Dokořán strana 7 z 91

Asi každý se někdy zasnil, jaké by to bylo roztáhnout křídla a vznést se do vzduchu jako pták. Někteří dobrodruzi tyto sny proměnili ve skutečnost a cestování letadlem nám dnes připadá stejně všední jako jízda vlakem. Ale jak vlastně ptáci létají? A co netopýři nebo motýli? K čemu je některým savcům či plazům schopnost plachtit? A v čem se létající živočichové liší od letadel vyrobených lidmi? Odpovědi na tyto a další otázky hledá ve své knize proslulý evoluční biolog a autor teorie sobeckého genu Richard Dawkins, který čtenáře provází světem létajících tvorů a popisuje odvěké snahy člověka se jim vyrovnat. Od nezávislé evoluce křídel u několika skupin organismů a jiných způsobů, jak se vzepřít gravitaci, zabrousí do historie balónového létání, připomene úspěch bratří Wrightů, vyloží fyzikální principy letu a objasní, proč by lidstvo mělo dobýt vesmír. Jeho čtivý a srozumitelný výklad doprovází poutavé ilustrace Jany Lenzové.

Asi každý se někdy zasnil, jaké by to bylo roztáhnout křídla a vznést se do vzduchu jako pták. Někteří dobrodruzi tyto sny proměnili ve skutečnost a cestování letadlem nám dnes připadá stejně všední jako jízda vlakem. Ale jak vlastně ptáci létají? A co netopýři nebo motýli? K čemu je některým savcům či plazům schopnost plachtit? A v čem se létající živočichové liší od letadel vyrobených lidmi? Odpovědi na tyto a další otázky hledá ve své knize proslulý evoluční biolog a autor teorie sobeckého genu Richard Dawkins, který čtenáře provází světem létajících tvorů a popisuje odvěké snahy člověka se jim vyrovnat. Od nezávislé evoluce křídel u několika skupin organismů a jiných způsobů, jak se vzepřít gravitaci, zabrousí do historie balónového létání, připomene úspěch bratří Wrightů, vyloží fyzikální principy letu a objasní, proč by lidstvo mělo dobýt vesmír. Jeho čtivý a srozumitelný výklad doprovází poutavé ilustrace Jany Lenzové.

El misterio que rodea a uno de los fenómenos más sorprendentes del catolicismo. Cuando se cumplen 40 anos de las apariciones de la Virgen en Medjugorje, una remota aldea en Bosnia-Herzegovina, José María Zavala ha viajado hasta allí para investigar, sin prejuicios y con su acostumbrado rigor y amenidad, los entresijos de un fenómeno que atrae anualmente a cientos de miles de personas procedentes de todo el mundo.

Po dvou vydaných sbírkách Oblásky (2008) a Intimyty (2011) se Tereza Ješátková vrací s poezií z let 2012-2023, pohrává si s hranicí mezi intimním a veřejným, mezi vyslovitelným a mlčením. Knihu doplňují minimalisticky dotvořené otisky prstů autorky a ilustrace její desetileté dcery. Veřejná sbírka si důvěru některých čtenářů získala již před svým vydáním, dostála totiž svému názvu a část peněz na její vydání byla vybrána od veřejnosti prostřednictvím crowdfundingového portálu Hithit.

Kniha dialogů Rozhovory s Lubošem Plným (Antropologie výtvarné tvorby v reálných a virtuálních světech) iniciovaná Hanou Stehlíkovou Babyrádovou je autentickou výpovědí o osobním zázemí pozoruhodné tvorby světově proslulého umělce art brut Luboše Plného. Autorka mu v letech 2020–2022 pravidelně pokládala otázky týkající se nejen jeho tvorby, ale hlavně jeho života. Její zájem o vnitřní svět tohoto pozoruhodného autora vyplynul z dlouhodobého zkoumání umění art brut a zejména individuálních světů jeho tvůrců. Jde zde o nahlédnutí do souvislostí vytváření jednotlivých děl umělcem a sledování osobních příběhů, událostí soukromých i veřejných a také o spontánní komentáře toho, co každodenní život přináší člověku, jenž se rozhodne zasvětit svůj čas umění.

