Najnovšie - Filozofia strana 12 z 18

Hogyan lett a virág az édenkert, majd a teremtés harmóniájának szimbóluma? Miért festettek rózsát a felvonulási épületre Knósszoszon? Milyen gyógyszerek alkotórésze volt különböző korokban és helyeken? És mi köze a rózsának az erotikához? A rózsa rejtvény, amely megfejtésre vár. A rózsa több egyszerű virágnál. Egyetemes szimbólum, amely a legkülönfélébb gondolatok és érzések kifejezését tette lehetővé. Keleti és európai kultúrák tükörképe, szemet gyönyörködtető vagy épp elképesztő ábrázolások tárgya, mítoszok, mesék, szerelmes történetek főszereplője. A rózsa és a rózsát szemlélő ember egyedülálló története, Géczi János gazdagon illusztrált, források százait bemutató könyve nemcsak egy virág kultúrtörténetét, de önmagunk megértését is segítheti.

Az akarat szabadsága című könyv egy válogatás a világhírű filozófus legismertebb, legnagyobb hatású filozófiai esszéiből. Heller Ágnes a Budapesti Iskola egyik jelentős személyisége volt, tanított Berlinben, Melbourne-ben, Torinóban, São Paulóban, New Yorkban, Szegeden és Budapesten. Műveit tucatnyi nyelvre fordították le, Magyarországon többek között Széchenyi-díjjal tüntették ki.

Kniha usiluje o porozumění hlubším příčinám současné ohlášené krize liberálních demokracií prismatem politické filosofie. Kromě kritické diskuse existujících příspěvků se snaží též o navrhnutí možných odpovědí a cest řešení. Kritická diagnóza ale především předpokládá rozbor teoretických, konceptuálních a normativních pilířů liberální demokracie jakožto politického režimu i normativně-institucionální formace. Po dekonstruktivní fázi se v každé z kapitol pokoušíme i o rekonstrukci zdůvodnění liberálně demokratického způsobu vlády. Základní otázkou knihy je tedy schopnost politické filosofie odpovědět na současnou politickou a ústavní krizi liberálních demokracií; prostřednictvím k tomu je zkoumání témat jako teorie a modely demokracie, konstitucionalismus, dělba moci, vztah lidských práv a demokracie, politická reprezentace, většinový princip rozhodování, lidská důstojnost, identita v liberalismu nebo neshoda a morální diverzita v současné společnosti. Co do určení se autorský tým snaží držet vyváženost mezi cíli výzkumnými a pedagogicko-přehledovými._x000D_ 

Heidegger szerint „amikor a technika a földgolyó legtávolabbi csücskét is meghódította és gazdaságilag kizsákmányolhatóvá tette, amikor az idő (…) csupán gyorsaság, pillanatszerűség és egyidejűség, az idő mint történelem pedig teljesen eltűnt valamennyi nép ittlétéből, amikor a bokszoló a nép nagy fiának számít, amikor a milliós tömeggyűlések győzelmet jelentenek – akkor, igen, még akkor is mint valami kísértet nyúlik túl mindezeken a kísértéseken a kérdés: minek? – hová? – és mi van azután?” Csepeli György úgy látja, hogy a szingularitás eljöveteléig még nyitva marad a kérdés, hogy az ember által létrehozott hálózatra települt szuperintelligencia erősebb lesz-e teremtőjénél, vagy kialakul az emberi és a digitális együttélése. Könyvének alapkérdése: elképzelhető-e egy olyan jövő, melyben a természetes észt az élet minden területén kiváltja a mesterséges intelligencia (MI)? Ma még úgy tűnik, hogy két olyan akadály van, ami lehetetlenné teszi a MI felülkerekedését a természetes emberi észen. Az egyik, hogy a MI-alkalmazásokból hiányzik az autonóm emberi léttől elválaszthatatlan önreferencialitás, melynek középpontjában a szabad akarat áll. A szabad akarat az, ami az emberi világot a kvantummechanikai világ részecskéinek szabad világával rokonítja, kinyitva a teret a végtelen, határtalan, meghatározatlan Egy felé, melynek misztikus éjébe a preszókratikus filozófusok világítottak be máig fénylő gondolataikkal. Az emberi intelligencia MI révén történő végleges kiváltásának másik akadálya az emberi intelligencia normális eloszlása a populációkban, aminek eredményeként minden korban, minden populációban akadnak olyanok, akiknek intelligenciája messze meghaladja az átlagot. Ők azok, akik ott voltak a mesterséges intelligenciához vezető út minden állomásán, az ő zsenialitásuk nélkül az emberek még mindig hordákban csavarognának, pár száz szavas szókincsük birtokában banális dolgokról fecsegnének, életüket kitöltené a szexualitás és az erőszak. A könyv utolsó részében esik szó az emberfeletti emberről, akinek megjelenése megkérdőjelezi a feltevést, miszerint a MI nem lesz képes felülkerekedni az emberi észen. Nem kizárható, hogy az evolúció új lépéseként megjelenik az emberfeletti ember, az Ember 2.0, akiben a szabad akarat és az intelligencia maximuma találkozik. Nem valószínű, hogy az emberfeletti ember ellent tud majd mondani a transzhumanizmus csábításának, s lemond az emberi agy lehetőségeit időben és térben végtelenbe tágító bioinformatikai, nanotechnológiai, kognitív neurológiai fejlesztésekről, melyek paradox

