Najnovšie - Filozofia strana 9 z 18

Univerzálny základný príjem. Pätnásťhodinový pracovný týždeň. Otvorené hranice. Neznie to až príliš dobre na to, aby to bola pravda? Jeden z najvýznamnejších mladých európskych mysliteľov ukazuje, ako môžeme budovať ideálny svet. Celý deň trávime v práci, ktorú často neznášame, potom ideme nakúpiť veci, ktoré nepotrebujeme. Holandský historik Rutger Bregman nám pripomína, že takto to nemusí byť – a na niektorých miestach ani nie je. Keď mal Rutger Bregman v roku 2014 príspevok o univerzálnom základnom príjme na konferencii TED, zdalo sa, že je príliš radikálny. Stačilo však, aby tento príspevok dosiahol štvrť milióna pozretí, a vedúci svetoví ekonómovia a vládni predstavitelia po celom svete začali o tejto téme seriózne uvažovať. Toto je však len jedna z utopických myšlienok, ktoré môžeme, ako ukazuje Bregman, realizovať už dnes. Každý významný míľnik civilizácie – od ukončenia otroctva až k počiatkom demokracie – sa považoval za utopickú fantáziu. Bregmanova kniha znepokojuje a zároveň inšpiruje. Ukazuje, že nové utopické myšlienky, ako skoncovanie s chudobou a zavedenie pätnásťhodinového pracovného týždňa, sa môžu uskutočniť ešte počas nášho života. Ak budeme nerealistickí a nerozumní, naozaj môžeme premeniť nemožné na nevyhnutné – to je jediný spôsob, ako budovať ideálny svet. Utópia pre realistov je jednou zo vzácnych kníh, ktoré vás prekvapia a spochybnia vaše presvedčenia o tom, čo je nemožné. Od kanadského mesta, ktoré celkom skoncovalo s chudobou, až po Richarda Nixona, ktorý takmer zaviedol základný príjem pre milióny Američanov, Bregman vás vezme na zaujímavý výlet do dejín, v ktorom opúšťa tradičné delenie na pravicu a ľavicu, a hlása myšlienky, na ktoré nadišiel ten správny čas.

Byť stoikom znamená uvedomiť si fakt, že život je plný neistoty. Keďže nikdy nevieme, ako veci dopadnú, netreba sa viazať na výsledky, ale naučiť sa prijať okolnosti také, aké sú - či už navonok vyzerajú pozitívne, alebo negatívne. Vďaka tomu človek získa realistickejší pohľad na svet, kontrolu nad svojimi emóciami a pokojnú myseľ, ktorá je základom pre pocit spokojnosti a šťastia. Tento zrozumiteľný a pútavý úvod do filozofie stoicizmu ponúka pohľad na jeho vznik a históriu, prehľad základných myšlienok stoicizmu, ako aj praktické nástroje na to, aby sme sa dokázali odpútať od vecí, ktoré nevieme ovplyvniť a našli radosť v tom, čo máme vo vlastných rukách.

Michel Foucault je známý jako autor, jenž zdůrazňuje závislost lidských subjektů na neosobních strukturách, nad nimiž nemají žádnou moc. Zároveň však je celé jeho dílo neseno kritickým záměrem a skutečným étosem svobody; jako by nás chtěl osvobodit přesně od těch omezení, která s takovou pečlivostí popisuje. Předkládaná kniha si bere za východisko právě tento paradox, jenž se konkretizuje ve Foucaultově projektu filozofické kritiky. Ta má za cíl nejen poznání současných apriorních podmínek našeho myšlení a jednání, ale i jejich narušování a překračování. Kde se však bere možnost svobody, kterou tento podnik předpokládá? To je kardinální otázka, již se kniha snaží soustavně sledovat, především se zaměřením na období Archeologie vědění a pozdějších svazků Dějin sexuality. Nespokojuje se přitom s pouhým referováním, nýbrž se chce skutečně konfrontovat s filozofickými otázkami, které zkoumaná díla nastolují, a samostatně domýšlet ty jejich koncepce, které Foucault sám načrtl jen v náznacích.

