Najnovšie - Umenie strana 122 z 500

reedice oblíbených písňových alb vhodné k prvnímu seznámení s lidovými písněmi při výuce zpěvu na základních školách, ZUŠ i pro domácí zpívání Alba obsahují celkem 270 písní z Čech, Moravy a Slovenska v úpravě samotného Sládka či Jana Maláta. Úpravy podtrhují lidový charakter písní, přitom se však nevzdávají klasické klavírní sazby. Dvě alba českého sběratele lidových písní Ferdinanda Sládka (1872–1943) Náš poklad I a Náš poklad II jsou i po letech od svého vzniku stále žádaná. Původní sbírky, které Sládek sestavil a vydal u nakladatelství Fr. A. Urbánek v letech 1911 a 1912, se následně dočkaly řady dalších vydání. Obě alba obsahují dohromady 270 písní z Čech, Moravy a Slovenska v úpravě samotného Sládka či Jana Maláta. Úpravy podtrhují lidový charakter písní, přitom se však nevzdávají klasické klavírní sazby. Obsah: autor hudby / textu / skladba Aby nás pán Bůh miloval Adámku náš! Ach, dolina, dolina Ach, není tu, není Ach, prší, prší rosička Ach, synku! A já sám (Bechyňská) A já vždycky Andulko, huběnko! Andulko, mé dítě Andulko šafářova (Bechyňská) Anička, dušička Anička, mlynárova Ančičko šafářovic! Aničko, dzevečko! Ani vy to sobě, rodičové moji Až já pojedu přes ten les Boly časy, boly Což se mně, má milá, hezká zdáš Což ten jetelíček (Řečická) Či's nebyl doma? Červená růžičko, rozvíjej se (Chodská) Čí to husičky na tej vodě? Dej nám pán Bůh zdraví! Dívča, dívča Dobrú noc, má milá! Hajej, můj andílku Hájku, hájku, hájku (Libická) Hej, Slováci! Holka modrooká Hory doly (Libická) Hrály dudy u Pobudy Chodila po včelínku Chodil jsem mnoho let (Blaťácká) Já jsem mistr (Blaťácká) Já jsem si vyvolil za ochranku Já jsem z Kutné Hory Já mám holubičku Já nechci žádného Jedna hodina s půlnoci byla Jel sedlák vorati Jeníčku bloudíš Jenom ty mně, má panenko pověz Ještě já se podívám (Trocnovská) Ještě mě v kolíbce kolíbali Jetelíčku, jeteli! Jetelíčku náš! Kde domov můj? Kde pak jsi, má milá Kdo jste boží bojovníci Kdybych já se nebál Kdybych já věděl Kdyby mně to pán Bůh dal Kdyby moje milá Kdyby se tatínek nevadil Kdybys měla, má panenko Když jsem já šel od mé milé Když jsem já k vám chodívával Když jsem plela len Když se ten ovísek vymetával Když tě vidím, má panenko Kolíne (Libická) Konvalinka roste pěkně zelená Koulelo se, koulelo Koupím já si koně (Blaťácká) Kudy, kudy, kudy cestička Ĺesti ťa, synečku, hlava bolí Letěl, letěl kraholíček Liboce sa, liboce Lúčka zelená Má milá slouží za vodou Měl jsem hezkou milou Měj mě, Jeníčku, měj mě rád Měla jsem chlapce Měsíček (Libická) Mí zlatí rodiče (Libická) Mně se, mně se Moravo Nad Tatrou (Slovenská) Náš táta mne nutí (Trocnovská) Na to rozlóčeni Nejsi, nejsi, jak jsi se dělala Nešťastný šafářův dvoreček (Bechyňská) Nevdávej se, má panenko! Neviděli jste tu mé panenky? Nic nedbám Nitra milá, Nitra! Okolo Libice (Libická) Okolo Třeboně Otče, otče, otče, otče náš Ó, Velvary! Pane Bože nebeskej (Trocnovská) Pásla ovčičky Poděbradská brána (Libická) Pode mlejnem (Blaťácká) Pod dubem, za dubem Pod našima okny Pod tým naším okenečkom (Slovenská) Pořád se mne naši ptají Prídi, Janík premilený! Prídi ty, šuhajko! Proto jsem si kanafasku Proč, kalino, v struze stojíš? Prší, prší, len sa leje Přeletěla ľaštověnka Přišla je mi včera z rána Ráda, ráda, můj zlatej Honzíčku Rajneráček (Libická) Sadila, sadila Sedlák, sedlák Sila čočku (Moravská) Sivá holubičko Spadla mi šablička Spievaj si, slavíčku! Šila košiličku (Bechyňská) Šla panenka pro vodu Tamhle chaloupka (Bechyňská) Teče voda (Libická) Těšme se blahou nadějí Tluču, tluču To jsou dudy Travička zelená Ty bechyňsky zvony (Bechyňská) Umrem, umrem U našich stájů (Blaťácká) U okýnka stával jsem (Blaťácká) U panského dvora U těch našich dvířek Už mně koně vyvádějí (Blaťácká) Už mou milou do kostela vedou Už mou milou na oddavky vedou Už vás opouštím Vdejte mě, matičko (Trocnovská) Vím já lučinu (Bechyňská) V