Életünk ?mekkora része az, amit igazán életnek nevezhetünk? Meg tudjuk-e jósolni a jövőt, s elkerülhetjük-e a tragédiát, mely látszólag elkerülhetetlen? Hogyan szabadulhatunk meg kínzó gondolatainktól? Mekkora áldozatot vállaljunk szerelmünkért? A világhírű argentin pszichoterapeuta, Jorge Bucay nem ad egyértelmű választ ezekre és a hasonló kérdésekre, hanem csak történeteket mesél… Meséket, melyek megtanítanak gondolkodni. Azt vallja , hogy minden útmutatást konkrét helyzethez kell kötni. Az általános szép szavak nem sokat segítenek, s ha ömlesztve az emberre zúdítják a sok bölcs tanítást, nem ér annyit, mint az, ha életünk valamely problémájával egy megragadó képben, mesében szembesülünk. Meséi segítenek jobban megismerni önmagunkat, kapcsolatainkat, félelmeinket. És segítenek megtalálni a boldogságot. Jorge Bucay könyvei több mint 10 millió példányban fogytak el világszerte, könyveivel, tanításaival megszámlálhatatlan embert segített hozzá egy teljesebb, boldogabb élethez. A regény korábban Elgondolkodtató történetek címmel jelent meg.

99 gondolat, 99 írás rólunk és a szerelemről. Lehet, hogy a te utazásod csak most kezdődik? A szerelem annyi formában van jelen az életünkben, hogy ezer év is kevés lenne megismerni. Néha egyszerű, néha bonyolult, fájó és szépséges.A szerelem, ha megérint, tovatűnhet egy pillanat alatt, de az is lehet, hogy egy életre velünk marad. A kérdés az, mit kezdünk vele, ha a megérkezik. Mit teszünk, ha felismerjük? Vigyázunk rá? Ápoljuk vagy elpazaroljuk? Hiszünk-e még benne egyáltalán?Sok-sok kérdés, melyekre a választ csak a saját életedben találhatod meg. Ez a könyv egy utazás az érzelmek birodalmába. Nem azt próbálja megfejteni, mi történik, ha két ember egymásba szeret, de rávilágít, milyen fontos, hogy higgy benne, és hogy vigyázz rá akkor is, ha már rád talált. Hidasi Judit, a többszörösen Aranykönyv-díjra jelölt írónő Gondolatmappa és 99 gondolat a szeretetről című kötetei után ismét egy nagyszerű utazásra hív, ezúttal a szerelem világába.

Monografie se snaží na pozadí myšlenek vybraných fenomenologů (Martina Heideggera, Jana Patočky, Jana Sokola) a pragmatistických myslitelů (Marca Johnsona, George Lakoffa či Antonia Damasia) reflektovat fenomén filosofie informace v novém rámci, než jak činí Luciano Floridi – zaměřuje se mnohem více na proměny současného světa a jeho vztahu ke vzdělávání a myšlení. Na příkladu jednotlivých dílčích faset tvoří ucelené kritické promyšlení toho, jak je možné filosofii informace a filosofii výchovy propojit. Snaží se být přehledným průvodcem po současném světě, který se snaží novým způsobem nově promýšlet.

