Najpredávanejšie - Bestsellery - Knihy - Filozofia strana 7 z 188

Kniha významného francouzského komentátora Aristotelova myšlení se věnuje Aristotelově etice, konkrétně pojmu fronésis. V dodatku se autor zabývá praktickou rozumností u Kanta.

Guglielmo Ferrero olasz történész, filozófus, regényíró és publicista az 1870-es generációhoz tartozott, akárcsak Paul Valéry, Léon Blum és Ady Endre. Egyik első könyve, az Ifjú Európa (1897) egyaránt ösztönözte James Joyce-t és Szabó Ervint. Utolsó könyve, a Genfben franciául írt és New Yorkban 1942-ben franciául kiadott A hatalom. A genfi száműzött e könyvét Franciaország lerohanása után, az angliai légi csata idején fejezte be, amikor sokan, így a szerző is, tartottak attól, hogy a németek megszállják Svájcot. A hatalom szokatlan, szabálytalan, vegyes műfajú alkotás: napló, önéletrajz, történeti tanulmány, történetfilozófiai érteke-zés, vitairat. Napló, mert utal a megírás időszakának esemé-nyeire: "...Anglia felébredt megint, ez alkalommal az ég min-den sarkából rázúduló bombazáportól." A hatalom önéletrajz, mert utal a szerző életének néhány fontos eseményére: tanulmányaira, utazásaira, tapasztalataira, felismeréseire (elsősorban a legitimitás alapvető fontosságának megértésére) - és tévedéseire. A hatalom történeti tanulmány, mert Nyugat-Európa, elsősorban Franciaország, Olaszország és Svájc történetét tekinti át a XVIII. század második felétől a megírás időpontjáig, 1940-41 teléig. Az 1940-es francia összeomlást végső soron az 1789-es francia forradalom következményének tekinti. A hatalom történetfilozófiai esszé, mert a legitimitás problémájával foglalkozik, azaz az uralkodáshoz és az irányításhoz való jog igazolásának elveivel. A hatalom a trilógia befejező kötete.

Goethova Mysteria u nás vycházejí poprvé po osmdesáti letech. Čtenář v knize najde Goethovu skladbu v německém originále i v českém překladu Otokara Fischera, Goethův komentář k básni a také větší část přednášky Rudolfa Steinera, věnované Goethovým Mysteriím. Knihu doplňují ilustrace Rudolfa Michalíka a Aloise Bauera. Poutník Marek přichází k tajuplnému klášteru v horách, v němž žije dvanáct mužů, představitelů dvanácti proudů lidstva. Pod vedením třináctého, zvaného Humanus, tady společně pracují pro duchovní vzestup lidstva. Jejich práce se nese ve znamení kříže ovinutého růžemi, ve znamení Krista. V něm se lidstvo může bratrsky sjednotit - takový je Goethův ideál, ideál esoterního křesťana.

Jedno z nejvýznamnějších Patočkových děl, pocházející z roku 1975, shrnuje v šesti esejích jeho pozdní filosofii dějin i současné dějinné situace, v niž vyústily jeho celoživotní úvahy o problému přirozeného světa lidského života.

Edita Steinová (1891 – 1942) bola významná nemecko-židovská katolícka filozofka a rehoľníčka. V roku 1922 sa nechala pokrstiť a neskôr vstúpila do karmelitánskeho kláštora. Od roku 1932 prednášala na Pedagogickom inštitúte v Münsteri, ale po nástupe nacistického režimu musela učiteľské miesto opustiť. Začiatkom augusta 1942 ju Gestapo odvlieklo z kláštora do koncentračného tábora Auschwitz-Birkenau, kde o niekoľko dní zahynula v plynovej komore. Jej rozsiahle filozofické dielo, v ktorom sa pokúsila o syntézu fenomenologickej filozofie a tomizmu, patrí k základným pilierom európskeho poznania a duchovného vedomia. Kniha Hrad duše sprístupňuje slovenskému čitateľovi celoživotné úsilie Edity Steinovej o spojenie fenomenologickej filozofie s kresťanským myslením. V publikovaných textoch porovnáva názory Edmunda Husserla a Tomáša Akvinského, pokúša sa vymedziť Husserlovu fenomenológiu voči iným filozofickým smerom, predkladá fenomenologicko-historickú štúdiu o diele Terézie z Ávily a podáva výklad Goetheho Fausta, či Dionýza Areopagitu. V štúdii Ontická štruktúra osoby sa potom venuje hlavnej oblasti svojho skúmania, problematike ľudskej osoby a jej poznania metódami fenomenologickej filozofie. Výber uzatvára kontemplatívno-mystická štúdia o význame Vianoc. Hoci sú texty Edity Steinovej venované rozmanitým témam, spája ich úsilie o hlbšie poznanie človeka, jeho miesta vo svete a vzťahu k bytiu, v ktorom existuje a zároveň ho v mnohých aspektoch presahuje.