první urtextové vydání třívěté Sonáty pro klavír poprvé publikován melodram Krajina pro recitátora a klavír faksimile náčrtku čtvrté věty Sonáty předmluva (Č/A/N) ke genezi a recepci Sonáty a kritická zpráva (A) od editora třetí titul ediční řady „Terezínští skladatelé“ Život mimořádně nadaného skladatele a klavíristy Gideona Kleina (1919–1945) byl násilně ukončen v pětadvaceti letech. Jeden z nesporných vrcholů jeho nevelkého odkazu tvoří Sonáta pro klavír. Její tři věty byly napsány v opačném pořadí v terezínském koncentračním táboře v roce 1943, ze zamýšlené čtvrté věty se dochoval jen třítaktový náčrtek. První urtextové vydání Sonáty je rozšířeno o dosud nepublikovaný stručný melodram Krajina pro recitátora a klavír, který Klein napsal v červenci 1939 (v dosavadní literatuře uváděn jako Topol). Jedná se o zhudebnění stejnojmenné básně Viléma Závady (1905–1982) ve stylu volné atonality. Melodram je v češtině s uvedením německého a anglického překladu básně.

nové urtextové vydání „Amerického“ kvartetu standardní notace violoncellového partu trojjazyčná předmluva (n/č/a) a kritická zpráva (a) od editora „must-have“ pro všechny profesionály První měsíce Dvořákova pobytu v Americe se nesly ve znamení inspirace a tvůrčí erupce. Vznikla trojice děl s charakteristickým „americkým“ tónem – Symfonie e moll op. 95, Smyčcový kvartet F dur op. 96 a Smyčcový kvintet Es dur op. 97. Sám skladatel se o nich vyjádřil: „… vím, že tyto skladby nikdy bych tak nenapsal, kdybych byl Ameriku neuviděl!“ Svůj dvanáctý smyčcový kvartet, přezdívaný „Americký“, napsal Dvořák během letního prázdninového pobytu ve Spillville v Iowě za pouhých dvanáct červnových dní roku 1893. Kvartet se stal pro svou muzikantskou bezprostřednost, chytlavá témata a formální čistotu zdaleka nejhranějším skladatelovým smyčcovým kvartetem a jedním z nejpopulárnějších Dvořákových děl vůbec. Tiskem vyšla skladba v roce 1894 u Simrocka v Berlíně, korektury četl Johannes Brahms, tiskové předlohy se ale nezachovaly. Editor předkládaného vydání pracoval s autografní partiturou a prvním tiskem partitury a hlasů. Podle dnešního úzu upouští toto vydání od užití houslového klíče ve violoncellovém partu o oktávu výš a nahrazuje jej klíčem tenorovým.