A memetika az eszmék darwinizmusa. Ez az írás viszont ideológiailag független, gondolkozni tudó embereknek szól. Aki nem esik ebbe a csoportba, annak nem is javallott olvasni, mert mentális problémákat okozhat. Richard Dawkins evolúciós biológus Istent egy veszélyes elme vírusként, mémként határozta meg. A meghatározása részben helyes és bizonyított, olyannyira, hogy mára már a gyógymód is megvan rá. A biológia és a genetika hajnalán a gének sokáig nem voltak bizonyíthatóak, csak logikai következtetésként léteztek, csak a megfigyelések alapján jutottak arra a tudósok, hogy lenniük kell. Aztán persze jóval később meg is lettek. Hasonlóan a mémekre, tehát az idegrendszeri vírusokra jelenleg csak közvetett módon van bizonyíték. Közvetlen nincs és lehet nem is lesz, hiszen az idegrendszerben információ áramlik és itt ugyebár az emberi agyban kellene kimutatni egy "vírust", ami eleve lehet, hogy csak pszichológiai folyamat. A memetika tehát nagyon leegyszerűsítve a biológiai vírusaink másolástani működésének az áthelyezése biológiai síkról pszichológiaira. Egy magyarázó példával: A világjárványt okozó biológiai korona-19 vírusnak teljesen mindegy, hogy milyen vallású, vagy ateista, vagy nihilista, vagy milyen tanult, vagy tanulatlan embert, személyt fertőz meg. A lényeg az, hogy rávegye egy információs csomag újbóli legyártására és fertőzésre. Ez egy RNS genetikai száldarabka. Az elme járványt okozó memetikai Isten vírusnak teljesen mindegy, hogy milyen vallású, vagy ateista, vagy nihilista, vagy milyen tanult, vagy tanulatlan embert, személyt fertőz meg. A lényeg az, hogy rávegye egy információs csomag újbóli legyártására és fertőzésre. Ez főként az Isten szó. ... de mi is "Isten" tudományosan?

Edita Steinová (1891 – 1942) bola významná nemecko-židovská katolícka filozofka a rehoľníčka. V roku 1922 sa nechala pokrstiť a neskôr vstúpila do karmelitánskeho kláštora. Od roku 1932 prednášala na Pedagogickom inštitúte v Münsteri, ale po nástupe nacistického režimu musela učiteľské miesto opustiť. Začiatkom augusta 1942 ju Gestapo odvlieklo z kláštora do koncentračného tábora Auschwitz-Birkenau, kde o niekoľko dní zahynula v plynovej komore. Jej rozsiahle filozofické dielo, v ktorom sa pokúsila o syntézu fenomenologickej filozofie a tomizmu, patrí k základným pilierom európskeho poznania a duchovného vedomia. Kniha Hrad duše sprístupňuje slovenskému čitateľovi celoživotné úsilie Edity Steinovej o spojenie fenomenologickej filozofie s kresťanským myslením. V publikovaných textoch porovnáva názory Edmunda Husserla a Tomáša Akvinského, pokúša sa vymedziť Husserlovu fenomenológiu voči iným filozofickým smerom, predkladá fenomenologicko-historickú štúdiu o diele Terézie z Ávily a podáva výklad Goetheho Fausta, či Dionýza Areopagitu. V štúdii Ontická štruktúra osoby sa potom venuje hlavnej oblasti svojho skúmania, problematike ľudskej osoby a jej poznania metódami fenomenologickej filozofie. Výber uzatvára kontemplatívno-mystická štúdia o význame Vianoc. Hoci sú texty Edity Steinovej venované rozmanitým témam, spája ich úsilie o hlbšie poznanie človeka, jeho miesta vo svete a vzťahu k bytiu, v ktorom existuje a zároveň ho v mnohých aspektoch presahuje.

