E-knihy - História, vojnová literatúra strana 60 z 64

V době vietnamské války jsme neměli možnost získat objektivní informace o tomto rozsáhlém a dlouholetém ozbrojeném konfliktu. Samozřejmě u nás nemohly vycházet ani knihy zachycující zážitky jejích účastníků. Po změně režimu v roce 1989 uplynulo od skončení této války už příliš mnoho let a vznikly nové válečné konflikty, jako byla válka v Zálivu, která poutala pozornost veřejnosti. Válka ve Vietnamu tak zůstala v české překladové literatuře značně opomenuta. Jednu z důležitých rolí v této válce sehrály vrtulníky, které byly v podmínkách vietnamského bojiště hlavním bojovým a transportním prostředkem americké armády. Tom Johnson pilotoval vrtulník UH-1 „Iroquois“ více známý jako „Huey“. Byl to víceúčelový stroj používaný k transportu vojáků, k průzkumu, evakuaci raněných, apod. Jeho bitevní variantou byl vrtulník AH-1 „Cobra“. Tom Johnson byl ve Vietnamu nasazen jako devatenáctiletý od června 1967 do června 1968. Za tu dobu nalétal 1600 hodin a byl tam v tom nejtěžším období války. Zúčastnil se bitev v Hue a v Khe Sanhu a operací v údolích A Shau a Song Re. Pro americké piloty vrtulníků to byly nejnebezpečnější akce a každý osmnáctý z nich se nevrátil domů živý. Tom Johnson byl příslušníkem slavné 1. divize letecké kavalerie, která byla jednou z jednotek s nejvyšším počtem udělených vyznamenání a pomáhala realizovat novou metodu vedení válek – aeromobilní operace. Tyto dramatické vzpomínky jsou pilotovým pohledem na důležité bitvy a záchranné akce. Johnson v nich líčí nebezpečné mise a dramatické úniky z kritických bojových situací. Při jednom z bojových letů byl jeho vrtulník sestřelen a Tom Johnson se i se svou osádkou zachránil třídenním pochodem džunglí ke svým jednotkám. Autor poutavým způsobem zaznamenává adrenalinové vzrušení z létání ve válečném prostředí, a čtenáři s ním prožívají nezapomenutelný let. Kromě toho se čtenář dozví, proč vlastně vrtulník létá a jak se ovládá. Kniha je doplněna fotografiemi a řadou situačních mapek.

Dramatický příběh o malé skupině vojáků amerických speciálních jednotek, která po událostech 11. září 2001 tajně vstoupila do Afghánistánu a na koních se vydala do boje proti Tálibánu. Nepřítele, který měl čtyřicetinásobnou početní převahu, pronásledovala horským terénem a po řadě urputných bojů obsadila město Mazár-e Šaríf, které bylo pro porážku Tálibánu strategicky důležité. Jeho obyvatelé vítali vyčerpané Američany jako osvoboditele. Ovšem potom došlo k nečekanému zvratu. Během kapitulace asi pěti set Tálibánců byli američtí vojáci přepadeni ze zálohy. V ohromné pevnosti Qala-e Džangi bojovali proti mnohonásobné přesile o život. V sázce byl vojenský úspěch celé kampaně. Kdyby vojáci padli nebo byli zajati, mohlo by veškeré úsilí o porážku Tálibánu přijít vniveč. Ve snaze udržet pevnost podstoupili Američané jedny z nejtěžších bojů v městském prostředí v moderní době. Tento příběh ukazuje, že kombinace prastarých strategií válčení na koních s moderními technologiemi leteckého bombardování může vést ke zdánlivě neuvěřitelným vojenským úspěchům. Důsledná snaha těchto vojáků na koních získat si přízeň obyvatel města a zabránit civilním obětem navíc poskytla cenné ponaučení pro pokračující americké nasazení v Afghánistánu. Kniha s originálním názvem Horse Soldiers je předlohou amerického filmu, jehož režisérem je Nicolai Fuglsig. Film měl ve Spojených státech premiéru 19. ledna 2018 pod názvem 12 Strong. Součástí knihy je fotografická příloha.

