Najnovšie - Slovenské a české dejiny strana 29 z 102

Roudnická statuta byla sepsána pro první kanonii řádu řeholních kanovníků sv. Augustina v českých zemích, kterou založil roku 1333 pražský biskup Jan IV. z Dražic v Roudnici nad Labem. Představují doplněk Augustinovy řehole, kterou se tento řád řídil, a konkrétně upravují některé oblasti společného života kanovníků. Byla pravděpodobně vytvořena v době založení roudnické kanonie či krátce po něm, ale postupně byl text ještě opakovaně upravován a definitivní podobu získal až během několika desítek let. Brzy se těmito statuty začaly řídit všechny augustiniánské kanonie na území pražské arcidiecéze, později se rozšířila i do okolních zemí a byla užívána v některých kanoniích v dnešním Polsku, ­Rakousku a v Německu. Tato kniha přináší první moderní edici textu roudnických statut na základě jejich nejstaršího zápisu v rukopisu Národní knihovny ČR XIX B 3, a vychází také z dalších deseti dosud identifikovaných středověkých opisů a dvou tisků z 18. století. Kritická edice je doplněna úvodním pojednáním a podrobným přehledem rukopisné tradice tohoto textu. Publikace obsahuje také překlad roudnických statut do češtiny, čímž tento text zpřístupňuje širšímu okruhu čtenářů.

Ražba mince, jako základního platebního prostředku v rámci domácí i zahraniční směny, je v období raného středověku chápána jako jeden ze základních atributů státnosti. Otázkám spojeným se zahájením českého mincovnictví je věnována pozornost našich i zahraničních badatelů již bezmála 250 let. Hledání počátků ražby domácí mince připomíná detektivní příběh s množstvím indicií, ale jen s nepatrným množstvím přímých důkazů. Základním pramenem poznání nejen počátků českého mincovnictví, ale rovněž ekonomických procesů probíhajících v rámci širšího prostoru raně středověké střední Evropy, zůstávají, při nedostatku písemných pramenů, nálezy mincí. Ty jasně dokládají, že již před zaražením domácí mince byla v obchodním styku v Čechách využívána s rostoucí intenzitou mince cizí. V průběhu 9. století to byly denáry ražené v mincovnách karolínské říše, od počátku 10. století mince z bavorských mincoven. Jsou důkazem, že se Čechy postupně stávaly součástí širšího ekonomického prostoru západní Evropy. Je proto logické, že rostoucí moc přemyslovského státu a jeho politické a kulturní ukotvení vedly v určitém okamžiku vývoje k nutnosti zahájení ražby vlastní mince. Kniha Jiřího Lukase a Jana Videmana přináší nový pohled na užívání a funkci ražené mince v Čechách v průběhu 9. a 10. století a na základě prokazatelných skutečností odpovídá na otázky spojené se zaražením domácí mince. Koriguje rovněž některé obecně přijímané téze a staví před čtenáře nový obraz počátků českého mincovnictví. Její významnou součástí je vedle detailního soupisu a popisu raně středověkých mincovních depotů, ukrytých v průběhu 50.70. let 10. století v oblastech střední a severní Evropy, rovněž katalog českých denárů tzv. staršího bavorsko-švábského (devítibodového) typu, ražených v Praze v průběhu 70. let 10. století. Minting coins, as a basic means of payment within both domestic and foreign exchange, is understood as one of the basic attributes of a statehood in the period of the Early Middle Ages. It is therefore not surprising that the issues associated with the launch of the Bohemian coinage have been the focus of both our and foreign researchers for almost 250 years. The search for the beginnings of the local coinage reminds a detective story with many clues, but only a small amount of direct evidence. The basic source of knowledge not only of the beginnings of the Bohemian coinage, but also of economic processes taking place within the wider area of early medieval Central Europe, remain, in the absence of written sources, coin finds. These clearly prove that even before the domestic coin was minted, foreign coins had been used in trade in Bohemia with increasing intensity. During the 9th century, these were the deniers from the mints of the Carolingian Empire and from the beginning of the 10th century, coins from the Bavarian mints. They prove that Bohemia gradually became part of the wider economic area of Western Europe. It is therefore logical that the growing power of the Přemyslid state and its political and cultural anchoring led, at a certain point of development, to the need to start minting its own coin. The book by Jiří Lukas and Jan Videman brings a new perspective on the use and function of coins in Bohemia during the 9th and 10th centuries and, based on demonstrable facts, answers questions related to the start of the local coinage. At the same time, it corrects some generally accepted theses and presents the reader a new image of the beginnings of the Bohemian coinage. In addition to a detailed inventory and description of early medieval coin hoards, hidden during the 950s and 970s in the areas of Central and Northern Europe, its important part is also a catalogue of the Bohemian deniers of the so-called older Bavarian-Swabian (nine-point) type, minted in Prague during the 970s.