Filozofie zbavená akademických pout. Píše se rok 1933. V pařížském baru Bec-de-Gaz nedaleko Lucemburských zahrad si tři mladí přátelé objednávají meruňkový koktejl. Světle oranžový nápoj patří k místním specialitám, takže to není nic zvláštního. Až na to, že druhá runda zásadně ovlivní filozofii, literaturu a světovou kulturu. Ti tři u malého stolku jsou Simone de Beauvoir, Jean-Paul Sartre a Raymond Aron a zrovna se seznámili s fenomenologií, filozofickým směrem hlásajícím „zpátky k věcem samým“. Předmětem filozofického zájmu se tak najednou může stát dopitá sklenice nebo otrávený číšník, který ji odnáší. A právě v této chvíli začíná také kniha Sarah Bakewellové, která s erudicí a zároveň s lehkostí líčí životní osudy předních evropských myslitelů, spisovatelů a dramatiků - Martina Heideggera, Alberta Camuse, Jana Patočky a dalších - a přitom sleduje existencialistickou nitku ve světovém myšlení. Top Ten 2016 podle The New York Times, kniha roku v The Guardian, Times Literary Supplement, The Observer a dalších.

Přehledová učebnice filozofie, vysvětlující základní pojmy, koncepce, směry a paradigmata.

Smyslem knihy je přispět k nahlédnutí do podstaty, vnitřní složitosti a vzájemného propojení vybraných podstatných filozofických disciplín (oborů, odvětví, oblastí, složek), směrů (proudů a škol), paradigmat, jednotlivých postojů a pozic filozofie jako celku. Kniha se snaží ukázat na podstatu, povahu a koncepci kultury pohledem filozofie. Ukazuje jednu z možných cest, jak vstoupit do filozofie a kultury. Kniha se dále snaží, aby čtenář pochopil vzájemnou souvztažnost problematiky a tím se orientoval v základní a podstatné problematice jednotlivých témat filozofie a kultury. Kniha má tu přednost, že se s její pomocí seznámíme s pluralitou nejrůznějších názorů a přístupů k filozofické a kulturní tématice, která umožňuje uvažovat o tom, co z toho všeho je nám blízké a co nikoli. TÉMATA Filozofie: == Vznik a podstata filozofie == Filozofie myšlení == Ontologie (metafyzika, filozofie bytí) == Gnozeologie (noetika, epistemologie, filozofie poznání) == Filozofická antropologie (filozofie člověka) == Filozofie jazyka a rozumění ve filozofii Kultura: == Charakteristika pojmu kultura. Typologie, struktura a povaha kultury. Kulturní proces. == Formování pojmu kultura (kulturní vývoj) == Dichotomie v kultuře (kontrastní myšlenkové styly) == Jevový a ideační řád kultury == Kultura a civilizace == Jazyk a kultura == Kulturologická reflexe člověka a kultury == Kulturní a sociální antropologie == Duchovní kultura == Kultura jako způsob života. Hodnoty a postoje.

Osm příspěvků zařazených do knihy Po cestách kritického myšlení je provázáno vztahem k dílu Otakara A. Fundy. Nabízí rozbor vývoje Fundova myšlení a zasazuje je do kontextu obecných kulturně-filosofických problémů současnosti. Nejprve Funda sám popisuje svoji cestu od protestantské teologie přes kritickou religionistiku ke kritickému racionalismu. Na toto ohlédnutí pak navazují příspěvky věnované Fundovu religionistickému působení (N. Pelcová), místu jeho kvalitativního pozitivismu v kontextu pozitivismu T. G. Masaryka a Františka Krejčího (H. Pavlincová), srovnání Fundovy kritické racionality s jejím vzorem u Hanse Alberta (J. Paitlová), širšímu rámci současné krize vzdělanosti (P. Čornej), globální krizi ekologické (J. Šmajs) a konečně filosofickému řešení problému reality vnějšího světa a problému pravdy (J. Špůr). Autorem doslovu je M. Hauser.

Ačkoli v pozadí této knížky jsou odborné diskuse k problematice evropanství, kultury, civilizace, kulturní identity, ekologie a hranic i nových obzorů vědy a techniky, je poslední práce Otakara A. Fundy především "?filosoficky laděným zamyšlením nad námi lidmi, nad naší planetou, nad naší civilizací, nad naší Evropou".

Tomáš Hauer v publikaci věnované soudobým postmoderním teoriím nejprve vysvětluje genealogii pojmu postmodernismus a analyzuje francouzské filosofické myšlení na cestě od strukturalismu k postmodernismu. Na základě této analýzy pak vymezuje současný postmoderní kulturní obrat a zamýšlí se nad rolí veřejného prostoru v postmoderní společnosti. Čtenář se m.j. seznámí s dílem francouzských filosofů J. Derridy, J. F. Lyotarda, G. Deleuzeho, J. Baudrillarda či italského filosofa G. Vattima. Kniha je tak vhodným úvodem do problematiky postmoderního myšlení.