Své poslední dílo Odpověď na Jóba sepsal C. G. Jung roku 1952, devět let před svou smrtí. Tento významný text je psychologickým výkladem biblického příběhu o Bohem zkoušeném muži, který Jung považoval za „milník v dlouhém historickém vývoji božského dramatu“. Jung nemíní zkoumat text jako racionální teolog, ale pojímá jej jako dílo osobní, v němž ke slovu přichází vlastní emocionalita, subjektivní pocity čtenáře.

Ve své knize přináší Ivan Hrůša poutavý popis náboženského myšlení a praxe jedné ze dvou nejstarších historicky doložených kultur lidstva. Po stručném přehledu dějin mezopotámské civilizace následuje sedm tematických kapitol, v nichž se autor zabývá nejprve pojetím božstva a božských bytostí v náboženském světě staré Mezopotámie a postavami nejdůležitějších mezopotámských bohů, dále chrámem, jeho významem a obřadní praxí. Další kapitoly jsou věnovány představení celé škály liturgických i rituálních modliteb, magických rituálů a hlavnímu mezopotámskému prostředku komunikace s bohy – věštebným praktikám. Výklad je proložen více než 130 kratšími i rozsáhlejšími ukázkami z mezopotámských náboženských textů, které slouží jako příklady, ilustrace i doklady popisované látky. Kniha je doplněna tematickou bibliografií, jež uvádí důležité publikace k jednotlivým celkům, a rejstříky božstev, chrámů a témat. Autor je karmelitán, vystudoval obor asyriologie na heidelberské univerzitě v Německu a působí jako lektor asyriologie na Papežském biblickém institutu v Římě. V první polovině letošního roku vychází v německém nakladatelství Ugarit-Verlag i anglická verze knihy. Obě verze, anglická i česká, vycházejí s podporou Grantové agentury ČR.

Soubor Umění a psychoanalýza byl napsán v osmdesátých letech minulého století, kdy jeho autor Milan Nakonečný, tehdy odborný asistent vyučující psychologii na Filosofické fakultě UK v Praze, byl jako „politicky nespolehlivý“ vyhozen z vysoké školy a kdy také z politických důvodů nemohl vyjít tento soubor v knižní podobě. Po mnoha letech autor text, spolu s několika jinými, nalezl a rozhodl se ho v přepracované podobě vydat. V této knize svůj zájem o malířství a poezii propojuje s kriticky pojatou psychoanalýzou, která se o poezii a výtvarné umění hluboce zajímala. A naopak, literární i výtvarný surrealismus byl závislý na psychoanalýze. Psychoanalýza současně byla a dodnes je pro mnohé kunsthistoriky a teoretiky umění, ale i po řadu teoretiků psychologie „l’enfant terrible“ empirických věd, redukujících estetické zážitky na modely informace a lidského chování. Autor se pokouší o kritický přístup k psychoanalýze jako poznatkům intuitivních klinických zkušeností zpracovaných do pozoruhodného systému vědeckého poznání, které i přes řadu omylů přineslo revoluci do pojetí lidské psychiky, její výstavby a zejména dynamiky. Umělecká činnost všeho druhu je činnost v podstatě duševní a jako k takové k ní psychologie i psychoanalýza může říci mnoho zajímavého. Tak zvané „avantgardní umění“ v souvislosti se společensko-ekonomickým rozvojem a závaznou racionalizací otevřelo umění mnoho pozoruhodných cest až k vrcholům „abstraktního expresionismu“, cest, jimiž bohužel proklouzlo mnoho umělecky bezcenného nihilismu do náručí snobismu. Umělecké artefakty už dnes nejsou namnoze spojeny s tvorbou a prožíváním krásy, ale jen se všudypřítomným principem zisku a ztrátou cti nazývat se uměleckými. Tak se autor této knihy s jejími čtenáři loučí kapitolou nazvanou příznačně „Sbohem, kráso“.

