Najnovšie - História, vojnová literatúra strana 64 z 82

Od jmenování Reinharda Heydricha do úřadu až po hrdinský čin československých výsadkářů 27. května 1942 byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tento ojedinělý čin na představitele německých ozbrojených sil v průběhu celé druhé světové války byl vyvrcholením pečlivě naplánované operace Anthropoid, kterou provedli českoslovenští výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Kniha Konec černého vraha odhaluje dramatický příběh o tom, jak celá tato operace probíhala i kdo byli jeho jednotliví aktéři. Od jmenování Heydricha do funkce v Protektorátu až do posledních bojů v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Přináší dobové citáty, detaily vyšetřování, osobní příběhy plné odvahy, ale i zrady v jednom z nejdramatičtějších momentů naší historie.

Překvapivé až neuvěřitelné příběhy moderních dějin, kterým historici nevěnovali příliš pozornost, objevil publicista Karel Pacner. Hrdiny poutavé knihy jsou např. první dáma USA Jacqueline Kennedyová, která působila též coby nenápadná nakladatelská redaktorka a podnítila českého autora k vydání bestselleru, Stalinův nově objevený zbrojnoš a zároveň jeho oběť či spisovatel Gorkij, který tajně navštívil gulag. Autorův záběr na poli historie 20. a nyní už i 21. století je široký a výběr témat pestrý.

Hutné představení dějin regionu, který nám zůstává stále blízký Další z knih uznávaného historika a odborníka na česko-slovenské dějiny 20. století a na utváření národů v prostoru východní a jihovýchodní Evropy se zaměřuje na dvacetiletí, kdy součástí Československa bylo i území Podkarpatské Rusi. Dějiny kraje pověstného svou přírodní krásou a zvěčněného mimo jiné v prózách Ivana Olbrachta vykládá Jan Rychlík z hlediska politického, sociálního a ekonomického vývoje. Sleduje průběh začlenění Podkarpatské Rusi do československého státu, vývoj za první světové války a v době rozpadu Rakouska-Uherska. Zabývá se otázkou autonomie území v rámci ČSR, politickými stranami na Podkarpatské Rusi i jejím národnostním složením. Detailně sleduje rozvoj a strukturu zemědělství, mapuje stav průmyslu, obchodu, bankovnictví i dopravy. V kapitole o sociální situaci se srovnává životní úroveň na Podkarpatské Rusi a ve zbytku ČSR, kapitola o školství rozebírá komplikovanou jazykovou otázku a pozornost je věnována též působení českých úředníků na území Podkarpatské Rusi. Kniha Jana Rychlíka, napsaná společně s jeho ženou, etnoložkou Magdalénou Rychlíkovou, je hutným a informativním představením dějin regionu, který nám zůstává stále blízký, jakkoli jeho spojení s našimi zeměmi trvalo jen dvě desetiletí.

Vydejte se spolu s námi po stopách českého historického a scénického šermu – od jeho kořenů na přelomu 19. a 20. století až do současnosti. Poznejte, kdo stál u zrodu prvního českého šermířského klubu i jak se u nás tento fenomén dále rozvíjel: jaké zajímavé osobnosti, skupiny a události lemovaly jeho vývoj, jak probíhala spolupráce šermířů s filmaři anebo co zajistilo věhlas českého šermu v zahraničí. Kniha plná lidských příběhů o nesmírném nadšení, veliké dřině a někdy i osobních tragédiích vám představí český historický šerm v pestrých proměnách v průběhu času.

Když byly na počátku 19. století poprvé vědecky popsány fosilní pozůstatky dinosaurů, ptakoještěrů a dalších velkých obratlovců, otevřely se najednou lidstvu dveře do dávných geologických období, o kterých do té doby nemělo ani tušení. Právě o fascinující historii předvědeckých i vědeckých objevů zkamenělin, které nás přivedly až k současnému stavu poznání, pojednává tato kniha.