Malíř, esejista a hermetik Martin Stejskal je autorem interpretační metody konturáže a fázovaných iluzí, v nichž zkoumá princip metamorfózy obrazových iluzí. Tato výtvarná monografie je souhrnem většiny těchto prací.

nové urtextové vydání „Amerického“ kvartetu standardní notace violoncellového partu trojjazyčná předmluva (n/č/a) a kritická zpráva (a) od editora „must-have“ pro všechny profesionály První měsíce Dvořákova pobytu v Americe se nesly ve znamení inspirace a tvůrčí erupce. Vznikla trojice děl s charakteristickým „americkým“ tónem – Symfonie e moll op. 95, Smyčcový kvartet F dur op. 96 a Smyčcový kvintet Es dur op. 97. Sám skladatel se o nich vyjádřil: „… vím, že tyto skladby nikdy bych tak nenapsal, kdybych byl Ameriku neuviděl!“ Svůj dvanáctý smyčcový kvartet, přezdívaný „Americký“, napsal Dvořák během letního prázdninového pobytu ve Spillville v Iowě za pouhých dvanáct červnových dní roku 1893. Kvartet se stal pro svou muzikantskou bezprostřednost, chytlavá témata a formální čistotu zdaleka nejhranějším skladatelovým smyčcovým kvartetem a jedním z nejpopulárnějších Dvořákových děl vůbec. Tiskem vyšla skladba v roce 1894 u Simrocka v Berlíně, korektury četl Johannes Brahms, tiskové předlohy se ale nezachovaly. Editor předkládaného vydání pracoval s autografní partiturou a prvním tiskem partitury a hlasů. Podle dnešního úzu upouští toto vydání od užití houslového klíče ve violoncellovém partu o oktávu výš a nahrazuje jej klíčem tenorovým.

reedice oblíbených písňových alb vhodné k prvnímu seznámení s lidovými písněmi při výuce zpěvu na základních školách, ZUŠ i pro domácí zpívání Alba obsahují celkem 270 písní z Čech, Moravy a Slovenska v úpravě samotného Sládka či Jana Maláta. Úpravy podtrhují lidový charakter písní, přitom se však nevzdávají klasické klavírní sazby. Dvě alba českého sběratele lidových písní Ferdinanda Sládka (1872–1943) Náš poklad I a Náš poklad II jsou i po letech od svého vzniku stále žádaná. Původní sbírky, které Sládek sestavil a vydal u nakladatelství Fr. A. Urbánek v letech 1911 a 1912, se následně dočkaly řady dalších vydání. Obě alba obsahují dohromady 270 písní z Čech, Moravy a Slovenska v úpravě samotného Sládka či Jana Maláta. Úpravy podtrhují lidový charakter písní, přitom se však nevzdávají klasické klavírní sazby. Obsah: autor hudby / textu / skladba Ach, dybych já byla Ach, holka holka! Aj. hory, hory! Ani vy to sobě Bejvávalo běžela ovečka Boleráz Bratří, bratří! Bývali Čechové Co je ti? Což ten slavíček Červená růžičko Čie sú to kone Čí jsou to koníčky Dlouho, můj Jeníčku Dolina, dolina (Moravská) Dolina, dolina Hajho, husy, ze pšenice Hej, Slované Honzíčka mám ráda Hop, hej! cibuláři Horo, horo, vysoká jsi! Hořela lípa, hořela Chovejte mě, má matičko! Chytili jsme lososa Išla Marina Já bych šel za milou Já do lesa nepojedu Jám mám chaloupku Já mám koně Já mám mou panenku Jede mladík Jináč není Jsou, jsou na potoce ráčata Kde je sládek Kdybys byl, Jeníčku Když jsem já ty koně pásal Když jsem nebyl doma Když jsem šel okolo vrat Když jsem šel cestičkou Kováři, kováři Křepelenka křepelala Kukulienka kdze si bola? Kukulienka kuká Kylisaří za vodou Lásko, Bože, lásko Líto je mně, můj tatíčku! Loučení, loučení! Majerán, Majerán Má milá, má milá Mám já pole Mám šedivou hlavu Mariška Má zlatá Mařenko! Pěknej obrázek mám Měla jsem holoubka Moje panenka Moravo, Moravo Muzikanti, co děláte? Nad Berounkou Na tom našem dvoře Na tom pražském mostě Na tý louce zelený a vojnu nepůjdu nechci, nebudu k vám chodívávat Nechoď tam Nepudu domů nestůjte mládenci pod okny Nevybírej, nepřebírej Okolo Frýdku cestička Oliva, oliva O řebíčku zahradnický Ovčáci Pasol Janko tri voly Petrovický zámek Petře, Pavle Píme pivo s bobkem Písně, dcery ducha mého Počkej, povím Pred vaší je zahrádečka Pri Prešporku na Dunaji Proč bychom veseli nebyli? Proč si k nám neprišeu? Pršívalo jen se lilo Sil jsem proso Slovan jsem Slyšel jsem Strejček Nimra Sviť, měsíčku, polehoučku Šla panenka k zpovídání Takú som si frajeročku Tatíčku starej náš! Tážete se, proč jsem Slovan Ten dráchovskej kostelíček Těš se, má panenko Těžko je mi Trávo, trávo U našeho jezera Už se fašang kráci Včera neděle byla Včera se mně něco zdálo V dobrém jsem se sešli Veleť, ptáčko, veleť Vím já hruščičku jednu Vlaštovička lítá V Nevolickém oudolí Vodu, vodu Vstávej, má Andulko Však nám tak nebude Vše povídajú V tom našem sádečku Vy hvězdičky Zadudej, dudáčku Za háj Zahrajte mně, muzikanti Zakukala zezulenka Zasviť mi, ty slunko zlaté Zazpívej, slavíčku, vesele Zelení hájové Žežulinka kuká

