Dybbuk strana 9 z 24

Tématem románu Hlad (1890) norského autora, nositele Nobelovy ceny za literaturu Knuta Hamsuna je hlad ve dvojím smyslu. Protagonista a zároveň vypravěč románu, začínající spisovatel, se snaží prosadit bez valného úspěchu v norském hlavním městě Kristianii (dnešní Oslo) a trpí chudobou a nedostatkem jídla. Dlouhá období fyzického hladu se podepisují nejen na jeho tělesném zdraví, ale vyvolávají v něm i nezvládnutelné proměny psychického stavu, nepředložené činy a chaotické projevy mysli až halucinační deliria. V protikladu k poetice realistického románu žije hrdina Hladu bez účasti na společenském dění a ani nepomyslí na jakýkoliv sociální protest. Věnuje se pouze vlastní situaci v obdobích hladu a z ní plynoucí neschopnosti komunikace s jinými lidmi. Tady nastupuje druhý - a důležitější aspekt titulního hladu. Hlad je zde metaforou hledání vlastní identity v existenciální prázdnotě, jakési vnitřní emigraci ze zavedených společenských pravidel. Záznamy vnitřních monologů a proudu vědomí hlavní postavy činí z Hladu předchůdce poetiky modernistických románů. Horečnatý románový debut Knuta Hamsuna je z velké části vzpomínkou na jeho vlastní umělecké záčátky.

Životní osudy mistra řezníka z Nelahozevsi rámují kuchařku specializovanou na maso. Kromě receptů si v ní můžete přečíst, jak se v minulosti dobytek nakupoval a porážel, jak se maso rozděluje a u proslavených pokrmů je uvedena stručná historie jejich vzniku. Co by bylo, kdyby se Antonín Dvořák nestal hudebním skladatelem, ale pokračoval by v rodinné tradici?

Co se stane, když přijmeme jako fakt, že vše, co si myslíme a cítíme, nevychází z nehmotné duše, ale z elektrochemické aktivity našeho mozku? V tomto inspirativním příběhu založeném na vědeckých poznatcích i osobních zkušenostech staví průkopnice neurofilozofie Patricia S. Churchlandová filozofii mysli na biologické základy. Nabízí jasné vysvětlení neuronálních mechanismů v pozadí lidské identity a ukazuje, jak nejnovější výzkumy vědomí, paměti a svobody vůle poskytují nový pohled na prastaré filozofické, etické a duchovní otázky: Co formuje naši osobnost? Jak vysvětlíme zážitky blízkosti smrti? Jak se rozhodujeme? Proč máme empatii? Nové vědecké objevy také přinášejí vhled do fascinující škály každodenních dilemat – například zda je možné přisuzovat mladistvým zodpovědnost za jejich činy nebo zda má pacient v kómatu ještě nějaké Já. Pochopení, že náš mozek je základem naší identity, nás vysvobozuje z pout pověr a mýtů. Umožňuje nám brát se vážně jako produkty evolučních mechanismů, minulých zkušeností a společenských vlivů. Také nám dává naději, že budeme moci vyléčit některé vážné choroby, a pokud ne, alespoň je dokážeme se soucitem pochopit.

Druhý díl autobiografie nejznámějšího světového evolučního biologa, skeptika a ateisty se soustředí na dobu pozdějších úspěchů, kdy autor pokračuje na cestě intelektuálního vývoje a vědeckého zkoumání. Po vydání prvních knih, které se staly bestselery a přinesly s sebou i neočekávanou celosvětovou slávu, začaly přicházet pozvánky na světové konference a vystupování v televizi. Objevily se ale také první kontroverze, nesouhlas a boj s ignorancí, které však jen přispěly k posílení vlastních názorů a důrazu na otevřenou mysl. Kniha není psána vytvořena chronologicky. Jedná se spíše o řadu vzpomínek psaných s nadhledem, rozdělených tematicky a přerušovaných odbočkami a humornými historkami, jako je například televizní natáčení „taxíkové evoluční teorie“. Znovu se objevuje Oxford a další význačné univerzity – tentokrát jako místa, kde Dawkins vyučuje na profesorských postech. Spolu s autorem cestujeme po celém světě, připojujeme se k vědeckému výzkumu hmyzu v Panamském průplavu, želv na Galapágách či lemurů v Jižní Karolíně. Účastníme se vědecké konference na německém zámku, vystupování v japonské televizi nebo debaty týkající se náboženství na americké jižanské univerzitě.