K oslavám 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu přispělo nakladatelství Vyšehrad vydáním knihy Vladimíra Vavřínka Cyril a Metoděj mezi Konstantinopolí a Římem. Literární práce Cyrila a Metoděje v české překladu ze staroslověnštiny jsou v dnešní době těžko dostupné. Ideální kombinaci literárněvědné studie s texty významných cyrilometodějských děl přitom stále představuje dílo jednoho z našich nejvýznamnějších slavistů Josefa Vašici (1884–1968). Literární památky epochy velkomoravské vyšly poprvé roku 1966, kdy pozornost veřejnosti vzrušovaly archeologické nálezy z velkomoravského období. Za polovinu století kniha nijak neztratila na své aktuálnosti a i druhé vydání z roku 1996 bylo rychle rozebráno. V úvodní studii hovoří autor dokonce o „velkomoravské literární škole“, která zvláště ve druhém období Metodějova arcibiskupství (874–885) rozvinula bohatou překladatelskou i původní činnost, a rozebírá jednotlivá její díla. Následují literární překlady většiny děl vzniklých v okruhu velkomoravské literární školy. Překlady jsou obsahově přesné, vynikají vytříbeným jazykem a jsou i dnes velmi čtivé. Původní vydání připravila, poznámky a bibliografii doplnila a medailon Josefa Vašici napsala Zoe Hauptová, studií o Životech Konstantina a Metoděje a novým doslovem dílo opatřil Vladimír Vavřínek. 

Roky 1938 až 1945. V málokterém jiném, historicky vzato nedlouhém úseku našich dějin se nashromáždilo nejen tolik událostí, ale často i protichůdných, do krajnosti a až na hranu snesitelnosti vypjatých a všenárodně vnímaných pocitů. Byl to skutečně zvláštní, nečernobílý čas. Jako v okénku bizarního orloje se v rychlém sledu střídaly okamžiky vlasteneckého vzepětí a hned poté studu z ponížení a zrady, chvíle nadějí i beznadějí, bolesti, strachu, utrpení, slz, ale i odhodlání, vzdoru a znovuvzkříšených nadějí. A do toho všeho ještě ubíhal po souběžné ose času běžný život se svým těžko zastavitelným rytmem nocí a dnů, usínání a probouzení, úsměvů a pláče. Zkušený a oceňovaný autor (nejen) literatury faktu Roman Cílek k tomuto, už XXI. svazku Edice Český ČAS říká: „Pokusil jsem se cosi z toho zachytit. Pln pokory však v této chvíli, kdy předávám výsledek čtenářům, pociťuji, že to byl úkol téměř nesplnitelný. Jako kdyby se člověk pokoušel z vody nabrané do dlaně zmapovat proud rozvodněné řeky. Postihnout lze vždy a ze všech zorných úhlů jen zlomek. Ale i ten snad – pevně věřím – cosi vypovídá o době, kterou musely prožít generace našich předků, a my bychom si jistě nepřáli, aby ji museli tak či onak prožít naši potomci. ,Každé ohlédnutí za tím, co bylo, je i mrazivým poučením,‘ říká hlavní hrdina jedné z knih Ernesta Hemingwaye. A s klasiky, byť již dávno mrtvými, neradno se přít.“ Kniha Jak šly dny, měsíce a roky vychází k 80. výročí Mnichovské dohody.

Hlavní postava knížky se zamýšlí nad tím, co vše zažila během dvacátého století. České dějiny tohoto období představovaly vskutku velké drama s fascinujícími zápletkami. Klade si otázku, zda existují nějaké zákony historie a politiky, a snaží se je zformulovat. Vychází přitom i z dávné historie jak české, tak i světové. Velcí myslitelé v minulosti přemýšleli o filozofii českých dějin. Byla tato filozofie ovlivněna dvacátým stoletím a existencí Československa? Jako milovník historie vyjadřuje svůj názor také na všechny české a československé prezidenty a některé další postavy, které se různým způsobem zapsaly do české historie.

