Academia strana 18 z 189

Autor na základě rozsáhlého výzkumu v archivech několika zemí a komunikace s očitými svědky holokaustu předkládá drtivou zprávu o spletité cestě informací o táboru Auschwitz na Západ a o tom, jak na ně Západ reagoval, či přesněji řečeno nereagoval. Směs nezájmu, úřednického šlendriánu a alibismu nacistům umožnila realizovat plán na vyhlazení Židů prakticky nerušeně po několik let. Nakonec se spojenci pro akci přece jen rozhodli; to však již bylo pozdě.

Druhý díl řady atlasů blanokřídlých, v rozšířené podobě zahrnující spolu s faunou České republiky i druhy vyskytující se na Slovensku, je pokračováním před několika lety vydaného a veřejností dobře přijatého prvního dílu, který se do současnosti dočkal již dvou dotisků. Na rozdíl od prvního dílu cílem druhého nebude jen poskytnout ucelený přehled o fauně obou územních celků, ale zároveň poskytnout i možnost jejich určování. Tím se tato publikace liší od předchozího dílu: není jen pouhým atlasem, ale zároveň se stává i určovací příručkou umožňující identifi kaci čeledí, rodů a – s výjimkou některých obsažných a determinačně obtížných rodů podčeledi Nematinae – i jednotlivých druhů. Texty provázejí jak fotografi e dospělců, tak i detailní vyobrazení významných určovacích znaků, včetně genitálií obou pohlaví tam, kde je to nezbytné. Navíc pro hlubší zájemce o tuto skupinu jsou u jednotlivých čeledí nebo podčeledí uvedeny odkazy na základní určovací příručky. Bezesporu nejvýznamnějším přínosem této publikace jsou vyobrazení larválních stadií. Jedná se vůbec o jejich první ucelený publikovaný přehled a tím publikace představuje v tomto specializovaném oboru určitý unikát nejen v rámci tuzemské, ale i celosvětové populárně naučné literatury. Navíc vyobrazení larev některých druhů, údaje o jejich živných rostlinách a bionomii jsou uvedeny v této publikaci poprvé, což mimo jiné akcentuje i její vědecký přínos.

Nejen milovníkům vojenské historie, ale i nejširší veřejnosti je určena publikace, která téměř hodinu po hodině a den po dni nově popisuje dramatické srpnové dny roku 1968 v Československé lidové armádě. Byla si armáda vědoma hrozícího nebezpečí a co mohla proti němu podniknout? Jak se vyvíjela situace během invaze v nejvyšších velitelských strukturách nebo na okruzích i u vybraných svazků a útvarů po celém Československu? Jak se ke vpádu bratrských armád postavila vojenská rozvědka? Kolik si okupace vyžádala životů na československé straně? Na tyto a další otázky se kniha snaží dát vyčerpávající odpověď. Kromě málo známých i dosud nezveřejněných fotografií a dokumentů jsou v ní obsaženy také přílohy týkající se organizace a dislokace ČSLA i složení velitelského sboru a ztrát na životech československých občanů.

Převratné objevy v nových vědních oborech – jaderné fyzice a fyzice pevných látek – našly v Československu počátkem padesátých let 20. století odezvu ve vysokoškolské přípravě fyziků i v organizaci fyzikálního výzkumu. Vědecká práce se postupně stala součástí aktivit fyziků na všech českých a slovenských vysokých školách přírodovědného nebo technického zaměření, fyzikové dostali možnost profesionálního uplatnění v nových specializovaných akademických i resortních výzkumných ústavech. Tato monografie je věnována úspěchům našich fyzikálních pracovišť ve druhé polovině 20. století a osobnostem, které se o ně zasloužily. Svým obsahem navazuje chronologicky na publikaci autorů Fyzika za první republiky (Academia 2017).

Dva tisíce osm set znaků s mezerami je maximální rozsah pro fejeton v Lidových novinách. Problém není se do rozsahu vejít, ale najít pravidelně vhodný nápad. Na příspěvek fejetonisty čeká netrpělivě redaktor, který tak často bere stejný lék na žaludek jako autor. Ivan Kraus se ke každotýdennímu psaní fejetonů sice nikdy neuvázal, ale často zaskakoval za kolegy, kteří nemohli svůj fejeton dodat výběr z nich přinášíme v této knize.