Poprvé se obsáhleji píše o jedné z nejdůležitějších bitev války v Afghánistánu. Kniha Kandahárští lvi je zasvěceným vyprávěním z pohledu aktivního velitele speciálních jednotek americké armády, skvělého vojáka, který byl na tomto bojišti nasazen několikrát. Jižní Afghánistán se vymykal kontrole centrální vlády. Tehdy kapitán Rusty Bradley to věděl, když tam v roce 2006 začínal svůj třetí turnus. Pronikali do něj Tálibán a jeho spojenci a byli připraveni provincii Kandahár, kdysi jejich strategicky důležité centrum, znovu ovládnout. Aby je koalice NATO zastavila, uskutečnila operaci Medúza, největší ofenzívu ve své historii. Bojištěm bylo údolí Panjwayi, území hustě poseté obezděnými dvory, které perfektně sloužily jako nepřátelské bunkry, svěží sady a do výše čnící porosty konopí, to vše protkané zrádnými zavlažovacími kanály. Masový úprk civilistů byl předzvěstí blížícího se krveprolití. Bradleyho A-tým a další dva týmy speciálních jednotek, spolu se svými dlouholetými spojenci, afghánskou armádou, byli nasazeni jako diverzní skupina na podporu hlavního koaličního útoku. Z druhé strany údolí pozorovali, jak vojska NATO čelí brutálnímu protiútoku. Klíčem k jejich podpoře a přivolání účinné letecké podpory bylo držení výše položeného nevelkého území zvaného Sperwan Ghar. Bradleyho malá odloučená jednotka na kopec zaútočila a uprostřed divoké přestřelky brzy zjistila, že stojí proti téměř tisícovce zkušených bojovníků, kterým neuvěřitelným způsobem sebrala vítězství.

V nesmírně obtížném terénu ostrova Guadalcanal se z klenby džungle tyčil 700 metrů dlouhý pahorek. Za ním se rozkládalo životně důležité polní letiště Henderson Field. Pokud by padlo do rukou Japonců, znamenalo by to téměř jistou smrt nebo zajetí všech 12 500 amerických námořních pěšáků na ostrově. Ale mariňáci rozmístění na pahorku nebyli obyčejní vojáci. Byli to houževnatí a zarputile bojující příslušníci elitní jednotky Edson’s Raiders patřící do rovněž elitní americké námořní pěchoty. Vybrali je pro jejich odolnost a podstoupili tvrdý výcvikový program, jehož cílem bylo vyřadit ty méně fyzicky zdatné. V americké námořní pěchotě to byli nejlepší muži z nejlepších. Asi 840 amerických mariňáků pod velením podplukovníka Merritta Austina Edsona, zvaného „Zrzavý Mike“, bojovalo po dvě pekelné noci v září 1942 v jedné Marlin Groftz nejdůležitějších bitev druhé světové války v Tichomoří. Zoufale hájili svoje pozice na místě, které bylo brzy poté známo jako „Krvavý pahorek“. Raiders věděli, že porážka nebo ústup nejsou pro ně reálnou možností, a odráželi jednu vlnu útočících Japonců za druhou. Obránci polního letiště navzdory všem nesnázím nakonec zvítězili. Po této proslavené bitvě prošli Raiders na Šalamounových ostrovech mnoha dalšími dramatickými boji. Krvavý pahorek je příběh 1. praporu Marine Raider, který proti početní převaze nepřítele prokázal odvahu a chrabrost. Vypráví ho Marlin Groft, muž, který byl příslušníkem této obdivuhodné bojové jednotky. Součástí knihy je fotografická příloha.

Spojené státy nebyly v době vypuknutí druhé světové války v žádném případě připraveny na vstup do ní. Ačkoliv Německu v prosinci 1941 vyhlásily válku, zemi chyběli vycvičení vojáci, technika a zkušenosti, které byly k boji potřeba. I když byla invazní vojska nakonec připravena, úspěšný útok na nacisty okupovanou Evropu se nemohl uskutečnit, dokud Spojenci neochromili německou průmyslovou a vojenskou sílu. Protože žádnou invazi nelze provést bez nadvlády ve vzduchu, prvním cílem byla luftwaffe, nejmocnější a v bojích ostřílené letectvo na světě. K tomu účelu se americké letectvo připojilo k již bojujícímu britskému Královskému letectvu v strategickém tažení, které nakonec dostalo luftwaffe na kolena. Jasně nejúspěšnější jednotkou v tomto tažení byla legendární 303. bombardovací skupina USAF – Pekelní andělé. Toto je příběh bombardovací skupiny vyprávěný muži, kteří z ní udělali to, čím byla. Pojmenovávali se stejně, jako jejich bombardéry B-17 a stali se jednou z nejvýznačnějších a nejdůležitějších leteckých bojových jednotek v historii. Dramatické a hrozné letecké bitvy, které sváděli proti Německu, změnily průběh války. Autor skvěle kombinuje historické vyprávění a historii jednotky s individuálními příběhy letců. Autor popisuje kromě osobních, často tragických, příběhů také postupně se vyvíjející taktiku letecké války jak na straně Spojenců, tak i Němců. Čtenář se tak dozví i o organizaci německého protiletadlového dělostřelectva a o tom, jak brutálně se někdy německé civilní obyvatelstvo chovalo k sestřeleným americkým letcům. Výsledkem je tak velmi podrobné a úplné vylíčení spojeneckého leteckého tažení proti nacistickému Německu.

