Najnovšie - Eseje, úvahy, štúdie strana 8 z 76
zobraziť:
Mlha nic neskrývá
Popularita veřejných kurzů tvůrčího psaní zaměřených zejména na amatérskou literární tvorbu způsobila, že akademický význam oboru není v českém prostředí v posledních letech dostatečně reflektován. Praxe tvůrčího psaní má přitom ze své podstaty interdisciplinární charakter a může čerpat z různorodých metodologických rámců (například kognitivní věda, dramatická výchova a dramaterapie, narativní koučování, meditační výcvik apod.). Nejvýhodnějším prezentačním nástrojem se proto jeví multižánrový formát eseje, s jehož tematickými a stylistickými možnostmi autor pracoval již ve svých předchozích publikacích (přítomný svazek završuje volnou trilogii). Každá z kapitol je vystavěna kolem konkrétního souboru cvičení (konstelační postupy v tvorbě básnických textů, kreativní využití seznamů, metoda šesti klobouků Edwarda de Bona, narativní fokalizace aj.). Tento přístup umožňuje zapojení publikace do výuky literatury, nabízí však i podněty pro samostatný rozvoj literární tvořivosti a sebereflexe.
Spálit se o sen
Výběr z let 2003–2024 Výbor textů výtvarníka, grafického designéra, publicisty, editora, kurátora, spisovatele, docenta UMPRUM, nehrajícího člena skupin Jasná páka a Hudba Praha a spoluzakladatele tajného hudebního sdružení Pornografičanka Karla Halouna. Kniha shrnuje jeho tvorbu kulturně esejistickou a výtvarně-kritickou, kterou v prvních dvou desetiletích 21. století publikoval v předních českých kulturních časopisech, jako např. Svět a divadlo, Revolver Revue, Babylon, Přítomnost aj. Z široké palety uměleckých druhů, žánrů a témat vyplývá nejen autorova schopnost vyhmátnout charakteristické znaky doby a ukázat na nich obecné společenské, politické a kulturní problémy, ale také jeho ochota jasně až nekompromisně definovat svou hodnotovou hierarchii a kriticky se vyjádřit k dobovým bojům a konfliktům. Texty jsou seřazené chronologicky podle doby vzniku a publikování a pojednávají o kulturních a uměleckých fenoménech, velkých výstavních projektech, autorských osobnostech, ale též o efemérních projevech krize uměleckých řemesel, či komercionalizace v kultuře. Autor prokazuje nebývalou schopnost spojovat osobní znalost uměleckého řemesla a umělecké praxe s hlubokým vzděláním v umělecké historii a teorii.
Dělník. Hegemonie a figura
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
Čtení o Franzi Kafkovi
F. Kafka je počítán mezi nejvýraznější představitele klasické literární moderny a předivo žánrově různorodé sekundární literatury, jež se k jeho dílu či osobě vztahuje, se jeví jako nekonečné. Čtení o Franzi Kafkovi je skromným výřezem, už prvotní záběr byl ostatně zúžen na práce autorů, spjatých v některé fázi svých drah s kulturním prostorem českých zemí. Podstatnou částí antologie tak tvoří překlady textů, jež dosud byly k dispozici jen v německo- či anglickojazyčných originálech. Antologii započínají texty publikované v letech před první světovou válkou, resp. ještě za Kafkova života (M. Brod, C. Hoffmann, E. Weiß, R. Musil; J. Körner a znovu M. Brod), následuje ukázka z „chóru“ provázejícího autorovo úmrtí (L. Winder, O. Baum, M. Jesenská, F. Weltsch, M. Pujmanová, O. Pick, G. Janouch), dále pak konfrontace s prvními posmrtnými edicemi větších prozaických celků – Procesem, Zámkem a Amerikou (W. Haas, E. Weiß, F. Weltsch, F. Thieberger, O. Baum, P. Leppin, M. Brod, O. Pick, L. Winder, J. Mühlberger, znovu O. Baum) jakož i reflexe dalších edičních počinů a také zásadní události prostřednické – totiž vydání Zámku v překladu P. Eisnera (v této souvislosti jsou zahrnuty texty T. Vodičky, J. Hory, A. M. Píši a V. Renče). Poválečné uvažování o Kafkově díle reprezentují komentáře H. Politzera, J. Řezáče, F. C. Weiskopfa, P. Eisnera, E. Muira, V. Černého, H. Siebenscheina a P. Trosta, na ně – v oddílu Exily – navazují práce M. Broda, E. Hellera, H. Politzera, H. Siebenscheina (ten ovšem s určitou významovou licencí, šlo spíše o zájezd) a J. Urzidila. Závěrečný oddíl evokuje – byť také jen fragmentárně (v textech J. Dreslera, E. Goldstückera, R. Grebeníčkové, V. Černého, I. Dubského, J. Jedličky, R. Preisnera a V. Kafky) – dočasný návrat debat o Kafkovi do běžněji přístupných vrstev československé rozpravy o literatuře. Recepční dráhy sledovatelné v desetiletích následných antologie načrtává již jen letmo, povýtce bibliograficky.
