levelek jártak kézről kézre, amelyek megszégyenítették a társaság krémjét. Névtelen gúnyiratok keringtek féktelen orgiákról és egy rejtélyes gyógyítóról. Egy trónörökösnő megszökött a házitanítójával, egy király lánya pert indított az örökségéért. Európa legdrágább kurtizánjai kérkedhettek azzal, hogy éjszakára királyoknak diktálták az árat. Egyre több főhercegnő állt a sarkára, hogy joga van a személyes boldogsághoz és a minimális szabadsághoz. Családi drámáktól és botrányos viszonyoktól zengtek a lapok, és megdöbbentő dolgok történtek a császári is királyi gyerekszobákban...

Myslenie Rudolfa Filu je ako tok. Má svoje koryto, prúdy, kaskády, skoky, víry, ponorné prúdenia, ale aj meandre, zátočiny, stojaté vody, brehy, hate, hrádzky. Byť autobiografický znamená v prípade Rudolfa Filu predovšetkým bytie vo výtvarnom umení. Otázky praktického života najradšej vypúšťal. Rozhovory krúžili aj okolo viacerých návratných tém, ktoré Filu práve zaujímali. Voči témam, ktoré nebavili, sa správal ako dieťa. Tváril sa, že otázku prepočul, odbehol od témy, mávol rukou a nechal ju tak. Keď to nešlo ináč, alebo si niečo nepamätal, ukázal na pani Dorotu, ktorá bola od začiatku pri všetkých rozhovoroch a bola ich pamäťou. Hovor Rudolfa Filu a Doroty Filovej, výtvarníka a reštaurátorky, sa postupne zmiešaval do jedného toku, ako sa doňho zlieva spoločný život. Ich dialóg bol otvorený, a pritom zdržanlivý. Mnohé vypovedali, čosi ostalo naznačené, niečo medzi Érosom a Thanatosom skryté.

Ešte nikdy nebola história tak blízko nás ako v tejto knihe! Píše sa rok 1947. Len pred dvoma rokmi sa skončila najväčšia katastrofa v ľudskej histórii druhá svetová vojna. Svet je v troskách a medzi Východom a Západom sa začínajú rozdávať nové karty. Čo z toho bude? Elisabeth Asbrink napísala fascinujúcu knihu s názvom 1947, ktorej hlavným hrdinom je jediný rok v živote ľudstva. Pred očami čitateľov buduje fascinujúcu mozaiku najrôznejších svetových udalostí, ktoré ovplyvňovali povojnový vývoj sveta a mnohé z nich ovplyvňujú ešte aj našu prítomnosť i budúcnosť. Jej pohľady na minulosť sú ako momenty z fotoalbumu, ktorých dosah bol a je ďalekosiahly. Európa, Blízky Východ, USA. Všade vzniká nová prítomnosť. Prebieha Norimberský proces i Marshallov plán, OSN funguje už dva roky a zdá sa, že svet ešte stále môže byť lepší a krajší. Dnes, keď už poznáme aj nasledujúcich viac ako sedemdesiat rokov, nám môže historická lektúra Elisabeth Asbrink pomôcť lepšie pochopiť aj našu prítomnosť.

Magyar hősökről szól a könyv. Egyben az íróról is. Akik a kilátástalanság sötétjéből hihetetlen akarattal - soha semmit fel nem adva- jutottak fel a csúcsokra. A legendák vidám történetei és a sokszínű életutak minden olvasó számára legyen az idős vagy fiatal, felejthetetlen élményt nyújt. Üzenete egyértelmű: Ha nem adod fel és hiszel magadban, te is feljuthatsz a világ tetejére.

