Argo strana 197 z 260

Ve 42 rekapitulovat kariéru je samozřejmě velmi brzy, nutno dodat, že Mikoláš knihu dopsal až téměř jako 44letý. Z čehož je jasné, že když si něco umane, většinou to splní. Jenom není jasné kdy. Odkaz na Douglase Adamse je nepřehlédnutelný, stejně jako odkazy na další populární literaturu, filmy a především hry, ale kniha je především těkavou změtí tu méně, jindy ještě mnohem méně zábavných historek, které autor sepsal pro sichr dřív „dokud si to ještě pamatuje.“ A když si měl vybrat, jestli je jeho kniha poučná, zábavná či vtipná, tak tiše doufá, že aspoň jedno z toho!

Temná fantasy jízda světem Macbetha, plná promyšlených intrik, manipulativních proroctví a nemilosrdných prokletí, osloví především čtenáře se zálibou v příbězích Neila Gaimana. Vizuálně překvapí a zaujme kresba Štěpánky Jislové a Lukáše Komárka, autoři totiž během vyprávění hledají samotné hranice komiksového média. Téměř všechna zpracování Shakespearova Macbetha se zaměřují na titulní postavu královraha. Jaká ale byla role tří tajemných čarodějnic, jejichž stopa se objevuje od starých mýtů až po současná popkulturní díla? Co byly zač a jak to s nimi bylo dál? Morta, Lesis a Klota, tři sestry uvězněné ve světě vlastní kletby, zoufale hledají cestu na svobodu. Naráží přitom na lži, kterým věřily celá staletí, a staré vzorce, které dnes už neplatí. Kdo je nakonec oběť a kdo tyran?

Grafický román legendárního jihoamerického kreslíře Alberta Breccii a scenáristy Juana Sasturaina. Hlavní hrdina na samém počátku příběhu ztratí paměť, a tak přijme jméno ze štítku na uniformě, do které se náhodou obleče. A to je jen začátek a první z absurdních situací, jimž je během svého putování nestabilní Jižní Amerikou vystaven. Celý příběh vznikal ještě v době argentinské vojenské diktatury, a je tak cenným svědectvím doby – ovšem dovedeným do naprosté absurdnosti. Existenciální příběh s revolučním poselstvím patří k tomu nejlepšímu, co v jihoamerickém komiksu v minulém století vzniklo.

Esejisticky pojatou knihu Nizozemská kultura v 17. století Johan Huizinga publikoval v roce 1932. Společně s Podzimem středověku patří k jeho mistrovským dílům. Jestliže pro pozdní středověk spatřoval ideál v burgundské rytířské kultuře, pak pro období 17. století vidí onen ideál v podobách měšťanské elitní kultury, obecně známé a vnímané prostřednictvím Vermeerových a Rembrandtových obrazů. Zlaté období nizozemské kultury Huizinga zkoumá ve světle dobových sociálních, ekonomických, politických i vojenských podmínek života, přičemž velký důraz klade i na poměry náboženské, tedy na soupeření kalvínství a luterství s katolicismem. Stejně jako v Podzimu středověku i v Nizozemské kultuře v 17. století představuje pro Huizingu hlavní zdroj poznání dobová literatura v podobě naučných a náboženských spisů, doplněných literárními díly uměleckými.

Veni, vidi... Kniha, na níž její autor pracoval přes deset let, není pouhou rekonstrukcí dvacítky návštěv legendárních světových hudebníků v Československu mezi lety 1928 a 1989. Vyprávění o těchto (mnohdy rozporuplných) umělcích, kteří přišli doslova z jiné reality, na chvíli zakusili zdejší skutečnost a museli se s ní vnitřně vyrovnat, má mnohem širší společenský, kulturní i politický přesah. Údajný sluha komunistického režimu Paul Robeson, pomýlený a později napravený Yves Montand, vůči represím zdánlivě apatičtí Louis Armstrong a Duke Ellington, takticky manévrující Gilbert Bécaud, v Americe zakázaný a u nás pro své ideály vysmívaný Pete Seeger či vlastními démony zmítaný Johnny Cash – ti všichni se na českém území ocitli ve vypjatých časech, přičemž o jejich složité osobní situaci nikdo z diváků a kritiků nepřemýšlel. Michal Bystrov na tyto události nahlíží z obou stran, přemýšlí, jak nás ikoničtí muzikanti změnili (a my změnili je). Na základě podrobného studia zahraničních pramenů pak nabízí nový, překvapivý pohled na dny, v nichž byl šedivý československý socialismus narušen příjezdem velvyslanců dobré hudby ze svobodnějších, téměř bájných krajin. OBSAH: 1. Banány Josephine Bakerové * 2. Nehrajeme, jsme na Jacku Hyltonovi * 3. Revelers v rytmu zrození * 4. Strach za úsměvem Maurice Chevaliera * 5. Joe Turner, nebo Big Joe Turner? * 6. Československá cesta Graema Bella * 7. John Hammond v malém českém pokojíku * 8. Everyman Opera Company: Když utichnou děla, je slyšet múzy * 9. Osudný omyl Paula Robesona * 10. Yves Montand: Zpěvák, kterého jsme měli rádi * 11. Pete Seeger a pánové v kožených kabátech * 12. Černobílý sen o Louisi Armstrongovi * 13. Liberecký skandál Johnnyho Hallydaye * 14. Fantaskní náhoda jménem American Folk Blues Festival * 15. Gilbert Bécaud: Chvíle, kdy promluví srdce * 16. Hugues Aufray versus český dívčí smích * 17. Charles Aznavour a koncert, který nebyl *18. Od minuty k minutě hezčí Ella Fitzgeraldová * 19. Duke Ellington: Lehounce jak tanečník * 20. Hello Prague, I’m Johnny Cash! * 21. Místo doslovu: Už starý Sousa… * Prameny* Poděkování