A megvilágosodott bölcs túljut minden észlelésen, örömön és bánaton, s végül az örök Átman (Önvaló) - amit nem könnyű megpillantani - bölcsessége által, melyet Jóga-meditáció révén szerez, megvalósítja a szív titkos barlangjában rejtőzködő Brahmant. Katha-upanisád 2.12. A Filozófia fogalma a Philo, mint szeretet és Sophia, mint tudás görög szavak összevonásából keletkezett. Így tehát a Filozófia eredeti jelentése nem más, mint a Tudás Szeretete! E harmonikus összegzés mégis távolinak tűnik, ha eltöprengünk azon, mit is értünk a Valódi Szeretet fogalma alatt. A tudást is csak akkor fogadhatjuk el Teljes Tudásként (Vidjá), ha hiánytalanul magába foglalja minden élő (Purusa) és élettelen (Prakriti), vagyis az Abszolút Természetét (Brahman). A töprengő nyugati gondolkodó számára a szeretet túlságosan elvont, absztrakt marad. A Mindenséget leírni próbáló tudás pedig általánosító, vagyis a végső lényeget tekintve pontatlan. Azonban a Jógikus Bölcsesség nézőpontjából kimondhatjuk, hogy a téves életvezetés vagy életstílus (Káma) az, amiért a nyugati ember oly sokszor nélkülözni kénytelen a végső válaszokat. Ezért az első feladat ahhoz, hogy e kérdésekre átélésen alapuló, igazán kielégítő választ kapjunk, hogy magát a keresést ne helyezzük önnön életünkön túlra! A benső megvilágosodás (Szamádhi) ösvénye nem ateizmus, de nem is morálteológia. Az Örök Igazság (Szanátana-dharma) ösvényére lépve, belül és kívül egyaránt kezdjünk el kutatni az Abszolút Igazság után. Valójában önmagunk fokról-fokra, lépésről-lépésre történő megértése a válasz és a Megvilágosodás maga; az Ég a Szívben! E világban semmi sem oly magasztos és tiszta, mint a szent tudás (Vidjá). Ha valaki tökéletessé vált a jóga által, az idővel minden tudást megtalál az Önvalóban (Átman). Bhagavad-gítá 4.38.

Dianetika: Původní teze je první popis Dianetiky, který L. Ron Hubbard napsal. Původně kolovala mezi pár přáteli v podobě rukopisu, brzy se začala kopírovat a předávat z ruky do ruky, až nakonec obíhala doslova celý svět. Ale zvěsti, které se o ní šířily, tento oheň jen přiživovaly. Když Rona zaplavily tisíce dopisů dožadujících se více informací, usoudil, že jediným způsobem, jak tyto dotazy zodpovědět, je kniha. Tou knihou byla Dienetika: Moderní věda o duševním zdraví, nyní největší bestseller v oblasti mylsi v historii. Zjistěte, čím to všechno začalo. Protože tady jsou naprosté základy dianetických objevů a rovnice Dianetiky, včetně...