René Jean-Marie Joseph Guénon bol francúzsky metafyzický spisovateľ. V roku 1930 po manželkinej smrti opustil Európu a natrvalo sa usadil v Káhire. Mimo priameho dosahu tlakov prostredia, ktorého nepochopenie, ba až nevraživosť, mu v rodnom Francúzsku strpčovali život, sa tu v plnej miere mohol venovať písaniu a praktizovaniu súfijskej duchovnej cesty. V roku 1949 získal egyptské občianstvo. K hlavným témam Guénonovho diela patrí: - tajné vedy, - vzťah západného a východného sveta, - možnosť prístupu k tradícii, ktorá sprostredkuje skutočné, nie iba intelektuálne poznanie, a ktorá sa naprieč rôznymi formami sprostredkovania vo svojej podstate nemení a nepodlieha dobovým vplyvom, - štúdium symbolov a ich miesto na ceste poznania, - kríza moderného sveta, ktorý Guénon chápe ako úchylku scestnej, teda západnej civilizácie. Medzi jeho najvýznamnejšie diela patria okrem predkladaného titulu knihy Kríza moderného sveta, Kráľ sveta, Všeobecný úvod do štúdia hinduistických náuk, Človek a jeho naplnenie podľa védánty či Symbolika kríža . Po období, keď bolo Guénonovo dielo s výnimkou úzkeho okruhu čitateľov prehliadané a marginalizované, sa v posledných desaťročiach stáva čoraz viac predmetom záujmu aj v rámci akademického prostredia. Kniha Vláda kvantity a znamenia časov z roku 1945 je pokladaná za Guénonovo opus magnum.

Jeden ze skvostů světové literatury, v němž Niccolo Machiavelli definoval úspěšné metody vládnutí, odhalil mechanismy fungování moci a formuloval zásady pragmatické politiky. Spisovatel, diplomat a politik tak vytvořil jakýsi manuál vlády, učebnici určenou vladařům i všem, kteří je obklopují. Machiavelliho nejvýznamnější dílo, které patří k základním kamenům světové politologie a historiografie, vychází v novém překladu provázeném originálními ilustracemi.

While Alfred North Whitehead did not dedicate any books or articles to aesthetics specifically, aesthetic motifs permeate his entire philosophical opus. Despite this, aestheticians have devoted little attention to Whitehead; most attempts to reconstruct Whitehead’s aesthetics have come from process philosophers, and even in that context aesthetics has never occupied a central position. In this book, four scholars of aesthetics provide another angle from which Whiteheadian aesthetics might be reconstructed. Paying special attention to the notion of aesthetic experience, the authors analyze abstraction versus concreteness, immediacy vs. mediation, and aesthetic contextualism vs. aesthetic isolationism. For their interpretation of Whiteheadian aesthetics, the concepts of creativity and rhythm are crucial. Using these concepts, the book interprets the motif of the processes by which experience is harmonized, the sensation of the quality of the whole, and directedness towards novelty. The first chapter introduces Whitehead’s philosophical method of descriptive generalization. This method assumes that every philosophical system is based on a particular entry point. We show that for Whitehead this entry point was aesthetics. Chapter Two compares Whitehead and Dewey’s philosophies to show that both viewed aesthetic experience in terms of complex rhythms; this helps us better understand the differences and the continuities between everyday experience and art. Chapter Three compares Whitehead’s ideas with those of Henri Bergson, showing the way art reveals the form of immediate experience and how the aesthetic experience of art relates to truth. The final chapter details the processes that constitute aesthetic experience in a narrower sense, analyzing aesthetic experience from the perspective of the types of abstractive processes it involves and the complex types of experience it produces.

Na základě logiky a historických zkušeností rozebírá jeden z nejznámějších českých autorů hranice mezi dezinformací, informací a názorem. Vypráví o tom, jak bylo mínění lidí ovlivňováno v minulosti, jaké prostředky se k tomu používaly, navíc na řadě konkrétních příkladů ukazuje, jak škodlivá je netolerance k myšlenkám jiných lidí. V knize nalezne čtenář kromě mnoha zajímavých informací a odborných údajů také autorův svěží humor.

Filosof by měl mít odvahu setrvat na hranici mezi různými obory, stát se jejich mediátorem, ale mluvit svým vlastním jazykem. Studenti a kolegové Miroslava Petříčka vydali u příležitosti jeho životního jubilea počet z vlastního myšlení a bádání, které se po jeho vzoru pouští do této riskantní oblasti. Mimořádně silná sestava autorů několika generací má široký záběr: od astronomie po animovaný film, od Prousta po Hraničáře. Ve všech těchto oborech a v mnoha dalších totiž Miroslav Petříček zanechal svou inspirativní stopu.