Sochy domů a dívka s holubicí. Tak se jmenuje unikátní sochařský projekt českého umělce Krištofa Kintery, který můžete vidět v parku Holubička na Klárově, přímo naproti Kunsthalle Praha. Právě společně s novým pražským prostorem pro umění vydáváme Kinterovu knihu Dívka s holubicí a sochy domů. Fotograficky výpravná publikace na bezmála tří set stranách důsledně mapuje vznik pětatřiceti tunového mikroměsta z betonu & oceli, které vzdává hold odvážné, veřejností ovšem často zatracované architektuře československé minulosti. Proslulý Obchodní dům Kotva manželů Machoninových (1970-75), zmizelý Hotel Praha (1971-1981), kosmická Žižkovská věž Václava Aulického (1985-1992), válkou zasažený Emauzský klášter (1963-68), Mordor neboli Ústřední telekomunikační budova Žižkov (1972-79), dále utopické Kosířské superstruktury (1973-74) či bunkrovitá Státní banka československá (1977-1992) v jedinečném podání Karla Pragera. A nakonec, nad všemi sedmi objekty bdící, nezdolná Dívka s holubicí sochaře Václava Šimka z roku 1958. S knihou Krištofa Kintery, skrze fotografie Martina Poláka, Lukáše Procházky, Matouše Pudila či Vojtěcha Veškrny a Richarda Wiesnera, nahlédnete do nitra brutalistního světa — od prapůvodních plánů a rešerší přes náročnou výrobu těžkotonážních modelů až po finální jeřábové usazení v ekosystému malého parčíku. O padnoucí, maximalistické grafické provedení knihy se postaral Kryštof Doležal a krom textů historika Koryčánka v knize najdete i velký rozhovor mezi Kinterou a Christelle Havranek, hlavní kurátorkou Kunsthalle Praha. „Kouzlo spočívá ve změně měřítek. Co bylo obrovské, je najednou malé. Architekturu odhalujeme ve zcela jiné perspektivě, budovu lépe vnímáme jako celek. Přesně to nám Kinterova socha-model umožňuje.“ — Rostislav Koryčánek, historik umění a kurátor, autor textů v knize. „Při tvorbě soch jsme vycházeli z budov samotných, ale i z jejich plánů a modelů. Ty tehdy většinou ručně vytvářeli sami architekti v podobě až takové minimalistické reduktivní architektury. Jakmile je porovnáš s těmi našimi návrhy, vzniká ti zajímavá vizuální konfrontace. Tahle kniha je nejlepší možný způsob, jak tuhle paralelu myšlení názorně ukázat a jak ty jednotlivé domy odhalit tak, aby byly kompletně nahé. Odhalené až na kost je totiž vidíš jen když se staví nebo až když se bohužel bourají.“ — Krištof Kintera, umělec, autor instalace a konceptu knihy.

