Argo strana 196 z 314

Olympijské hry 2008 v Pekingu: Somálka Samia Jusuf Omarová zaběhla nejlepší čas svého života a stala se miláčkem publika, třebaže v cíli skončila poslední. Když se vrátila zpět do vlasti, nesměla už trénovat. Vládnoucí muslimští fundamentalisté ženám zakázali věnovat se sportu. Samia ale na svůj sen startovat na příští olympiádě v Londýně vsadila všechno a vydala se na dalekou cestu do Evropy, aby tam mohla svobodně žít a sportovat. Utopila se v nafukovacím člunu ve svých jednadvaceti letech kousek od italského pobřeží. Pravdivý příběh somálské běžkyně symbolizuje tragický osud bezpočtu bezejmenných uprchlíků. Přední německý komiksový kreslíř Reinhard Kleist znovu dokazuje, že i obtížné společenské téma lze vyprávět napínavě a s citem. Českým čtenářům je dobře znám biografickými komiksy Boxer a Cash. I see a darkness, ověnčenými několika význačnými mezinárodními cenami.

Kniha je Dalajlámovým komentářem o duchovní přípravě na smrt a je inspirována klasickým textem tibetského buddhismu – básní ze 17. století, jejímž autorem je první pančhenlama. Tuto značně ezoterní báseň Jeho Svatost 14. Dalajlama komentuje a rozvádí do konkrétních rad pro každodenní život. Vysvětluje, jak a proč meditovat o pomíjivosti, jak vytvořit vhodné prostředí pro umírající, jak praktikovat během umírání. Zvlášť podrobně vysvětluje jednotlivá stadia umírání i způsob, jak si vštěpovat jejich posloupnost, aby naše umírání probíhalo beze strachu a aby hlubší stavy mysli, k nimž během umírání dochází, mohly být využity pro duchovní praxi všech úrovní. Celý výklad prokládá příběhy o vysoce duchovně vyvinutých mniších a mniškách, s nimiž se sám setkal, a seznamuje čtenáře také s událostmi kolem volby posledního pančhenlamy tak, jak je sám prožíval.

V jednom svazku představujeme hned dvě rozpustilá dílka legendy erotického komiksu Milo Manary. Jde o pastiše dvou klasických literárních děl, jimž Manara dodává o poznání lechtivější vyznění. Gulliveriana zde není cestovatelka, ale mladičká italská dívka, která nechtíc otevře bránu do fantastických světů, ve kterých žijí trpaslíci-monarchisté, hraví obři, žádostiví hřebci či frustrované nymfomanky. Jonathan Swift by se zcela jistě divil, jakou rozvernou hříčku z jeho předlohy Manara vytvořil. Apuleiův Zlatý osel patří ke klasickým dílům latinské literatury středověku a Manara jej zpracovává přímo nevídaným způsobem. Dobrodružství mladého Lucia, proměněného v osla a odsouzeného k nekonečnému putování, mají v podání italského kreslíře o poznání odlišné vyznění než originál. Loupežníci, čarodějnice a nemravní měšťané vystupují napříč divokým a znepokojujícím erotickým příběhem bez jakéhokoli tabu, který patří k vrcholným dílům Mila Manary.

Dalajlama patří k největším duchovním autoritám současnosti. Nuceně pobývá v exilu, a snad právě proto může dobře zprostředkovat učení tibetského buddhismu lidem na Západě. Vnáší jeho myšlenky do kontextu s jinou duchovní tradicí, ale ukazuje je jako univerzálně platné nezávisle na čase a místě. Tato kniha pojednává o tom, že jedním z klíčů k duchovnímu prozření a osvobození je poznání sebe sama - úkol, jehož důležitosti a obtížnosti si byli od antiky vědomi i evropští myslitelé.

V knize pro děti zpracovala renomovaná spisovatelka Alena Wagnerová pro dnešní dobu velmi inspirativní provensálskou legendu o svaté Martě. V pohádkách a pověstech bývá boj s draky zpravidla záležitostí mužů, zmíněná legenda je v tomto ohledu výjimkou. Svatá Marta z Betánie byla i se svými sourozenci vyhnána z Palestiny a nový domov našla poblíž dnešní Marseille. Obyvatelé nedalekého městečka Nerluc sužoval už léta drak Tarasque, který požíral dobytek, koně i lidi, ničil pole a úrodu. Všechny pokusy jej přemoci skončily nezdarem. Bezradní Nerlučané se ve své tísni obrátili na svatou Martu s prosbou o pomoc. Světice se za drakem vypravila, na břehu Rhôny se usadila na kámen a začala zpívat. A co se nestalo? Tarasque vylezl na břeh, ulehl k nohám zpívající ženy a naslouchal jí, až usnul. V tu chvíli Marta navlékla netvorovi přes hlavu smyčku a vydala se s ním do Nerlucu. Když obyvatelé městečka uviděli světici, jak si vede Tarasqua na vodítku jako pejska, užasli. Pak v nich ale zvítězil vztek a začali po drakovi házet kamení. Jeden kámen ho zabil. Lidé obludě zkrátka nedokázali odpustit. Svatá Marta tak sice nad drakem bez užití násilí zvítězila, ale lidé jí přesto připravili trpkou porážku. Klasickou obrázkovou knihu ilustrovala Jitka Němečková. Příběh světice, která svým zpěvem porazila draka, v sobě ukrývá mnoho významů: Otevírá stále aktuální otázku, zda násilí je vždy tou nejlepší odpovědí na násilí. Protože co když drak Tarasque ve zpěvu svaté Marty pro sebe objevil sílu dobra? Osud tří sourozenců, kteří byli vyhnání z vlasti a vydali se na cestu, aby našli nový domov, zase rezonuje s dnešní situací běženců, kteří prchají do Evropy z válečných oblastí.