Monografická publikácia predstavuje Ľudovíta Štúra ako vedca a politika, ktorý sa zaradil medzi najvýznamnejších európskych mysliteľov svojej doby. Monografia má tri časti: v prvej predstavuje nehnuteľné literárne pamiatky – múzeá, pamätné izby, pietne miesta a pomníky na pamäť Štúrovho života a diela. V druhej časti uvádza v chronologickom poradí jeho literárne, historické, jazykovedné a publicistické diela so stručnými anotáciami o ich obsahu. Tretia časť zahŕňa informácie o edične spracovanej tvorbe Ľudovíta Štúra, beletristické, biografické, historické a literárnohistorické knižne a výnimočne aj v časopisoch vydané diela o jeho osobnosti.

Edice přináší relativně nedávno zpřístupněné dokumenty z fondů Historického archivu Státního sekretariátu Svatého stolce. Předkládá kompletní soubor materiálů z jednání Kongregace pro mimořádné církevní záležitosti týkající se Československa v letech 19291931. Jedná se o dobu, kdy byl v Praze apoštolským nunciem Pietro Ciriaci, jenž významně přispěl k obnovení narušených československo-vatikánských vztahů. Publikované texty přibližují okolnosti odstoupení pražského arcibiskupa Františka Kordače či složitá jednání o realizaci dohod stanovených smlouvou modus vivendi. Materiály, dokumentující postoj Svatého stolce k československým událostem přelomu dvacátých a třicátých let 20. století, poskytují další zpřesňující pohled na diplomatické, politické i církevní dějiny. Dokumenty, publikované v originálním, převážně italském jazyce, jsou opatřeny rozsáhlou českou anotací a podrobným poznámkovým aparátem.

Nechte se vést od Frývaldova k Jeseníku, navštivte rejvízskou Noskárnu, jesenický Pentagon či lipovskou Macurovu zatáčku... Kniha se zabývá zeměpisnými jmény (místními, pomístními, uličními názvy) v pohraničí a jejich vývojem od nejstarších dob až do současnosti, a to na materiálu z okresu Jeseník (Slezsko, Olomoucký kraj). Pro tuto oblast – stejně jako pro jiné okresy v někdejších Sudetech – platí, že velká část názvů byla německého původu. Tato skutečnost představovala po roce 1945, v době volající po celkové degermanizaci republiky, palčivou a zásadní otázku s celospolečenským významem. Názvy tehdy byly v různé míře odněmčovány a počešťovány. Právě na tento přejmenovávací proces – jak z hlediska formálního, tak motivačního, pohledem odborné, ale i laické veřejnosti – se text soustředí především. Rovněž podává přehled aktuálních trendů v současných pojmenovacích procesech a názvotvorbě. Autorka se snaží odpovědět na otázky, zda místní obyvatelé nově a v podstatě uměle vytvořené názvy přijali, či nikoliv, jakými způsoby vytvářeli pojmenování vlastní (tzv. živá) nebo zda se mohla mezi obyvateli uchovat některá původní a po válce úředně odstraněná německá jména. Zeměpisné názvy jsou představovány nejen jako jazykové jednotky, ale také jako historická svědectví, předmět diskuzí, doklad regionální identity, součást paměti krajiny či nástroj marketingu.

