Oikoymenh strana 23 z 49

V návaznosti na Foucaultův pojem „biopolitiky“ se Agamben snažípředvést, že svrchovaná politická moc je v západní myšlenkové tradicijiž od Aristotela chápána jako „moc nad životem“. S využitím analýzC. Schmitta a výsledků antropologického bádání Agamben definujesvatého člověka jako bytost, již lze zabít, ale nikoli obětovat. Tento paradox podle Agambena vymezuje postavení moderního jedince v systému,který ovládá kolektivní „holý život“ všech.

Sedmý svazek ediční řady Platónovy spisy.

Kolektivní monografie k Platónovu dialogu Hippias Větší se zaměřuje především na problém krásy a idejí.

V návaznosti na Foucaultův pojem „biopolitiky“ se Agamben snažípředvést, že svrchovaná politická moc je v západní myšlenkové tradicijiž od Aristotela chápána jako „moc nad životem“. S využitím analýzC. Schmitta a výsledků antropologického bádání Agamben definujesvatého člověka jako bytost, již lze zabít, ale nikoli obětovat. Tento paradox podle Agambena vymezuje postavení moderního jedince v systému,který ovládá kolektivní „holý život“ všech.

Klasické filosofické dílo z konce 17. století. Úvodem vyvrací Descartovupředstavu o vrozenosti idejí. Svým „ideismem“ zakládá mj. asociativnípsychologii. Třetí částí vytváří novověkou sémantiku. V závěrečnéčtvrté části formuluje stupně a meze poznání, včetně toho, jakpoznávat „deisticky“ Boha. Dílo vyprovokovalo Leibnize k obšírnéreplice a Berkeleye k psychofyzickému paralelismu. Kniha patří mezizákladní publikace novověkého myšlení. Autor je považován nejen zaklasika tzv. empirismu, ale právem se řadí také mezi stěžejní autory moderního liberalismu. Přeložil J. Dokulil.

Sedmá kniha je poslední souvisle dochovanou částí Stromat. Je věnována otázce zbožnosti a cíli křesťanského života. Křesťanský „gnostik“ podle Klementa není člověkem pověrčivým, avšak ani atheistou, je bytostí, která s láskou poznává Boží vůli a „sama sebe tvoří“ k Božímu obrazu. V závěru se Klement vyrovnává se skeptickou námitkou, podle níž neshody mezi různými proudy křesťanského myšlení zpochybňují možnost poznat pravdu na základě víry. Řeckočeské vydání, úvod a překlad V. Černušková, poznámky J. Plátová

Theodor z Mopsuestie († 428) proslul nejen jako biblista antiochijské školy vyhýbající se metodě alegorizování, ale zároveň jako autor christologické koncepce, v níž je velký význam přičítán Kristovu lidství. Studie zkoumá význam Theodorovy exegeze i teologie pro představu milosti v celém jeho dochovaném díle.

Kniha z roku 1922 začíná Schmittovou slavnou definicí "Suverén je ten, kdo rozhoduje o výjimečném stavu", o překročení vlády zákona ve veřejném zájmu. Název knihy je odvozen z tvrzení (3. kapitola), že "všechny důležité pojmy moderní teorie o státu jsou sekularizované theologické pojmy", tedy že politická teorie se vztahuje ke státu (a suverenitě) obdobně jako theologie k Bohu.

Sv. 11: Studie z roku 1946 pochází ze sbírky textů vydané autorem v roce 1950 pod názvem Holzwege. Studie promýšlí jeden z nejstarších filosofických výroků, podává jeho výklad a zdůvodňuje jeho svérázný překlad. Autor se snaží ukázat, jaký význam má promýšlení Anaximandrova výroku pro porozumění rozdílu mezi celkem jsoucího a bytím. Osvětlení tohoto rozdílu pak má přispět k odstranění zapomenutosti na bytí a zásadním způsobem pomoci překonat zmatek, v němž se nachází dnešní člověk, posedlý světovládou a bezmezným ovládnutím přírody. Přeložil I. Chvatík.

Theodor z Mopsuestie († 428) proslul nejen jako biblista antiochijské školy vyhýbající se metodě alegorizování, ale zároveň jako autor christologické koncepce, v níž je velký význam přičítán Kristovu lidství. Studie zkoumá význam Theodorovy exegeze i teologie pro představu milosti v celém jeho dochovaném díle.

