Dokořán strana 6 z 78

Historická studie analyzuje vývoj nacistické politiky vůči židovskému obyvatelstvu: od represí a zbavení občanských práv, přes jednotlivé akty násilí až po deportace a genocidu, zahájenou v průběhu války na východě. Autor se mimo jiné snaží zodpovědět i tradiční otázku: Proč se vůbec ve Wansee 20. ledna 1942 konala konference špiček nacistické strany a německého státu, když vyhlazování židovského obyvatelstva bylo již v plné proudu?

"Ze zvadlého srdce nevěstky - v zahradě pivovarní - necudným květem vykvetla podprsenka jarní" Výbor z textů známého bohéma Teodora Adalberta Rosenfelda, známého od roku 1923 jako Bohdan Vojtěch Šumavanský s uměleckým pseudonymem T. R. Field, nabízí básničky, hříčky i popěvky ze sbírek Kosočtverce na ohradách, Kruhy pod očima a Lomikel na dlásnech i z jeho pozůstalosti.

"Jsme zamčeni v sobě, jsme jiní, jen sníh a déšť a krupobití bude zasypávat náš příběh, málo básnický" Výbor z básní předčasně a tragicky zemřelého básníka Jiřího Ortena. Jeho křehká poezie v sobě spojuje především protikladné motivy dětství a smrti. Pocity hřejivého bezpečí a klidu se střetávají s chladem a zakletím úzkosti. Výrazným rysem Ortenových veršů je ale také hledání kouzelné formule, která dokáže tuto disharmonii prolomit.

Velká dobrodružství, spojená s objevováním hradního podzemí i souboji s nacisty, prožila parta kluků, kteří si říkají Bílá ruka, už v předchozí knize s názvem BÍLÁ RUKA Za tajemstvím hradu Handštejna. Jeho děj se odehrával na sklonku druhé světové války. Teď už je válka u konce a vypadá to, že s letními dobrodružstvími je konec. Jenže tajemné podzemí hradu stále čeká na prozkoumání! Vždyť klukům se dosud nepodařilo odhalit všechny jeho prostory ani nástrahy, které před staletími vymýšlel hradní pán a jeho úhlavní nepřítel proti nezvaným hostům, aby chránili svá tajemství. Navíc podzemí a jeho tajemství přitahuje nadále pozornost nejen Bílé ruky, ale také různých agentů a hledačů pokladů ti všichni sní o pokladu nedozírné ceny a neváhají kvůli němu sáhnout třeba po zbrani. Kluci se tak ocitají v nebezpečí nejen léček fantoma podzemí. Všechny překážky, léčky, nástrahy, všechny otevřené souboje, které musí kluci překonávat, je však učí pochopit, jak jsou jeden závislý na druhém, jak důležité je držet slovo a vzájemně si pomáhat. Vždyť jim často jde vyloženě o život! Proto je spojuje stále pevnější kamarádství, jaké se rodí jen ze soudržnosti.

Krajina, která byla donedávna něco samozřejmého, dobrého tak leda pro turisty, fotografy a staromilce všeho druhu, se v posledních letech stala čímsi víc něčím, co nás zakotvuje v nejistém proudu světa, čím se odlišujeme od ostatních národů a co zakládá nejenom naši kulturu a identitu, ale ovlivňuje i to, jak cítíme a myslíme. Není to málo. Tato kniha slovem i obrazem upozorňuje na hodnoty, s nimiž se ve středních Čechách setkáváme a jichž bychom si bez určitého poučení nemuseli vůbec všimnout. Kniha je dělena do tří částí, ve kterých se postupně dozvídáme, co to je krajina, jaké má problémy a jaké cesty existují k jejich nápravě. Jednotícím motivem je paměť krajiny, tedy vědomí, že ztráta minulosti je i ztrátou budoucnosti.

Kniha přináší vzpomínky režiséra proslaveného především kultovními filmy o básnících. Vypráví v nich nejen o svém dosavadním životě, o své filmové kariéře, o filmovém řemesle, ale vzpomíná také na osobnosti, s nimiž se na své životní i profesionální pouti setkal. Podobně jako jeho filmy o básnících, také jeho vzpomínky jsou kořeněny laskavým humorem, ať už jde o historky z natáčení nebo příhody ze života.