Publikácia sa venuje jednej z najdiskutovanejších tém medzivojnového obdobia – štátoprávnemu a verejnosprávnemu postaveniu Slovenska v 1. Československej republike, a to očami právnika a politika Emila Stodolu (1862 – 1945). Aj keď v historiografii nejde o neznámu tému, predsa len doposiaľ chýbal obsiahlejší rozbor jeho modelov, na tvorbu ktorých malo vplyv rodinné, náboženské, vzdelávacie, pracovné a kultúrno-spoločenské prostredie. Monografia prináša plastický obraz o Stodolových koncepciách samosprávy, cez inšpirácie v zahraničných modeloch, presadzovanie na straníckom fóre a reakcie politických, vedeckých, či kultúrnych činiteľov doma i v zahraničí. Osobitné miesto je venované Stodolovmu prístupu k ľudáckemu autonomizmu, voči ktorému ako presvedčivý demokrat zastával kritické stanovisko.

Z monarchie do republiky. Spoločnosť na Slovensku od konca 19. storočia do roku 1945. Kolektívna monografia prináša sondy do vývoja spoločnosti na Slovensku v pomerne dlhom období: od konca 19. storočia až po koniec druhej svetovej vojny. Otvára viaceré nové témy a nové pohľady na témy už predtým spracované. Pomerne dlhé časové obdobie, ktoré autori spracovávajú, je potrebné na to, aby sledovali vývoj spoločnosti ako postupný evolučný proces a nie iba v krátkych, dynamických obdobiach tzv. historických míľnikov: revolúcií, prevratov, povstaní. Všetky tieto míľniky sú v historiografii pomerne dobre spracované a stali sa súčasťou slovenského národného „master“ naratívu. Je nepochybné, že tieto udalosti mali pre vývin spoločnosti na Slovensku zásadný význam. Neprejavili sa však okamžite. Napríklad vznik Československej republiky v roku 1918 mal zásadný význam pre doformovanie sa Slovákov ako moderného národa, ale tento proces sa zavŕšil až v 30. rokoch. Podobne prebiehala v slovenských podmienkach aj postupná modernizácia, industrializácia a urbanizácia. V spoločnosti, a nielen v slovenskej, pôsobia spravidla retardačné, konzervatívne sily, ktoré spôsobujú, že aj revolučné udalosti po svojom „výbuchu“ obvykle majú tendenciu po čase vracať spoločnosť spať do starého koryta. Na prechod spoločnosti od totalitných či autoritatívnych režimov k demokracii, ktorý prebiehal v niektorých juhoeurópskych a juhoamerických krajinách, sa v svetovej politológii a historiografii od 60. rokov minulého storočia zaužíval termín „tranzícia“. Tento termín je však možne použiť aj na podobne, postupne prebiehajúce procesy v ďalších krajinách a rôznych historických obdobiach. Takouto tranzíciou prešla aj spoločnosť na Slovensku. Najprv to bola tranzícia z konzervatívnej, iba čiastočne parlamentnej, monarchie do demokratickej republiky a po dvadsiatich rokoch zase z parlamentnej demokracie do totality. Monografia prináša výsledky výskumu k takejto tranzícii spoločnosti na príklade Slovenska.