Neučesané vzpomínky Vladimíra Bystrova přinášejí shrnutí půlstoleté tvorby významného publicisty, filmového novináře, překladatele, spisovatele, pedagoga, politického komentátora a v neposlední řadě zakladatele výboru Oni byli první, shromažďujícího svědectví o osobách zavlečených po druhé světové válce z Československa do sovětských koncentračních táborů. Kniha vznikla na základě nedokončených pamětí Vladimíra Bystrova a byla doplněna o velké množství archivních materiálů z jeho pozůstalosti. Mnohé z těchto dokumentů jsou publikovány vůbec poprvé například protokol z moskevského procesu s Vladimírovým otcem Nikolajem, odsouzeným za protisovětskou činnost na deset let nucené práce v sibiřském GULAGu, jeho dopisy z lágru a zoufalé, leč neúnavné apely Nikolajovy ženy na zástupce československé vlády. Rovněž poprvé je zde v celém rozsahu uveřejněn zakázaný rozhovor s Janem Werichem z roku 1959 (včetně jeho zvukové podoby), scénář kabaretu Polotrapno, který Bystrov napsal v roce 1960 s Miloslavem Šimkem a při jehož realizaci se dala dohromady dvojice Šimek & Grossmann, vyprávění o pražské návštěvě Shirley Temple-Blackové v okamžiku okupace spřátelenými vojsky v srpnu 1968 (včetně série unikátních snímků), vzpomínky na setkání s Jevgenijem Jevtušenkem, dcerou Fjodora Šaljapina, malířkou Toyen na ostrově Île Saint-Louis či s živou předlohou sochy Karla Dvořáka Čtrnáctiletá. Za zmínku stojí rovněž vzpomínky na Vladimíra Bystrova z pera Jiřího Menzela, Jiřího Stránského a dalších přátel. Základ první části knihy tvoří bezmála dvě stovky rozhovorů s filmovými tvůrci, jež byly publikovány mezi lety 1958 a 1972 v periodikách Film a doba, Film a divadlo, Kino, Svobodné slovo, Mladý svět, Květy aj. Koncem padesátých let stihl začínající žurnalista Vladimír Bystrov vyzpovídat první generaci českého filmu (Machatý, Burian, Pištěk, Vítová, Frič, Wasserman). V téže době vedl v časopise Film a doba odborné rozpravy o kinematografii s Alfrédem Radokem, Kadárem a Klosem, Jiřím Weissem nebo Karlem Högerem. Kromě rozhovorů s klasiky české filmové tvorby (Vláčil, Pojar, Trnka, Brdečka, Zeman) jsou dodnes informačně cenné články mapující vznik a vývoj nové vlny (Menzel, Jireš, Bočan, Forman, Němec, Weigl, Schmidt, Kachyňa, Procházka). Mezi lety 1964 a 1968 Bystrov spoluvytvářel Festivalový deník MFF Karlovy Vary, pro který zpovídal hvězdy formátu Henryho Fondy, Elii Kazana, Tonyho Curtise či Blakea Edwardse. S dalšími zahraničními herci a režiséry (Jeanne Moreauová, Claude Lelouch, Sophia Lorenová, Andrzej Wajda) se setkával nejen z pozice tiskového tajemníka Filmového studia Barrandov, ale i poté, co byl z této funkce po čistkách v roce 1969 odvolán. Z krátkého období mezi lety 1969 a 1972 pocházejí rozmluvy s důležitými postavami sovětské kinematografie (Smoktunovskij, Bondarev, Ozerov, Bondarčuk). V následujících dvou dekádách se smělo Bystrovovo jméno v tisku objevit jen výjimečně nepodepsané zůstaly rozhovory s předními českými sochaři (Jan Kodet, Vincenc Vingler, Břetislav Benda, Zdena Fibichová, Věra Merhautová, Valerián Karoušek). Po revoluci stál Bystrov u vzniku Syndikátu novinářů ČR, časopisu Reflex a výboru Oni byli první. Postupně se přeorientoval na politické komentáře, jejichž výběr tvoří závěr knihy. Velký prostor byl věnován třem kauzám: případu Bystrovova bratrance Vladivoje Tomka, jednoho z posledních lidí popravených na našem území z politických důvodů; případu Vladimírova otce Nikolaje Bystrova, ruského emigranta, odvlečeného v roce 1945 do GULAGu; a případu Bystrovova prastrýce Nicholase Johnsona, jenž byl pobočníkem bratra cara Mikuláše II., velkoknížete Michaila II. Alexandroviče. Osudy každého z nich jsou zcela jedinečné. Synové Vladimíra Bystrova a jeho třetí žena Marta rekonstruovali korespondenci Nikolaje Bystrova ze sibiřského koncentráku i jeho výslechový protokol z Moskvy. Shromáždili dosud neznámé údaje a dopátrali se skutečného příběhu Nikolajova strýce, příslušníka britsko-německého rodu usazeného v Rusku, kter

