E-knihy - Učebnice, slovníky strana 3 z 59

Inspirace antickou filosofií, zvláště sókratovsko-platónským momentem, se v díle Jana Patočky promítla do klíčového motivu „péče o duši“, který v různé podobě určoval jeho filosofii dějin od 30. do 70. let. Duše, která u Sókrata už není homérský stín ani mytická představa, byla ve filosofickém náhledu pojata jako síla rozhodnout se, zaujmout určitou pozici, směr. Patočka proto duši považoval za princip, z něhož vyrostly dějiny a podstatné momenty evropské kultury, filosofie, politika a umění. Úvahy o povaze umění, které Patočka rozvíjel v dialogu s Martinem Heideggerem nebo Romanem Ingardenem, a jeho interpretace dílčích motivů u Sofokla, Čechova nebo Thomase Manna jsou v důkladném čtení Jana Josla dokladem toho, že umění vnímal jako zcela specifický druh reflexe lidského postavení ve světě.

Throughout the Second World War, the Czechoslovak Government-in-Exile broadcast over the BBC from London, hoping to reach out to their former compatriots living in a divided and occupied Europe. As the only way of projecting their authority, President Beneš and his colleagues relied on the radio as a stage on which to perform as the government they wished to be, representing a Czechoslovak state they hoped to recreate after the war. Despite a ban on listening to foreign broadcasts in the German-occupied Protectorate and Slovakia, many tuned in to hear ‘London calling’ and the broadcasts provided the strongest connection between the London Czechoslovaks and the audience at home. This work examines this government programme for the first time, making use of previously unstudied archival sources to examine how the exiles understood their mission and how their propaganda work was shaped by both British and Soviet influences. This study assesses the strengths, weaknesses, and limitations of the government’s radio propaganda as they navigated the complexities of exile, with chapters examining how they used the radio to establish their own authority, how they understood the past and future of a Czechoslovak nation, and how they struggled to include Slovakia and Subcarpathian Ruthenia within it.

Kniha popisuje vývoj systematického výzkumu společnosti na území dnešního Česka a Slovenska, s přesahem do dalších zemí středu Evropy. Autoři jednotlivých studií představují významné etapy tohoto výzkumu s důrazem na dění v rámci sociologie, ovšem s vědomím, že sociální výzkum se často rozvíjel na hranicích tohoto oboru či zcela mimo něj. Popisují, jak byly prováděny významné výzkumy či jakým způsobem fungovaly výzkumné instituce. Tyto procesy jsou zasazeny do širších souvislostí vývoje oboru.Jaké texty může čtenář v knize najít? Kapitola Dušana Janáka "Rozvoj metodologie empirického výzkumu v počátcích sociologie ve střední Evropě" zasazuje československý (případně český a slovenský) vývoj do kontextu vývoje v Polsku, Maďarsku a Rakousku. Další kapitola stejného autora představuje brněnskou sociologickou školu od jejích počátků, kdy byla spjata zejména s Inocencem Arnoštem Bláhou, přes období obnovy v šedesátých letech až do současnosti.Tomáš Čížek se v kapitole "Hledání prvních výzkumů" snaží postihnout začátky empirické sociální vědy na českém území. Hlavní část textu je věnována popisu tří různých empirických studií od Eduarda Štorcha, Emanuela Chalupného a Inocence Arnošta Bláhy z počátku 20. století. Další kapitola téhož autora, nazvaná "Velké empirické výzkumy v české sociologii a pražská sociologická škola", ukazuje, jakým způsobem přispěla tato škola recepci kvantitativních metod výzkumu v československé sociologii. Martin Vávra s Markétou Škodovou a Jakubem Zelenkou se věnují obnově sociologie a zejména sociologického výzkumu v šedesátých letech a skrze analýzu výzkumů publikovaných v Sociologickém časopise i tomu, jak tento výzkum, na rozdíl od sociologické teorie, přetrval ve funkční formě i v období normalizace. Markéta Škodová a Martin Vávra v následující kapitole popisují výzkum veřejného mínění v Československu s jeho dvěma počátky (nejprve v roce 1946 a poté po přerušení padesátými lety znovu v roce 1967) a další rupturou na počátku normalizace, kdy přestal být součástí akademického pracoviště a byl provozován na pracovišti přímo kontrolovaném Sekretariátem ÚV KSČ. Za významný počin československé sociologie je obecně považován Machoninem vedený výzkum sociální stratifikace. Markéta Škodová v samostatné kapitole představuje institucionální zakotvení tohoto výzkumu, jeho metodologii, témata, kterým se věnoval, a v neposlední řadě také výzkumný tým, který jej připravil a jeho data zpracoval.Význam soukromých nadací pro rozvoj výzkumu společnosti ukazuje Marek Skovajsa v kapitole "Podpora Rockefellerovy nadace pro sociální vědy v meziválečném Československu". Jan Balon se v kapitole "Mezi vědou a reformou: západní teoretické inspirace československého výzkumu ve druhé polovině šedesátých let" věnuje tomu, jak českoslovenští sociologové v šedesátých letech diskutovali o možnostech využití "západních" sociologických teorií v situaci, kdy jedinou oficiální zastřešující teorií společnosti byl marxismus-leninismus.V knize jsou i dvě rozsáhlé kapitoly věnované výzkumu na území Slovenska. Miroslav Tížik svou kapitolu věnuje kvantitativním dotazníkovým výzkumům, zejména pak oblasti výzkumů veřejného mínění. Ľudovít Turčan se v kapitole "K empirickým výskumom v dejinách slovenskej sociológie" zaměřuje systematicky na vývoj slovenské empirické sociologie od jejích počátků v 19. století přes sociografické výzkumy obcí až k výzkumům prováděným v druhé polovině minulého století s pomocí "standardních" metod sociálních věd.