Kniha přináší pět filmových literárních scénářů, které nebyly dosud natočeny. Původní text Krásní dnové koločavští (jak Ivan Olbracht a Vladislav Vančura s přáteli natáčeli v roce 1933 na Zakarpatské Ukrajině film Marijka nevěrnice) doplňují čtyři scénáře na motivy literárních děl jiných autorů: Nahoře a dole (podle knihy Figurky ze šmantů Františka Stavinohy, humorných próz z kladenského, hornického prostředí), Liška Bystrouška (podle slavné prózy Rudolfa Těsnohlídka), Marie a zahradník (podle milostného romaneta Vladimíra Neffa, s dnes už zaniklou atmosférou pražské hrnčířské Kampy) a Západ slunce (na motivy povídek Isaaka Babela z oděského podsvětí).

Název Stewartovy knihy je narážkou na výrok Alberta Einsteina „Vy věříte v boha hrajícího v kostky a já v dokonalé uspořádání a zákonitost“. Vědecké zkoumání chaosu však nutí odborníky přehodnotit tento Einsteinův postoj, protože tváří v tvář chování vesmíru vypadá najednou nedostatečně. Teorie chaosu prokázala, že malé systémy, které podléhají přesně definovaným zákonitostem, se přesto mohou chovat náhodně. Možná že i ve vesmíru, v němž vládne zákonitost a pořádek, je přesto místo na božskou hru v kostky. Stewart ve své knize odhaluje vesmír, ve kterém není nic takové, jak se zdá, a komplikovaná matematika chaosu je díky jasnému a důmyslnému výkladu přístupná a zábavná.

Zajímalo by vás, co by se stalo, kdyby ze dne na den z naší zeměkoule zmizeli lidé? Jak dlouho by zůstaly po lidech na naší zemi stopy? Jak rychle by se zhroutila námi vybudovaná infrastruktura? Jak dlouho by bez naší péče vydržely stavby, metro a města? Památky a umění? Co z toho nejdéle, a co by naopak spadlo jako první? Kteří živočichové by z našeho zmizení profitovali, a kteří by naopak zanikli s námi? Předpokládá se např., že by spolu s námi zcela přirozeně vyhynuli švábové, ale ptáci by na tom byli mnohem lépe a vyvinuli by se v mnohé nové druhy. Jak by dopadly farmy, pole, národní parky a zahrady? Nejdelší životnost na zemi bez nás by měly bronzové sochy, umělá hmota a radiové vlny. Zároveň je z některých oblastí na zemi, které člověk poničil, a posléze opustil (např. Černobyl), patrné, že příroda má sebeuzdravující moc.

Princetonský astrofyzik J. Richard Gott III., jenž se řadí k takovým vědcům, jako jsou Stephen Hawking a Kip Thorne, ve své knize dokazuje, že cestování časem, jež bylo v Newtonově vesmíru nemyslitelné, je v Einsteinově vesmíru principielně možné. Autor zkoumá všechny aspekty cestování v čase, mimo jiné ukazuje, jak to nejlepší ze science-fiction o cestování časem inspirovalo některé z dnešních hlavních vědeckých názorů na toto téma. Autor v knize také představuje svoji nejzajímavější hypotézu: výzkum cestování časem lze využít při zjišťování toho, zda vesmír mohl vytvořit sám sebe. Knihu čtenáři ocení nejen pro její mimořádně zajímavé téma a vědeckou fundovanost, ale také kvůli vtipnému autorovu stylu.