Kniha mapuje celou dlouhou cestu, kterou musel český národ ujít k vlastnímu samostatnému, leč mnohonárodnostnímu a bohužel především dočasnému státu. Vždyť Československo, ve své původní masarykovské podobě, existovalo pouhých 7 277 dní, tedy necelých 20 let! Po 24 846 společných dnech zanikla i základní myšlenka jeho vzniku - společný stát Čechů a Slováků. Kniha neprobírá české dějiny detailně, ale hledá počátek národa a dále si všímá některých událostí, které byly pro naši zemi důležité. Samozřejmě se zabývá i historií Rakouska a Habsburků, neboť ať chceme či ne, je nedílnou součástí i historie naší. Začtěte se do knihy a sami posoudíte, nakolik byl vznik našeho samostatného státu výsledkem promyšlených racionálních úvah a nakolik dílem náhody. Jednalo se opravdu o naplnění dlouhodobé touhy lidu, nebo o přání několika jednotlivců? Přáli si všichni a bez výhrad formu samostatné republiky? Možná, že budete překvapeni.

„Pred 100 000 rokmi obývalo Zem najmenej šesť ľudských druhov. Dnes je tu už len jeden. My. Homo sapiens.“V knihe Sapiens: Stručná história ľudstva jej autor, nazývaný aj vizionársky historik, Dr. Yuval Noah Harari opisuje históriu človeka ako biologického druhu od prvých ľudí až po súčasnosť, ktorú výrazne ovplyvnili tri revolúcie - kognitívna, poľnohospodárska a vedecká revolúcia. Ako zvíťazil náš druh v boji o dominanciu? Prečo sa naši kočovní predkovia usadili a začali zakladať mestá a ríše? Ako sme dospeli k viere v bohov, národy a ľudské práva? A aký bude náš svet v ďalších tisícročiach? Vychádzajúc z poznatkov z histórie, biológie, antropológie, paleontológie a ekonómie Dr. Harari skúma, ako jednotlivé historické prúdy formovali ľudské spoločnosti - ich nažívanie v rámci spoločnosti, ale aj s prírodou, zvieratami a rastlinami - a dokonca aj ľudskú osobnosť. Sme vďaka tomu šťastnejší? Môžeme niekedy vôbec oslobodiť naše správanie od dedičstva našich predkov? A čo môžeme alebo by sme mali urobiť, aby sme ovplyvnili priebeh nasledujúcich storočí? Autor tak čitateľa núti zamyslieť sa aj nad blízkou či vzdialenejšou budúcnosťou, ktorú ovplyvňuje správanie človeka, vedecký pokrok a jeho snaha pozmeniť zákony prírody len pre svoje blaho. Kniha je vzrušujúcim zhrnutím našej neuveriteľnej histórie - od bezvýznamných opíc až k pánom sveta. Jej obsah je odvážny, obsiahly aj provokatívny. Spochybňuje všetko, čo sme o ľudstve zdanlivo vedeli: našu vieru, činy, moc... aj našu budúcnosť, a pritom sa zamýšľa a ozrejmuje najdôležitejšie otázky histórie a moderného sveta. Nestáva sa často, aby kniha dala čitateľom možnosť prehodnotiť prakticky všetko konanie človeka ako druhu. A presne to sa podarilo Hararimu v jeho zhrňujúcom, ale zrozumiteľnom pohľade na dejiny ľudstva. Harariho kniha Sapiens: Stručná história ľudstva sa stala medzinárodným bestsellerom a doteraz vyšla v tridsiatich piatich krajinách. Jej obsah je zaujímavý a často aj zábavný, je napísaná živým, prístupným jazykom a vlastný text dopĺňajú fotografie, mapy, schémy a ilustrácie.

Životní příběh Emila Bočka je vpravdě fascinující. Narodil se roku 1923 v Brně, odkud odešel tajně na konci roku 1939, balkánskou cestou se dostal do Bejrútu. Jako vojín pěšího pluku se účastnil ústupových bojů ve Francii v létě 1940. V září 1940 byl již v Británii a přihlásil se k letectvu. Nejdříve sloužil jako mechanik u stíhacích strojů, v říjnu 1942 byl přijat do pilotního výcviku a mohl se tak stát jedním z nejmladších československých stíhacích pilotů, kteří měli za sebou operační lety během druhé světové války. Emil Boček říká, že z dosud žijících pilotů RAF on je ten úplně nejmladší. Byl přijat do RAF, nejdříve sloužil jako mechanik, poté jako pilot-stíhač u československé 310. stíhací perutě, za sebou má 26 operačních letů. Výjimečný projekt založený na rozhovorech a vzpomínkách Emila Bočka, vedený historikem Jiřím Plachým, který se specializuje na problematiku československých vojáků působících v RAF. Armádní generál Emil Boček je nositelem Řádu Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.

