Najnovšie - História, vojnová literatúra strana 126 z 500

Hidasnémeti Ferdinandy Gejza (Kassa, 1864. június 10. - Budapest, Ferencváros, 1924. március 15.) jogtudós, egyetemi tanár, a hidasnémeti Ferdinandy család sarja. Neve több alakban is előfordul: egyes források vezetékneveként a Ferdinándy, keresztneveként pedig a Geyza változatot is használják. A szerző jelen munkájában a királyi méltóság és hatalom közjogi értelmezését vizsgálja, mely nem csak történelmi, de komoly jogtörténeti jelentőséggel is bír. Olyan közjogi problémákat értelmez, mint például a királyi méltóság lényege a magyar alkotmány szerint, a trónbetöltés módja, a koronázás intézménye, a király jogai és számtalan egyéb felmerülő kérdésre is választ ad. A mű 1895 óta nem jelent meg, így ez a reprint kiadás igazi kuriózum lesz a téma iránt érdeklődő Olvasók számára.

Esztergom a magyar államiság bölcsője, az Árpádkori Magyarország, politikai, kormányzati, gazdasági, kulturális, szellemi, egyházi központja. A magyar Sion. A szerző felmenői, három évszázada a város polgárai, belvárosi háza 177 éve, családja tulajdona. A polgárházával szomszédos telken 4 szer végeztek alapos régészeti ásatást. A régészeti leletek bemutatják a telek lakóit Kr. e 3500-tól a XVIII. század végéig. Az írott forrásokból pedig név szerint ismerjük a terület lakót 1777-től napjainkig. A kötet sajátos formájú, igazi helytörténet, hiszen az 1400 nm históriáján keresztül kinyílik az időkapu és megismerhetjük az itt lakókat, a polgárváros történetét, amit félkaréjként vett körbe ekkor a Kis-Duna és egyik ága. Valamint tágabb helyi, országos, nemzeti és nemzetközi összefüggéseket állít fel. A rendkívül alaposan, gazdag soknyelvű bibliográfiával, eredeti oklevelekkel alátámasztott munkában, olvasmányos formában számos rejtélyes történelmi kérdésre kaphatunk választ, például: hogy kik alapították a várost, hogyan nézett ki a kelta kori Esztergom, milyen volt az Árpádkori magyar főváros, hogy zajlott a tatár betörés, hogyan alakult ki a középkorban a kereskedő és iparos polgárság, kik a latinusok, mi köze Velencének és a velencei kalmároknak, vagy VIII. Kelemen pápának Esztergomhoz, honnan indult Juliánusz barát, hol lehet IV. Béla király sírja, hogyan épült fel újra többször Esztergom és a Bazilika. A mű mivel olyan terület históriáját mutatja be, ahol egy kapavágás után visszaköszön a magyar történelem, érdekes lehet mindenkinek, akit érdekel a múlt. Stílusa ismeretterjesztő, forrásai tudományos igényűek, így sokak érdekes olvasmánya lehet. A könyv külön aktualitása, hogy Esztergomot 2022 májusában a Bazilikában megyei jogú várossá avatták, és nemsokára feltárhatják IV. Béla második honalapító király és családja, Esztergomi síremlékét.

Přehledně uspořádaná kniha informuje o zakladateli zoroastrovského náboženství, o mocné říši Achajmenovců, kterou si podrobil Alexandr Makedonský, líčí boje Parthů a Sásánovců s Římany, sleduje dobytí Íránu Araby a příchod islámu, ničivé nájezdy Mongolů, rozkvět perské kultury a literatury za ílchánů a Tímúrovců i snahy safíjovských šáhů o sjednocení íránské společnosti. Neopomine ani události vedoucí k nástupu dynastie Pahlaví a k jejímu svržení tzv. islámskou revolucí. Text uzavírá stručný výklad o šíitském islámu, genealogická tabulka dynastií, chronologie událostí, přehled česko-íránských vztahů s souhrn statistických údajů o Íránu.