Na sklade 1Ks
18,22 €
Čtenář Josefa Kocourka
Po obrázkové knížce Pozdrav světu přichází Vít Ondráček ve vydavatelství Nezávislého podmelechovského spolku se svazkem Čtenář Josefa Kocourka.
Po čtyři a půl desetiletí se zajímá o pozapomenutého mimořádně nadaného literáta první republiky, kterému bylo vyměřeno jen 24 let života. Ondráček skládá ze vzpomínek, glos, postřehů, črt, příběh autora a jeho věrného čtenáře. Vzpomíná na dobu, kdy místo exotických dovolených podnikal výpravy do krajin ducha a duše, po svých a s knížkou v batohu. Chce připomenout „menšinového kantora z konce světa“ a naznačit, co pro něj náhle objevený spřízněný duch znamenal. Ondráček není literárním vědcem, prožívá neprofesionálně a naplno s pocitem, že tohle se mu přece taky kdysi dávno přihodilo.
Knížku doprovází autorovy linoryty z počátku 80. let, z doby normalizace, kdy byl v Kocourkově věku a literatura byla mu synonymem svobody. Svazek graficky upravil Luboš Drtina.
Úvahy emigranta
Je-li prvořadým úkolem spisovatele v exilu podat svědectví, můžeme Jana Čepa vyzdvihnout jako modelový příklad. Sotva se po několikatýdenní mizérii německých utečeneckých táborů nadechne pařížské svobody, vidíme ho ve skrovném hotelovém pokojíku psát sérii článků do věhlasného deníku Le Monde. Jde o trojici Úvah emigranta, podle nichž jsme nazvali celý knižní soubor.
Čep je jedním z prvních, ne-li vůbec prvním, kdo ve Francii osvětluje únorové a poúnorové dění v Československu. To, co francouzský čtenář mohl dosud znát jen z oficiálních, a tedy nutně propagandou deformovaných zdrojů, se nyní může dovědět z přímého svědectví intelektuála v emigraci. Již v těchto prvních textech Čep brilantně, byť spíše jen v náznaku, zachycuje mechanismy totalitní moci. Pokouší se vykreslit onu „atmosféru nejistoty a úzkosti, lži a neupřímnosti“, která v jeho vlasti zavládla po komunistickém převratu, a odhaluje západním čtenářům, jak k němu vlastně mohlo dojít. Poukazuje na zneužití mocenského postavení komunistickou stranou, v zádech jištěnou Sovětským svazem; upozorňuje na okleštění jazyka na ideologickou propagandu, která umně využívá polopravd a lží, technik manipulace a cenzury; odhaluje systematické vymývání mozků školní mládeže, ba celé populace; zdůrazňuje, že restriktivní zásahy se týkají nejen veřejného života, nýbrž i sféry soukromé, kde je nutno naučit se předstírat, hrát svou roli podle toho, s kým zrovna člověk mluví; opakovaně obrací pozornost na zneužití, perzekuci či rovnou likvidaci nepoddajných (nejen) intelektuálů…
Je pozoruhodné, s jakou pronikavostí dovedl Čep v článcích z přelomu čtyřicátých a padesátých let analyzovat tak složitou situaci, jakou byl konflikt komunistického režimu s katolickou církví. Jeho závěry, podložené pouze omezenými a propagandou zpracovanými materiály, které navíc získával na dálku a s časovým odstupem, se z dnešního pohledu jeví obdivuhodně přesné a ve svých analýzách si nezadají se současným historickým bádáním.