Kniha mapuje terén palčivý pro člověka vždycky a v současnosti zejména. Doporučení typu „poznej sebe sama“ či „buď sám sebou“ i otázky jako „odkud přicházím“, „kam jdu“ a hlavně „kdo jsem“ se vkrádají do mysli stále a v dobách vyhrocených se k nim přidává ještě „proč zrovna já“ či „má život vůbec smysl?“. Smysl života je klíčovým problémem lidské bytosti provázející ji na každém kroku a otázka po něm je obzvlášť vyhrocená v nynější době, kdy se všechno mění a kdy lidé tápou. Práce filosofické povahy s řadou exkurzů k teologii, psychologii, neurologii i dalším oborům představuje zevrubnou analýzu lidské reflexe a intencionality a na tomto základě chce ukázat řešení tíživých otázek. Na rozdíl od běžného přístupu zdůrazňuje etiku naděje, důvěry a ctnosti s tím, že vztahy soukromé jsou podmínkou veřejného řádu. Avšak bylo by chybou pokládat text za návod k použití typu „udělej si sám“ či „snadno a rychle“ bez zapojení vlastního myšlenkového úsilí o to, aby život nebyl zmarem, ale zdarem.

Monografie Pohyb řeči a místa nespojitosti: Postanalytické a neopragmatické iniciace v literární vědě se obrací k postanalytické a neopragmatické filosofii. Ty patří ke klíčovým proudům filosofického uvažování 20. století a jejich zaměření na otázky jazyka je úzce sbližuje s teorií literatury. Jednotlivé kapitoly ohledávají teorii řečových aktů (J. R. Searle, M. L. Prattová, J. H. Miller), termíny jako radikální překlad (W. V. O. Quine), radikální interpretace (D. Davidson), zdrojová metafora (S. C. Pepper), koncový slovník či normální a abnormální diskurz (R. Rorty), pojetí významu u R. Ingardena a J. Mukařovského nebo reflexi Derridovy dekonstrukce z pozic postanalytických a neopragmatických. Cílem publikace je prozkoumat možnosti, které tyto teorie, koncepty a pojmy otevírají myšlení o literatuře, a také ověřit potenciál jejich využití při analýze literárněvědného diskurzu. Jednotlivé kapitoly se z této perspektivy zaměřují na spory F. X. Šaldy a K. Čapka, poválečné studie J. Mukařovského, proměny slovníku S. K. Neumanna, K. Teigeho a V. Černého či na eseje a překlady románů M. Kundery.

Posledná čať voľnej filozofickej trilógie nadväzuje na romány Keď Nietzsche plakal a Liečba Schopenhauerom. Záverečným dielom Yalomovej filozofickej trilógie je román Problém Spinoza, v ktorom predstavuje životné peripetie a osobný vývoj dvoch diametrálne odlišných ľudí – Barucha Spinozu, židovského filozofa zo 17. storočia, a Alfreda Rosenberga, pseudofilozofa a nacistického propagandistu z 20. storočia, ktorý bol odsúdený na Norimberskom procese. Život týchto dvoch ľudí spája zaujímavý historický fakt – Rosenberg ako vášnivý antisemita prikázal skonfiškovať Spinozovu knižnicu, no zároveň rozkázal, aby tieto knihy nespálili, ako bývalo zvykom, ale zachovali. Yalom sa v románe pokúša hľadať odpoveď na otázku, prečo bol Spinoza, autor nesmrteľnej Etiky, takým problémom pre nacistickú antisemitskú ideológiu. Plynulo strieda dve časové roviny, Amsterdam v období zlatého veku a nacistické Nemecko, a skúma vnútorné životy týchto dvoch záhadných postáv. Na jednej strane približuje hĺbku Spinozovho učenia, na druhej strane odhaľuje historické a psychologické pozadie nacizmu. Výsledkom je pútavá kniha, v ktorej Yalom potvrdzuje, že je nielen skvelý psychiater, ale aj vášnivý učiteľ a originálny spisovateľ.