Orava bola vždy trocha iná. Po lesoch sa potulovali iné zvieratá, zbojníci zbíjali podľa inej taktiky, ľudia sa tu presúvali viac po vode, ako po súši, no a v krčmách sa pilo tiež inak - po oravsky. Skrátka a dobre, keďže Oravu oddeľujú od zvyšku krajiny divé hory, história sa tu často uberala iným smerom. O tom, akým, rozpráva vážne, ale aj menej vážne táto knižka.

Autoři publikace se věnují různým podobám moderního českého (československého) státu od roku 1848 do současnosti. Vedle základních charakteristik státu se zamýšlejí nad tím, jaké společenské a národní skupiny určité státní formy přijímaly a které je naopak problematizovaly, nebo dokonce odmítaly. Dospívají přitom k mnohdy překvapivým závěrům. Kniha dokládá mezioborovou spolupráci historika a politologa.

Az 1809. július 10-11-én Znaimnál, ennél a mai osztrák határhoz közeli csehországi kisvárosnál zajlott csata a napóleoni háborúk egyik kiemelkedő jelentőségű eseménye volt a maga 100 ezer résztvevőjével és a fontos diplomáciai következményeivel. Az emlékét azonban mára szinte teljesen elhomályosította a közvetlen előzménye, a mindössze pár nappal korábbi wagrami csata (július 5-6.), az 1809-es háború legnagyobb összecsapása. Ebben a háborúban az Osztrák Császárság egyedül vette fel a harcot az európai hegemóniára törő Napóleonnal és szövetségeseivel. Két katonai és politikai kultúra küzdött meg egymással életre-halálra, mert a lehetőségek között az is ott szerepelt, hogy az Osztrák Császárság (amelynek része volt a Magyar Királyság is) korábbi formájában megszűnik létezni. Wagramnál, ahol vagy 300 ezer katona csapott össze, Napóleon végül nem tudott megsemmisítő győzelmet aratni, az osztrák erők rendezetten vonultak vissza, és négy nappal később Znaim környékén kisebb csatározásokból egy kétnapos, nagy csata alakult ki. Eközben, a katonai történésekkel párhuzamosan, szinte versenyt futva azokkal, intenzív diplomáciai tárgyalások is folytak a két fél között, amelyek végül a második napon váratlanul a csata, sőt az egész háború végét eredményezték a Znaimban megkötött fegyverszünet formájában. Znaim izgalmasságát pont ez, a diplomáciai és katonai szál egymásba fonódása adja, amit tovább fokoztak a váratlan fordulatok és a kommunikáció esetlegessége. John H. Gill könyvének nagy erőssége, hogy a rendelkezésre álló nagyszámú forrás alapján egyedülálló részletességgel rekonstruálja ezeket a nagyon gyorsan zajló történéseket. Eközben az olvasó részletesen megismerheti a napóleoni korszak harcászatát, az egyes résztvevő felek alakulatait, az osztrák katonai reformokat, az 1809-es háború előzményeit különös tekintettel a wagrami csatára, az európai diplomáciai hátteret, de soha sem érzi magát elveszettnek a részletekben, mert a szerző történetmesélése végig koherens és izgalmas marad. Szintén erőssége a könyvnek az egyes főszereplők személyiségének bemutatása, különösen igaz ez a teljesen megosztott osztrák udvar vezető alakjaira. A könyv egyedülálló mélyfúrás a napóleoni kor hadtörténetébe, amelyből jobban megérthetjük magát az egész korszakot. Az eseményekben való eligazodást 22 térkép és 70 illusztráció segíti.