Od konfliktu k zločinu. Skúmanie kriminality v minulosti Kniha prináša najnovší výskum slovenskej a českej historiografie na široké spektrum tém týkajúcich sa kriminality, súdnictva i disciplinácie. Skúma fungovanie súdnej praxe i konkrétne kriminálne prípady na úrovni rôznych súdnych inštancií, akými boli mestá, stolice, odvolací súd (Apelačný súd pre české mestá) i štatariálne súdy, ktoré zriaďovali panovníci ako mimoriadny právny prostriedok na potrestanie aktérov šľachtických, konfesionálnych či sedliackych nepokojov a povstaní. Niekoľko štúdií je zameraných i na oblasť nižšej súdnej právomoci na rôznych inštitucionálnych mikroúrovniach, na ktorých boli konflikty a prehrešky riešené v prvopočiatkoch. Patrili medzi ne sociálno-profesijné a cirkevné organizácie (cechy, reformovaná cirkev), špeciálne súdy pre baníkov (Dištriktuálny banský súd) a úrady s policajnými právomocami pre chránené územia (vinohrady, lesy). Obsiahnuté sú aj vybrané otázky právnej klasifikácie a teórie, príklady využitia matrík ako prameňa pri skúmaní kriminality, analýza sociálneho pozadia páchateľov,špecifické typy deliktov v období osmanského susedstva, význam a symbolika zneucťujúcich trestov a problematika žien v úlohe páchateliek i obetí.

Veduty Bratislavy sa dochovali ako grafické listy; pohľady na mesto vytvorené v médiu maľby, či kresby nachádzame až do 19 . storočia len výnimočne. Majú podobu voľných grafík, letákov alebo ilustrácií v kronikách, atlasoch, cestopisnej, topografickej, historickej a tiež geograficky orientovanej literatúre. Tvorcovia ich vyhotovovali zväčša na objednávku vydavateľov, nakladateľov, či grafických dielní, ktorí publikovali nezriedka celé edície tlačí, a tie sa vkladali do kníh alebo mali formu voľných listov. V rámci dochovaného materiálu majú takéto zobrazenia podobu samostatných pohľadov na mesto a jeho interiér alebo sú súčasťou tlačí, kde veduta plní podružnú úlohu a slúži skôr na lokalizovanie či dopovedanie určitého obrazového výjavu. Sem patria historické, žánrové, hagiografické či batalistické scény, portréty, plány a mapy, ktoré sa vzťahujú k Bratislave a jej dejinám.

Slovenský časopis historický 2/2021

Genius loci Choča má silné siločiary. Jeho jedinečná podoba a poloha medzi hlavnými slovenskými pohoriami zaujala mnohých literátov, ktorí sa vo svojich básnických, či prozaických dielach inšpirovali práve týmto jedinečným prírodným úkazom. Naši poprední maliari a fotografi zvečnili krásu prírody Choča zo všetkých strán a ročných období. Choč má množstvo fanúšikov aj medzi pospolitými turistami, ktorí sa opakovane vracajú pokochať sa prírodou, ktorá nikdy nie je rovnaká. Choč bol v minulosti a stále je predmetom štúdia botanikov, zoológov, geológov, ale aj jaskyniarov a ekológov. Historici historizujú o jeho úlohe pri osídľovaní tohto kraja, etnológovia zbierajú povesti, folkloristi zachraňujú zvyšky ľudovej umeleckej tvorby obyvateľov dedín spod Choča. V tejto knihe som sa pokúsil opísať niektoré moje zážitky a skúsenosti zo stretnutí so zaujímavými ľuďmi a krajinami. Pomysleným bodom môjho zorného poľa, cez ktoré som sa rozhliadal do širokých diaľok, bol vrchol môjho rodného Choča, ktorý vo mne zanechal neopakovateľné spomienky na bezstarostné detstvo gazdovského chlapca, pomáhajúceho otcovi pri znášaní syra a oštiepkov zo salaša na Choči alebo pri pasení kráv na lúkach pod Chočom na Zábralí. Určite to bola aj akási magická moc veľkého vrchu, ktorá obohacovala ľudí pod ním žijúcich a cez silu prírody našepkávala, že nielen telom, ale aj duchom je človek živený. Kultúrna obec dolnej Oravy a stredného Liptova sa významne zapísala do slovenskej histórie svojimi literárnymi aj umeleckými dielami a v neskoršom období tiež tvorivou činnosťou na poli vedy a techniky. Nie vždy nad týmto krajom svietilo slnko, ani mocný Choč nedokázal vždy ochrániť ľudí pred dejinnými pohromami, ktoré sa valili krajom počas vojen a iných tragédií. Na príkladoch údelu niektorých Oravčanov chcel som pripomenúť, že ani koniec strašnej vojny nemusí byť vždy eufóriou do šťastnej budúcnosti. Štyridsať rokov komunistickej diktatúry sa tragicky dotklo aj osudov mnohých ľudí z tohto kraja.