Tato velice uznávaná válečná autobiografie se stala ve Spojených státech i v Japonsku bestsellerem. Historici si ji cení pro její pohled na hladinovou námořní válku v Tichomoří japonskýma očima. Její autor přežil víc než sto bojových plaveb proti Spojencům a v Japonsku se mu říkalo Nepotopitelný kapitán. Kapitán Hara popisuje, jak během druhé světové války velel japonskému torpédoborci ve všech velkých bitvách v Tichém oceánu – v zátoce císařovny Augusty, v Korálovém moři, při vylodění na Filipínách, u Guadalcanalu, u ostrova Savo a u Midwaye. V srpnu 1943, při plavbě Blackettskou úžinou, zpozoroval ohnivou kouli exploze blízko torpédoborce „Amagiri“ před svým torpédoborcem „Šigure“ a nařídil posádce své lodě, aby vystřelila na potápějící se torpédový člun PT-109, kterému velel poručík John F. Kennedy. Jako kapitán křižníku „Jamagi“ napínavě popisuje, jak sotva přežil jeho potopení spolu s bitevní lodí „Jamato“ při sebevražedné plavbě k útoku na americkou armádu, vyloďující se na Okinawě. Podrobně líčí výcvik pilotů sebevražedných člunů, které měly narážet do spojeneckých lodí, blížících se k Japonsku, a vyhazovat je do vzduchu. Kapitán Hara, pro své krajany hrdina, představuje to nejlepší z japonských kapitánů hladinových lodí – zkušený, rozhodný, agresivní. Navíc si zachoval etické zásady hodné svého samurajského dědečka. Neváhal ocenit odvahu a nápaditost Američanů a nebál se ani kritizovat své chyby a slabiny vyšších velitelů.

Kniha izraelského novináře Mattiho Friedmana a autora zachycuje ojedinělé příběhy izraelských agentů pocházejících z arabských zemí, kteří se díky své důvěrné znalosti jazyka a prostředí stali neocenitelnou pomocí při vzniku Izraele v roce 1948. Rodáci ze Sýrie, Jemenu či arabského Jeruzaléma působili jako agenti Palmachu v Libanonu, Sýrii i Jordánsku. Kniha Agenti bez vlasti sleduje jejich dobrodružné osudy, které byly dlouho opomíjeny nedostalo se jim uceleného zpracování. Očima agentů můžeme vstoupit do libanonské či syrské společnosti v dramatickém období, kdy se měnila podoba celého blízkovýchodního regionu. Zároveň je ale i zajímavým pohledem na Izrael, který neutvářeli jen Židé z Evropy a Západu, ale také příchozí z blízkovýchodních zemí, kteří si s sebou přinesli svou specifickou perspektivu.

Cesta do „evropského“ vesmíru se nám otevřela v roce 1978, kdy se Vladimír Remek stal prvním evropským kosmonautem v historii. V programu Interkosmos jsme ještě téhož roku, kdy odstartoval Vladimír Remek, vypustili z kosmodromu Pleseck družici Magion, „cvrčka“ o rozměrech pouhých 30×30×16 centimetrů a váze 15 kilogramů. Družic bylo více, ale po rozpadu východního bloku a zániku Interkosmu v roce 1990 se nad našimi vesmírnými projekty zavřelo nebe.Z mezihvězdného prostoru jsme však nikdy úplně neodešli. Teď se do vesmíru vracíme. A s plnou parádou. České technologie na robotickém vozítku Curiosity, které už od roku 2012 brázdí povrch Marsu, sklízejí zasloužený obdiv a uznání na celém světě. Stejně jako naše optika, speciální nanolepidla pro raketové nosiče, navigační a měřicí přístroje na palubách raket a družic, tantalové kapacitory či speciální sendvičové panely, jimiž jsou potažena zrcadla největších evropských teleskopů, komunikujících na vzdálenost miliónů kilometrů.