Oslo, 22. júl 2011, 77 mŕtvych ľudských bytostí zabitých jediným človekom s jasnou víziou a presvedčením. Jediný deň, ktorý navždy zmenil dejiny Nórska, zasial obavy do jeho obyvateľov a zmenil životy desiatkam dotknutých rodín. eden z nás od nórskej reportérky Asne Seierstad nie je chronologickým súpisom udalostí a vyčíslením strát, ale hlbokým pohľadom na osobu Andersa Behringa Breivika, masového vraha, muža zúfalo túžiaceho po sláve a uznaní. Príbeh o Nórsku zachádza do Breivikovho detstva, opisuje traumy malého chlapca, jeho túžby po fyzickej dokonalosti a bohatstve. Veľmi podrobne zachytáva Breivikove prípravy na zločin, ktorý nemožno ospravedlniť žiadnym vysvetlením, samotný priebeh čierneho dňa i súdneho procesu, ktorého výsledkom je 21 rokov väzenia s možnosťou predĺženia. Asne Seierstad zachádza ešte ďalej a paralelne s brutálnym činom nám poskytuje sondu do histórie niekoľkých zasiahnutých rodín, ich životov predtým a potom, teda toho čo z nich zostalo. Kniha Jeden z nás je zúfalý aj mrazivý príbeh jedného muža, ktorého nijako nehodnotí, predloží fakty, myšlienky vraha, postrehy okolia a pocity nedobrovoľne zúčastnených na brutálnom zločine, vyvolá zlosť, (ne)pochopenie, prinúti nás pýtať sa, možno i plakať či kričať.

Redaktor a moderátor Martin Veselovský, oceněný Cenou Ferdinanda Peroutky, se ptá Tomáše Holuba, v současné době plzeňského biskupa O jejich neformálním rozhovoru Martin Veselovský říká: ,,Už z podstaty svého povolání musím být zvědavý člověk. A na Tomáše Holuba jsem byl zvědavý vlastně celých zhruba patnáct let, během nichž se vídáme. Já ve stabilní roli ptajícího se novináře, on v neuvěřitelně se proměňujících pozicích od hlavního kaplana české armády, přes Generálního sekretáře České biskupské konference až po plzeňského biskupa. Od chlapa, který dokázal obstát jako kněz mezi vojáky na balkánských misích, přes náhle tvrdého a nekompromisního vyjednavače o návratu církevního majetku až po biskupa, který žije v extrémně zajímavé éře papeže Františka. V této knize máme oba příležitost vystoupit z daných škatulek. Konfrontovat se i na jiné než čistě tematické úrovni aktuální publicistiky. Mluvit o zkušenostech a pocitech bez nutnosti směřování k tomu nejlepšímu titulku. Jsem zvědavý, jak se nám to povede.“

Jak může přežít řeholnice v pasťáku? Jak se ošetřuje prezident? Jak hovořit o víře v dnešní době? Jaké to bylo, vstoupit za komunistů do tajné řehole? Může řeholní sestra sledovat MS v hokeji, pít pivo a být aktivní na Facebooku? Nebo dokonce mít v rozhlase svůj pořad a kamarády mezi předními sportovci? Tyto a mnohé další otázky zodpovídá v knižním rozhovoru boromejka Angelika Pintířová. Dotýká se nejen palčivých témat dnešní doby, jako je rozpad rodinných vztahů, dědictví komunismu v nás či výchova delikventní mládeže, ale dává nahlédnout i do svého životního příběhu. Patří do něj šťastné dětství na vesnici, ochotnické divadlo, utajený život řeholnice za komunismu, studium na DAMU, cestování po Sibiři či jízda na koloběžce. Je to příběh řeholnice, které celý život padají z nebe nejrůznější výzvy. A ona je zvedá!