Páté vydání příručky historika a vysokoškolského pedagoga doc. PhDr. Františka Čapky, aktualizované a revidované, doplněné o desetiletí 20102019. K největším přednostem knihy patří čtivý, srozumitelný a ideologií nezatížený výklad, který se nesoustřeďuje pouze na dějiny Čech, ale zaznamenává i události ve vedlejších zemích Koruny české, resp. v době Československé republiky i na Slovensku.

Autorka v knize příznačně vlídným a čtivým stylem pojednává nejen o receptech, jež by se měly stát součástí jarní kuchyně, ale také o všemožných obyčejích a rituálech, které neodmyslitelně patří ke dnům probouzejícího se slunce. Z textu, který autorka doprovodila vlastními ilustracemi, se čtenář mimo jiné dozví, proč jsou Velikonoce považovány za svátky plození a života, jaký je význam tradičních velikonočních symbolů – pomlázky, zdobených vajíček a kraslic – či proč jsou Velikonoce „pokaždé jindy“.

Civil Ceremonies In Socialist Czechoslovakia And Post-Socialist Slovakia

Príbeh domu na Suchom mýte s popisným číslom 741/59, ktorý vstúpil do histórie Bratislavy a povedomia jej obyvateľov a návštevníkov ako "Cafe Stefanie - Kaviareň Štefánia - Štefánka". Autor nás sprevádza bohatou a pohnutou históriu tohto miesta od počiatkov až po súčasnosť. Cez osudy majiteľov, hostí a štamgastov, ktorí kaviarni dodávali osobitý lesk a punc, vážnosť a dôležitosť, noblesu a eleganciu. Štefánka je súčasťou aj dnešnej Bratislavy. V spomienkach desiatok umelcov, bohémov a osobností ožívajú staré zlaté časy a atmosféra tejto jedinečnej kaviarne. Juraj Hradský (1953), výtvarník a publicista. Je autorom viacerých monografií o historických zbraniach. Podľa jeho výtvarných návrhov boli zhotovené zbrane pre Čestnú stráž prezidenta. O dejinách hlavného mesta napísal knihy Napoleon a Bratislava, Bratislavskí majstri kati, Legenda na rohu - Štefánka, Rusovce, Jarovce, Lamač, Čunovo a Dúbravka. Je členom Československej a Medzinárodnej napoleonskej spoločnosti, Slovenskej muzeálnej spoločnosti a Slovenskej genealogickej a heraldickej spoločnosti. Žije a tvorí v Bratislave.

K 30. výročí sametové revoluce vyšla v roce 2019 kniha Převrat: pravdivý, nezkreslený pohled na události 17. listopadu 1989 od několika pamětníků. Během jednoho roku byl její náklad třikrát vyprodán a čtenáři si žádají pokračování. Oslovili jsme proto další přímé účastníky a v této naléhavé době, kdy se určitá malá část naší společnosti snaží přepsat dějiny svým směrem, doplnili vějíř pamětníků o další část společenského spektra. Čtenář v ní najde názory a vzpomínky protagonistky Charty 77 i tehdejších studentů – nyní sociologů, spisovatelů a hybatelů vysokých postů našeho státu. Dozví se, jak se rozložilo a „rozebralo“ ROH, co se dělo na Hradě v ochrance nového prezidenta a v generálním štábu armády. Nalezne pohled velvyslance v OSN a USA a odkryje utajované hledí našeho posledního zpravodajského důstojníka v Americe. Pozná boj a stanoviska vedení mezinárodního svazu studentstva. Přečte si obsáhlý výslech „mrtvého studenta Šmída“ a objeví vzpomínky důstojníka Pohraniční stráže, posledního nejvyššího představitele ÚV KSČ i několik úhlů pohledu na zradu posledního sovětského představitele Gorbačova, jenž prodal své satelity jako nepohodlné společníky i se svými zásadami. Protagonisté však zároveň vidí tehdejší události i dnešníma očima, a tato podívaná často není příliš příjemná. Čtenář v knize nalezne pohled na tehdejší události a další vývoj z mnoha úhlů, různých východisek, otrlých vyprávění a nebojácných stanovisek.