Zajímá vás, jak vzniká knížka? Komu všemu musí projít rukama, než se dostane ke čtenářům? Autorka Stéphanie Vernetová zná knižní provoz velmi dobře a ve své naučné knize vás vezme na fascinující výpravu. Nahlédnete do pracovny spisovatele, kanceláře odpovědné redaktorky, ateliéru ilustrátorky, přes rameno nakouknete do počítače grafika a zúčastníte se i schůzky obchodních zástupců nakladatelství. A dokonce vás tiskaři pustí mezi stroje v tiskárně. Tím to ale zdaleka nekončí. Vytištěná knížka směřuje do knihkupectví, kde se knihkupec postará o to, aby si našla cestu ke čtenářům. Podobně důležitou roli sehrává v knihovně i knihovník. A zároveň už svůj recenzní výtisk čte literární kritička a chystá si ostré pero k napsání recenze. A to už je všechno, ne? V žádném případě! Žádná knížka by totiž neexistovala, kdyby nebyli… čtenáři! Jako poděkování za to, že jste, jsme pro vás připravili tohoto průvodce po knižním světě. Dostanete se s ním tam, kam se exkurze pořádají jen málokdy.

Čtvrtý svazek edice Rozhraní se věnuje vztahům fotografie a elektřiny v 19.století. Od Aldiniho demonstrací reanimace živočišných těl přes zachycení přízraků fotografií až k Röntgenovým paprskům se rozvíjí elektro-fotografické imaginárno, jehož hlavní předpoklad zní, že lidský život je jen simulakrem obrazu, ať už zastaveného, nebo v pohybu, promítaného buď na fotografickou desku, nebo do světa. To, co leží uvnitř obrazu, co je vizualizováno, není nic menšího než primát Smrti nad Životem. Organismy existují pouze v okamžiku, kdy jsou snímány přístroji a aparáty, jejichž desky obsahují záznam repetitivnosti lidského života, který je pouhým fraškovitým přestavením uprostřed nicoty. Těmi, kdo doopravdy žijí, jsou obrazy, jelikož jsou navždy uchovány v hardwaru, ve virtuálním nečasovém voidu, odkud se vyvolává stisk tlačítka, aby znovu a znovu přehrály několik scén. Nikdy nezestárnou, jsou věčné.

A cornerstone of art history – in a compact yet readable format and with a new preface by the author's granddaughter The Story of Art has been a global bestseller for over half a century – the finest and most popular introduction ever written, published globally in more than 30 languages. Attracted by the simplicity and clarity of his writing, readers of all ages and backgrounds have found in Professor Gombrich a true master, who combines knowledge and wisdom with a unique gift for communicating his deep love of the subject. Updated with a stunning new cover and a preface written specially by Professor Gombrich's granddaughter Leonie, this pocket format allows Gombrich's classic work to continue its triumphant progress for another generation, and to remain the title of first choice for all newcomers to art and its history.

Stano Filko is considered as an influential utopian and polyartist, who understood art and life universally and cosmologically as a unity beyond geographical attributions of East and West. Filko was one of the most important representatives of the Central European neo-avant-gardes, whose work has remained current. Early on, he designed hybrid objects and environments, extending them into unfamiliar terrains with his basic conceptual approach. Again and again, the focus of the work changes: assemblages are followed by text-based works and performances that attempt to circumvent state repression, and later by large-scale gestural painting, characterized by artistic self-assertion, and finally by a final phase, which he dedicates to his increasingly complex "System SF". The publication approaches the multi-layered oeuvre from various perspectives and takes a fresh look at this exuberant oeuvre. After achievements in the 1960s, Stano Filko (1937-2015) became persona non grata as a result of the Prague Spring, which led to a daring escape from the "Eastern Bloc", his participation in Documenta, and him eventually moving to New York. After the fall of the Berlin Wall, he returned to Bratislava and transformed the studio house Snezienková into a multi-dimensional, colorful "gesamtkunstwerk".

