Najnovšie - Umenie strana 15 z 25

Dialog o životě po životě, hra vzniklá roku 2010.

Iniciační pouť tří sester za láskou, hra vyhlášená v Cenách Alfreda Radoka nejlepší hrou roku 2011.

Parodie na doyleovskou detektivku, hra z roku 2010.

Kyberkabaret z roku 2004, zpracovávající únik zamindrákovaného hrdiny Vladimíra Remka (!) do reality počítačové hry.

Táto kniha v slovenskom aj anglickom jazyku je vízia fanúšikov Michaela Jacksona - začínajúca ako "Projekt Ilúzia" na Facebooku.Vďaka patrí autorke, bez nej by to celé nevzniklo. Slnko bez lúčov nie je slnkom, ale v tomto prípade každý jeden z nás je jedným z paprskov tej obrovskej žiarivej gule zvanej slniečko.Knižka vznikla príspevkami prác fanúšikov Michaela Jacksona, z rôznych štátov celého sveta to ako ich inšpiroval. Ukazuje pravý význam slova láska v mnohých podobách nádherného umenia. Nie je to preto len knižka, ale šírenie dobrej myšlienky a iniciatívy do ktorej sme všetci zapojení. „Michael, tam v tej nemysliteľnej diaľke bez teba, slzy stekajú po srdci, rana, ktorú spôsobila tvoja absencia, roztvára sa každým odbitím minúty, keď márne túžime, že sa objavíš. Je to iba tvoj obraz, ktorý prináša určitú mieru spokojnosti, i keď tvoja tvár je vytesaná hlboko v našich dušiach. Dôkaz, že si bol, je možné vidieť všade okolo - v aktoch lásky, ktoré si vykonal. Michael, naše spomienky nikdy nezožltnú ako stránky papiera, nespália ju lúče horúceho slnka, nezmetie lavína snehu. Si navždy večný, živý v nádhernej jedinečnosti.“

Když jsme v roce 2004 zakládali Dark Angels, měli jsme nejspíš ambice hrát nejdál 10 kilometrů od Domažlic. Kapela, to byla především jedna velká párty, ze které se ale postupně vyklubalo něco víc. Najednou tady bylo první album, koncerty po celé republice, předskakování Arakainu a dalším legendám. Pro mladé puberťáky něco neskutečného. Je to patnáct let… Patnáct let od doby, kdy jsme ve zkušebně drtili první akordy a snili o velkých pódiích. Za tu dobu se mnoho změnilo, odehráli jsme stovky akcí, vydali několik alb, kapelou prošlo mnoho muzikantů, žánrově jsme se vyvíjeli, ale jedno zůstalo – láska k muzice. Tato kniha je příběhem kapely, která nikdy nedosáhla nějakého skutečně významného úspěchu, ale svou rýhu (a je jen na vás, jak výraznou) na tuzemské scéně bezesporu udělala. Pojďte s námi zavzpomínat.

Od Elly Fitzgerald… přes Anneke van Giersbergen… po Chelsea Wolfe. Spisovatel a velký hudební fanoušek Václav Votruba (mimo jiné autor úspěšné trilogie Kniha kovu mapující tuzemský metal) ve své nové knize Monumenty vzdává hold světovým zpěvačkám a jejich nejzásadnějším nahrávkám. Čtenářům dává tip na pětapadesát ženských alb, která by dle jeho slov neměla chybět snad v žádné sbírce. Jelikož vůbec neřeší žánrové hranice, stojí tak v jedné knize vedle sebe nahrávky s hlasy zpěvaček jako například Billie Holiday, Nico, Janis Joplin, Joni Mitchell, Doro Pesch, Anneke van Giersbergen, Madonna, Amy Winehouse, Diana Krall, Beth Hart, Jennie-Ann Smith nebo Chelsea Wolfe. Autor do výběru zařadil i tři tuzemské desky, kterým vévodí Bára Basiková, Věra Mazánková a Zuzana Jelínková. „Čtěte pomalu, poslouchejte u toho muziku a nechejte se unášet,“ vzkazuje Václav Votruba. www.vaclavvotruba.cz