Ordinace. K čemu?
Kdo začne farářovat u evangelíků, je k tomu ustanoven při ordinaci. Co ono následné farářování dnes obnáší, z čeho čerpá, před jakými stojí výzvami -- tomu se věnoval kurz SpEKu v lednu 2024. Najdete tu mj. texty O. Macka (Farář:ka českobratrské církve evangelické mezi očekáváními, možnostmi a vlastními představami), Tomáše Petráčka (Základní rysy vývoje svátostného kněžství v katolické církvi a jeho současné výzvy), Kerstin Menzel (Citlivost ke kontextu a rozmanitost – perspektivy pro farářskou službu v současnosti i v budoucnosti), Charlese A. Wileyho III. (Rozmanitá obdarování aneb konec teologického vzdělání?), M. Ryškové, I. Ryšavého, biblické výklady Klary Butting (Gen 4,25–26) a Gerarda Minaarda (Mk 6,34). K čemu je mi farář? přemýšlejí laici M. Ducho, D. Titěra a E. Úlehlová) a F. Štěch na závěr zjišťuje Nahradí nás umělá inteligence (AI)?
The Fran Lebowitz Reader
Contrary to what many of you might imagine, a career in letters is not without its drawbacks - chief among them the unpleasant fact that one is frequently called upon to actually sit down and write.
Acerbic, wisecracking and hilarious, this is the definitive essay collection from the New York legend and satirist.
Lebowitz turns her trademark caustic wit to the vicissitudes of life - from children ('rarely in the position to lend one a truly interesting sum of money') to landlords ('it is the solemn duty of every landlord to maintain an adequate supply of roaches'). Her advice for would-be Absolute Political Dictators is invaluable ('Not recommended for the shy type'), and her attitude to work is the perfect antidote to our exhausting culture of self-betterment ('3.40pm. I consider getting out of bed. I reject the notion as being unduly vigorous. I read and smoke a bit more').
Tri citróny – podobenstvo o srdci
Slovenská ľudová rozprávka Tri citróny je podobenstvom o srdci. Dvojica autorov: kardiológ a člen Nadácie C. G. Junga v New Yorku Rastislav Kučinský a poetka a esejistka Dana Podracká interpretujú jej obsah metódami historiografie, symboliky či psychoanalýzy ako aj rozkrývaním archetypálnych prvkov obraznosti. Vychádzajú z judaisticko-kresťanskej tradície, v ktorej nachádzajú odkazy na symboliku citrónov, skleného vrchu či stupňov zasväcovania počas putovania za výlučnou podobou ľudskej Božej lásky. Interpretácie oboch autorov sú poctou Pavlovi Dobšinskému. Poskytujú presahy do súčasnosti (Pieseň Citrón hudobnej skupiny U2 či podobenstvá zo súčasnej poézie) ako aj do priestorov metafyziky. Každý človek nesie v sebe stopy kultúrnych kódov, ktoré majú podiel na posúvaní jednotlivcov aj spoločenstva do vyššej sféry vedomia. Umenie neexistuje bez transformácie a platí to aj o reflektovaní podôb erosu a thanatosu z doby, v ktorej žili naši predkovia až po súčasnosť.
dostupné aj ako:
Walden - A polgári engedetlenség iránti kötelességről
"Egy enyhe esti hang a fülem által felmagasztal, és az életet kimondhatatlanul ünnepélyessé teszi körülöttem. Lehet, az Uranust hallom, lehet, hogy a zsalu sarokvasát." Napló, 1841
Thoreau, Thoreau - elsuttogott, titkos jelszó is lehetne, a természettel harmóniában élőké.