Katalog k výstavě Hany Purkrábkové v Museu Kampa představující její osobitou tvorbu, v níž se propojuje naivizující realismus zobrazení se smyslem pro ironii a absurditu banálních situací. „Sochařka a keramička Hana Purkrábková (1936–2019) patří do generace šedesátých let minulého století. Společně s tvorbou užité keramiky se věnovala keramické figurální plastice. Zprvu v komorním provedení, jež od osmdesátých let, kdy získala na práci větší prostor, proměnila v rozměrnější vyjádření. Ve středu jejího umění od počátku stál život člověka a jeho prostředí, do něhož zahrnovala život psů a koček, které měla ve své blízkosti. Z důvěrného poznávání a porozumění obou těchto světů také dokázala ve své tvorbě vytěžit výmluvné analogie. V citlivé, spontánní modelaci plastik, prováděné s nebývalou přirozeností v poddajném materiálu keramické hlíny, ji vedly pozorovatelský talent a výborná obrazová paměť. S laskavým humorem a šibalskou ironií dokázala ze zachycených postřehů lidského chování vytěžit trefné záznamy zaměřené na nestřežená gesta a banální situace. Zhmotňovala jimi úsměvné lidské slabosti a pokleslosti, ale i duševní prázdnotu a výrazy lstivosti, záludnosti, zlomyslnosti a útočné agresivity. Myšlenkami, které do svých figur a bizarních tvorů Hana Purkrábková vtělovala, nás nejednou také vede k zamyšlení i nad námi samotnými; k zamyšlení o našem životě a současném světě. Její umění je v tomto ohledu ucelené a ve svém tvůrčím pojetí nebývale sourodé. Z bezprostřednosti vidění vycházel i sochařčin způsob zpracování výtvarné formy nejednou založený na modelačních „hrnčířských“ principech. Užívala je ke stavbě těl zvnitřku navenek – k vyjádření nakynuté tělesnosti, kterou pointovala přesvědčivým detailem nebo barvou. Živým pramenem jejího osobitého umění se stal smysl pro humor a vrozené humánní a sociální cítění. Ostatně i ty jsou patrné z jejích velkoformátových kreseb a pracovních skic, které jsou nedílnou součástí přítomné výstavy.“ Mahulena Nešlehová

Katedra střihové skladby na pražské FAMU se spolu se svými pedagogy a absolventy stala kolébkou teorie a pedagogiky střihové skladby v Československé republice. Vychovala velké množství tvůrčích osobností (Drahomíra Vihanová, Josef Valušiak, Alois Fišárek, Jiří Brožek, Jan Daňhel atd.), které měly svůj neodmyslitelný a trvalý vliv na podobu české kinematografie. Tento málo zohledněný fakt si velmi dobře uvědomují studenti a pedagogové Katedry střihové skladby, kteří vám spolu s dalšími autory předkládají přítomnou kolektivní monografii Česká škola střihové skladby. Kniha tematicky propojuje teorii, pedagogiku i uměleckou praxi a po odborné stránce navazuje na stejnojmennou olomouckou konferenci z roku 2019. Svým zacílením, které rozšiřuje spektrum přednesených konferenčních příspěvků, míří k obohacení českého akademického prostředí o tematiku střihové skladby, která zde v uplynulých desetiletích citelně absentovala.

- A guide to the style of Rihanna, a 21st-century fashion icon - Over 100 pictures of Rihanna and designers who have influenced her sartorial taste - The perfect gift for fans and fashionistas “I grew up on a really small Island, and I didn't have a lot of access to fashion, but as far as I could remember, fashion has always been my defence mechanism. Even as a child I remember thinking, she can beat me, but she cannot beat my outfit.” - Rihanna, accepting the CFDA Fashion Icon of the Year Award in 2014. From the author of the runaway bestseller Harry Styles and the Clothes He Wears comes a new, fresh look at style icon Rihanna. Rihanna has learnt how to define her own terms whatever she does – whether in the worlds of fashion, music, beauty, philanthropy, business, or activism, she is both muse and creative, a collaborator and pioneer. To date she has 135 million Instagram followers and counting. In 2022 at the age of 34, largely because of her Fenty Beauty empire, she became Forbes' youngest self-made billionaire. But it is her personal wardrobe and the way she wears it that embodies Rihanna's charisma, integrity, and humor most: everything she does reflects what she wears herself. She is a risk-taker, but as she said on the red-carpet in 2014 “you will never be stylish if you don't take risks.” The gamble has paid off. Rihanna's mix-and-match method of wearing high fashion and streetwear, young designers and vintage, hip-hop classics, and avant-garde custom-made pieces, has meant that she has equal footing in both the music and fashion industries. Chairman and CEO of the LVMH group, Sidney Toledano says she is: “a style icon for today's generation”. The breadth of Rihanna's fashion knowledge and style is astounding. In Rihanna and the Clothes She Wears, Terry Newman steps into the world of this fashion icon by examining her style. From couture catwalks to her own empire Fenty, political statements to high street casual, this chic book fizzles with facts about Rihanna's styling choices, presenting the star's most revered looks. With quotes from key designers, this is the perfect gift for any fan.