Představovaná kniha spojuje pohledy dvou autorek na spolupráci mezi všeobecným praktickým lékařstvím a posudkovým lékařstvím. Otázky zdraví, kvality života a soběstačnosti jsou v kontextu prodlužujícího se lidského věku stále naléhavější. Mezioborové propojení umožňuje informovat odbornou i laickou veřejnost o sociálním zabezpečení a práci lékařské posudkové služby. Cílem knihy je seznámit čtenáře s každodenní realitou posuzování následků nemocí prostřednictvím praktických rad a doporučení.

Kniha se na příkladu Ústavu politologie FF UK jako nejstaršího politologického pracoviště v Československu, jehož počátky sahají do konce 60. let minulého století, zabývá dějinami ustavování a obnovování oboru politické vědy v České republice. Ukazuje přitom, jak česká politická věda byla od svého počátku rozštěpena na scientistickou a humanistickou větev, jejímž představitelem byl a je Ústav politologie, a nakolik je toto rozštěpení pro českou politickou vědu svazující. Kniha se také věnuje průnikům mezi politickou vědou a dalšími obory, především pak politickou teorií a historií.

Kniha hledá koncepční rámec pro takové pochopení obrazových médií, jejich vizuality a percepce, jaké odpovídá situaci, kde člověk nefiguruje jako objekt, aktér ani adresát. V tomto ohledu jsou totiž klasické teorie fotografie, které se zaměřují na indexikalitu nebo pěstují konvenční narativ člověk versus stroj, už bez užitku. Zylinska proto přesouvá pozornost na ne-reprezentativní aspekty fotografické tvorby. S jejich pomocí představuje fotografii jako životodárnou sílu, formativní životní činnost i médium, které má moc adekvátně reagovat na mezní situaci, v níž se lidstvo a tato planeta ocitají.

Karel IV. (1316-1378) byl králem a císařem v době, kdy se křesťanství ocitlo v krizi a Evropou zmítaly mor, stoletá válka a počátky papežského schizmatu. Jako příslušník lucemburské dynastie se narodil v Praze, vyrůstal v Paříži, své první panovnické kroky podnikl v Itálii, stal se římským, českým, langobardským i arelatským králem a nakonec římským císařem. Pierre Monnet (* 1963), který vede Francouzsko-německý institut historických a společenských věd ve Frankfurtu nad Mohanem a je specialistou na politické a sociální dějiny pozdního středověku, vidí Karla IV. rozkročeného mezi středověkem a modernou a problematizuje v českém prostředí mnohdy idealizovaný pohled na Otce vlasti, když akcentuje jeho strategické kroky při rozšiřování území a připomíná neúspěchy jeho potomků.