A XIX. századi Amerikában Rousseau eszméjét a gyakorlatban megvalósító Ember - nem az Író - valóságosan is titkos: amennyiben elfelejtett. Pedig Whitman és Emerson társa: a természetet mint szabadságot meghódító és értelmező, azzal harmóniát kereső lény. Naiv eszmefuttatásokban mutatja ki a gyakorlatias társadalom észszerűtlenségét, ám nem elégszik meg ennyivel. Két éven át a vadonban él - a Walden-tó mellett -, saját kezével teremtve meg életfeltételeit. "Mélyen akartam merülni az életbe, kiszívni csontja velejét, olyan erőteljesen, spártai módra akartam élni, hogy megfutamodásra kényszerítsem mindazt, ami nem élet..." E társadalomból való "kivonulás" krónikája a könyv; olyan ízekkel, illatokkal, hangokkal, fényekkel, hogy ehetnénk-ihatnánk belőle, fürdőzhetnénk benne. Ezt megtenni nem tudjuk - csak szellemünkön leng keresztül valami régi-friss fuvallat.
Thoreau, Thoreau - egy hangosabb jelszó is lehetne, a polgári engedetlenségé. Az ő nevéhez fűződik ez a fogalom - ugyanis ő írta le először a Civil Disobedience-ben. Mondván, az állampolgár joga, sőt kötelessége, hogy bizonyos körülmények között nem-kollektív erőfeszítéssel az erkölcsileg helyes magatartásra magánemberként kényszerítse az államszervezetet. Mert az öntörvényű író-filozófus a maga módján akart lélegezni. A kormányhatalomnak "nem lehet joga a teljes személyemre és vagyonomra - vallotta -, hanem csak annyi, amennyit átruházok rá. Engem csak azok kényszeríthetnek valamire, akik valamilyen magasabb törvénynek engedelmeskednek, mint én".
Cestou do triedy
Cestou do triedy od Petra Bera je výnimočná kniha pre všetkých, ktorí sa pohybujú vo svete školy – učiteľov, rodičov, ale aj každého, koho zaujíma, ako sa dá na učenie pozerať inak. Ide o zbierku krátkych a trefných úvah, ktoré vznikli ako záznamy obľúbeného rovnomenného podcastu.
Autor sa cez osobné postrehy a skúsenosti zamýšľa nad tým, čo sa deje v triedach, na chodbách škôl, ale aj v hlavách žiakov, učiteľov a rodičov. Každá kapitola je stručná, ale výstižná – ako malý mentálny budíček pred vyučovaním. Knihu netreba čítať po poriadku – môžete ju otvoriť kdekoľvek a nájsť myšlienku, ktorá práve dnes zarezonuje.
Peter Bero ponúka inšpirácie, ktoré sú zároveň praktické aj provokatívne – kladie otázky, ktoré menia pohľad na školu ako takú, a ponúka netradičné riešenia každodenných situácií. To všetko s nadhľadom, štipkou humoru a úctou k práci učiteľa.
Cestou do triedy je kniha, ktorá vás zastaví, zamyslí a možno aj nakopne. Nezaberie veľa času, ale môže zmeniť veľa v tom, ako učíme a ako rozmýšľame o školstve.
Nepřítomnost
Proč Dopisy mamince? Na tuto otázku autorka Nepřítomnosti odpovídá slovy Milana Kundery ze Zrazených testamentů: „Kdysi jsem si představoval, že člověk si udrží u sebe milovaného mrtvého vzpomínáním. Ale ve vzpomínkách nenajdeme přítomnost mrtvého. Vzpomínky jsou jen potvrzením jeho nepřítomnosti. Je-li pro mne nemožné považovat toho, koho miluji, za nejsoucího, jak se tedy bude projevovat jeho přítomnost? V jeho vůli, které budu věrný. Myslím na starou hrušeň, která zůstane před oknem, dokud vesničanův syn bude žít.“ Anna Mautnerová vypráví matce nejen o Mileně Jesenské, ale také o současném světě, který v ní vyvolává znepokojivé otázky a úzkost.
Město a literatura
Kolektivním monografie Město a literatura zprostředkovává více než dvacet pohledů na utváření literárních obrazů města v české i zahraniční literatuře od raného novověku po současnost, včetně doby covidové. Autoři ve svých esejích analyzují obraz města ve spisech J. A. Komenského, literátů 19. a 20. století, v próze, poezii i v dystopické literatuře propojené s vizualizací urbánního světa.