Výběr nejslavnějších evropských rytířských legend je orámován a spojen vyprávěním o putování malého Karla IV. z Čech na francouzský královský dvůr. Sedmiletý Václav, následník českého trůnu, vyráží na otcův příkaz do Paříže spolku s početnou suitou průvodců. Ti se ho již během cesty snaží vzdělávat a seznamovat s důležitými vlastnostmi a cnostmi, jaké by měl mít budoucí vladař. Jako dobrý vzor takových ctností jim poslouží slavné rytířské legendy. A tak si můžeme přečíst barvitá vyprávění o Artušovi, Beowulfovi, Siegfriedovi a Kriemhildě, o svatém Jiřím, patronu rytířů, svatém Martinovi, o Karlu Velikém a rytíři Rolandovi a samozřejmě i o patronu české země, svatém Václavu a jeho věrném rytíři Podivenovi.  

Bohatě ilustrovaná kniha založená na mnohaletém archivním i terénním výzkumu přináší objevný popis bouřlivého roku 1938. Velké události se v ní prolínají s rozborem činnosti jednotek Stráže obrany státu v exponovaných pohraničních oblastech západních Čech. Autor se ovšem nově dívá i na související poválečné dozvuky: působení německých záškodnických organizací, útěk banderovců přes západní Čechy či transfer německého obyvatelstva. Tato přelomová práce by neměla chybět v knihovně žádného zájemce o dramatické období, během něhož se před 80 lety rozhodovalo o dalším vývoji naší země i celé Evropy.

VYTVOŘILI JSME MÝTY, abychom sjednotili náš druh.ZKROTILI JSME PŘÍRODU, abychom získali moc.MĚNÍME ŽIVOT, abychom uskutečnili svoje nejbláznivější sny.ALE ROZUMÍME JEŠTĚ SVÝM VLASTNÍM PROBLÉMŮM? Anebo naše vynálezy odsoudí lidstvo k bezvýznamnosti?Kniha hledá odpovědi na zásadní otázku: CO ZNAMENÁ BÝT ČLOVĚKEM V DNEŠNÍ CHAOTICKÉ DOBĚ? BUDOUCNOST NEPOČKÁ, PŘIPRAVME SE NA NI… Kniha Sapiens nám ukázala, odkud jsme přišli. Homo deus hleděl do budoucnosti. Publikace 21 lekcí pro 21. století se zabývá současností a dobou, která bude bezprostředně následovat. V jednadvaceti kapitolách věnovaných jednotlivým závažným problémům zkoumá Harari, co znamená být člověkem ve věku šířícího se chaosu. Jaké důsledky pro člověka bude mít využívání robotů a umělé inteligence? Jak se vypořádáme s životem ve světě zaplavovaném falešnými zprávami? Jakou váhu bude mít národní a náboženské cítění? Čemu bychom měli naučit svoje děti? Harari upozorňuje na zásadní politické, technologické, sociální a existenciální otázky, jež před námi vyvstávají tváří v tvář proudu dezorientujících změn. Pokud chce lidstvo přežít ve světě plném čím dál ostřejších protikladů, musí na tyto otázky odpovědět. Dokážeme si pod přísným pohledem Velkého bratra uchovat svobodu volby? Jaké budou požadavky na trhu práce a jak bychom se na ně měli připravit? Jak se vypořádat s hrozbami terorismu? Proč je politický systém liberální demokracie v krizi? „Fascinující a přesvědčivé dílo.“– BILL GATES

Kniha popisuje dramatické proměny čínského byznysu, ekonomické situace a společnosti v uplynulých deseti letech (2008-2018). Českému čtenáři tedy může poskytnout jedinečný vhled do současné Číny, a to jak z pohledu podniků, tak spotřebitelů, ale i prostřednictvím největších kauz, které hýbaly čínskou společností. V této dekádě čínská ekonomika předstihla japonskou a stala se druhou největší na světě. Na zcela novou úroveň se dostala domácí spotřeba. Naprosto se proměnil způsob, jakým dnes běžní Číňané získávají informace, jak komunikují, jak nakupují, i to, jak si obstarávají běžné každodenní služby, nebo jak například platí v obchodech. Čínské hospodářství lze snad nejvýstižněji popsat jako mohutnou řeku, která jako by divoce hledala své břehy. Na jednou stranu její široký tok poskytuje útočiště rybám - velkým i malým podnikům, na druhou stranu jejími zběsilými peřejemi není jednoduché proplout. Její vody přináší velká očekávání a naděje, současně s tím však take budí velké obavy a mnoho otázek: Co nastane až se tato řeka střetne s překážkami? Jak si na její tok i na sebe navzájem zvyknou malé i velké ryby? Jak dopadne jejich vzájemný boj? To vše tvoří těžce postihnutelný, avšak strhující obraz.