První část "pětidílné stopařské trilogie", kterou autor původně koncipoval jako rozhlasovou hru pro stanici BBC. Tato bravurní parodie na sci-fi je dnes již klasické dílo. Komplikovaný a originální příběh začíná zničením Země, která musí udělat místo nové galaktické dálnici. Hlavní hrdina příběhu, docela obyčejný, ale sympatický pozemšťan jménem Arthur Dent, má to štěstí, že s pomocí svého přítele Forda Prefecta, údajně nezaměstnaného herce, z nehož se vyklube mimozemšťan, stopne kosmickou loď, a tak se mu podaří uniknout z místa katastrofy.

V dávných dobách vykovali elfští kováři prsteny moci, netušili však, že Temný pán Sauron dal vyrobit ještě Jeden prsten, který měl vládnout všem. Spojené armády lidí a elfů nakonec Saurona porazily a prsten mu odňaly, tato magická věc se však ztratila, aby po mnoha letech padla do rukou Bilba Pytlíka. Trilogie Pán prstenů vypráví o nebezpečné cestě Bilbova příbuzného Froda, který musí opustit ospalou vesničku Hobitín v Kraji a vydat se na nebezpečnou cestu přes celou Středozem k Puklinám osudu, aby zničil Prsten, a zmařil tak Sauronovy temné plány.

V dávných dobách vykovali elfští kováři prsteny moci, netušili však, že Temný pán Sauron dal vyrobit ještě Jeden prsten, který měl vládnout všem. Spojené armády lidí a elfů nakonec Saurona porazily a prsten mu odňaly, tato magická věc se však ztratila, aby po mnoha letech padla do rukou Bilba Pytlíka. Trilogie Pán prstenů vypráví o nebezpečné cestě Bilbova příbuzného Froda, který musí opustit ospalou vesničku Hobitín v Kraji a vydat se na nebezpečnou cestu přes celou Středozem k Puklinám osudu, aby zničil Prsten, a zmařil tak Sauronovy temné plány.

V dávných dobách vykovali elfští kováři prsteny moci, netušili však, že Temný pán Sauron dal vyrobit ještě Jeden prsten, který měl vládnout všem. Spojené armády lidí a elfů nakonec Saurona porazily a prsten mu odňaly, tato magická věc se však ztratila, aby po mnoha letech padla do rukou Bilba Pytlíka. Trilogie Pán prstenů vypráví o nebezpečné cestě Bilbova příbuzného Froda, který musí opustit ospalou vesničku Hobitín v Kraji a vydat se na nebezpečnou cestu přes celou Středozem k Puklinám osudu, aby zničil Prsten, a zmařil tak Sauronovy temné plány.

Povídka Siddhárta napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul "indická báseň". Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse (1877-1962) si při hledání cesty z myšlenkových a společenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle čínské moudrosti jsou to především prvky hinduismu a zejména buddhismu, k němuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nějakým jeho "vyznáním" a povídka Siddhártha je dle Hesseho vyjádření výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstatě zde jde o velmi německé hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nějakou nauku, ale osobním úsilím. Lidské moudrosti se nelze naučit pomocí doktriny, je nutno k ní dospět vlastním životem.

Samostatné vydání světově proslulého románu z roku 1927. Hesse v něm bilancuje krize uplynulého desetiletí a pokouší se formulovat východiska z nich. Poučen psychoanalýzou odhaluje ponor ke kořenům vlastní osobnosti i snahu o překonání sváru ducha a pudů. Román vyniká neobvyklou strukturou, poetickou hrou fantazie i působivým prolínáním snu a skutečnosti.