„Válka! ... K čemu je dobrá? Absolutně k ničemu,“ říká jedna slavná protiválečná píseň. Archeologie, historie a biologie však ukazují, že válka přece jen k něčemu dobrá je. I když to zní překvapivě, právě válka zajistila lidstvu větší bezpečí a bohatství. Renomovaný historik a archeolog Ian Morris vypráví v této knize hrůzný a fascinující příběh o patnácti tisících let válek. Jde za hranice bitev a brutalit, aby odhalil, co války vlastně udělaly světu a pro svět. V době kamenné žili lidé v malých, ustavičně se svářících společnostech a čelili šanci jedna ku deseti, nebo dokonce jedna ku pěti, že zemřou násilnou smrtí. Ve 20. století zemřela násilnou smrtí ani ne jedna osoba ze sta (a to navzdory oběma světovým válkám, holokaustu a Hirošimě). Vysvětlení: jedině válka vytvořila větší a složitější společnosti s vládami, které vymýtily vnitřní násilí. Ačkoli je to zvláštní, zabíjení udělalo svět bezpečnějším a bezpečí zase umožnilo lidem zbohatnout. Autor mapuje historii války jako největšího paradoxu dějin, od pravěku až k robotickým válkám blízké budoucnosti. Ta se může stát nejnebezpečnějším obdobím existence lidstva, ale pokud toto období přežijeme, konečně se možná naplní starý sen o světě bez válek...

Povesťami opradené hrady a zámky neustále pútajú pozornosť malých i veľkýchVyberte sa s našou knižkou na výlet po Slovensku a od západu na východ navštívte 24 hradov, zámkov či zrúcanín. A i keď na mieste niektorých z nich už nájdete len nepatrné pozostatky, stále z nich dýcha dávna história a sú opradené svojimi povesťami o láske, nenávisti, statočnosti aj zrade. Znovu pred vami ožije Pajštún, Čabraď, Ľubovňa, Modrý Kameň a mnohé ďalšie. Kniha je doplnená krásnymi ilustráciami na každej strane. Odporúčame aj pre najmladších čitateľov ako prvé čítanie.

Nagy György (1953–2017), legendás televíziós műsorvezető, szerkesztő, újságíró, író, aki hosszú évtizedeken át a klasszikus elveket képviselte a magyar televíziózásban. Olyan műsorokat szerkesztett és vezetett, mint a Hol-Mi?, az Ablak, A Reggel, a Naprakész, a Nagy Vita, a Rocklexikon, a Hogy volt?, a Magyar Televízió ötvenéves történetét felelevenítő sorozat, a Szabadság tér 17., a magyar tájak és városok iránti érdeklődést felkeltő Főtér, vagy a hazánk történetét bemutató Magyarország története című, negyvenhat részes sorozat, melynek forgatókönyvírója és vezetője volt. Sok-sok éven át ő kommentálta többek között a fontos állami ünnepi eseményeket, a pápalátogatást, a Forma–1-es versenyeket. Írásai az Élet és Irodalomban, a Képes 7-ben, a Ridikül magazinban jelentek meg. Kötetünk tematikus válogatás írásaiból – történelmi személyiségek, híres magyar emberek, feltalálók, művészek életéről és sorsáról, a mágikus számokról, a népi mondások igazságtartalmáról, asszonyokról, lányokról, a párkeresés művészetéről, a század eleji esküvőkről, a zenéről, az utazásról térben és időben –, a műsorokhoz készített cikkeiből, interjúiból, amelyek emlékezetünkbe idézik sokoldalú érdeklődését, hihetetlen munkabírását, szaktekintélyét, életkedvét, humorát, kedvességét és mosolyát.