Autor se v deseti studiích zabývá problematikou totožnosti. Studie propojuje trojí záměr: 1. Vyhnout se problematičnosti filosofií, které se zabývají subjektem v první osobě (já ve smyslu ego cogito), a spíše sledovat linii vyjádřenou zvratným se, která vede k různým kladením otázek po kdo: např. kdo je mluvčím nějaké rozpravy, kdo je aktérem či cílem nějaké činnosti apod. 2. Rozlišovat (věcnou) totožnost ve smyslu neměnnosti v čase (totožnost-idem, stejnost) a (osobní) totožnost ve smyslu dodržování slibu (totožnost-ipse, „ipseita“). 3. Obnovit dialektiku sebe a jiného, přejít od pouhého srovnávacího „jako“ (sám jako jiný) k niternějšímu spojení sama sebe a jiného: sám jakožto jiný.

Systematický a zásadný príspevok venovaný problematike filozofie umenia a estetiky. Preklad diela významného nemeckého filozofa Güntera Figala „Ercheinungsdinge. Ästhetik als Phänomenologie“ z roku 2010. „Umelecké diela sú vecné, a preto je podstatnou súčasťou toho, že ich zakúšame aj to, že ich vnímame. Umelecké diela sú však iného druhu. Nie sú to veci, ktoré by sme mohli skúmať ako javy, ale sú to fenomenálne veci. Alebo naopak: sú to zjavy, ktoré sú vo svojej podstate vecami. Umelecké diela sú jedným slovom veci, ktoré sa javia – zjavy vecí, ktorých podstata spočíva v tom, že sa javia. A umelecké diela sú v tomto zmysle – ako veci, ktoré sa takto zjavujú – aj krásne.“

Univerzálny génius Blaise Pascal (1623 1662) je jedným z najvýznamnejších matematikov a fyzikov v histórii ľudstva a zároveň patrí medzi najpoprednejšie postavy dejín filozofie. V Myšlienkach sa zrkadlí mnohovrstvové myslenie jeho veľkého ducha. Zaoberá sa v nich ľudským vnímaním, poznávaním, vedomím, dušou, mysľou, pocitmi, vierou, ale aj politikou. Zvažuje, analyzuje, reflektuje a kladie otázky. Niečo vysvetlí, iné ostáva len načrtnuté Tiež sa v nich dozvieme na čo Pascal na prahu novoveku prišiel a čo dôkladne premyslel: Človek je viac ako poznanie, moc, majetok áno, viac ako všetko na svete. Pascal vie, že v ľudskom srdci je stopa, ktorú sledovať je nanajvýš rozumné.... A tak čítanie Pascalových Myšlienok umožní aj takému čitateľovi, ktorý sa nezaujíma o otáz­ky náboženstva a teológie, inšpirovať sa jeho múdrosťou, hľadaním zmyslu života a láskou k blížnemu. Dielo Myšlienky boli ucelene vydané až po Pascalovej smrti. A od prvého vydania v roku 1670 vo Francúzsku patrí toto dielo ku klenotom svetovej literatúry. Na Slovensku vychádza v treťom vydaní.

Kniha se zaměřuje na aktuální problematiku sociálních médií z hlediska kritické teorie společnosti. Ukazuje jak limity, tak emancipační potenciál sociálních médií ve vztahu k novým výzvám společností a technologií. Toto globální digitální prostředí přitom analyzuje vzhledem k možnostem komunikace a společně sdíleného prostoru sítí. Kniha je vhodná především pro zájemce o sociální, ekonomickou a politickou teorii a filosofii, sociologii a mediální studia.

