Dybbuk strana 11 z 24

Čeho bychom se měli obávat? Co nás má nejvíce znepokojovat? Tak zní otázka, kterou John Brockman, provozovatel webu Edge.org (Nejchytřejší webové stránky na světě The Guardian), položil několika desítkám nejvlivnějších odborníků na světě. Požádal je, aby se svěřili s tím, čím se nejvíce trápí, co jim dělá největší starosti, a aby ukázali, proč by těmto tématům měla být věnována pozornost. 150 esejů na toto téma, které kniha obsahuje, zabírá celou šíři přírodovědných i humanitních oblastí. Zastoupení autoři jsou význačnými postavami na poli neurovědy, ekonomie, filozofie, fyziky, psychologie, biologie a dalších věd. Obavy si děláme proto, že předvídáme budoucnost. Před pociťováním obav nás nic neochrání, nicméně věda nás může ponaučit, jak si dělat obavy lépe a kdy si je přestat dělat. Otázky často inspirují nepředvídatelné odpovědi, které nás vyprovokují k myšlenkám, jimiž bychom se nejspíše nezabývali.

Nové vydání nejznámějších severských mýtů a bájí v převyprávění Heleny Kadečkové. Svérázné příběhy o vzniku světa, věčném boji vládce Ódina, hrdinství boha Tóra a jeho kouzelném kladivu Mjöllni, lstivém poloobru Lokim, statečných soubojích s obry, o skřítcích, netvorech i vlku Fenrim, který mluví lidským hlasem. Kniha Soumrak bohů je beletristickým zpracováním dvou islandských rukopisů ze 13. století sbírky severských mytologických a hrdinských básní Starší Edda a prozaického převyprávění mytologie od islandského dějepisce Snorriho Sturlusona (Snorriho Edda). Knihu lze číst bez předběžných znalostí severské mytologie. Přibližuje totiž její obsah o něco výpravnější, zábavnější a především ucelenější formou, zároveň skvěle poskytne představu o prostředí, v němž se mýty a báje rodily.

Šrí Nisargadatta Maharadž (18971981) seberealizovaný mistr, který žil v chudinské čtvrti v Bombaji, se stal proslulý svými brilantními, vtipnými a spontánními promluvami, ve kterých vyučoval prostou a úspornou džňána jógu, založenou na vlastní zkušenosti. Kniha obsahuje promluvy z posledních pěti let jeho života. Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Tento svět nemá žádného stvořitele a není tu rovněž nikdo, kdo by svět zachovával či ničil. To vše je jen spontánní dění. Když poznáte skutečný význam představy já jsem, budete se dívat na tento svět jako na hru. Přestože je svět tak rozsáhlý, není v něm ani špetka pravdy. Ve skutečnosti se nikdy nic nestalo. Vaše mysl vám ukazuje věci, jaké si přejete. Samo vaše vědomí přijímá různé formy a vy spatřujete vize, které chcete. Kvůli tělesnému ztotožnění budou vaše představy víc a víc narůstat. Pokud se spřátelíte s já jsem, ukáže vám Pravdu. Tajemství vědomí je poznáno, když vědomí sebe sama zmizí a vy jste v bezejmenném stavu známém jako Vidžňána. Pokud rádi přebýváte v tomto stavu, postupem času si uvědomíte, že jste nikdy žádný svět neviděli. Takže o nějakém konání nelze vůbec mluvit.

Románová prvotina jednoho z nejslavnějších filmových režisérů současnosti. Oscarem oceněný film Velká nádhera, komediální drama Mládí nebo populární seriál Mladý papež. To jsou významná díla Paola Sorrentina. Italský scénárista, režisér a herec se mimo filmovou tvorbu úspěšně věnuje i literatuře. Románový debut, ve kterém autor prostřednictvím hlavního hrdiny otevřeně mluví o Neapoli svého dětství i o té dnešní, o propletenci bohémského života, mafie a drog, byl nominován na cenu Premio Strega a je přeložen do mnoha světových jazyků. Předobrazem vypravěče a protagonisty románu Všichni mají pravdu, popového zpěváka Tonyho Pagody, je jeden ze dvou stejnojmenných hrdinů Sorrentinova filmového debutu Přebytečný člověk(2001), ztvárněný Tonim Servillem. Jeho rodištěm je Neapol, ovšem ta, již už známe jen z dobových filmů, stará a prostá Neapol, kterou Tony Pagoda, s nímž se setkáváme v jeho čtyřiačtyřiceti nabušenejch letech, co za sebou táhne a co nepočítá, neustále hledá a svérázně oplakává. Těžištěm románu je líčení jedné nekonečné kokainem posněžené neapolské neděle roku 1980, kdy jsou všichni už pár dní tak nějak zlejší; v Tonyho vzpomínkách se ale vracíme i do minulosti, do poválečné bídy a na počátek ekonomického zázraku, do časů, kdy ho tížilo panictví a kdy netušil, že svědomí člověka tíží mnohem víc. Po stovkách erotických dobrodružství a horách vyšňupaného koksu se Tony, stále otřískanější životem, ke kterému je přesto přisátý jako polyp na útesu, kotrmelci i pomalými obloučky došmejká až do nezářné budoucnosti, do našeho nového tisíciletí charakterizovaného všeobecným úpadkem a slovní anorexií, která pro takového pyrotechnika bujících adjektiv a překvapivých metafor, jakým je Tony Pagoda, znamená smrt kultury a degeneraci společnosti. Kdo postrádá smysl pro nuanci, jež má pro našeho vypravěče naopak zásadní význam, mohl by Tonyho odsoudit jako cynika, kterému není nic svaté, a přitom je to jen lovec epifanií, nostalgický hledač autenticity, velké dítě, které chtělo celý život jenom zestárnout a které se na nás obrací baudelairovským oslovením čtenáři, pokrytče, můj bližní, drahý bratře.

Přední český gynekolog a porodník, autor mnoha odborných studií, se ve své popularizační knize věnuje historii i současnosti svého oboru. Na základě svých mnohaletých zkušeností nahlíží možný vývoj gynekologie a porodnictví a nenechává stranou společensky aktuální témata alternativní medicíny, domácích porodů, atp. Jaká vlastně je a kam směřuje česká gynekologie a porodnictví? Přežije okolní tlaky a přežije je jako samostatný obor, jak ho známe dnes? Je možné sloučit požadavky humanizace porodnictví a postupy alternativní medicíny na straně jedné s vědeckou gynekologií a porodnictvím na straně druhé? Je mezi moderní medicínou a v postmoderní společnosti žijící klientkou vůbec možná smysluplná komunikace a mohou — a v jakém rozsahu — vzájemně vyhovět svým požadavkům, přáním, povinnostem a právům? Jak bude vypadat česká gynekologie a porodnictví v dalších letech? Tyto a další otázky si ve svém textu klade gynekolog Pavel Čepický a hledá na ně odpověď.