Ki mondta ki először, hogy „Nem! Nem! Soha!”? Kik ölték meg Tisza Istvánt? Miért Károlyi Mihály lett a forradalom vezére? Harcosokat vagy fosztogatókat nem akart látni Linder Béla? Sikkasztott-e Kun Béla? Puccs vagy forradalom? – Milyen viccek terjedtek a kommün idején? Átadta-e a hatalmat Károlyi Mihály? Mondta-e Ady a halálos ágyán, hogy „ez nem az én forradalmam”? Magyar forradalmár volt-e Josef Tiso? Mi volt a „szovjetsör”? Miért Garbai Sándor lett a Forradalmi Kormányzótanács elnöke? Különbözött-e a nők elleni erőszak forradalomban és ellenforradalomban? Mit ettek a népbiztosok? Valóban mozikká akarták-e alakítani a templomokat a kommünben? Hogyan kerültek korábbi császári, honvéd- és későbbi horthysta tisztek a Vörös Hadsereg élére? Az első világháborús vereség, az Osztrák-Magyar Monarchia szétesése és a katonai és gazdasági összeomlás elsöpörte 1918 őszén a régi, díszmagyarba öltözött politikai elitet: egy szocialistává lett „vörös gróf” mellett kopott zakós baloldali újságírók, értelmiségiek és szakszervezeti vezetők kerültek az ország élére. Feladatuk talán nehezebb volt, mint bárkinek addig a magyar történelemben, és a válaszkísérleteik is példátlanok voltak. Az őszirózsás forradalom résztvevőinek és a Tanácsköztársaság népbiztosainak tevékenysége máig heves indulatokat vált ki a magyar közvéleményben. A kötetet jegyző történészek „harag és részrehajlás nélkül” igyekeznek ismertetni a legfontosabb 1918–1919-es magyarországi eseményeket, teszik pontosabbá ismereteinket és megfelelő helyenként cáfolják a kerengő tévhiteket.

A keresztes háborúk korában virágzó katonai rendek között a templomos lovagrend volt a leggazdagabb, a leghatalmasabb és a legtitokzatosabb.Történetüket végigkísérve nem csak a középkor legnagyobb nemzetközi konfliktusával ismerkedhet meg az olvasó, hanem azzal a folyamattal is, hogy miként alakította ki a rend globális pénzügyi hálózatát, hogyan ívelt pályája üstökösként a magasba és vált pápák, királyok, császárok tárgyalófelévé és üzlettársává, és végül hogyan következett be szégyenletes bukása, amelyet máglyák tüze világított be.Dan Jones a templomosok 200 éves históriájának minden egyes állomását bemutatja: a 12. század elején történt alapításukat azzal a céllal, hogy védelmezzék a Szentföldre látogató zarándokok tömegeit; elitegységként megvívott küzdelmeiket a keresztes hadjáratok összecsapásaiban a szaracénok, mongolok és a mórok ellen; bankári szerepüket, melynek során nem csak a keresztény országok nemeseinek, hanem fejedelmeinek is kölcsönöket folyósítottak, végül pedig végső romlásukat és a rend megszüntetését, amelyet a vagyonukra és kincseikre áhítozó Szép Fülöp francia király V. Kelemen pápa segítségével idézett elő.

Több mint harminc év nagy anyagi, és emberi áldozatokat követelő fejlesztései és kísérletezései után a XIX. század végére kialakult a tengerek új ura, a kor legmodernebb technológiai vívmányait magában egyesítő, modern értelemben vett csatahajó. A hatalmas, félelmetes acélmonstrumok lenyűgözték a kortársakat. Ezek a hajók voltak az őket birtokló ország erejének és nagyhatalmi státuszának szimbólumai, a nemzeti büszkeség megtestesítői. Bennük jutott kifejezésre megépíttetőiknek gazdasági fejlettsége, ipari teljesítőképessége, valamint a szándék, hogy a világ vezető nagyhatalmainak sorába tartozzanak. Világszerte minden nagyobb haditengerészet ezek köré a páncélos óriások köré szerveződött, melyek teljes fegyverzetben állva várták, hogy országuk érdekeinek védelmében rendeltetésüknek megfelelően harcba szálljanak az ellenfél hasonló páncélosai ellen, s bizonyítsák létezésük értelmét, és a rájuk költött hatalmas összegek megtérülését. Talán az új idők kezdetének szimbolikus jelzéseként fogható fel, hogy erre az alkalomra végül nem a világot uraló európai országok vizein, hanem messze keleten, egy feltörekvő, és nem az európai kultúrkörbe tartozó új nagyhatalom partjai közelében került sor.