Toto dielo predstavuje ambiciózny pokus autora o tvorbu takého konceptu kristológie, ktorý je vytváraný prednostne z filozofického hľadiska, a to osobitne z pohľadu jeho konceptu experienciálno-vývojovej, stvoriteľsko-vývojovej a kenotickej filozofie, ktorého základy položil vo viacerých svojich predchádzajúcich prácach. Filozofický prístup tu neredukuje na jednoduchý metodologický nástroj pre teologické myslenie, ale ho poníma ako autonómne východisko i ako nenahraditeľný horizont porozumenia skúmaného problému. V tomto diele teda predovšetkým ide o jeho osobitý náčrt filozofickej kristológie. Potreba tvorby takéhoto konceptu vzišla z jeho stretnutí prírodovedca a filozofa a v neposlednom rade i z jeho stretnutí veriaceho kresťana so skutočnosťou Krista. Z nich vystupovala čoraz zjavnejšie idea univerzálneho Krista, ktorá presahovala náboženské a teologické podanie a nástojčivo sa dožadovala vedeckého a filozofického uchopenia a odôvodnenia. Po spätnom obhliadnutí autor dospel k poznaniu, že celé jeho filozofické i vedecké úsilie bolo od samého začiatku v tých najzákladnejších intenciách uvedomeným a stále narastajúcim hľadaním a poznávaním Krista, ako aj jeho dialógom s Kristom viery. Po mnohých rokoch nahliadol, že všetko jeho doterajšie myšlienkové úsilie, pokiaľ bolo poctivé, v čoraz explicitnejšej podobe konvergovalo ku Kristovi. S týmto zámerom autor už začiatkom osemdesiatych rokov minulého storočia napísal z problematiky kristológie niekoľko prvých náčrtov. Odvtedy mu išlo predovšetkým o takú kristológiu, ktorá vychádza z evolučnej paradigmy myslenia. Pritom nesledoval len rešpektovanie základného evolučného rámca vzťahujúceho sa na vesmír a na ľudstvo ako celok, ako to vidíme napríklad u P. Teilharda de Chardin a i., ale aj o rozvinutie vývojového chápania každého ľudského jedinca ako osobnosti. Preto v diele kladie veľký dôraz na jedinečnosť vývojovej a kenotickej ontogenézy konkrétneho človeka, osobitne však Ježiša Krista. Vo svojom koncepte kristológie reintepretuje zúžené chápanie Krista na základe božsko-ľudskej prirodzenosti a, vychádzajúc z teórie multidimenzionálnosti a všedimenzionálnosti Boha ako absolútnej Lásky, dospieva k záveru, že aj Kristovi je vlastná multidimenzionálna prirodzenosť, v ktorej osobitne vystupuje pre nás do popredia jeho božská a ľudská prirodzenosť. Takto porozumený Kristus patrí svojím implicitným základom všetkým autentickým náboženstvám, hoci si to nemusia vždy uvedomovať, no osobitne a zjavne patrí kresťanskému náboženstvu, z ktorého vzišiel. Presahuje však všetky tieto náboženstvá, je teda aj transnáboženský a má tendenciu sa stať – jedným svojím pólom – nadnáboženským. V Kristovi a skrze Krista sa bude postupne v dejinách ľudstva prekonávať dualizmus sekulárneho a profánneho. Praktickým cieľom predkladaného diela je prehĺbenie a hlbšie zdôvodnenie kristocentrickej a teocentrickej spirituality v ich jednote a hľadanie spoločného základu pre ľudský étos. Univerzálny Kristus porozumený v tejto spiritualite sa v plnšej miere a presvedčivosti ako doteraz môže stať zjednocujúcim základom i dušou pre všetko opravdivé ľudské poznanie, myslenie a konanie; teda základom pre všetku ľudskú kultúru duchovnú i materiálnu. Filozofia, vyvinutá až na úroveň kristovskej filozofie sa takto stane spolu s teológiou najvyššou reflexiou pre zdôvodnenie tohto úsilia. A univerzálny Kristus svojou implicitnou a čoraz väčšmi explicitnou inhabitáciou vo všetkých náboženstvách sa postupne stane jednotiacim základom i dušou náboženského ekumenizmu. Túžba ľudstva po zjednotení v pokoji, spravodlivosti a láske nájde v ňom svoje hlbšie zdôvodnenie a skrze neho účinnejší výraz a naplnenie.