Velký historický epos o původu dnešního uspořádání světa. Versailleská smlouva a Pařížská mírová konference vtiskly světu pečeť až do dnešních dnů – zanikly staré říše, zrodily se nové státy, vzplály ale také nové konflikty, které na nás stále ještě doléhají, ať už na Balkáně nebo na Blízkém východě. Ve své znamenitě napsané a na podrobném zkoumání založené knize ukazuje renomovaný historik Eckart Conze, proč se všechny naděje, spojované s Versailleským mírem, ukázaly jako velká iluze – a co to znamená pro naši současnost.„Co nám Versailles může ještě – a znovu – říci po sto letech, to se dozvíte v této knize.“

Československo a Mnichovská dohoda 1938. Osudová předehra druhé světové války očima britského historika. Když se Neville Chamberlain vracel 30. září 1938 z Německa poté, co se dohodli s Hitlerem na postoupení pohraničních území Československa, pronesl k britskému lidu řeč: „Drazí přátelé, věřím, že máme před sebou dobu míru.“ Winston Churchill na to však reagoval slovy: „Zvolili jste hanbu a budete mít válku.“ V roce 2018 uplynulo 80 let od chvíle, kdy se Československo podvolilo tlaku Velké Británie a Francie, aby postoupilo pohraniční území nacistickému Německu. Události, které vešly do dějin jako „mnichovská dohoda“, se staly předzvěstí budoucího celosvětového konfliktu. To si ostatně uvědomovali jak českoslovenští, tak i někteří britští a francouzští politikové tehdejší doby. Přesto však v roce 1938 získali navrch představitelé politiky appeasementu, jejichž politický rozhled nejlépe vystihuje známá Chamberlainova věta: „Jak hrozné, fantastické, neuvěřitelné je, že bychom měli kopat zákopy a zkoušet si plynové masky kvůli sporům ve vzdálené zemi mezi lidmi, o kterých nic nevíme.“ Zvon zrady přináší pohled na tehdejší události očima současného britského historika. Autor čerpá z mnoha dosud nevyužitých zdrojů, včetně dobového československého tisku, vzpomínek pamětníků, soukromých deníků, vojenských plánů, vládních záznamů i reportáží médií. A dochází k možná překvapivým závěrům, například o tom, že německá vojenská síla v roce 1938 nebyla větší než síla československé a francouzské armády.

Vedle jarní světové zdravotní krize inspirovala Timothyho Snydera k sepsání Nemocné Ameriky i osobní zkušenost s americkým zdravotnictvím.Mezi prosincem 2019 a březnem 2020 se historik v prostředí několika amerických nemocnic obtížně vracel do života téměř od hranic smrti. Zážitek způsobilo fatální zanedbání péče. Autor však neviní lékaře ani zdravotní sestry, nýbrž zdravotní systém. V knize rozvíjí četné historické, etické, politické, právní a ekonomické argumenty pro zásadní změnu amerického zdravotnictví a jeho přiblížení evropskému modelu. Evropskému, respektive českému čtenáři bude znít líčení komercializovaného amerického zdravotnictví jako varování. Právě tomuto systému přičítá Snyder vinu nejen za snižující se věk dožití Američanů nebo za jejich závislost na opioidech, ale i za selhání v době pandemie.