Podle většiny dnešních kosmologů a astronomů je náš vesmír nekonečný. Janna Levinová, jedna z nejvýraznějších osobností soudobé kosmologie, rozvíjí ve své knize opačnou hypotézu: vesmír je prostorově konečný, a to přesto, že nemá žádné hranice. Je v něm tedy sice možno putovat donekonečna stále dopředu, avšak po jisté době dospějeme do výchozího místa. V takovémto vesmíru mohou být vzdálené objekty ve skutečnosti jen zrcadlovými obrazy blízkých galaxií, jejichž světlo se kdysi v daleké minulosti vydalo na pouť kolem celého vesmíru. Kromě této hypotézy autorka s nadhledem seznamuje čtenáře se základními myšlenkami Newtonovy teorie gravitace, Einsteinovy teorie relativity, kvantové teorie, ale též se standardní kosmologií, černými dírami, představou vícerozměrných prostorů či fundamentálních strun.

Proč si lidé tak často působí smutek a bolest? Proč myslí jen na svůj prospěch? Podobné otázky si jistě klade občas každý, na palčivosti ovšem nabývají v situacích, kdy se obětí nepěkného chování bližních stává naše maličkost. Ale jak se vlastně chováme my sami? Zvládáme všechny situace tak, jak bychom si přáli? Autor zkoumá rozličné životní i v sociálně psychologických experimentech simulované situace a vede čtenáře k zamyšlení nad tím, jak by se v nich zachoval. Některé z probíraných situací důvěrně známe z každodenního života, jiné nesou pečeť výjimečnosti až tragičnosti. Všechny nás ale přibližují k odpovědi na otázku, zda či spíše do jaké míry je člověk netvor společenský.

Smrtící gagy z arzenálu ultračerného humoru. Dynamitové nálože odpálené pod svatými tabu politické korektnosti. Drogy, sex, smrt, hovězí, rakovina plic, Ježíš v McDonaldu, uříznuté penisy... a překvapivě vážný podtext, jakmile odezní chuť ostrého koření. Americký spisovatel, hudebník, herec a režisér Denis Leary napsal Rakovinu nevyléčíš v roce 1990 původně jako jevištní monolog pro Mezinárodní umělecký festival v Edinburghu a navzdory protestům z jistých kruhů za ni získal Cenu kritiky. Následně byla Rakovina provozována v londýnském West Endu, v New Yorku, doznala knižní podoby, televizního zpracování a úvodní píseň Jsem kokot zabodovala v nezávislých hitparádách.

Rozsáhlá a exaktními statistickými údaji podpořená studie o podobách moderního marketingu. Kleinová ve čtyřech oddílech své práce (Bez prostoru, Bez volby, Bez práce, Bez loga) demaskuje praktiky soudobého reklamního průmyslu, ukazuje, jak ve 20. století rostl význam, který hrála v propagaci výrobku rádoby prestižní značka až do té míry, že značka zastínila výrobek a stala se sama dobře prodejným a draze placeným artiklem.

Rok 2005 je světovým rokem fyziky. Právě před sto lety totiž vyšly tři převratné články Alberta Einsteina. Podívejme se tedy společně na život a dílo tohoto velikána moderní vědy, jenž se nebál pochybovat o tom, co jiní měli za samozřejmé. Díky této knize pochopíme nejen hlavní fyzikální představy, jež Einsteina přivedly k velkolepým objevům, ale dozvíme se též řadu zajímavostí z jeho osobního života. Většina jeho myšlenek předběhla dobu o celá desetiletí a dodnes přinášejí fyzikům Nobelovy ceny. Einstein, jenž přes ohromující popularitu zůstal skromným a vlídným člověkem, může být i dnes vzorem každému z nás.

Ruce lékařů přinášejí úlevu od nemocí a strádání. Někdy však také přinášejí smrt. Šokující příběh jedné z nejostudnějších epizod historie lékařské vědy nás zavádí do evropských nemocnic ve 40. a 50. letech 19. století, zejména do Všeobecné nemocnice ve Vídni, kde tehdy pracoval mladý lékař maďarského původu Ignác Semmelweis. Odmítl se smířit s kuriózními vysvětleními horečky omladnic, jaká předkládaly největší kapacity tehdejší medicíny, a přímočarou analýzou prostých pozorování našel skutečnou příčinu. Proč trvalo medicíně desítky let, než jeho jasné a logické vysvětlení přijala? Proč musely zbytečně zemřít tisíce matek?