Metafyzika se po dlouhodobém kritickém odmítání opět dostává do popředí zájmu. Do této situace na rozcestí podává Schmidingerova kniha pomocnou ruku především tím, že se poctivě vyrovnává s dosavadní kritikou metafyziky, aby pak odpovědně naznačila její další možnosti, včetně jejich kulturního a civilizačního dopadu. Předností knížky je nové skloubení historického a systémového výkladu, jakož i pečlivé uvádění do základních filosofických pojmů. Úvodní studii napsal K. Floss.

Z Obsahu: Studie: David Machek, Rozum jako forma, emoce jako látka. Plútarchova teorie mravní ctnosti v De virtute morali Ota Gál, Figura nešťastného vědomí a mystická theologie Dionysia Areopagity Martin Cajthaml, Mravní ctnost podle von Hildebranda se zřetelem k Aristotelovi Hynek Janoušek, Aspekty Kantova rozlišení syntetického a analytického soudu Texty: Immanuel Kant, O povýšeném tónu, jenž nově zaznívá ve filosofii Tomáš Koblížek, Kantův text o povýšeném tónu ve filosofii Diskuse: Pavel Kouba, Jazyk a uznání Recenze: Ladislav Hejdánek, Úvod do filosofování (E. Matějčková) Jan Sokol, Etika a život (J. Jirsa) Radim Brázda, Ethicum (J. Jirsa) Marian Kuna, Etika a politika v perspektíve Alaisdara MacIntyra (V. Kuběnová) Ronald Dworkin, Justice for Hedgehogs (V. Fišera) Jan Assmann, Religio duplex (J. Hoblík) Zprávy: V útrobách zlatého býka (A. Havlíček) Několik slov k jubileu Ladislava Hejdánka a Jakuba S. Trojana (K. Floss)

První část obsahuje soubor nejdůležitějších Fregeho článků, v nichž byl proveden „obrat k jazyku“ a položeny základy jak matematické logice, tak analytické filosofii. Ve druhé části je základní Fregeho pojednání o logickém založení aritmetiky, které velmi ovlivnilo matematiku i filosofii dvacátého století.

Významný český šlechtic a politik Lev Thun (1811-1888), pozdější dlouholetý rakouský ministr kultury a vyučování, udržoval s většími či menšími přestávkami přes dvacet let korespondenci s Alexisem de Tocqueville (1805-1859), největším francouzským politickým myslitelem 19. století. Námětem dopisů je nejen nástup demokracie v moderním světě, ale též tehdy tolik diskutovaná otázka reformy vězeňství, v níž se oba autoři významně angažovali, a v neposlední řadě i Thunova začínající politická kariéra. Nakladatelství OIKOYMENH připravuje zrcadlové, česko-francouzské vydání korespondence obou autorů, společně s komentovaným zrcadlovým, česko-německým vydáním Thunova návrhu vězeňské reformy z roku 1836 a s úvodní studií, v níž autorky zasazují témata korespondence do dobového kontextu. Přeložily a k vydání přípravily H. Fořtová a D. Olšáková.

Obraz proměny řeckého světa a myšlení mezi 12. a 5. stol. př. Kr., mezi zánikem mykénské palácové civilizace a vznikem klasické řecké polis. Druhé opravené vydání. Vernant, Jean-Pierr (*1914) je jedním z nejoriginálnějších hellénistů poválečné Francie. Platí o něm v plné míře, co sám napsal o svém předchůdci a učiteli Louisi Gernetovi: že přispěl k obnově řeckých studií ve Francii. Ve svých pracích, věnovaných zejména starořeckému náboženskému myšlení, navázal na tradici francouzské historické psychologie a sociologie. Na půdě klasických studií tak vydobyl domovské právo oboru, který nazýval „historickou antropologií starého Řecka“. Počátky řeckého myšlení (1962) patří dnes již ke klasickým knihám. Vyšly nedlouho po rozluštění mykénského písma a načrtly smělý, plastický a přesvědčivý obraz proměny řeckého světa a řeckého myšlení mezi XII. a V. stoletím př. Kr. – mezi zánikem mykénské palácové civilizace a vznikem klasické řecké polis . Jako učitel působil Jean-Pierre Vernant naposledy na College de France, jehož je emeritním profesorem. Znám je nicméně i u nás, neboť několikrát navštívil Československo.

Devátý svazek ediční řady Platónovy spisy. Páté, opravené vydání.