Oikoymenh strana 18 z 38

Apologetický spis raně křesťanského autora z druhého století, obsahující jednak polemiku s kulturou a vzdělaností tehdejší řecky hovořící společnosti, jednak povzbuzení k hledání moudrosti ve spisech nepocházejících od Řeků. Nejde o běžnou apologii, autor usiluje spíše o přípravu čtenářů k hlubšímu poznání křesťanství tím, že zpochybní hodnoty, na nichž si zakládá řecká společnost, a pokusí se posílit věrohodnost židovské moudrosti, zvláště důkazem chronologické priority Mojžíše a jeho „filosofie“ před Homérem a všemi řeckými mysliteli a básníky. Řecko-české vydání doplněné úvodní studií a výkladovými poznámkami připravil Pavel Dudzik.

Faksimile samizdatové publikace "Jan Patočka. První skica k podobizně", kterou v roce 1977 vydal Jan Vladislav v edici Kvart. S pomocí Patočkových příbuzných a přátel shromáždil Patočkovy texty vztahující se k chartě 77 a písemné reakce domácích i zahraničních osobností na jeho tragický skon. Útlý svazeček ilustrující závažnost této události byl dán do oběhu necelé dva měsíce po Patočkově pohřbu. Toto vydání zpřítomňuje jakým způsobem se zveřejňovaly důležité svobodně psané texty.

Monografie sleduje interpretaci dějin spásy v díle Ambrosiastera, anonymního autora konce 4. století. Ambrosiaster člení svůj výklad do několika etap od stvoření světa po Kristův příchod a eschatologické naplnění a věnuje přitom pozornost především otázkám, které mají dopad na každodenní křesťanský život. Jeho pojetí je představeno ve srovnání s dalšími autory západní teologie konce 4. století, kteří byli jeho současníky, partnery v polemickém dialogu či rozvíjeli podobné motivy.

Spis neznámého autora, dochovaný v korpusu děl Plútarchových, představuje jeden z hlavních zdrojů informací o antické hudbě. Kromě dějin hudby u Řeků jsou v něm nastoleny i širší otázky důležitosti hudební výchovy a vzdělání vůbec. Úvodní studie Sylvy Fischerové usiluje představit řeckou kulturu jako primárně músickou, v níž široce koncipovaný fenomén músiké hrál ústřední roli. Český překlad v zrcadlovém vydání připravila a komentářem opatřila Marcela Slavíková, úvodní studie o roli músiké v řecké kultuře: Sylva Fischerová.

Jakkoli by nám prospělo, kdybychom své myšlenky sdělili též přístupnější formou, chceme dát přednost formě přísnější a tímto pojednáním pokud možno podat příklad metody, která se od dosavadní odlišuje tím, že je skutečně neoddělitelná od obsahu – říká se na úvod „farářova vyprávění“. K českým čtenářům se dostane jeden z ústředních textů německé romantiky od myslitele, který po desítky let nebyl ochoten zastavit se v tvůrčím (= poetickém) hledání a spokojit se s co nejrafinovanějším rozvedením jednoho myšlenkového systému. Jednu z etap Schellingovy básnicko-filosofické cesty nám otevírá Klára, jež vznikla po předčasné smrti jeho múzy Caroliny.

Ciceronův spis O zákonech úzce navazuje na jeho dílo O věcech veřejných. Oba tyto dialogy jsou zároveň míněny jako římská obdoba Platónových dialogů Ústava a Zákony. Ze spisu O zákonech, který Cicero nejspíše nikdy nedokončil, se dochovaly necelé tři knihy a několik zlomků. První kniha tematizuje především otázku přirozeného práva, ve druhé knize se Cicero zabývá náboženskými zákony, ve třetí knize nastiňuje rozdělení a kompetence politických úřadů. Jako bytostný Říman Cicero nenavrhuje zákony pro ideální obec mimo reálný svět, ale pro dokonalejší podobu stávající římské republiky, jejímuž rozvratu se snaží zabránit. Český překlad v zrcadlovém vydání připravili J. Janoušek a M. Novotný. Poznámkami opatřil M. Novotný.

Soubor vzpomínek těch, kdo přežili holokaust. V roce 1995 vznikla ve Švýcarsku společnost nazvaná „Kontaktní místo pro ty, kdo přežili holokaust“, která reagovala na výzvu Elie Wiesela shromažďovat dosud neuveřejněné vzpomínky a uchovat je v rámci celosvětové sbírky svědectví o holokaustu. Podařilo se získat záznamy 15 jedinečných příběhů, jejichž protagonisté našli svůj nový domov ve Švýcarsku. Autoři vzpomínek pocházejí z Čech, Moravy, Slovenska, Polska, Maďarska a Německa. Patnáct různých intimních příběhů, patnáct kaménků z mozaiky stotisíckrát většího celkového obrazu holokaustu, který leží pohřben v masových hrobech. Tito svědci podávají zprávu za ty, kteří už to již učinit nemohou. Jsou poslední, kteří z vlastní zkušenosti vyprávějí o tom, co prožili, někteří dnes už posledním dechem. Vydání sestává z 15 sešitů v kartonové kazetě, téměř 1000 stran formátu A5. Obálky sešitů jakož i kazetu zdobí výřezy z monumentálního obrazového cyklu „Birkenau“ slavného německého malíře Gerharda Richtera, jehož reprezentativní výstava nedávno skončila v Národní galerii v Praze. Tyto abstraktní obrazy byly inspirovány autentickými fotografiemi propašovanými ve čtyřicátých letech z koncentračních táborů. Německý originál vzpomínek byl v únoru minulého roku uveřejněn v nakladatelství Suhrkamp.

Tzv. osmá kniha Stromat je sbírka Klementových výpisků z filosofického zdroje, jehož ústředním tématem je teorie vědeckého důkazu, rozpracovaná na aristotelském základě a na pozadí protiskeptické polemiky. Kromě vlastní teorie důkazu zahrnuje též diskusi o metodě zkoumání, diairesi, definici a kategoriích a pojednání o příčinách. Řecko-české vydání, úvod, překlad a komentář M. Havrda. Součástí publikace budou rejstříky k předchozím svazkům Stromat.

Spisy O Slunci a O světle představují zralou podobu autorova myšlení. První spis vychází z přirovnání ideje dobra ke Slunci a z analogie mezi viděním a věděním, jak je předkládá Platón v Ústavě. Spis O světle je inspirován plótínovskou metafyzikou světla. Alegorické výklady Slunce a světla patří ke klíčovým motivům Ficinova myšlení.