Publikace podává přehled farmaceutické chemie léčiv ovlivňujících autonomní nervový systém, dále se zabývá problematikou léčiv ovlivňujících motorický systém, věnuje se léčivům blokujícím histaminové receptory a nakonec je připojena kapitola o léčivech s periferním blokováním nociceptivního systému. Každá kapitola je členěna na část úvodní se stručnou, avšak nezbytnou farmakologickou charakteristikou, další informace se týkají historického vývoje dané farmakoterapeutické skupiny. Těžištěm každé kapitoly je popis vztahů mezi strukturou a účinkem léčiv. Významnou součástí jsou chemické vzorce, uvedeny jsou i stručné charakteristiky v praxi používaných léčiv s jejich mezinárodními nechráněnými názvy, lékopisnými (Český lékopis 2005 a doplňky 2006 a 2007), chemickými (IUPAC) a nakonec i s nejvýznamnějšími chráněnými názvy. Publikace je určena studentům farmaceutických fakult a může být vhodnou příručkou pro farmaceuty a další odborníky, kteří se profesně zabývají moderními farmaky.

Americká badatelka tureckého původu Mutlu Konuk Blasingová se zabývá povahou lyrického subjektu a jeho vztahem k básnickému jazyku. Zdánlivě soukromé, individuální vědomí vyjádřené v básni je podle ní jen virtuální entitou. Oním "já", s nímž se v lyrickém diskursu setkáváme, totiž nejsou básníkova stylizovaná a společensky ukotvená "já" - jsme jím my sami. Blasingová klade důraz na rétorickou, veřejnou a univerzální povahu básnického kódu, jenž je hluboce zakořeněn v mateřské řeči. Podrobné čtení kanonických děl modernistů T. S. Eliota, Wallace Stevense a Ezry Pounda či americké básnířky Anne Sextonové opírá Blasingová o výzkum v oblasti lingvistiky, psychologie a psychoanalýzy. Pomáhá nám tak nahlédnout složité historické procesy, jejichž výsledkem jsou promlouvající lidské subjekty. Pochází-li účinek básnického jazyka z emočního náboje řeči samotné, lyrický subjekt je v prvé řadě produktem básnického kódu.

Hlavní tezí publikace Martina Fárka je tvrzení, že ačkoliv orientalistické či religionistické zkoumání zdánlivě předkládá nezkreslené, ba objektivní interpretace indických tradic, ve skutečnosti jde o pokřivené obrazy odkazující především k vlastní evropské kultuře badatelů. Konceptualizace náboženství je v Evropě klíčovým tématem diskusí již po celá staletí a zejména touto optikou je dosud Indie nahlížena. Teoretickým rámcem analýz náboženství však zůstávají implicitní východiska křesťanského myšlení. Při důkladném zkoumání se ukazuje, nakolik jsou orientalistika i další humanitní obory stále ještě ovlivněny původně teologickým rámcem. Autor při své analýze navazuje na aktuální mezinárodní diskuse a práce renomovaných badatelů, především na výzkumný program S. N. Bálagangádhary. Fárkova studie přináší výsledky originálního výzkumu několika klíčových témat: problémů s interpretací indických tradic jakožto náboženských, které daly vzniknout tzv. hinduismu, buddhismu a dalším. Pozoruhodným tématem je dále evropské zacházení s indickou minulostí, které se odráží v neukončených debatách o tom, zda Indové původně měli či neměli historické vědomí. Autor přináší také nové podněty z akutální mezinárodní diskuse teorie o příchodu Árjů do Indie. Věnuje se rovněž sporným interpretacím díla významného reformátora Rámmóhana Ráje. Práce je podnětnou a nepochybně provokativní studií pro indology, religionisty, teology, historiky, ale také pro antropology a zájemce o dějiny myšlení.

Škola je dnes konfrontována s novými, naléhavými úkoly vyplývajícími především z vývojové dynamiky soudobé společnosti a potýká se s novými názory a zjištěními v oblasti pedagogiky, oborových didaktik, psychologie efektivního učení a vzdělávání. Výrazně je ovlivněna proměnou edukační reality, vyvolanou rozvojem ve sféře informačních a komunikačních technologií. S novými základními dokumenty dochází k posunům v cílech, pojetí oborů i k požadavkům na změny obsahu, forem i metod. I za čtvrtstoletí platnosti programu nejsou mnohá očekávání naplněna ani v práci učitelů ani v jejich přípravě. Vzdělávání učitelů pro 1. stupeň je multioborové, a tedy široké a různorodé, proto vyučování oboru tělesná výchova může být pro mnohé z těchto učitelů problematické. Cílem této publikace je formulovat praktické možnosti vyučování oboru tělesná výchova na 1. stupni základní školy v současných souvislostech.