Autor Marián Tkáč vo svojom spise uvažuje o historickom postavení mesta Nitry a jej veľkom význame pre dejiny slovenského národa. Považuje ju za kontinuálne trvalé centrum slovenského duchovného, hospodárskeho, politického a štátneho života. Úryvok z prvej kapitoly Kontinuita dejín [...] Chýba nám vlastná, nespochybniteľná niť našich dejín. Pevný bod, miesto, okolo ktorého či v ktorom sa odohrávali. Je taký bod? Je ním zrejme Nitra... Nekriticky zotrvávame predovšetkým pri anachronizme „Veľká Morava“, ktorým nám iní pomenovali obdobie rokov 833 – 907, teda len zhruba tri štvrtiny inak veľmi úspešného storočia, v ktorom sa Sloveni/Slováci na čele so svojimi panovníkmi správali ako suveréni strednej Európy. Zavedenie tohto pomenovania Čechmi, pričom na českej strane v poslednom čase už bez prívlastku „Veľká“ (Morava), treba zo slovenského hľadiska považovať za exonymum, ktoré sme nekriticky prebrali, zotrvávame pri ňom, dali sme si ho dokonca do preambuly ústavy. Toto pomenovanie sa stalo mýtom takým zažitým, že žiadať o jeho zanechanie a nahradenie výstižnejším pomenovaním, bližším k pravde, môže sa zdať „bláznovstvom“. Veď celý svet doteraz hovorí – alebo, pravdaže, skôr nehovorí nič alebo len okrajovo – o približne sedemdesiatich štyroch rokoch ako o „Veľkej Morave“ či „Veľkomoravskej ríši“. A naši západní susedia ponúkajú svetu aj takýto opis dejov, ktoré sa vtedy diali: „Moravský princ Rostislav požiadal Byzanciu o misionárov, aby jeho ľud učili kresťanstvo. Dvaja misionári, Cyril a Metod, priniesli ľudu do Česka a na Moravu abecedu zvanú cyrilika.“5 Pravdu má Pavel Dvořák: „Dejiny... stoja na tenkom ľade, sú plné dohadov a domnienok, v mnohých prípadoch podobných onej stokrát opakovanej lži, ktorá sa časom stáva pravdou.“ Dokážeme toto „bláznovstvo“, ktoré je však základným východiskom pre poslovenčenie našich dejín, a teda aj prítomnosti a budúcnosti – zniesť zo sveta? Dokážeme v záujme pravdy prepísať, zrekonštruovať naše dejiny, vymeniť učebnice dejepisu, nakrútiť dokumentárne filmy, dať do povedomia sebe i svetu skutočne slovenský pohľad na slovenské dejiny? Dokážeme kriticky hodnotiť, ale apriori neodhadzovať všetky závery vzácnych slovenských prvohistorikov tak, ako to robia všetci okolo nás? „Dotýkať sa ustálených pojmov, revidovať už všeobecne prijaté tézy znamená vystaviť sa riziku tvrdej, dakedy až nepríčetnej reakcie zo strany určitej časti vedeckej obce.“7 Je po tom a pri tom všetkom (učebnice, už dosť zakorenená tradícia, dokonca aj preambula ústavy s „Veľkou Moravou“) vôbec možný radikálny obrat vo výklade našich dejín? Nuž, je priam nevyhnutný, ak sa chceme vymaniť z vyslovene českého výkladu našich dejín. „Kým české dejiny sú viac-menej jeden nepretržitý príbeh, naše dejiny, to je niekoľko príbehov dokopy.“8 Keďže pre mnohých sú už všetky cudzie pomenovania našich historických reálií – exonymá – raz a navždy dané, prebrané a akceptované, bude to vyžadovať odvahu oprášiť či nanovo zaviesť a používať endonymá, názvy vlastné, ktoré si dáme my. Bude nám chýbať, ako obyčajne, odvaha? Alebo sa nezľakneme a pustíme sa do zápasu o vlastný výklad našich dejín? O poriadok v našej historickej terminológii? Úryvok zo záveru knihy Ak Slovensko a Slováci sú subjektom dejín, ak sú subjektom dejín Uhorska, ak majú právo na vlastný výklad dejín, treba začať poriadkom v terminológii. Pomenujme Pribinovu dŕžavu na oboch stranách rieky Moravy napríklad ako Nitravu a dŕžavu z čias kráľa Svätopluka napríklad ako Veľkú Nitravu (jeho ríša bola veľká a vládol jej z Nitry). Lebo tu, v tomto bode, je východisko všetkých ostatných slovensko-českých diskusií či sporov, lebo tu je „gruntovný“ – ako by povedal Vladimír Mináč – uzol čechoslovakizmu: v samom názve „Veľká Morava“. Nie, nenárokujem si, nemám ambíciu niečo určovať. Nanajvýš navrhovať a o návrhoch diskutovať.