Kniha je úvahou o osudech dvou mimořádných vynálezů lidstva: státu a jeho právu. Zahrnuje zejména úvahy o některých příčinách závažné krize, v níž se nejdokonalejší organizace lidské společnosti ocitla, a vizi dalšího vývoje. Kniha sestává ze tří částí: O státu a demokracii, kde se autor zamýšlí nad dělbou a destrukcí moci v euroatlantickém prostoru, O právu a rozumu, v níž předkládá svou představu o vzniku a vývoji práva jako nejdůležitější funkcionality státu, a O budoucnosti státu a práva, jež vychází z přehledného shrnutí a představ o stavu základních nosníků demokratického právního státu, jimiž jsou demokratická forma vlády, koncept základních práv a svobod, vláda práva a systém dělby moci.

Autoři se zabývají tématem, které nebylo v české (ani v brazilské) historiografii doposud zpracováno. Na základě důkladného studia značného množství archivních materiálů sestavili vyčerpávající přehled působení Státní bezpečnosti v největší jihoamerické zemi. Každé významnější akci důstojníků I. správy je věnována zvláštní kapitola, kniha se zaměřuje na podrobný rozbor aktivních opatření a poukazuje na rostoucí vliv komunistických rozvědek na brazilskou politiku a správu. Obzvláštní pozornost je věnována otázce spolupráce rozvědek východního bloku a jejich podřízenosti KGB. V mnoha kapitolách autoři sledují, jak je StB z Moskvy úkolována a jak plní úkoly, které nemají se zájmy Československa nic společného.

Monografie je věnována významnému židovskému teologovi (asi 1525 – 1609), spjatému svým životem a působením s Prahou, u něhož legenda o stvoření golema v obecném povědomí zcela překryla jeho význam pro židovské, ale také obecněji evropské dějiny náboženského myšlení. V úvodních kapitolách je Maharal představen v kontextu židovské kultury sklonku renesance, často na základě tištěných a rukopisných pramenů, jež dosud nebyly v souvislosti s Maharalem zmiňovány. Autor charakterizuje Maharalovy spisy a jeho myšlení, nastiňuje nejvýznamnější linie Maharalových nábožensko-filosofických, ale také společenských a politických úvah. Zvláštní pozornost věnuje ambivalentnímu vztahu tohoto židovského učence k vědeckým objevům jeho doby. Předkládá tezi, podle které je hlavním impulzem vzniku Maharalova díla obava z vlivů, jež bychom z dnešního pohledu nahlíželi jako znaky rodící se modernity. „Maharalův postoj k mimohalachickým disciplínám,“ píše autor v závěru, „je tedy výsledkem interakce pronikavé intelektuální otevřenosti a urputné snahy o petrifikaci stávajícího paradigmatu. Jako jeden z mála židovských učenců své doby Maharal do hloubky poznal nejnovější vědecké trendy, ale … současně si uvědomil, že mohou vést k celkové erozi existujího uspořádání židovského světa.“

Jako Maffie se dodnes obecně označuje ústřední organizace českého domácího protirakouského odboje z let 19141918. Je tak vnímána jako jeden z klíčových symbolů boje za vznik samostatného československého státu. Maffie se postupem času stávala běžně užívaným a v podstatě plně akceptovaným pojmem z českých moderních dějin. Historiografické bádání ovšem dosud zcela ignorovalo, jakým způsobem se obraz Maffie konstruoval a vyvíjel v desetiletích po skončení první světové války. Přitom výzkum tohoto druhého života se ukazuje jako zcela klíčový. Umožňuje nám jednak zachytit proměny paměti české protirakouské rezistence, stejně jako analyzovat, jak se měnilo vnímání řady událostí let 19141918 v průběhu krátkého 20. století. Tímto novým přístupem se z Maffie stává podstatně vrstevnatější, konfuzní, ale o to zajímavější fenomén, na jehož odlišné intepretaci se v průběhu desetiletí různou měrou podílela dobová publicistika, historiografie i aktuálně aplikovaná politika dějin. V tomto kontextu tak můžeme sledovat, za jakých okolností a za použití jaké argumentace se formovalo převládající vnímání cesty k 28. říjnu 1918.

Proč se básníci a jiní umělci tak často vyjadřují o vědě s pohrdáním? Proč bývá tak často vědecká literatura nudnější než telefonní seznam? Opravdu Newton svým slavným experimentem se skleněným hranolem a lomem světla zbavil duhu poetického kouzla? Biolog Richard Dawkins si podobné otázky ohledně smyslu, krásy a záhad našeho světa a lidské povahy kladl řadu let a své odpovědi na ně shrnul v hluboce humanistické knize Rozplétání duhy. Věčný skeptik provádí čtenáře světem přírodních věd i kultury s přesvědčením, že „v nejlepší vědě by mělo zbýt místo i pro poezii“ a „záhady neztrácejí své kouzlo tím, že je vyřešíme, ale často se ukáže, že řešení je krásnější než záhada sama“.