Nejnovější kniha esejů Václava Cílka vznikala neplánovaně během covidových let. Hlavním impulsem byla Cílkova spolupráce se současným slovenským undergroundovým fotografem a sběratelem umění Ivanem Zubaľem, jenž ho seznámil s okruhem slovenských výtvarníků v čele s Erikem Binderem. Podobně smýšlející lidé a věci se přitahují, a tak se na tyto výpravy do uměleckého prostředí začaly přirozeně nabalovat další osobnosti a současné i dávné příběhy – Petr Nikl a jeho spiritismus, výstřední František Skála, magický František Bílek či vizionář Alfons Mucha. Nejedná se však o kunsthistorické výklady, Cílek vnímá umění jako další, na logiku navazující cestu k porozumění světu.

Cvičebnice je žánrově těžko zařaditelný experimentální text, hra ve stylu oulipovců, Perecových výčtů či Cortázarova čtení na přeskáčku, zároveň však nese výrazné kritické poselství o stavu chilské společnosti a školství na konci minulého tisíciletí. Titul originálu (Facsímil) může znamenat i přesnou napodobeninu či kopii, v Chile se tak ale zároveň nazývá sešit ukázkových testů, na nichž si studenti procvičují typy otázek, které najdou v závěrečné maturitní zkoušce, jež dále předurčuje, na jakou vysokou školu se mohou hlásit. Zambra tu s vtipem a ironickým nadhledem, ale i se vší závažností glosuje palčivá témata chilské společnosti a zároveň rozbíjí tradiční žánry. Naplňuje strukturu skutečných didaktických testů vlastními cvičeními, variacemi, mikropovídkami a žertíky, které si čtenář kompletuje prostřednictvím otázek a navrhovaných pěti možností odpovědi. Kromě lehkého, absurdního i černého humoru je leitmotivem knihy neutěšená situace mladé generace, nepřipravené na skutečný život, vyjádřená slovy: „Vás nenaučili, vás vycvičili.“

Anarchokapitalismus patří mezi nejinspirativnější společenské filozofie moderní doby. Co je však jeho podstatou a jak by měl podle jeho zastánců fungovat? Tato kniha představuje výpravnou a přístupnou formou ústřední pojmy anarchokapitalistické etiky, jako je praxeologie a princip neagresivity. Čtenáře nejprve pasuje do role trosečníka na opuštěném tropickém ostrově, který od základů promýšlí spravedlivé a efektivní uspořádání mezilidských vztahů. Příběh se následně přesouvá do fiktivního svobodného města Freeport, kde autor aplikuje objevené etické principy na každodenní život a ukazuje, jak by mohla anarchokapitalistická společnost fungovat v současném světě.

Obsah knihy tvoří dva eseje, které Glubb Paša v letech 1976 a 1977 publikoval v Blackwood’s Magazine. Vychází z vlastních zkušeností s arabským světem, vyvozuje z nich nicméně obecnější teze o fungování říší, společenských normách a směřování moderní civilizace. Glubb předkládá tezi, že říše či impéria různých dob i kultur trvala velmi podobnou dobu a procházela stejnými vývojovými stupni od věku výbojů přes rozmach obchodu a intelektu až po dekadenci a rozpad. Poukazuje na příčiny jednotlivých stadií a argumentuje tím, že pokud budeme na naši minulost pohlížet pouze zúženou optikou národních dějin posledních pár století, přehlédneme opakující se vzorce vedoucí ke konci kultur a civilizací.

Kniha se zabývá institucionálním vývojem a každodenním provozem Vysoké školy zemědělské v Praze (dnešní České zemědělské univerzity v Praze) od jejího osamostatnění v roce 1952 do počátku devadesátých let 20. století. Historický přehled uvede čtenáře a čtenářky do nejstarších dějin vysokého zemědělského školství v Praze a následně do kontextu institucionálního a personálního vývoje, pedagogických a vědecko-výzkumných proměn Vysoké školy zemědělské, včetně společenských, ekonomických a politicko-ideologických procesů, které ovlivňovaly její fungování, organizaci a další směřování. Prostřednictvím životopisných vyprávění publikace nabízí možnost sledovat, jak na jednotlivá období existence instituce v období socialismu vzpomínají zástupci z řad několika generací představitelů školy, akademických pracovníků a studentstva. Vzpomínky reflektují různé otázky od osobních motivací ke studiu, možnosti a průběhu studia, každodenního chodu jednotlivých fakult a kateder, až po vývoj vyučovaných disciplín nebo vliv komunistické ideologie. Vychází ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou v Praze.