Sedmý svazek edice Munice představuje unikátní projekt výzkumu ostatků augustiniánského opata a zakladatele genetiky G. J. Mendela. Do výzkumu, jehož terénní část proběhla v druhé půli roku 2021, se postupně zapojily desítky vědců a pracovníků různých specializací, především archeologů, antropologů a genetiků. Někteří z nich se podíleli na vzniku této knihy a umožnili nám tak stát se svědky dobrodružné badatelské cesty vedoucí z hrobky přes špičkové laboratoře až k analýze Mendelova genomu.

Angličtinář s mnohaletou praxí napsal knížku o anglickém jazyce, která je vtipná, a přitom poučná. Oslovit může nejen věčné začátečníky, ale i studenty, kteří mají potíže s tradičními učebnicemi nebo si prostě chtějí něco ujasnit. V krátkých kapitolkách je formou vyprávění a příběhů s mnoha příklady podán ucelený přehled gramatických jevů od úrovně A1 po B2 s důrazem na obvyklé chyby českých studentů. Pro čtenáře od 12 let.

A növényi étrend szezonális útmutatója Ha eddig úgy gondoltad, hogy a növényi alapú táplálkozásnak csak a nyári hónapok kedveznek, most kellemes meglepetésben lesz részed!Niki végigkísér az évszakokon, miközben – a szezonalitást és fenntarthatóságot is szem előtt tartva – hasznos tanácsokkal és praktikus ötletekkel szolgál. Legyen szó akár ünnepi étkezésről, akár a gyümölcsök, termések vagy fűszernövények begyűjtéséről, minden évszak tartogat valami újdonságot. Mellőzve a száraz adatokat, ez a könyv tökéletes mindazoknak, akik örömmel alkotnak a konyhában. Próbáld ki a több mint 50, mind a négy évszakot lefedő, könnyű vegán receptet – imádni fogod őket!

Nejen Anna Boleynová, jejíž příběh je u nás nejznámější, ale i Kateřina Aragonská, Jana Seymourová, Kateřina Howardová, Kateřina Parrová a Anna Klevská v knize nechávají nahlédnout do svých srdcí a myšlenek a ukazují, že být královnou neznamená jen nosit drahé šaty a šperky a zářit na plesech, to hlavní se odehrává za zdmi jejich komnat.

Procvičování češtiny krok za krokem od jednodušších po ty mírně složitější úkoly. Děti si protrénují rozpoznávání písmenek, čtení slov i vět, porozumění textu, jednoduché psaní a mnoho dalšího. V knize nechybí obrázkové sudoku, malování pro radost, spojovačky nebo jednoduché šifry.

Jedná se o učebnici obecné italštiny, vhodnou pro všechny začátečníky. U této učebnice se předpokládá výuka s učitelem, je vhodná na gymnáziích, obchodních akademiích, jazykových školách i vysokých školách. Vzhledem k tomu, že je kniha doplněna nahrávkou, klíčem i slovníčkem, lze ji využít i k samostudiu. V průběhu dvou dílů této učebnice se seznámíte s gramatikou a slovní zásobou nutnou pro běžnou komunikaci.

Renesance tradičně argumentačního pojetí rétoriky, kterou ve 20. století v podobě neorétoriky nabídli mj. Ch. Perelman a S. Toulmin, znovuotevřela cestu k jejímu funkčnímu uplatnění ve vzdělávání. V podobě soutěžního debatování dostala agonální rétorika sofistů moderní háv, uchovala si však své tradiční poslání: rozvoj dovedností a znalostí v oblastech kritického myšlení a argumentace, vyhledávání a hodnocení informací a komunikačních kompetencí. Dnešní soutěže v debatování přidaly nutnost prohlubování znalostí o světě okolo nás a týmovou spolupráci. V České republice se soutěžní rétorika na středních a vysokých školách pěstuje již více než čtvrt století. Soubor textů Soutěžní rétorika: debatování formou KP odráží zkušenosti a poznatky, které byly za tuto dobu shromážděny. Jde o první text tohoto druhu, který se s cílem podpořit vzdělávání v oblastech rozvíjených neorétorikou obrací k širší pedagogické a žákovské veřejnosti.

Zdrojem pohádky je častý sen nějakých v historii ztracených jednotlivých dětí, který se pak vyprávěný objevil v různých variacích ve folklóru a mohl být následně zapsán či přepsán sběratelem. Ideální konfigurace: rodiče vyprávějí nebo čtou před spaním jinému, svému dítěti takovou pohádku, o níž nevědomě tuší, že mu její problematika "straší" v hlavě, že by se mu mohla zdát; tím mu indukují takový průběh snu, kde budou moci být latentní témata probrána a který většinou skončí happy endem.