První díl unikátní trilogie Jaroslava Čvančary Někomu život, někomu smrt mapuje historii československého státu v letech 1939-1941, od plánování německé invaze až po období tuhého heydrichovského režimu, kdy všechna naděje na svobodu zdánlivě pohasla. V knize najdete na 1 800 dobových snímků, z nichž mnohé bude moci veřejnost spatřit vůbec poprvé. Fotografie, pohlednice, vyhlášky nebo novinové výstřižky doprovází erudovaný autorský výklad, který v sobě spojuje výsledky až mravenčí badatelské práce při získávání dosud neznámých informací s vlasteneckým obdivem k hrdinům naší národní minulosti. Chronologicky uspořádaná výpravná publikace Vám nabídne komplexní a přehledné pojednání o politicích, odbojářích a legionářích, ale i o kolaborantech a nacistických vrazích, kteří měrou větší či menší ovlivnili průběh války a život v Protektorátu. Autorem snímku na obálce je Heinz Heydrich, bratr Reinharda Heydricha. Ottovo nakladatelství nyní představuje druhé, výrazně rozšířené vydání tohoto úspěšného díla.

Trvalo takmer dvestopäťdesiat rokov, kým sa zrodil slovenský preklad slávnych memoárov významného európskeho vzdelanca a diplomata so slovenskými koreňmi Františka Tótha. Svoje cestopisné spomienky vydal knižne v roku 1784 v Paríži pod názvom Mémoires sur les Turcs et les Tartares. Obrovský čitateľský záujem si už zakrátko vyžiadal preklad do angličtiny, dánčiny, švédčiny, neskôr aj do nemčiny a iných jazykov . Čitatelia boli dielom nadšení , no nielen preto, že im umožnilo nahliadnuť do exotického sveta, ktorý bol pre nich neprekonateľne vzdialený a zahalený tisíc a jedným tajomstvom. František Tóth / barón Francois de Tott/ vtipne a pútavo opisuje len to, čo sám videl a zažil ako vyslanec francúzkeho kráľa v Osmanskej ríši , Krymskom chanáte či Levante. Rozdielny spôsob myslenia a vnímania života v Európe a Oriente je zjavný aj dnes, v tom je kniha stále aktuálna a poučná. V súčasnosti sú Tóthove spomienky preložené aj do maďarčiny či turečtiny. Slovenský preklad je však v niečom iný. Okrem dobových litografií obsahujú spomienky baróna Tótha na Turkov a Tatárov aj historické štúdie. Ktoré približujú život a dobu Františka Tótha.

Slovenský časopis historický 1/2022

Devátý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků je věnován konfliktu Velké Británie s americkými osadníky ve třinácti koloniích, z nichž se v průběhu války a americké revoluce zrodily Spojené státy americké. Vypráví příběh od počátečních sporů o daně a politické zastoupení, z nichž nejznámější, ne však jediný, je Bostonský čajový dýchánek, věnuje se ale hlavně válečnému měření sil od prvních šarvátek u Lexingtonu a Concordu až po americko-francouzské vítězství u Yorktownu. Jsou zde popsány desítky bitev od Bunker’s Hill u Bostonu přes dobytí New Yorku, první obrat u Princetownu a americké vítězství u Saratogy, britská ofenziva k Philadelphii s následnou bitvou u Monmouth Courthouse, bitvy svedené v Georgii i obou Karolínách (Savannah, Camden, Cowpens, Guilford Courthouse) i námořní bitva v Chesapeake Bay, která předznamenala americké vítězství u Yorktownu. Z osudů protagonistů tady najdete příběh „zrádce všech zrádců“ Benedicta Arnolda a britského spymastera Johna Andrého, který jej ke zradě svedl. Jedná se o první souhrnnou knihu o válce za americkou nezávislost v češtině a zdánlivě nepřehledné, územně velice roztříštěné operace obou soupeřů tu na sebe navazují jasně a s přehledem.