Jak sděluje reprodukce na přebalu, každý, kdo se věnoval filosofickému tázání, se určitým způsobem vyjádřil na tržišti idejí i k tématu náboženství. Toto téma nemůže filosofie obejít. Funda v textu nesmlčuje důvody svého ateistického přesvědčení, zároveň však v plné úctě a vážnosti vyzvedá jedinečné antropologické momenty, které artikuluje náboženství, v našem kulturním kontextu křesťanství. Činí rozdíl mezi náboženskou filosofií a filosofií náboženství a reaguje na debatu Rortyho a Vattima o budoucnosti náboženství. Všímá si též řeči náboženství a hermeneutických modelů jeho sebesdělování.

Každý, kdo se chce systematicky věnovat dílu Gillesa Deleuze, se musí vypořádat se skutečností, že kontinuita jeho myšlení je nabourána mnohými zlomy, z nichž tím největším je úzká spolupráce s Félixem Guattarim a neodlišitelnost obou autorů v textech, které společně píší. Přesto se nejedná o úkol, který by byl nemožný, a Deleuze sám na mnoha místech podává návod, jakým způsobem se jej lze zhostit, jak psát o autorovi, který nám neustále uniká a nikdy není pouze jeden. Petr Prášek ve svém úvodu do Deleuzovy filosofie sleduje logiku myšlení, která se vine celým jeho dílem, a pomáhá nám obstát při setkání s jeho texty. Představuje jej jako nového antropologa, pro kterého je člověk pouhou součástí šíleného dění světa – Deleuzův člověk se stává nelidským, zatímco svět utváří jeho tvář, v níž se zračí šílenství coby hranice lidskosti. Spolu s Deleuzem nás vybízí, abychom se vydali na svou vlastní cestu tvoření a dokázali být hodni toho, co se nám přihází.

Lze dosáhnout jednou provždy pravdivého a jistého poznání? Jak se vyhnout paradoxu barona Prášila? Je moderní věda nikou objektivity oproštěné od lidských hodnot a omylů? Kde v současném proměnlivém světě hledat mravní ukotvení a smysl života? Nejen na tyto otázky se pokouší odpovědět filosofický směr označovaný jako kritický racionalismus, který se profiluje jako alternativa k tradiční epistemologii, novopozitivismu, ale i postmodernismu. Jako svébytný metodologický přístup se inspiruje vědeckým pohledem na svět, umožňuje konfrontaci s moderními technologiemi i tradiční teologií a má zakládat plnohodnotný životní postoj. Opírá se o nedogmatické pojetí racionality, jež počítá se sebereflexí a fenoménem chyby. Jitka Paitlová představuje kritickoracionalistická řešení klíčových filosofických problémů z oblasti poznání, vědy, etiky i náboženství. Vychází přitom zejména z interpretace textů Hanse Alberta, které vznikaly v polemice s německou filosofickou tradicí 20. století. Přidává nové postřehy ke Karlu Popperovi jako zakladateli kritického racionalismu a doplňuje svérázné české pojetí Otakara A. Fundy, který pozice Alberta a Poppera dokázal obohatit o zdánlivě protichůdné, existenciální aspekty.

Milan Sobotka, emeritní profesor novověké filosofie na Univerzitě Karlově v Praze, ve své knize o Jeanu-Jacquesu Rousseauovi vychází z předpokladu, že Rousseau je objevitelem hodnoty druhého (a druhých) pro každého jedince. Nejprve – v Rozpravě o původu nerovnosti – jde o hodnotu druhého v teorii intersubjektivity, jejímž je Rousseau možná prvním představitelem, později – zejména ve spise O společenské smlouvě – přechází Rousseau k pojetí druhého a druhých jako subjektů vzájemného uznání. Podle Hegela je právě Rousseau prvním filosofem svobodné vůle jedinců jako média vzájemného uznání, jímž je konstituován stát. Rousseau tak u Hegela zaujímá prvořadé postavení v novověké politické teorii. Z tohoto hlediska mají Rousseauovy výzvy k větší majetkové rovnosti ve společnosti, pokud překračují meze politické rovnosti, až druhořadý význam. Milan Sobotka se proto věnuje především ukázání významu druhého a druhých pro konstituci a politický status jedince.