Medzi čitateľov sa dostáva pozoruhodné dielo nášho najstaršieho biskupstva z roku 1835. Táto unikátna kniha vyšla len raz v latinskom jazyku a v obmedzenom náklade. Prináša vzácne, dlhoročným štúdiom zozbierané poznatky Jozefa Vuruma, nitrianskeho biskupa a trnavského rodáka, ktoré čitateľ sotva nájde na súčasnom knižnom trhu či v archívoch. Autor mimoriadne precízne opisuje počiatky nitrianskeho biskupstva a kladie ich do obdobia sťahovania národov na rozhranie 3. a 4. storočia nášho letopočtu. Najskorší rok, ktorý sa v texte uvádza je 396 a 407. Kniha je úžasným svedectvom našej minulosti a ozdobou každej knižnice. Preklad: Katarína Karabová

Oživlá historie předválečného Československa na kolorovaných snímcích Prožijte příběh předválečného Československa na více než 130 historických fotografiích, které byly novodobě kolorovány. Pohlédněte na naše dějiny tak, jak je dnes už nikdo neuvidí! Nevšední snímky a barvité příběhy, které se k nim vážou, přiblíží významné události, osobnosti, místa, ale i každodenní život a zajímavosti z let 19181938 v tehdejší první republice. Vše v barvě, tak, jako byste byli přímými účastníky: Od dramatického vzniku přes vzestup následovaný krizí, dávání sbohem starým časům, lesk nové moderní doby, vzepětí k neuskutečněné obraně až po tragický zánik. Nejen Masaryk s holčičkou, ale i Václavské náměstí 28. října 1918, návrat legionářů, stavba brněnského výstaviště, školní lékařská prohlídka, trhy na Podkarpatské Rusi, práce uhlířů, lovec zmijí, medvědáři, skok padákem z věže (prvorepubliková obdoba bungee jumpingu?), Eliška Junková, letní TGM od Karla Čapka, Nataša Gollová, V+W v automobilu Wikov, fenomén Milči Mayerové a jejích girls, natáčení filmu se Spejblem a Hurvínkem, inaugurační jízda Slovenské strely s konstruktérem Josefem Sousedíkem, lyžaři v Tatrách, mistrovství světa ve fotbale 1934, hokejisté na Štvanici, zlaté kruhy Aloise Hudce na olympiádě v Berlíně Spolu s desítkami dalších fotek.

První moderní vydání barokního spisu o dějinách Moravy Systematické vědecké dílo katolického kněze Tomáše Pešiny z Čechorodu (1629—1680) patřilo po mnoho let k hlavním pramenům poznávání moravských zemských dějin. Jeho latinským historiografickým spisům předcházel česky psaný Prodromus Moravographiae (1663), přehledný souhrn dat a událostí vztahující se k Moravě a jejímu okolí, určený především vzdělaným čtenářům, pro něž byl nejen zdrojem poučení, ale i sebeidentifikace. Ondřej Koupil a Jiří M. Havlík představují první moderní edici Pešinova Prodromu, kterou opatřili podrobným komentářem s vysvětlivkami, slovníčkem a rejstříkem.