Svet ako vôľa a predstava, ťažiskové dielo Arthura Schopenhauera, je výsledkom jeho celoživotného myšlienkového úsilia a predstavuje ucelený súhrn jeho filozofických názorov a životných postojov. Druhý zväzok monumentálnej 1500-stranovej práce vzniká pomaly a postupne v priebehu dvadsiatich piatich rokov filozofovho života. Tvoria ho štyri knihy doplnkov k prvému zväzku, v ktorých podrobnejšie rozpracúva, ilustruje a komentuje nosné idey svojho filozofického systému. V elektronickom vydaní vychádza druhý zväzok diela v slovenskom preklade, ktorý získal Cenu Mateja Bela za rok 2010.

Svet ako vôľa a predstava, ťažiskové dielo Arthura Schopenhauera, je výsledkom jeho celoživotného myšlienkového úsilia a predstavuje ucelený súhrn jeho filozofických názorov a životných postojov. Prvý zväzok svojej monumentálnej 1500-stranovej práce načrtáva tridsaťročný Schopenhauer s geniálnym rozmachom za jediný rok a podáva v ňom systematický výklad celej svojej voluntaristickej filozofickej koncepcie. V elektronickom vydaní vychádza prvý zväzok diela v slovenskom preklade, ktorý získal Cenu Mateja Bela za rok 2010.

Cílem Knih Živých je ukázat skutečnou podobu našich budoucích osudů. Co tvoří podstatu trvání lidského života? Jak pochopit vědomí a život člověka jakožto určité fenomény přírody? Je život jedince dočasný, nebo koneckonců věčný? A jak vůbec chápat význam slov „dočasný“ a „věčný“, hovoříme-li o životě jedince? To vše jsou prastaré otázky, na které se Knihy Živých dívají bez předsudků a novýma očima a které střízlivě řeší na základě toho, co o přírodě a lidském vědomí víme a co můžeme rozumně dovodit. Nalézané odpovědi odkrývají život každého z nás jako cosi, co trvá víceméně věčně a co je vlastně nesmrtelné, byť se tato nesmrtelnost v mnohém liší od toho, jak ji představují různá náboženství, filozofické systémy i prostá intuice. Na cestě za svým cílem Knihy Živých nutně narážejí na mnohé dílčí problémy, opět často na takové, se kterými se lidské myšlení potýká celé věky. Proč existuje svět, namísto toho aby neexistovalo vůbec nic? Je svět dočasný, nebo věčný? Jaký je konečný osud lidského druhu? I v tomto případě je způsob, jímž Knihy Živých hledají správné odpovědi, originální a závěry jsou bezesporu zajímavé.

Spis Problém vcítenia tvorí časť doktorskej práce nemeckej filozofky a rehoľníčky Edity Steinovej (1891 - 1942), ktorú v roku 1916 obhájila u Edmunda Husserla vo Freiburgu. Skúma v nej problematiku, ktorá bola v tom čase predmetom vedecko-filozofického záujmu a istým spôsobom sa snaží doplniť riešenia, ktoré podľa nej Husserl a iní nepreskúmali dostatočne hlboko. Je to výklad skúsenosti s iným človekom a jeho prežívaním, vcítenia sa do inej osoby, jeho podstaty a mechanizmov. Rozvíja pritom filozofické skúmanie konštitúcie psychického indivídua a ukazuje sa ako schopná samostatná mysliteľka. Načrtáva otázky, ktoré neskôr hlbšie skúmala v ďalších prácach a textoch. Na základe fenomenologickej filozofie a jej chápania konštitúcie tela a duševna psychofyzického indivídua podáva vlastný výklad aktu vcítenia, skúma podstatu skúsenosti s inými ľuďmi a ich prežívaním vrátane uchopenia cudzieho tela cez výrazové fenomény. Polemizuje pritom s inými teóriami myslenia a odhaľuje ich slabé stránky. Jej analýzy patria k cennému príspevku k fenomenologickému skúmaniu prvých desaťročí 20. storočia.