Az ókori Róma fontos számunkra, hiszen még ma is a birodalom, annak hódításai és túlzásai történetével mérjük össze magunkat, és a polgárjogról, a terrorizmusról meg az egyéni jogokról Rómában folytatott viták a mai napig befolyásolják a polgári szabadságról alkotott felfogásunkat. A római történelem ezer esztendejét átfogó S.P.Q.R. megkapó részletességgel mutatja be, hogyan vált Róma egy közép-itáliai jelentéktelen kis porfészekből a világ első szuperhatalmává. Miközben új megvilágításban mutatja be a római kultúrát a folyóvíztől a demokrácia intézményéig és a rabszolgaságtól a migrációig, Mary Beard azt is elénk tárja, hogyan gondolkoztak a rómaiak magukról és az elért vívmányaikról. A rómaiak által használt S.P.Q.R. rövidítés az államukat jelöli: Senatus PopulusQue Romanus, „a római senatus és nép” – és e nagyszerű könyv az ő történetükről nyújt lebilincselő és minden részletre kiterjedő beszámolót.  „Igazi mestermű!... A népszerűsítő történetírás ragyogó példája, amely az olvasót magával ragadja, de tárgyát soha nem egyszerűsíti le, és a nagy erővonalak felvázolása mellett azokat az apró részleteket is szemünk elé tárja, amelyek a távoli múltba életet lehelnek.” – Economist „Beard a város sikerének titkát olyan éles, mindent megvilágító fényben tárja föl, amelyet mindeddig sehol másutt nem tapasztaltam.” – The New York Times „Ha Mary Beard annak idején támaszuk lehetett volna, a Római Birodalom

„Kevés olyan expedíciós beszámolót olvastam, amely annyira részévé tudott tenni az eseményeknek, mint A Déli-sark foglyai. Éreztem közben a süvítő szél metsző hidegét, hallottam a jég ropogását, a hajótest utolsó reccsenéseit... Hiteles, emberi, megrázó... Köszönöm, hogy olvashattam."Gál József, a Szent Jupát és az Equator kétszeres földkerülő vitorlázója Az 1914-es brit Birodalmi Transzantarktiszi Expedíció tagjai, miután hajójuk elsüllyedt, hónapokig sodródtak reményvesztetten a jégtáblákon, míg megannyi viszontagság után sikeresen megmenekültek. Alfred Lansing az expedíció még életben lévő tíz tagjával 1959-ben folytatott interjúk, a fennmaradt naplók és feljegyzések alapján írta meg lebilincselően izgalmas dokumentumregényét. A lélegzetelállító történet - melyet az expedíció ausztrál fotósának, Frank Hurley-nek szenzációs felvételei illusztrálnak - az emberi tudásvágy, elszántság és akaraterő megrázó erejű szimbóluma. „Délután ötkor kiadták a parancsot, hogy mindenki hagyja el a hajót. Nemigen volt szükség parancsra, hiszen már mindannyian tudták, hogy ideje abbahagyni a kétségbeesett küzdelmet: a hajónak befellegzett. Senkit sem rendített meg a hír. Szinte közönyösen fogadták a vereséget. Túlságosan ki voltak merülve, semhogy keseregjenek rajta.A hatalmas külső erő lassan zúzta szét a hajótestet; nem egyszerre, hanem apránként törte össze. Ahogy az oldalának feszülő tízmillió tonnányi jég egyre jobban behorpasztotta, a haldokló hajó zokogva panaszolta fájdalmát. Bordái, eresztékei, roppant gerendái (köztük majdnem emberderék-vastagságúak is) recsegtek-ropogtak a kérlelhetetlenül fokozódó nyomás alatt, míg végül megadták magukat, és sortűzszerű ropogással elpattantak.Frank Wild másodparancsnok bedugta a fejét a legénységi hálóba.- Vége, fiúk - mondta halkan. - Ideje szedelődzködni."