Autorita, druhá část románové trilogie Jižní Zóna od Jeffa VanderMeera přináší řadu odpovědí na nejznepokojivější otázky týkající se Oblasti X… ale rozhodně nejde o odpovědi, které by snad přinášely klid. Oblast X, krajina, která jako by byla až zlomyslná, obklopená neviditelnou bariérou a záhadně zbavená téměř všech známek civilizace, existuje již třicet let. Jediný kontakt s ní zprostředkovává v podobě expedic vládní agentura, která je tak tajná, že se na ni téměř zapomnělo: Jižní Zóna. Po bouřlivých událostech zdokumentovaných v Anihilaci vládne v agentuře chaos. Vedením Jižní Zóny je nově pověřen John Rodriguez, zvaný též „Šéf“. Tým, s nímž musí pracovat, je nedůvěřivý a zoufalý, ale po ubíjejících výsleších, objevu ukrytých poznámek a hodinách znepokojivých videonahrávek Šéf začíná do tajemství Oblasti X přece jen pomalu pronikat. Jenže každé nové odhalení přináší zneklidňující skutečnosti nejen o agentuře, které se zavázal sloužit, ale i o něm samotném.

V sérii eroticko-pornografických kreseb, nazvané Andělské drápky, komiksový mág Moebius provedl sám na sobě exorcismus, jímž ze sebe chtěl vyhnat všechny sexuální běsy. A Alexandro Jodorowsky kolem jeho výtvarných děl utkal znepokojující surreálný příběh dívky, která po otcově smrti prochází pohlavním i duchovním zasvěcením. Už v samotném názvu cítíme neřešitelné snoubení násilí a něhy, ducha a těla, krásy a krutosti. Moebiův výtvarný génius tu byl poprvé spoután do služeb nepřekonatelného chtíče a lascivnosti, zatímco Jodorowského text kombinuje erotismus s mysticismem způsobem, který je krajně znepokojivý a dráždivý.

Carpenterův životopis J. R. R. Tolkiena vyšel poprvé v roce 1977 a dočkal se řady reedic. Je považován za autorizovanou biografii, protože vznikal v osobním kontaktu se samotným Tolkienem a jeho rodinou. Autor měl přístup k pozůstalosti, Tolkienovým zápiskům a korespondenci, hovořil s jeho přáteli. Díky tomu jeho kniha poprvé zpřítomnila čtenářům do té doby spíše záhadnou osobnost autora Hobita a Pána prstenů, knih, které se v době práce na tomto životopisu už dávno staly klasikou známou po celém světě. Carpenter podrobně a čtivě líčí Tolkienovy kořeny v Jižní Africe, studia v Británii, službu v armádě za první světové války, akademickou kariéru i rodinný život, ale současně i Tolkienovu spisovatelskou dráhu, která začala odbornými pracemi, vedle nichž však postupně rostla mytologická říše, z níž se zrodil Hobit i Pán prstenů.

Sedmá, posmrtně vydaná kniha André Van Lysebetha se nezaměřuje na tělesná cvičení, ale na lidskou mysl. Autor nás v ní seznamuje s takzvanými „mentálními obrazy“, které jsou klíčem k meditaci, umožňující nám lépe čelit každodennímu stresu. O vědecké základy i o pradávné techniky jóginů se opírá jeho výklad, jak se můžeme otevřít nevyčerpatelnému zdroji Života, jímž je síla mysli. André Van Lysebeth propagoval integrální jógu, předpokládající nerozlučné spojení těla a mysli. Jeho četní následovníci najdou v této knize srozumitelný výklad, umožňující jim seznámit se s jógou mysli.

Pozoruhodné politické sci-fi od velmistra tohoto žánru. Vítejte ve Spojených státech amerických a evropských. Po třetí světové válce se USA spojily s Německem, aby čelily třem dalším velmocem: Francouzské říši, Lidové čínské republice a Černé Africe. V čele konglomerátu stojí prezident der Alte, ale skutečnou moc drží „permanentní první dáma“ Nicole Thibodeuxová. Ta však už dávno zemřela a roli Nicole sehrávají další a další ženy. A co když prezident vůbec není člověk, ale android? Novela Simulakra vznikla v roce 1964 a její vize budoucnosti je bizarní a znepokojivá.