Židovské tradice a zvyky představují jednu z nejzajímavějších a také nejrozmanitějších oblastí judaistiky, neboť daná problematika zasahuje i do mnoha dalších oborů, jako jsou historie, sociologie, pedagogika, právo, politologie, kulturologie či dějiny umění. Publikace pojednává o životě věřícího Žida a rituálech, které ho provázejí, o zvyklostech charakteristických pro každodenní život (například návštěva synagogy, kašrut), ale také o svátcích a významných dnech, jež tvoří nedílnou součást jeho života. Kniha je doplněna ilustracemi a přináší množství zajímavých informací jak pro odborné, tak i laické čtenáře zajímající se o židovskou kulturu. Druhé, upravené vydání publikace.

From political novels to surrealist poetry and censored rock and roll, Czech underground culture of the latter twentieth century displayed an astonishing, and unheralded, variety. This fascinating exploration of that underground movement—the historical, sociological,and psychological background that gave rise to it; the literature, music, and arts that comprised it; and its morerecent incorporation into the mainstream—draws on the voices of scholars and critics who themselves played an integral role in generating it. Featuring the writings of Czech poet Ivan Martin Jirous, philosopher-poet Egon Bondy, and writer Jáchym Topol, and Canadian expat and translator Paul Wilson—many of which have never before been available in English—as well as an expanded bibliography reflecting advances in scholarship. This second edition is both a work of literature and an eye-opening volume of criticism.

MonografieSigns from Silence: Ur of the first Sumerians líčí příběh sumerského města Uru na počátku 3. tisíciletí před naším letopočtem (zhruba 2900–2700). V rámci bádání o vzniku jednoho z nejstarších státních organismů v dějinách lidstva – prvotního státu starověké Mezopotámie – podává autor svědectví o kritické fázi jeho sociálního vývoje. Právě na počátku třetího tisíciletí totiž obyvatelé Uru, nástupnického státu civilizace pozdní kultury urucké (3500–3200 př. n. l.), v jejímž rámci v Mezopotámii nejstarší tamní stát, organizované náboženství a první vědy a umění vznikly, rozhodovali o tom, zda se zdejší státnost udrží při životě, či zda zanikne bez náhrady, jako se to přihodilo v rámci jiných civilizačních komplexů. Autor pracuje s historickým dokladovým materiálem – psanými texty, archeologickými zjištěními a rozborem pramenů obrazové povahy. Na jeho základě pak zachycuje způsoby, jimiž urské elity pracovaly s hmotným a duchovním dědictvím civilizace urucké. Jejich činnost totiž určila soustavu souřadnic, na nichž se starověký mezopotamský stát vyvíjel po tři další tisíciletí své existence.

Kniha shrnuje vývoj myšlení o uměleckém díle od zakladatelských prací v antice, přes středověkou teorii budovanou na empiricko-racionálních základech, kterou rozvinulo italské quattrocento, význam Vasariho uměleckých životopisů, dále vznik klasicistních koncepcí a vůbec prvních univerzálních dějin umění v dílech italských, německých a francouzských autorů, až po osamostatnění disciplíny v 19. století a rozvoj moderní a současné teorie a kritiky. Základní příručka pro studenty dějin umění a cenný zdroj informací pro všechny zájemce o problematiku.

Monografie se věnuje literatuře spojené s anglickým venkovským sídlem, a to zejména dílům autorů 20. a 21. století, jako jsou E. M. Forster, Evelyn Waugh, Iris Murdoch, Alan Hollinghurst a Sarah Waters. Venkovské sídlo je nahlíženo v širším společenském a kulturním kontextu, včetně soudobého vývoje architektury. Šíře a rozmanitost literárních obrazů odráží rozrůznění fyzické podoby venkovského sídla a dovoluje zahrnout jak jeho menší varianty, tak i pozůstatky vznosných paláců na pokraji zničení. Interpretace v rámci soudobé prózy, architektury a poetiky prostoru umožňuje venkovskému sídlu, vzhledem k jeho výjimečným evokačním a soustředivým vlastnostem, akcentovat různé podoby bydlení. Následkem toho mohou být literární ztvárnění současně chápána jako předobrazy i odrazy soudobého žití.