První díl této knihy ukázal, že komunikační systém založený na obrazech vytvořil expandující moderní člověk (Homo sapiens) v paleolitu Evropy, a to poměrně rychle, v daném stadiu své evoluce a v kontextu převratných historických událostí. Druhý díl sleduje další vývoj umění na světových periferiích, s vědomím, že v centrálních civilizačních oblastech mezitím přerůstá v novou kvalitu – v komunikační systém písma. Prioritně kniha zkoumá fenomén skalního umění v Africe, Austrálii a Americe v projekci jeho vývoje, datování, obsahu a etnologického záznamu. Taková srovnání potvrdí jedinečnost a potenciál staré Evropy, nejen pro časovou hloubku tamního umění, ale i pro jeho obsahovou náplň.

Publikace se soustředí na oblast střední a severní Moravy, která je bohatá na malá krasová území. Až na jednu výjimku vznikla souvrství vápenců a mramorů z mořských usazenin z období devonu, stejně jako tomu bylo v případě vápenců Moravského krasu. Jen v severovýchodní části Moravy se nacházejí polohy druhohorních vápenců, které jsou součástí Karpat a byly sem přesunuty v důsledku pozdějších horotvorných procesů na území střední Evropy. Krasové oblasti střední a severní Moravy se utvářely v průběhu dlouhých geologických procesů. Řada jeskyní, jež jsou prezentovány v knize, patří k významným archeologickým a paleontologickým lokalitám, podzemní prostory mají mnohdy bohatou krápníkovou výzdobu. Kniha je doplněna rozsáhlou obrazovou dokumentací.

Publikace Nová škola v meziválečném Československu ve Zlíně – ideje, aktéři, místa zpracovává problematiku meziválečné školské reformy (1929–1939) v kontextu tzv. firemního města Zlína, prostoru pokroku, modernity, racionalizace, síly moderní techniky. Myšlenky racionalizace, taylorismu, zásad scientific management neovlivňovaly jen výrobu ve firmě Baťa, každodenní život ve Zlíně, ale i chod pokusných zlínských veřejných škol. Jejich cílem byla škola činná (learning by doing) a společenská (school democracy). Studie v první části analyzuje cestu české pedagogiky k důvěře v racionalizační hnutí a v druhé části rekonstruuje pedagogické zásady v pokusných obecných a měšťanských školách ve Zlíně.

Monografie přístupnou formou pojednává o několika zásadních otázkách moderní evoluční biologie. Soustředí se zejména na problematiku evolvability a dokládá, že evoluci podléhá i samotná schopnost se vyvíjet. Jak si přitom všímá tuzemská teorie zamrzlé evoluce, evoluci evolvability ovlivňuje řada zajímavých procesů zahrnujících mimo jiné hromadění dále neproměnlivých prvků. Právě nejednoznačná povaha těchto procesů může být vysvětlením (ne)samozřejmého faktu, že se na Zemi setkáváme s tak různorodými produkty biologické evoluce.

„Svoboda je poznaná nutnost.“ Na tuto poučku připisovanou K. Marxovi jsem si vzpomněl jednoho rána při procházce lesem. První, co mě napadlo, bylo, že to nedává valný smysl, že by se snad lépe hodilo: „Poznaná nutnost vymezuje hranice svobody.“ Z podobných rozvah vznikl nápad, zkusit převyprávět některé problémy a výdobytky sociálních a obecněji humanitních věd očima technika. Vycházel jsem při tom záměrně pouze z pouček, jež jsem vstřebal během školní výuky a z populární literatury. Konec konců mi při mém vzdělání ani nic jiného nezbývalo. Vznikla tak řada krátkých příběhů, občas samonosných, občas zakončených stručnými glosami. Pro odlehčení a zábavu jsou uvedeny i některé moje osobní „multikulturní“ zkušenosti z cest po blízké i vzdálené cizině.

Druhá světová válka způsobila nejen obrovské materiální a lidské ztráty, ale také rozsáhlé migrace obyvatelstva. Repatriace polských občanů představovala tehdy významný mezinárodní problém. Stovky tisíc se jich při tom vracely přes Československo, které se díky své poloze ve středu Evropy stalo důležitou tranzitní zemí. Ve stejnou dobu, kdy do vlasti směřovaly statisíce polských repatriantů, utíkali přes Československo na Západ lidé z Polska nespokojení s politickou či hospodářskou situací, před komunistickou či národnostní perzekucí. Zvlášť významný byl počet židovských uprchlíků, nejčastěji mířících do Palestiny. Kniha na základě studia širokého spektra domácích i zahraničních pramenů a literatury představuje, jak se Československo s těmito migracemi vyrovnával.