Autobiografie světoznámého britského neurologa Olivera Sackse, který se proslavil svými případovými studiemi fascinujících a neobvyklých lidských příběhů (ať se jedná o epidemii spavé nemoci, která své oběti zanechala na desetiletí v katatonickém stavu, Touretteův syndrom s nekontrolovaně vydávanými zvuky a bizarními tiky či autismus), začíná trochu méně obvykle, než je běžné. Sacks ji psal v době, kdy trpěl rakovinou oka a věděl, že mu již nezbývá mnoho času. Text se z velké části zaobírá osobními tématy, a než se dostaneme k Americe počátku šedesátých let a profesním začátkům v Los Angeles, dozvídáme se o jeho lásce k motorkám, oblibě posilování a každodenního plavání, o depresích a nevyřešených osobních problémech, které vyústily v hluboký pád do světa drog, či jak obtížný život měli homosexuálové v Anglii padesátých let. Sacks tak plně pokračuje ve své zavedené tradici. Propojuje práci neurologa s literární činností a pozoruje sám sebe a svůj život se stejným nadhledem, laskavostí a pronikavostí jako kdysi své pacienty. Za nimi se také vydával do jejich vlastního prostředí a s neobvyklou mírou empatie přibližoval jejich odlišnosti a život žitý v často velmi radikálně změněných podmínkách. I po dlouhodobém pobytu v Americe se však stále považoval za cizince a kladl si otázky, co to znamená domov a jak se vztah k němu během života vyvíjí.

Kniha promluv Šrí Nisargadatta Maharadže Nic je vše navazuje na jeho již dříve v češtině vydané knihy. Díky svému unikátnímu a spontánnímu učení všem hledajícím, pátrajícím po Pravdě a životě bez utrpení a strastí, umožňuje dostat se za omezenou mysl a přejít do absolutního stavu bez omezení. Intenzitou svých slov zcela ničí všechny představy a koncepty, které jsme od dětství získali či si je vytvořili, a přivádí nás do bodu čirého pocitu existence zbaveného jména a formy, do univerzálního pocitu bytí, vědomí. Odtud pak začíná dobrodružná cesta poznávání hlubin vědomí samotným vědomím vedoucí až k jeho rozpuštění. Texty ve formě otázek a odpovědí pocházejí z pozdějšího období Maharadžova života, jsou proto kratší a stručnější. Nijak jim to ale neubírá na údernosti – ba právě naopak. „Abyste zjistili, kdo jste, musíte nejprve poznat, kým nejste.“ „Byla doba, kdy jsem existoval, jako kdybych neexistoval. A nebyl zde žádný boj o přežití. Z tohoto stavu se objevil současný omezený stav, který si žádá obživu. Znám tajemství přechodu ze stavu prostého problémů do problémového stavu. Byl zde čas, kdy mé bytí nebylo přítomné. Dostalo se mi uvědomění vyvstání bytí. Jsem jeho svědkem. Tento přechod ze stavu nebytí do současného vědomého stavu je sám o sobě zázrak. Jak došlo k této přeměně – to je to, co jsem spatřil. Tento přechod se týká každé žijící formy. Ale jen zřídkakdy někdo v lidském těle pozná tajemství, jak se tento přechod odehrál.“

V posledním díle románové trilogie nejúspěšnějšího současného islandského autora Jóna Kalmana Stefánssona, jejíž první dva díly tvoří tituly Ráj a peklo a Smutek andělů, se i nadále setkáváme s postavami rybářské obce přelomu století nacházející se ve fjordu poblíž severního polárního kruhu. Její obyvatelé, ať je to introspektivní „chlapec“ uchylující se do vnitřního světa, do společenství autorů, jako je Whitman, Shakespeare nebo Milton, či jím obdivovaná Ragnheid, dcera faktora Fridrika, ve slunečních paprscích se projíždějící na koni, se každý po svém rvou se životem za věčného střídání běsnících živlů, nelítostné zimy, bouřek a vánic. Drsné okolní prostředí vytváří nepřekročitelné překážky, omezuje lidskou mysl, zužuje obzory a zplošťuje dimenze. Náročné životní podmínky ženou lidi ke konzumaci alkoholu a nebezpečně zintenzivňují jejich city. Bije ti ještě stále srdce? A jak ti bije? Mé srdce bije, protože nic jiného neumí.

Edičně citlivě připravený monumentální svazek Havlíčkovy poezie přímo z jeho rukopisů, zejména z osobních deníků. Mimořádná poezie, patřící k základním dílům poválečné české literatury. Lyrik Havlíček ve svém díle jedinečným způsobem spojil básně milostné a politické, tak jak to v českém písemnictví nemá obdoby. Jde o dlouho očekávaný 3. svazek Spisů, které vyšly v Torstu v letech 2003 a 2004.