Město zde vystupuje jako reálný prostor, stejně jako prostor vhodný k útěku, jako prostor odmítaný i vzývaný, jako prostor snů, iluzí, utopií či jako prostor hodný zavržení. Města ale rovněž v literatuře sloužila jako metafora, vzdálená reálným světům, jako opozitum vůči venkovu či jako pouhé slovo, po němž zůstávají jen nejrůznější vůně a chuti.
Z každého rožka troška
Známy český kňaz a psychiater Max Kašparů vo svojej knihe Z každého rožka troška prináša výber toho najlepšieho zo svojej tvorby, doplnené o to, čo na Slovensku ešte nevyšlo. Čitateľ sa tak môže tešiť na pestrú plejádu úvah a postrehov, životných múdrostí a príbehov ale aj humor tak prísečný pre otca Maxa Kašparu. Láskavé a poučné slová sprevádzajú ilustrácie Jana Heraleckého.
Purpur
Zbierka krátkych filozofických esejí, epigramov a mystickej lyriky.
KNIŽNÝ UNIKÁT
Pevnú väzbu knihy s purpurovým textilným povrchom a ražbou zahaľuje tmavomodrý prebal s výrezom, ktorý umožňuje vidieť maľbu vsadenú do obalu. Purpur je súzvukom textov dvoch autorov. Jedným z nich je významná mysliteľka z Čiech, profesorka filozofie Anna Hogenová. Kniha je ilustrovaná farebnými akvarelovými maľbami umelca a filozofa Tibora Eliota Rostasa.
PURPUR
„Purpur je stav. Stav nanajvýš povznášajúcej blaženosti. Snúbi sa s prapočiatkom a nanebovstúpením duší našich.
Purpur tmavý, fialovou čerňou pretkaný je svetom, čo zjavuje sa na viečkach očí zahĺbených do trbletu plnosti prázdnoty."
Tajný život umělé inteligence
Tajný život? Život umělé inteligence? TAJNÝ ŽIVOT BUDOUCNOSTI? Kniha pootevírá dveře k moderním cestám umění, jaké se tuší… Je oprávněný strach z „obávané umělé inteligence“? Přichází s „AI“ KATASTROFA? Přináší AI nebezpečí? ZÁCHRANU? Jaká bude mystika v přicházející budoucnosti?
Visszatérés Reimsbe
'Nem az a kérdés, hogy mit kezdünk magunkkal, hanem az, hogy mit kezdünk azzal, amivé mások tettek bennünket.' Rövidesen ez lett az életem egyik jelmondata: a magam által magamon elvégzendő munka alapelve. Ez a mondat azonban kettős jelentésre tett szert az életemben, mégpedig egymással ellentétes jelentésekre a szexualitásban és a társas érintkezésben: az első esetben ez a valóságom magamévá tételét és visszakövetelését jelentette, míg a másodikban a kiszakadást abból a társadalmi közegből, amelybe beleszülettem. Úgy is fogalmazhatnék: az első esetben azzá váltam, aki voltam, míg a másodikban elutasítottam, hogy azzá váljak, akivé válnom kellett volna. Az én esetemben ez a két változás egymással párhuzamosan ment végbe."
Didier Eribon az Amiens-i Egyetem filozófiai, bölcsészet- és társadalomtudományi karának professzora. Tanított a Berkeley Egyetemen is. 2008-ban elnyerte a Yale Egyetem által évente odaítélt rangos Brudner-díjat. Nemzetközi szinten napjaink egyik legjelentősebb gondolkodójaként tartják számon. Ebben a könyvében felidézi gyermekkorának munkásvilágát, és beszámol arról, hogyan hagyta maga mögött ezt a világot. Elbeszélése osztályról, iskolarendszerről, identitásról, szexualitásról, politikáról és demokráciáról is szóló elmélkedés.