Úplně běžně dnes uvádíme, kolik světelných let je od nás vzdálena která hvězda či mlhovina. Jak jsme ale na tato čísla přišli? Kniha nás provede od prvních pokusů o určení vzdálenosti Slunce a Měsíce, které podnikli antičtí astronomové, až k teoriím moderních velikánů tohoto vědního oboru, jako byl Edwin Hubble. V jejím centru však stojí téměř zapomenutý příběh ženy, jež na počátku 20. století objevila jeden z významných zákonů umožňujících měřit vesmír, příběh Henrietty Swan Leavittové.

Přestože náš život do značné míry závisí na elektřině, mnozí z nás vlastně pořádně nevědí, na jakém principu funguje. Spoléháme zkrátka na to, že elektřina proudí dráty a napájí naše spotřebiče. David Bodanis ve své knize zábavnou formou shrnuje, co dosud o podstatě elektřiny víme. Vypráví příběhy jednotlivých vynálezců od objevu telegrafu přes životní osudy Alexandra Grahama Bella, Thomase Edisona, Michaela Faradaye až po Alana Turinga. Představuje jejich úspěchy i prohry a ukazuje, jak experimentování ovlivnilo jejich a následně i naše životy. Neviditelná síla je vynikající knihou i proto, že autor, jeden z nejuznávanějších popularizátorů vědy, mistrně vyvažuje technický výklad a přístupnost.

V 90. letech 20. století akademici i ředitelé velkých firem považovali Internet za hnací motor nové globalizace, která podkope autoritu a význam klasického státu. Zdálo se, že příchod Internetu je předzvěstí nového způsobu uspořádání lidských záležitostí, který nás navždy vysvobodí z tyranie teritoriálních vládců. Tato kniha vypráví příběh o Internetu, který v 90. letech 20. století začal narušovat moc jednotlivých státních správ, a následném boji vlád o ovládnutí nového média. Je to příběh smrti snu o kyberkomunitách, které si vládnou samy, a jednou provždy tak uniknou zeměpisným omezením. Je to také příběh o zrození a prvních letech nového druhu Internetu ? územně ohraničené sítě, kde regionální zákony, státní moc a mezinárodní vztahy mají stejný význam jako technická invence. Pohled autorů na vývoj Internetu ale není pesimistický. Ukazuje, že zeměpisně ohraničený Internet má řadu nedoceňovaných výhod, zohledňuje potřeby jednotlivých uživatelů i firem, které na Internetu podnikají.

Vypadá to, co je od nás dál, vždy jako menší? Nevidíme někdy zcela zřetelně něco, co tam ve skutečnosti není? Je vůbec možné pomocí zraku získat přímý a pravdivý obraz skutečnosti? Takové otázky před nás klade anglická průmyslová designérka, grafička a malířka Phoebe McNaughonová. Její půvabná knížka nás provádí historií vizuálního zobrazování skutečnosti a dějinami perspektivy ve výtvarném umění od starověku přes renesanci až po moderní dobu.

Jak se dá rozdělit čára na tři stejné díly? Nebo na pět? A na sedm? Lze nějakým jednoduchým způsobem propojit harmonii a geometrii? Co je onen tajemný "diagram", o němž se zmiňovali starověcí myslitelé? Adam Tetlow nám v této průkopnické knížce odhaluje dávno zapomenutý "helikón", základní diagram využívaný starověkými umělci a řemeslníky. Můžeme s údivem sledovat, jak s pomocí tohoto magického geometrického obrazce vznikají zlomky, hudební harmonie, pythagorejské trojúhelníky, perspektiva a řada dalších věcí.

Kniha se zabývá institucionálním vývojem a každodenním provozem Vysoké školy zemědělské v Praze (dnešní České zemědělské univerzity v Praze) od jejího osamostatnění v roce 1952 do počátku devadesátých let 20. století. Historický přehled uvede čtenáře a čtenářky do nejstarších dějin vysokého zemědělského školství v Praze a následně do kontextu institucionálního a personálního vývoje, pedagogických a vědecko-výzkumných proměn Vysoké školy zemědělské, včetně společenských, ekonomických a politicko-ideologických procesů, které ovlivňovaly její fungování, organizaci a další směřování. Prostřednictvím životopisných vyprávění publikace nabízí možnost sledovat, jak na jednotlivá období existence instituce v období socialismu vzpomínají zástupci z řad několika generací představitelů školy, akademických pracovníků a studentstva. Vzpomínky reflektují různé otázky od osobních motivací ke studiu, možnosti a průběhu studia, každodenního chodu jednotlivých fakult a kateder, až po vývoj vyučovaných disciplín nebo vliv komunistické ideologie. Vychází ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou v Praze.