Rok 1968 patří v českých dějinách ke zlomovým okamžikům. Na jedné straně představuje pokus o revizi politické a ekonomické situace Československa, na straně druhé vykročení směrem k pluralitní demokracii. Česká historiografie se tomuto tématu začala intenzivně věnovat záhy po listopadu 89. Dodnes však nedospěla k ucelené, synteticky pojaté interpretaci. V jubilejním roce s ní naopak přichází německý bohemista a rusista Martin Schulze Wessel. Ten ve své monografii, lakonicky nazvané Pražské jaro, nazírá celospolečenské změny roku 1968 prizmatem postupného tání totalitního režimu, který erodoval jednak kvůli československým reakcím na odhalení Stalinova kultu osobnosti (revize politických procesů), jednak v důsledku ekonomické krize, do níž se plánovaná ekonomika na přelomu 50. a 60. let dostala. Společenské změny roku 1968, resp. konce 60. let, Schulze Wessel vnímá v rovině politické, ekonomické, ale i kulturní, přičemž právě v liberalizaci kulturního prostředí (noviny, časopisy, divadlo, film) vidí jednu z příčin skutečné revize socialismu v Československu, jež se v tomto ohledu výrazně liší od pokusů o revizi ve středovýchodní Evropě roku 1956. Velkou předností jeho esejisticky pojaté práce je skutečnost, že český rok 1968 nazírá v širokém kontextu evropského roku 1968. Důraz přitom klade jak na českou jedinečnost, tak i na provázanost a vzájemné inspirace se západním hnutím. Díky tomu překládá velmi vyvážený a přitom podnětný pohled na české dějiny 60. let 20. století a na jejich vyústění v prvních devíti měsících roku 1968. Své líčení končí sovětskou invazí do Československa v srpnu 68, která celý obrodný proces zastavila a společenské dění v ekonomické, politické i kulturní rovině zbavila veškerých demokratizačních tendencí.Vydání knihy podpořil Česko-německý fond budoucnosti.

Armáda duchů je nezvyklý název 23. americké jednotky čítající 1100 mužů. Jejím úkolem bylo za druhé světové války zmást německé nepřátele rozmístěním umělých tanků, děl či letadel. Němci na radarech nerozeznali pravé válečné stroje od falešných, a očekávali tak útok na špatných místech. Kniha shrnuje konkrétní případy, kdy se Američanům manévr podařil.

Bonnie a Clyde v uneseném letadle. Willie Roger Holder a Catherine Marie Kerkowová donutili posádku přeletět Atlantik a přistát i s výkupným v Alžírsku, aby později byli oslavováni francouzskými intelektuály v čele s Jean-Paul Sartrem. Čin frustrovaného veterána z vietnamské války a jeho krásné přítelkyně nebyl ojedinělý, mezi lety 1961 a 1973 bychom ve Spojených státech napočítali více než sto padesát únosů. Reportér Brendan I. Koerner poskládal mozaiku těch nejtypičtějších i nejbizarnějších. Nezůstává ale jen u mistrných popisů různých motivací únosců a jejich proměnlivé úspěšnosti. Sleduje také to, jak zásadně se proměnila letecká doprava. Nastoupit do letadla dnes automaticky znamená řadu bezpečnostních kontrol, přísná pravidla pro příruční zavazadla a zdlouhavé čekání. Nic z toho v šedesátých letech nebylo běžné. Zejména na americké půdě, kde jsou vzdálenosti velké, to byl rychlý – i když drahý – dopravní prostředek, kde bylo možné si koupit letenku na poslední chvíli a přiběhnout na letiště půl hodiny před odletem. Letecké společnosti nechtěly ohrozit své zákazníky ani posádku a vyhověly únoscům ve všem – od výše výkupného po dopravu do zvolené destinace. I tady Koerner zdařile popisuje, jak se střetly ekonomické a bezpečnostní zájmy. Agenti FBI měli na celou věc jiný názor než aerolinky, ale trvalo dlouho, než s nimi kapitáni letadel začali spolupracovat. Kniha Nebe patří nám je v neposlední řadě průvodcem po tehdejší geopolitické situaci i náladách v americké společnosti šedesátých a sedmdesátých let: Kam unesená letadla mířila? Proč Francie nechtěla vydat Holdera a Kerkowovou? A jaká byla motivace únosců?

Odplata se blíží Jaro 1945. Válka v Evropě končí. Sčítají se škody, odhalují zločiny a hledají se viníci. Mnozí nacističtí vrazi, kteří jsou osobně zodpovědní za smrt milionů lidí, se zdánlivě propadli do země. Ve skutečnosti se však schovávají a snaží uprchnout do Jižní Ameriky, kde by mohli potají a v klidu dožít. Existují však skupiny lidí, které jim nehodlají jen tak prominout – takzvaní „lovci nacistů“ jsou zcela odhodláni tyto zločince vypátrat a učinit spravedlnosti za dost. Lov začíná.