Predstavte si, že vaša pamäť by sa scvrkla na výsek minulosti dlhý jeden mesiac. Nezasiahlo by to základné funkcie vašich rečových, kognitívnych a emočných centier, ale prišli by ste o všetky hlbšie vzťahové väzby a všetky komplexné city a myšlienky, ktoré sa formujú postupným vrstvením životných skúseností v čase. V dôsledku toho by sa vami prežívaná identita scvrkla na žalostný tieň jej skutočnej hĺbky a bohatosti. No a niečo podobné sa nám stalo vo vzťahu k našim vlastným duchovným a kultúrnym dejinám. Existenčný zmätok, strata celkového zmyslu, hodnotové vykorenenie, vôľová paralýza, zacyklenosť v úzko subjektívnom prežívaní a neschopnosť vzťahovať svoj osobný príbeh k veľkému príbehu nášho sveta sú prejavom odpojenia našej vlastnej psyché od jej hlbinných vrstiev. Veľká kríza identity, v ktorej sa naša civilizácia ocitla, je dôsledkom. Pre zmenu tohto stavu je potrebné skutočné duchovné prebudenie - voči kráse nášho sveta, voči vzácnosti darov, ktorými ako ľudské bytosti disponujeme, voči krehkosti nesmiernej výsady žiť, tvoriť a milovať v tejto jedinečnej dobe. Spraviť rozhodujúci krok smerom k takémuto prebudeniu môžeme len my sami. Nespraví ho za nás žiadna kniha. Čo ale kniha môže spraviť, je vyčarenie príbehu, ktorý uchváti našu imagináciu natoľko, že takýto krok začneme pokladať najskôr za možný a následne za niečo, po čom my sami začneme túžiť. A presne takýto účinok na človeka má príbeh, ktorý vo svojej knihe Vášeň západní mysli rozpráva Richard Tarnas (1950-).

Tradiční evropská filosofie, tzv. metafysika, vychází ze zdánlivě samozřejmého přesvědčení, že to vprostřed čeho člověk stojí a s čím se setkává, tzv. svět, je povahy celku vznikajících a zanikajících „věcí“, či „entit“. Až v druhé polovině dvacátého století se ve fenomenologické filosofii objevila myšlenka, že takovýto „celek toho, co je“ není ničím původním, nýbrž následným útvarem ustavujícího jej tzv. součtveří (Geviert), tzn. dění vzájemné soupatřičnosti čtyř vůči němu základnějších významových komponent země, nebes, božství a smrtelného člověka. Předkládaná monografie Obzor identifikuje jako exemplární výraz tohoto velkolepého dějství nepatrný fenomén obzoru (obzorníku) a jeho postupnou analýzou usiluje postavit čtenáři před oči původní podobu světa, v němž žijeme a umíráme.

Sme si všetci rovní? Prečo ľudia zomierajú? Spisovateľka Eva Sussová a ilustrátorka Anna Höglundová namiesto hotových odpovedí diskutujú o týchto otázkach z filozofickej perspektívy prostredníctvom textu a ilustrácií. Kniha je určená čitateľom a čitateľkám v každom veku, ktorým pripomenie, že nie sú sami, kto sa pýta prečo.

Práca rakúskeho mysliteľa Rudolfa Steinera Friedrich Nietzsche, bojovník proti svojej dobe je jednou z prvých monografií o Nietzschem vôbec. Už v predslove k nej Steiner explicitne formuluje svoj zámer vytvoriť ňou protiváhu k dodnes populárnej knihe Nietzscheho „priateľky“ Lou Andreas-Salomé Friedrich Nietzsche vo svojich dielach a postaviť sa tak proti psychologizácii, patologizácii a mystifikácii Nietzscheho osobnosti. Text svojej monografie Steiner člení na tri časti. V prvej načrtáva hlavné charakterové črty Nietzscheho osobnosti a ich vplyv na spôsob jeho myslenia. Ťažisková druhá časť je venovaná interpretácii kľúčového pojmu Nietzscheho filozofovania, pojmu nadčlovek. V záverečnej časti Steiner predstavuje genézu Nietzscheho myslenia. Ukazuje, akým spôsobom a prečo je Nietzsche vo svojich raných dielach ovplyvnený Schopenhauerom a Wagnerom, ako sa od nich postupne emancipuje a zbavuje sa ich idealistického vplyvu, až kým sa nakoniec nedopracuje k výrazovým prostriedkom primeraným svojmu vlastnému spôsobu myslenia a vnímania sveta. Text monografie dopĺňa spomienková reč, ktorú Steiner predniesol po Nietzscheho smrti v roku 1900.