Prague Soundscapes is the first book focusing on music in Prague from other than musical-historical perspectives. It approaches musical events in present-day Prague from an ethno-musicological position, sometimes called musical anthropology. We take in, for instance, the Refufest festival, a punk concert at the Modrá vopice club,a performance of Dvořák’s Rusalka at the National Theatre or accompany followers of the Hare Krishna and their procession through Prague – not just to see and "hear" their music, but also to learn who makes and listens to it and why. An abundance of photographs accompany the book‘s text, helping the reader become one of the participants. Prague Soundscapes is a wonderful book whose content is presented in an original and convincing manner... I feel that this will contribute significantly to the development of a new field of musical anthropology – a field that has up to this point been the home, especially in the USA, of urban ethnomusicology. Speranţa Rădulescu, National University of Music Bucharest

Předmětem odborné monografie Skalní umění: portugalská naleziště Foz Côa a Mazouco je deskripce, analýza a interpretace skalního umění. Kniha je rozdělena do dvou relativně samostatných částí. První, teoretická část je věnována výzkumné strategii, dokumentaci, datování, konzervaci a prezentaci skalního umění. Zabývá se také analýzou vztahu skalního umění a krajiny, neboť odlišnost vnímání krajiny v různých kulturách vedla tvůrce k rozdílnému vnímání životního prostředí a k odlišným formám výtvarného projevu. V této souvislosti je představeno skalní umění v kontextu způsobu života loveckých a sběračských skupin. V první části knihy jsou také prezentovány přístupy a metody interpretace skalního umění z krajinného, ergonomického, historického, sociologického, rituálního, uměleckého i estetického hlediska. Druhá část knihy je věnována jedné z předních oblastí s výskytem skalního umění – portugalským archeologickým lokalitám Foz Côa a Mazouco. Popsány a analyzovány jsou zde výtvarné techniky, charakteristiky a specifika skalního umění ve Foz Côa. Konkrétní mladopaleolitické archeologické lokality jsou prezentovány s přihlédnutím k místním geografickým a klimatickým podmínkám. Pozornost je věnována také metodám datování skalního umění a pravěkého osídlení ve Foz Côa. V závěru publikace je představena archeologická lokalita Mazouco, kde byly nalezeny pravěké zoomorfní rytiny vykazující stylové podobnosti s rytinami objevenými ve Foz Côa. Cílem knihy je komplexně představit skalní umění a seznámit odbornou i laickou veřejnost s archeologickými lokalitami Foz Côa a Mazouco.

Předkládaný text se věnuje tématu arizace české kinematografie, které nebylo doposud samostatně zpracováno. Hlavní pozornost je soustředěna na období let 1938–1942. Samotný proces arizace začal až po vzniku Protektorátu Čechy a Morava, přesto se úvod textu zabývá již pomnichovskou druhou republikou (říjen 1938 – březen 1942). Jedním ze znaků tohoto období byla i vlna antisemitismu. V Československu byla ve velké míře spojena s úsilím zničit židovskou konkurenci v nejrůznějších oblastech podnikání. Tato vlna se nevyhnula ani oblasti kinematografie. Konkrétní projevy antisemitismu, názory a hlavní představitelé jsou zaznamenány v úvodní kapitole. Další části práce jsou již zaměřeny přímo na období Protektorátu Čechy a Morava. Kapitola 2 se zabývá změnami, které v oblasti kinematografie proběhly v prvním roce existence protektorátu a byly nějakým způsobem spojeny s židovskou problematikou. Kapitola 3 je věnována otázce filmových ateliérů. Podrobně se zabývá vývojem situace v barrandovských ateliérech, kde Němci využili v létě 1939 arizace k dosazení nuceného správce, který mohl vyvíjet nátlak na akcionáře firmy A-B Barrandov. Kapitola 4 se zabývá arizací filmových společností a kin. Kapitola 5 přináší profily hlavních německých arizátorů, kteří jako dosazení správci nebo jako úředníci Úřadu říšského protektora arizaci přímo prováděli. Je zachycen vývoj jejich kariéry a jejich činnost na území protektorátu. Jako Apendix jsou připojeny dvě podkapitoly. Jedna se zabývá filmy s antisemitskými prvky, které byly natáčeny v protektorátu. Druhá podkapitola zaznamenává poválečný vývoj causy firmy Elektafilm, kterou její majitel Josef Auerbach chtěl obnovit, ale úřady mu to neumožnily. V příloze jsou v německém jazyce uvedeny edice některých dokumentů k tematice arizace české kinematografie. Práce je doplněna přehledem židovských podnikatelů a tvůrců, kteří v české kinematografii působili do vzniku Protektorátu Čechy a Morava.