Monografie První studium Starého zákona předkládá systematické uspořádání základních informací ke studiu starozákonní biblistiky. Začíná všeobecným úvodem o charakteru Bible a pokračuje speciálním úvodem do jednotlivých částí a knih Starého zákona. Všeobecný úvod řeší božskou inspiraci a kánon Písem, prostředí a dějiny jejich vzniku, charakteristiky originálního textu, jeho překladu a výkladu. Speciální úvod má dva díly, první z nich je věnován částem hebrejské Bible v pořadí: Zákon (Tóra, Pentateuch), Proroci „přední“ a „zadní“ a Spisy; ve druhém jsou tzv. deuterokanonické knihy v pořadí: „historické“, sapienciální, prorocké a „nové historické“. Základní charakteristiky jednotlivých knih jsou organicky doplněny o krátké exegeze některých klíčových míst. Autor vychází z katolického pohledu na Písmo, ale usiluje o srozumitelnost pro lidi jiných vyznání i bez vyznání – důrazem na obecně lidská témata nebo židovským dělením kánonu. Čtenáři nabízí jednak zařazení jeho předchozích poznatků o Starém zákoně do uceleného výkladu Písma, jednak možný základ pro jeho další detailnější studium biblistiky.

Josef Šafařík's Seven Letters to Melin is a critique of a reductionist technological approach to life and of man's alienation from nature and from himself in the modern era. The book is conceived as a series of letters to a certain Melin, in fact Šafařík's alternative or former self as a working engineer who believed in the value of science and technical progress. The author, who has become more sceptical toward science and technology, examines the case of artist Robert, who has committed suicide, and mankind's search for meaning in life. Šafařík posits a fundamental dichotomy between a spectator and a participant. A spectator, embodied by the scientist, views the world from outside and searches for explanations, while a participant, embodied by the artist, creates the world through his own active engagement. Šafařík argues for the primacy of artistic creativity over scientific explanation, of 'truth' over 'correctness', of internally felt moral agency over externally imposed social morality, and of personal religious belief over organized churches. Šafařík is neither anti-scientific nor anti-rational, and he subjects mysticism to critical analysis. However, he argues for a limited explanatory power of science and rejects the reductionist version of science that denies meaning and value to what cannot be measured or calculated. He also criticizes technology, the wage economy and increased professionalization for alienating people from the meaning of the activities in which they engage. Šafařík concludes that artist Robert was killed by 'an excess of society's rationalistic, moral and economic therapy' and a 'total lack of human interest', which make the world 'unbreathable' for an artist. The book was a major influence on Václav Havel, whose brother Ivan, himself a scientist and philosopher, regards Seven Letters as an 'exceptionally contemporary' book that scientists 'should read'.

Unikátní pohled do současnosti i nedávné minulosti dvou národů. Unikátní svědectví lidí, kteří píší naše nové společné česko-německé dějiny. Patnáct kapitol plných emocí, patnáct rozdílných lidských příběhů, patnáct různých pohledů na historické okamžiky i dějiny každodennosti uplynulého půl století. Dvojjazyčnou knihu Zeď mezi námi doprovází snímky renomovaných fotografů, předmluva ředitele Českého centra v Berlíně Tomáše Sachera a epilog velvyslance České republiky v Německu Tomáše Kafky.

Az ?Im-ígyen szóla Zarathustra (1883) a filozófiatörténészek szerint szerzője kevésbé kidolgozott, nem elsőrangú fontosságú művei közé tartozik. Nem így vélekednek róla az irodalmárok, akik a költő Nietzsche egyik legjobb művének tartják. A nem filozófus Nietzsche-olvasóknak pedig mindenkor a legnépszerűbb, legkedvesebb olvasmánya volt. Műfajilag a nagy világköltemények, emberiség-költemények közé tartozik, állandó utalással, finom, művészi rájátszással a Bibliára. Cselekménye, története úgyszólván nincs. A szerző – alakmása, alteregója, a perzsa vallásalapító, Zarathustra maszkjában – próféciáit mondja el benne, hol tömören megfogalmazott aforizmák, hol prózai ditirambusok, hol ritmizált prózájú himnuszok, hol példabeszédek formájában (szerepel benne szabadvers is, a műfaj világviszonylatban legkiemelkedőbb darabjai közül). E próféciák értelmét, irányultságát mindmáig vitatják. Sokan a legreakciósabb, prefasiszta elméletek megnyilvánulását vélik kiolvasni belőlük (Zarathustra az Übermenschet, a felsőbbrendű embert jövendöli, hirdeti meg bennük); mások a pozitivista értékválság, az ontológiaellenes, afilozofikus polgári „józan ész” ellen meghirdetett legnagyobb lázadás, az emberi integritás, nembeli szabadság irányába tett „felkelés” halhatatlan dokumentumának tekintik. A mű irodalomtörténeti, filozófiai és esztétikai szempontból alapvető jelentőségű.