Vokno 7-11
Druhým svazkem knižního vydání časopisu Vokno, v němž jsou obsažena čísla 7-11, navazujeme na svazek s prvními pěti čísly a fragmentem čísla šestého. Opět si můžeme připomenout strategii přežití v nepříznivé době, zároveň získáme možnost, jak historicky nahlížet na regionální i světové hudební trendy, výtvarné umění nebo postoje některých intelektuálů.
Kompletní revidované texty doplňují úvodní komentáře Františka Stárka Čuňase, Martina Machovce, Karla Halouna, Martina Valenty, Zdenka Nešpora a závěrečná studie Jany Růžkové. Původní obsah a řazení příspěvků včetně ilustrací jsou zachovány, edice je doplněna o jmenný rejstřík a seznam vyobrazení. Jde o druhý ze tří připravovaných svazků, v nichž postupně vyjde všech patnáct samizdatových čísel Vokna.
Jestliže je pro všechny nezávislé kultury typická určitá nedůvěra, s níž dávají přednost vyjádření skrze "self-management“, pro časopis Vokno to platí dvojnásobně. Nejen proto, že se v období totality stal centrem československé nezávislé kultury a tudíž i synonymem politického odporu, ale také proto, že nemohl jinak, než se zaměřit na svou vlastní soběstačnost a autodidaktický přístup.
Časopis Vokno vystavěl hraniční území mezi totalitní mocí a svobodnou kreativitou: Stal se symbolem hledání nezávislého vyjádření a v době marxistického mediálního blafování vyvinul sobě vlastní kreativní autonomii. Vokno vytvořilo rovněž intelektuální zázemí pro všechny jedince, kteří byli v antagonistickém vztahu s normalizační politikou. Historický přínos časopisu je tedy právě v tom, že se v období naprostého ukřižování svobodné kreativity dokázal vzepřít omezenému pokrytectví a poskytl prostor pro informace, jež jinde nebylo možné publikovat ani číst. Neodmyslitelně se tak řadí mezi ty zdroje nezávislé kultury, které se staly jednak „generátorem“ nových myšlenek a na straně druhé i jejím efektem.
Krakatit 100
Krakatit 100, úvahy nejen o atomovém věku, vychází u příležitosti stého výročí vydání vědecko-fantastického románu Karla Čapka. V knize najdete vedle úryvků z prvního vydání Krakatitu i dnešní pohled na toto 100 let staré dílo očima více než tří desítek osobností z domova i ze světa, zejména vědců. Fyzikální chemici jako Štěpán Sršeň, Vít Svoboda a Pavel Matějka, nutriční epidemioložka Eliška Selinger nebo třeba vědec v oblasti umělé inteligence a umělého života Olaf Witkowski spolu s filozofy i publicisty reflektují nejen to, jaké nadčasové otázky Karel Čapek otevřel, ale také jak tehdejší obavy z technologického pokroku jsou platné i pro dnešní globální výzvy. Kniha koncepčně volně navazuje na publikaci Vysoké školy chemicko-technologické v Praze nazvanou Robot 100: Sto rozumů, jejíž anglická verze R.U.R. and the Vision of Artificial Life vyšla v nakladatelství MIT Press. Editorka Jitka Čejková v současné době působí na pozici docenta na Ústavu chemického inženýrství, kde se mimo jiné věnuje umělému životu a studiu tekutých robotů v podobě kapek.
Esej je literárnym žánrom, v ktorom sa jej autor kriticky zamýšľa nad určitým problémom. Má subjektívny charakter a vyjadruje postoje jej autora. Autor v eseji prezentuje svoje názory a argumenty k vypranej problematike.
Úvaha je literárny útvar, ktorý vysvetľuje a rozoberá známu tézu z nového pohľadu. Autor v nej zaujíma svoj postoj k téme a snaží sa čitateľa priviesť k uvažovaniu o danej téze.
Štúdia je vedecký článok väčšieho rozsahu.
Prinášame vám eseje, úvahy, a štúdie od známych autorov ako Elena Ferrante, Jan Amos Komenský, Josef Čapek, C.S. Lewis a mnohých ďalších. Začítajte sa do týchto zaujímavých diel a uvažujte s autormi o večných aj nových otázkach.