Kittlerova kniha je interpretací dějin mediální technologie spojených se třemi původními vynálezy (gramofon, film, psací stroj) a prostírajících se mezi počátkem 19. stolení a současností, ale také zmapováním možností z nich odvozených, zejména reflexí těchto změn v literatuře. Autorův přístup dovoluje extrapolovat paradigmata mediální a literární teorie, strukturalismu, psychoanalýzy, (elektro)akustiky a vojenství a vnést do diskuse o mediální konstituci člověka a jeho poststrukturalistického překonání onen technologický prvek, díky němuž se rýsuje další fáze tohoto vývoje. Navázání diskurzivní praxe na pokrok techniky záznamu a reprodukce a obojího pak na psychický aparát (v kybernetickém slova smyslu) představuje radikální krok, jehož „symbolem“ se Kittler stal.

Gérard de Nerval, dramatik, prozaik a básník, jedna z nejvýraznějších osobností francouzského romantismu, se jako správný romantik vzpírá rigidnímu zařazení: z představy sympatického, dobráckého a výstředního básníka pařížské frenetické bohémy se rozvinul v obraz nepřehlédnutelné osobnosti, již je třeba vnímat jako integrální součást umělecké Paříže. Skrze prohloubenou reflexi Nervalova psaní pro divadlo a o divadle, doplněnou o jeho teoretické uvažování nad uměleckou tvorbou obecně, se autor pokouší také o prozkoumání stěžejních principů francouzské podoby divadla evropského romantismu (inspirace jinými kulturami, vliv překladů, proměny moderního inscenování, specifika dobového divadelního provozu, programové manifesty romantismu, moderní dramaturgie ad.). Kniha se zaměřuje na méně reflektovanou divadelní a kritickou sféru Nervalova díla a pro tuzemské prostředí zároveň přináší dílčí nové a v drtivé většině první české překlady vybraných autorových textů a řadí je do kontextu dobové literárně-dramatické a divadelní produkce.

Monografie přináší komplexní „biografii“ jednoho z nejzajímavějších a největších sochařsko-architektonických děl vztyčených v Čechách v souvislosti s morovou epidemií v letech 1713–1715. Monument postavený v prostoru, který v dané době fungoval jako cour d’honneur Pražského hradu, je výjimečný svým ideovým programem i svou výtvarnou kvalitou. Ta se zrcadlí jak v netradiční koncepci architektonického rozvrhu sloupu, tak v kompozičním a modelačním řešení jeho sochařské výzdoby, jejímž autorem je Ferdinand Maxmilián Brokoff. Odborná monografie nabízí detailní pohled na proměnu obrazu tohoto barokního monumentu v odborné literatuře a také zevrubný přehled předchůdců hradčanského monumentu v Praze. Autoři mapují historii vzniku sloupu a analyzují jeho architekturu i sochařskou výzdobu a sledují osudy díla v době od jeho slavnostního vysvěcení v roce 1736 až do současnosti a soustředí se na proměny sloupu.

Publikace zobrazuje široké spektrum vlivů hudebního folkloru na českou klasickou hudbu 19. a 20. století. Zabývá se sběratelstvím lidových písní a různými formami tzv. druhotné existence lidové písně v městském prostředí. V druhé části přináší analýzy sborových úprav lidových písní a sborových skladeb na lidové texty. Jejich bohatá typologie je demonstrována na ukázkách z tvorby deseti předních českých skladatelů (A. Tučapský, O. Mácha, J. Málek, J. Feld, P. Eben, J. Křička, Z. Lukáš, J. Laburda, Z. Šesták, C. Kohoutek).