Oikoymenh strana 19 z 38

Studie Řeč a zjevnost stručně načrtává pojetí řeči a rozumění v Heideggerově Bytí a času a poté se věnuje způsobu, jímž dnes raného Heideggera recipuje americký normativní pragmatismus (Dreyfus, Brandom, Crowell ad.). Problematické body této recepce umožňují exponovat na malé ploše obecnější rozdíl mezi filosofiemi jazyka (komunikace) a filosofií rozumění, jež řeč a řečovou povahu zkušenosti spojuje s temporalitou a situovaností lidského bytí. Tento rozdíl, který udržoval a udržuje velkou část moderní filosofické diskuse v mimoběžných drahách, chce Řeč a zjevnost zachytit na půdě prohloubeného pojmu rozumění. Vodítkem je při tom pokus upřesnit a nově využít všeobecně přijímanou, ale málo promýšlenou distinkci mezi jazykem a řečí. Pouze ve sféře řeči lze totiž vykázat, že mluvit o věci znamená nejen sdílet významy, nýbrž být ve světě s druhými a proti druhým.

Tématem knihy je Kantův morální zákon jako základní princip Kantovy praktické filosofie. Autoři obou textů, Konrad Cramer a Michael Wollf, probírají problematiku morálního zákona především ve vztahu ke Kantově Kritice praktického rozumu, v níž byl zformulován jako "základní zákon čistého praktického rozumu".

Svazek zahrnuje dva Merleau-Pontyho texty ze sklonku r. 1951, jejichž původním účelem bylo představit jej přijímací komisi jako kandidáta na prestižní College de France. Texty obsahují propracované shrnutí Merleau-Pontyho prvních publikací (Struktura chování, Fenomenologie vnímání) i popis projektů, na nichž právě pracoval (Próza světa) a které plánoval (Viditelné a neviditelné), především však přehled problémů a témat, jimž se chtěl věnovat ve své výuce na College. Na rozdíl od naprosté většiny ostatních materiálů vydávaných po Merleau-Pontyho smrti tak texty ke kandidatuře představují filosofův myšlenkový projekt jako jednotnou stavbu, v níž je propojeno mnoho dílčích, na první pohled ne zcela souvisejících témat. Středobodem všech zamýšlených zkoumání tak je otázka, jak se tělesně-perceptivní život, jehož specifickou podobu Merleau-Ponty popsal ve svých prvních knihách, prodlužuje a proměňuje s nástupem kulturních nástrojů a řeči a vede ke zkušenosti pravdy, tj. k překročení naší dílčí situace v poznání. Jestliže fenomenologický rozbor vnímání ukázal, že vnímání není jen rudimentární podobou racionálního poznání, pak ani sama naše představa rozumu nemůže zůstat nezměněna, protože je třeba ještě provést analýzu konkrétních postupů, jimiž racionalita uchopuje skutečnost a dosahuje svých výsledků. Materiály, které vznikly během následujících deseti let Merleau-Pontyho působení na College de France, ukazují, že zbytek svého života věnoval naplňování a upřesňování právě takto formulovaného programu.

Od svého otce zdědil John Stuart Mill zájem o institucionální, politickou a právní reformu a také kontakt s osobou i dílem Jeremyho Benthama, pod vlivem autorů jako Coleridge, Carlyle, Goethe či Wordsworth se radikalismus původní verze utilitarismu pokusil zmírnit a více zdůrazňoval význam kultivace našich vloh, citů a představivosti. Druhý svazek výboru z Millova díla obsahuje v nových překladech Millovy klasické spisy O svobodě a Úvahy o zastupitelské vládě, věnované základním charakteristikám liberální společnosti, tedy svobodě slova a volebnímu právu. Přeložili Martin Pokorný, Ondřej Beran a František Vahalík.

V 50. letech rozvinul Eric Voegelin tezi o gnostické povaze modernity. Teze narazila na zásadní kritiku, dnes však s diferenciací přístupů k projektu moderny znovu nabývá na aktualitě. Tento svazek přináší nejdůležitější texty, v nichž Voegelin analyzuje základní rysy gnóze a snaží se ukázat jejich přítomnost v moderní politické teorii, filosofii dějin i praktické politice.

Podrobný výklad vybraných pěti knih Aristotelovy Politiky ukazuje politickou vědu v okamžiku jejího zrodu, kdy je vyčleněna obec jako samostatný filosofický problém a současně předmět praktické péče. Význam tohoto kroku vystupuje především ve srovnání s předchozí tradicí, zejména se stanoviskem Platónovým. S rozpoznáním obce a její vnitřní struktury jako skutečné osy politického života a myšlení je spjato uchopení svrchované povahy politična, jež je dána schopností zahrnout všechny ostatní činnosti, postoje a preference. Jde o pochopení, jež se opakuje v dalších uzlových bodech dějin politického myšlení, a Aristotelovu nauku o obci lze proto považovat za rozhodující krok v předání odkazu klasického politického myšlení dalším epochám.

Kniha zahrnuje texty z let 1978 až 2017 věnované filosofii českých myslitelů: Tomáši Garriguu Masarykovi, Janu Patočkovi a Václavu Havlovi. Hlavním společným rysem jejich uvažování je filosofie nakloněná k činu. Masaryk, Patočka i Havel chápali politiku jako činnost založenou na mravním základě a hledali nový duchovní rozměr života moderního člověka, který nenachází oporu ani v metafyzice, ani v tradiční podobě náboženství. Jejich hledání, i když se zdá, že občas zabloudilo do slepé uličky, může být inspirativní i pro současné myš-lení, zejména pro řešení soudobých politických problémů, jako je role národa a národního státu, otázka budoucího uspořádání Evropy, vztah k násilí, válce a revo-luci. Především však je povzbuzením a ospravedlněním osobní angažovanosti i v situacích, které nejsou takovým projevům nikterak nakloněny.

Kniha je pokusem o netradiční pohled na lidské prožívání v per-spektivě první osoby. Je navržena specifická metoda, zvaná introspekce plus, při níž nedochází k separaci mezi subjektem introspekce a výzkumníkem, jak je běžné v současné kognitivní vědě. Introspektor zkoumá své vlastní mžikové prožitky, jako například spontánní mikrosny či letmé pohledy. Po teoretické stránce je práce relevantní jak k analytické, tak i fenomenologic-ké tradici ve filosofii, přičemž vztah k fenomenologii je výraznější.

Studie předkládané v této publikaci vycházejí z dosavadní práce autora nad Órigenovými texty. Zabývají se dvěma klíčovými tématy jeho myšlení: otázkou, jakou míru svobody zakouší lidská vůle ve světě ovládaném Boží prozřetelností, a na ni úzce navazujícími úvahami o povaze náboženské vnímavosti, která křesťanům umožňuje vystihnout Boží záměry mnohem lépe, než to dokázali pohanští básníci a filosofové.