Druhý svazek Salv pod plachtami pokrývá období Francouzské revoluce a napoleonského císařství, tedy roky 1789–1815. Na souši sice Francie vítězila nad celou Evropou, na mořích a oceánech ale byla situace naprosto odlišná. Revoluce vnesla do francouzského loďstva rozvrat, v jehož důsledku rostla britská převaha a z Velké Británie se stala vládkyně nad všemi vodami. Napoleonova chybná strategická rozhodnutí pak dovedla francouzské eskadry k porážkám, z nichž se už navzdory usilovné snaze o jejich obnovu nevzpamatovaly a v závěru napoleonských válek byly odsouzeny ke zcela pasivní roli. Byl to ovšem čas velkých námořních bitev 13. prai-rialu, kterému Britové říkají Slavný 1. červen, u Aboukiru, mysu Svatého Vincenta, Camperduinu, Trafalgaru a mnoha dalších, v nichž si Francouzi i jejich španělští a nizozemští spojenci statečností nezadali s britskými námořníky.

Mnohé africké země mají potenciál hrát v 21. století významnou roli na mezinárodní scéně. Budoucnost Afriky spočívá v překonání dědictví minulosti, v úsilí o budování společnosti, která nebude postavena na vládě úzké elity a která bude schopna diverzifikovat svoji ekonomiku. Stabilita a ekonomický vzestup tohoto kontinentu, o nějž se v současnosti již vede tichý zápas, se dřív či později musí stát i nutnou prioritou Evropy. Vyhlídkami afrického kontinentu se v knize zabývá tým českých i afrických odborníků.

V druhém svazku publikace Skály a lidé se autor věnuje především lidem, kteří svůj život nějakým způsobem spojili s Adršpašsko-teplickými skalami. Nejprve jsou to ti, kteří ve skalách nalezli zaměstnání. Vedle tradičních profesí, jako jsou skalní průvodci a převozníci, svůj prostor dostávají i profese, které již patří k minulosti skal: střelmistři a trubači na ozvěnách, flašinetáři, harfenistky či hráčky na lyru, šenkýři ve skalní hospůdce a další. Kapitola věnovaná dobám válečným ukazuje místa ve skalách, která v případě potřeby sloužila jako úkryty. V souvislosti s druhou světovou válkou jsou připomínány i zajatecké tábory a váleční zajatci, kteří ve skalách nebo v blízkém okolí nuceně pracovali. Připomenuty jsou také filmy a filmoví tvůrci, jimž skalní partie poskytly jedinečné exteriéry. Nezapomíná se ale ani na celou plejádu herců, kteří si v těchto filmech zahráli. Druhá část knihy nabízí poměrně ucelený pohled na činnost mnoha lidí, kteří již po několik století pro návštěvníky skal připravují památky z cest – suvenýry.

KRÁSNÁ, EXTRAVAGANTNÍ A V NEPOSLEDNÍ ŘADĚ VÁŠNIVÁ CESTOVATELKA. TAKOVÁ BYLA SISI. Navštivte oblíbená místa císařovny Alžběty v jejím rodném Bavorsku, kde trávila své dětství. Procestujte i její novou vlast Rakousko, od Ischlu v Solné komoře, kde se zasnoubila, až po Vídeň. Následujte ji na jejích reprezentačních cestách, z nichž hned ta první vedla do Českých zemí. Zavítejte do Sisina milovaného Uherska, které se jí stalo „novým domovem“, i do vyhlášených lázní na území dnešního Slovenska. Alžbětiny pobyty dokumentují četné dopisy císařovny a jejích nejbližších, paměti současníků i tehdejší tisk. Informace o jednotlivých lokalitách jsou ověřené archivními dokumenty. Publikace obsahuje řadu dosud nezveřejněných detailů ze života legendární císařovny a bohatou obrazovou dokumentaci, zahrnující jak snímky ze Sisina „rodinného alba“, z nichž některé jsou zveřejněny vůbec poprvé, tak aktuální fotografie míst, která tato mimořádná žena navštívila. KNIHA JE UNIKÁTNÍM PRŮVODCEM PRO MILOVNÍKY HISTORIE I ATRAKTIVNÍCH DESTINACÍ.