Szendrey Zsigmond (Szatmárnémeti, 1879. – Balatonfenyves, 1943. május 26.) néprajzkutató tanár. Főleg a magyar néphit és szokásanyag, valamint a mondák körében végzett jelentős kutatásokat. Jelen gyűjteménye „Történeti népmondáink” címen jelent meg különálló közlések formájában. Így egybegyűjtve még különálló kötet formájában nem volt olvasható. A népmondák Attila korától végigkísérik az olvasót a székely, az Árpád kori, a honfoglalás, a király, Hunyadi Mátyás és a török világ mondáin. Egyedülálló gyűjtemény az átlagolvasó és a kutatók számára is.

Výber z výtvarnej tvorby sochára a vizuálneho umelca Martina Dzureka za posledných 30. rokov

Utagawa Hiroshige (1797–1858) was one of the last great artists in the ukiyo-e tradition. Literally meaning “pictures of the floating world,” ukiyo-e was a particular genre of art that flourished between the 17th and 19th centuries and came to characterize the Western world’s visual idea of Japan. In many ways images of hedonism, ukiyo-e scenes often represented the bright lights and attractions of Edo (modern-day Tokyo): beautiful women, actors and wrestlers, city life, and spectacular landscapes. Though he captured a variety of subjects, Hiroshige was most famous for landscapes, with a final masterpiece series known as “One Hundred Famous Views of Edo” (1856–1858), which depicted various scenes of the city through the seasons, from bustling shopping streets to splendid cherry orchards. This reprint, bound in the traditional Japanese fashion, is made from one of the finest complete original sets of woodblock prints belonging to the Ota Memorial Museum of Art in Tokyo. It pairs each of the 120 illustrations with a description, allowing readers to immerse themselves in these beautiful, vibrant vistas that became paradigms of Japonisme and inspired Impressionist, Post-Impressionist and Art Nouveau artists alike, from Vincent van Gogh to James McNeill Whistler.

On a winter’s night in 1949 in New York City, young marketing student and budding photographer Walter Chandoha spotted a stray kitten in the snow, bundled it into his coat, and brought it home. Little did he know he had just met the muse that would determine the course of his life. Chandoha turned his lens on his new feline friend?which he named Loco?and was so inspired by the results that he started photographing kittens from a local shelter. These images marked the start of an extraordinary career that would span seven decades. Long before the Internet and #catsofinstagram, Chandoha was enrapturing the public with his fuzzy subjects. From advertisements to greetings cards, jigsaw puzzles to pet-food packaging, his images combined a genuine affection for the creatures, a strong work ethic, and flawless technique. Chandoha’s trademark glamorous lighting, which made each cat’s fur stand out in sharp relief, would define the visual vocabulary of animal portraiture for generations and inspire such masters as Andy Warhol, who took cues from Chandoha’s charming portraits in his illustrated cat book. Cats leaps into the archives of this genre-defining artist, spanning color studio and environmental portraits, black-and-white street photography, images from vintage cat shows, tender pictures that combine his children with cats and more. This is a fitting tribute not just to these beguiling creatures but also to a remarkable photographer who passed away in 2019 at the age of 98; and whose compassion can be felt in each and every frame.

This comparison of the works of Monet and Rothko provides exhilarating new insight on these pioneers of abstraction and masters of color. Recent research on late impressionism has highlighted the surprising correspondences between the work of impressionist paragon Claude Monet and that of abstract painters such as Mark Rothko. This book offers an unprecedented dialogue between the paintings of Monet and Rothko, two artists who explored the frontiers of abstraction. It explores the uncanny similarities between their works, painted almost half a century apart, as well as the significance of the differences between the master artists’ styles. Monet conveyed the immediacy of his impressions of nature, while Rothko plunged the viewer into the depths of colors that he superimposed and interwove. And yet this book—originally conceived to accompany an exhibition at the Musée des Impressionnismes Giverny and illustrated with sixty chromatically organized reproductions—reveals an undeniable relationship between their pictorial universes, challenging the viewer’s perception of abstraction and modernity. This confrontation, contextualized through the analysis of renowned critics, sheds new light on the oeuvre of two of the greatest masters of painting and offers fresh insight into the essence of what makes their works so inherently original.