Anglický titul Misbehaving znamená zhruba „nesprávné chování“, tj. takové, které neodpovídá ústřední ekonomické teorii, podle které se člověk chová a rozhoduje tak, aby po racionální úvaze maximalizoval svůj prospěch. Autor ukazuje, že se to zaprvé neděje, a taky proč se to ani dít nemůže, a jaké to má důsledky pro ekonomickou teorii i pro konkrétní fungování ekonomiky. Kniha je mapováním geneze nového přístupu k ekonomii, oboru behaviorální ekonomie, která zohledňuje lidskou iracionalitu, neinformovanost i lenost. Na příkladech i s teoretickým výkladem.

André Van Lysebeth za svého života vydal šest knih; Učím se jógu je jeho první svazek věnující se základním ásanám, u nichž jsou vždy popsány jejich jednodušší i složitější varianty. Autorovo dílo se setkalo se širokým ohlasem nejen v rodné Belgii, ale i v mnoha dalších zemích. To proto, že Van Lysebeth se neomezuje jen na povrchní popis jednotlivých pozic, ale snaží se zájemci předat samu podstatu jógy. Už na prvních stránkách klade autor důraz na zdánlivě nepodstatné detaily (relaxace, dýchání, soustředění), které však tvoří s ásanami nedílný celek. Vysvětluje zásady, podle nichž se sestavuje série cviků, i pořadí, v němž je třeba polohy zařazovat. U každé ásany podrobně probírá její jednotlivé fáze, upozorňuje na možné chyby i na podmínky nezbytné k jejímu správnému provedení. Základní kurz jógy doplňují pokyny týkající se hygieny a stravování.

Slavné postavy národních dějin bývají obvykle představovány jako výlupky všech ctností a dávány za příklad dalším generacím. Ale co když jsou takové oficiální verze až příliš krásné, než aby byly i pravdivé, ptá se Tanizaki v Tajné historii pána z Musaši a odpovídá překvapujícím způsobem. Kudy vede hranice mezi hrdinstvím a perverzí? Jedním z nejdůležitějších Tanizakiho témat vůbec je jeho autorské hledání ideálu japonské ženy, téměř ztraceného pod sílícím kulturním vlivem Západu. Snad nejpřesvědčivěji a nejkrásněji toto téma pojal v Mateřské bylině jošinské, ztvárněné jako „cestopis“ o pouti k nejhlubším kořenům japonské tradice, kultury a historie v srdci původního Japonska v zapadlém horském kraji Jošino.

Útlý román Vzdálená hvězda (šp. 1996) vznikl rozpracováním posledního příběhu Nacistické literatury v Americe (šp. 1996, čes. 2011). Vypravěč líčí se směsí hrůzy a fascinace několik epizod ze života básníka, s nímž se seznámil počátkem 70. let na básnické dílně a pak se s ním znovu setkal až po Pinochetově puči – vlastně ne s ním, ale s jeho „vzdušnou poezií“, verši psanými na oblohu tryskami letadla. Pátrání po tom, kdo tento básník-válečný pilot vlastně je, co znamená umění pro život a kolik cizích životů je někdo svému svéráznému umění ochoten obětovat, tvoří páteř vyprávění plného odboček dalších příběhů. Kniha, považovaná literárními kritiky za jedno z nejpodstatnějších Bolanových děl, je bajkou nehodnou následování o podvodném umělci, jenž místo jakékoli etiky dbal pouze na estetiku, a další z variant Bolanova hledání podob moderního zla.

Slavné postavy národních dějin bývají obvykle představovány jako výlupky všech ctností a dávány za příklad dalším generacím. Ale co když jsou takové oficiální verze až příliš krásné, než aby byly i pravdivé, ptá se Tanizaki v Tajné historii pána z Musaši a odpovídá překvapujícím způsobem. Kudy vede hranice mezi hrdinstvím a perverzí? Jedním z nejdůležitějších Tanizakiho témat vůbec je jeho autorské hledání ideálu japonské ženy, téměř ztraceného pod sílícím kulturním vlivem Západu. Snad nejpřesvědčivěji a nejkrásněji toto téma pojal v Mateřské bylině jošinské, ztvárněné jako „cestopis“ o pouti k nejhlubším kořenům japonské tradice, kultury a historie v srdci původního Japonska v zapadlém horském kraji Jošino.

Autobiograficky laděná povídka Pouť do Země východní bývá mnoha literárními historiky považována za prolog Hry se skleněnými perlami. Hesse ji začal psát v roce 1930, v době, kdy velké naděje na lepší duchovní uspořádání společnosti po první světové válce pomalu braly za své. Povídka reflektovala autorův pocit osamění a zmaru i rozchod s přítelem a duchovním učitelem Gustavem Gräserem považovaným za „Gándhího Západu“. Ústředním motivem je hledání ideálu, potřeba mravní zralosti a podřízení života jednotlivce nadosobnímu celku. Vypravěč, bývalý hudebník H. H., prožívá osobní krizi. V prázdnotě života beze smyslu vzpomíná na dobu, kdy se jako člen tajného Bratrstva vydal na Východ, vstříc světlu a zázraku. Jejich společná pouť byla cestou prostorem i časem, na hraně snu a skutečnosti. Působivý, poetický styl, umné proplétání motivů a postav reálných i literárních činí z povídky mimořádný klenot.