Kniha popisuje část retribučního soudnictví, jímž domácí poválečná spravedlnost reagovala na zločiny spáchané v temném období našich dějin, vymezeném dekrety prezidenta Edvarda Beneše mezi 21. květnem 1938 a 31. prosincem 1945. Nosnou částí díla je analýza spisů všech zločinců, jimž Mimořádné lidové soudy v Plzni a v Klatovech uložily trest smrti, zpracovaná do zhuštěných kazuistik a syntetizovaná v závěrečných kapitolách knihy. Hrdelních trestů bylo navrženo 60, avšak tři zločinci, všichni u MLS v Plzni, trestu právem či neprávem unikli. V českých zemích šlo celkem o 713 hrdelních ortelů. V průběhu psaní díla vyvstala otázka, do jaké míry se československé retribuční spravedlnosti podařilo vyrovnat s tragickým obdobím našich dějin, jaké měla kladné a jaké záporné rysy a zda snese srovnání s výsledky československé a české spravedlnosti pozdějších období. V závěru knihy autor hypoteticky uvádí, že retribuční soudnictví, reprezentované lidovými soudy v Plzni a Klatovech, může při všech svých chybách a nedostatcích být inspirativním příkladem pro moderní justici, která se nevyrovnala se zločiny naší minulosti tak, jak by to potřeba mravní obrody národa po těžkých obdobích obou totalitních režimů zasluhovala.

What secrets lie beneath a city? Tom Chivers follows hidden pathways, explores lost islands and uncovers the geological mysteries that burst up through the pavement and bubble to the surface of our streets. From Roman ruins to a submerged playhouse, from an abandoned Tube station to underground rivers, Chivers leads us on a journey into the depths of the city he loves. A lyrical interrogation of a capital city, a landscape and our connection to place, London Clay celebrates urban edgelands: in-between spaces where the natural world and the metropolis collide. Through a combination of historical research, vivid reportage and personal memoir, it will transform how you see London, and cities everywhere.

In the summer of 1849, Giuseppe Garibaldi, Italy's legendary revolutionary hero, fled Rome and led 4,000 of his men hundreds of miles through Umbria and Tuscany, then across the Apennines, Italy's mountainous spine, toward the refuge of the Venetian Republic. After thirty-two exhausting days of skirmishes and adventures, only 250 survivors reached the Adriatic coast. This hair-raising journey is brought vividly to life by bestselling author Tim Parks, who in the blazing summer of 2019, followed in Garibaldi's footsteps. A fascinating portrait of Italy past and present, The Hero's Way is a celebration of determination, creativity and desperate courage.

Discover the secret history behind the headlines. The Mexican drug wars have inspired countless articles, TV shows and movies. From Breaking Bad to Sicario, El Chapo's escapes to Trump's tirades, this is a story we think we know. But there's a hidden history to the biggest story of the twenty-first century. The Dope exposes how an illicit industry that started with farmers, families and healers came to be dominated by cartels, kingpins and corruption. Benjamin T Smith traces an unforgettable cast of characters from the early twentieth century to the modern day, whose actions came to influence Mexico as we now know it. There's Enrique Fernandez, the borderlands trafficker who became Mexico's first major narco and one of the first victims of the war on drugs; Eduardo 'Lalo' Fernandez, Mexico's most prominent heroin chemist and first major cocaine importer; Leopoldo Salazar Viniegra, the brilliant doctor and Marxist who tried (and failed) to decriminalize Mexico's drugs; and Harry Anslinger, the head of the Federal Bureau of Narcotics whose sensationalist strategies paved the way for U.S. interference and the extraordinary levels of violence in Mexico today. The Dope is the epic saga of how violence and corruption came to plague modern Mexico, and the first book to make sense of the political and economic big picture of the Mexican drug wars.