Rubato

Musíme si uvědomit jedno: politický systém se změnil, ocitli jsme se dnes v oligarchickém režimu. Pranýřovat jej nestačí, je potřeba mu porozumět, proniknout závoji neprůhlednosti, říci, kdo jsou oligarchové, jaké jsou jejich sítě, jaké jsou jejich morální a burzovní hodnoty. Jedna z výhod aktuálního systému je, že ještě toleruje (na jak dlouho?) svobodu jednotlivců, která koexistuje s fenomény nesmlouvavé ekonomické vlády, která má neslýchaně násilný charakter, a umožňuje tak zbytkové hrstce novinářů provozovat ještě svou profesi. Christophe Deloire a Christophe Dubois nám prezentují ve své knize Circus politicus rozsáhlé šetření o realitě mechanismů francouzské a evropské moci a dávají nám tak nesrovnatelný nástroj porozumění. Mezi Paříží, Bruselem, Frankfurtem, Berlínem, Milánem, New Yorkem a Washingtonem, byli autoři všude, kde žijí, stýkají se, korumpují se a rozhodují oni lidé „tam nahoře“. Vedou nás ale daleko za fasádu pouze národní politiky, daleko za cirkus tiskových konferencí v Elysejském paláci: v jejich knize najdeme Sarkozyho v evropských radách jako bezradného poskoka, Angelu Merkelovou, která je upřímně přesvědčena, že rovnováha rozpočtu patří k lidským právům, a Belgičany, Holanďany, Lucemburčany a Italy, kteří osobně nepůsobí žádným zvláštním dojmem, ale zato jsou velmi dobře napojeni na americké poválečné mocenské sítě. V Bruselu se vzájemně proměšují arogantní byrokrati, lobbyisté z celého světa, lidé z neuchopitelných oddělení informatiky a financí, lidé ze sítí amerického dozoru, novináři, kteří si ani neuvědomují, že se z nich stali posluhové. Když knihu dočteme, nepřipadá nám půvabné město Brusel už vůbec veselé. Jí se tam jistě velmi dobré pomfrity, pijí se skvělá piva, město je plné živých a sympatických frankofonních Belgičanů a věčně nespokojených a urážlivých Flámů s neustálými požadavky. Je to místo vlády. Ale jaké? Brusel je především šedou zónou mimo kontrolu upadajících národních států, rodící se prostor mimo veškeré právo, který je mnohem hrozivější než daňové ráje, kde se perou peníze, předměstí, kde se obchoduje s drogami, anebo Korsika, kde se neplatí daně. Deloire a Dubois jsou antropology tohoto rozměklého a fluidního prostředí vlády.

Cesta nepoddajnosti je dílem radikální básnické imaginace, exkurzem do oblasti paranormálních jevů (poltergeist, posedlost démony, levitace). Síly vykázané za hranice běžného lidského vnímání a pociťování se v pronikavém vidění Henriho Michauxe promě ňují v hybatele subtilních dějů nedozírného dosahu. Jejich nazření může být výzvou k prorážení bludného kruhu neřešitelnosti lidské existence.

Společensko-politický esej, který vynesl jednomu z jeho domnělých autorů nejvýraznější ocenění, jehož je možno se dočkat: uvěznění. Kniha podává přesnou analýzu současné společnosti, která je přesto přístupná většině lidí a vzbuzuje reakci jak v anarchistických kruzích, tak na ministerstvech a policejních stanicích. Máme před sebou popis světa, který je rovněž "fenomenologií každodenního života", jež bere v úvahu čistě apokalyptickou časovost a přináší praktický návod na možnou změnu naší společnosti. Čtenář se může těšit prorockému slovu, které je vyjádřením toho, co vskrytu již existuje, a ohlašuje to, co přichází...

Plně informovaný pohled na svět (média v něm jsou určující, v negativním i positivním slova smyslu) mění společnost a sociální scénář - mění se pojmy demokracie, pravdy. Místo individuální zkušenosti nastupuje zkušenost mediální a člověk nalézá své kořeny a identitu jen tehdy, hledí-li na sebe ze stránek novin, z televize či internetu; jinak bloumá světem vykořeněn a bez osobnosti. Jak mění mediatizace naší existenci a realitu bez toho, že bychom chtěli zprostředkovaný svět démonizovat či se mu bránit zbytečnou nostalgii? V co se přeměnily mýty v komunikační společnosti? Má ještě smysl hovořit o pokroku a revoluci? Co nám schází ke štěstí a jaká je estetika v informované společnosti? Kniha Transparentní společnost (autor, Gianni Vattimo, je v Evropě i v obou Amerikách dobře známý italský filozof) byla přeložena do mnoha jazyků a její obsah se stal součástí společenského diskurzu ve většině civilizovaných zemí ku prospěchu dříve jmenovaného: co zbytečných floskulí a směšných omylů by si naši politici, televizní diskutéři a umělci mohli odpustit, kdyby znali tuto knihu!